26 Cdo 1652/2005
Datum rozhodnutí: 08.09.2005
Dotčené předpisy: § 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 1652/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně J. K. proti žalovanému J. S., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitosti a o vzájemném návrhu žalovaného na úpravu užívání nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 314/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2004, č. j. 11 Co 320/2004-141, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Bruntále (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. února 2004, č. j. 8 C 314/2002-111, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku dům č. o. 9 v ulici N. v B. ; současně zamítl vzájemný návrh žalovaného, aby soud upravil užívání domu č. p. 896, objekt bydlení, na pozemku parcely č. 2472, zastavěné ploše a nádvoří, a přístupové cesty k domu na p. č. 2473, zapsaných na LV 447 pro obec B. a k.ú. B. tak, že žalovaný je oprávněn sám užívat jednu místnost ve třetím nadzemním podlaží se vstupem z chodby vlevo za schodištěm a sociální zařízení v prvním nadzemním podlaží vedle sauny a společně se žalobkyní je oprávněn užívat přístupovou cestu k domu na p. č. 2473 a přístupy k obytné místnosti a sociálnímu zařízení v jeho výlučném užívání a dále, aby žalobkyni byla uložena povinnost vydat žalovanému klíč od vstupní branky z ulice na pozemek p. č. 2473, výše specifikované, a dále klíč od vchodu do domu a vstupu k sociálnímu zařízení v prvním nadzemním podlaží domu shora uvedeného . V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 20. prosince 2004, č. j. 11 Co 320/2004-141, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. V písemném vyhotovení rozsudku, jehož stejnopis byl doručen k rukám zástupce žalovaného advokáta dne 11. února 2005, odvolací soud účastníky mimo jiné poučil, že proti tomuto rozsudku lze podat dovolání (v případě, že Nejvyšší soud České republiky dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále do dvou měsíců od jeho doručení.

Žalovaný (zastoupen advokátem) podal dne 11. dubna 2005 osobně u soudu prvního stupně podání nazvané jako dovolání žalovaného J. S. proti rozsudku KS v Ostravě ze dne 20. 12. 2004, sp. zn. 11 Co 320/2004 . V tomto podání uvedl, že proti rozsudku odvolacího soudu podává v zákonné lhůtě dovolání ; současně požádal, aby jej soud osvobodil od soudních poplatků dle ustanovení § 138 o.s.ř. , a sdělil, že dovolání i žádost o osvobození od soudních poplatků budou blíže zdůvodněny zástupcem do pěti dnů . Pro úplnost zbývá dodat, že na výzvu soudu prvního stupně usnesení ze dne 29. dubna 2005, č. j. 8 C 314/2002-151 doplnil dovolání podáním doručeným osobně soudu prvního stupně dne 24. května 2005.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem a dovolaní žalovaného označila za nedůvodné.

Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 20. prosince 2004, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. § 55, § 58 odst. 1, § 240 odst. 2 věta první o.s.ř.); jejím marným uplynutím se proto původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Podle § 240 odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§ 240 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Podle § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že dovolateli byl citovaný rozsudek odvolacího soudu k rukám jeho zástupce s procesní plnou mocí (§ 49 odst. 1 věta první o.s.ř.), tj. v daném případě k rukám advokáta doručen (§ 48b o.s.ř.) v pátek 11. února 2005. Dovolatel v něm byl řádně poučen o možnosti podat proti němu dovolání za tam uvedených podmínek, o lhůtě k podání dovolání a o soudu, u něhož se dovolání podává. Přitom při podání dovolání byl řádně (ve smyslu § 241 o.s.ř.) zastoupen advokátem. Proto od data doručení napadeného rozsudku, tj. od 11. února 2005, mu počala plynout dvouměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den připadl na pondělí 11. dubna 2005 (§ 57 odst. 2 věta první o.s.ř.). V uvedené lhůtě, konkrétně 11. dubna 2005, podal dovolatel pouze tzv. blanketní dovolání, tj. dovolání, které neobsahovalo údaje o tom, v jakém rozsahu a ani z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Přitom k doplnění dovolání, které bylo podáno až po 11. dubnu 2005 (dne 24. května 2005), nelze již přihlížet.

Vzhledem k uvedenému lze stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citované rozhodnutí bylo uveřejněno rovněž pod č. 119 v sešitě č. 7 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura) uzavřít, že dovolací soud musel dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o.s.ř.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. září 2005

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu