26 Cdo 1648/2015
Datum rozhodnutí: 29.09.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



26 Cdo 1648/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné FINCOM TRADE LTD., se sídlem v Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wichkams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, identifikační číslo osoby 1380699, zastoupené Mgr. Petrem Schopfem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 777/12, proti povinnému J. K. , O., zastoupenému Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, za účasti vydražitele V. B., R., zastoupeného Mgr. Ing. Jiřím Vogeltanzem, advokátem se sídlem v Plzni, Veverkova 1, pro 4 426 359 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 Ex 63249/11, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. října 2014, sp. zn. 10 Co 145/2014, takto:

Dovolání se odmítá .

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. 10 Co 145/2014, jímž odvolací soud dílem změnil usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 18. 11. 2014, č. j. 103 Ex 63249/11-173, tak, že lhůtu k zaplacení nejvyššího podání stanovil dvou měsíců od právní moci usnesení o příklepu, dílem (ve zbylém rozsahu výroku) usnesení soudního exekutora o udělení příklepu vydražiteli V. B. za nejvyšší podání 3 730 000 Kč potvrdil, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb), neboť odvolací soud otázku procesního práva ohledně účinků ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy insolvenční návrh byl podán krátce před udělením příklepu v dražbě a následně bylo insolvenční řízení procesně skončeno z důvodů na straně navrhovatele (v posuzované věci zpětvzetím insolvenčního návrhu v době před vydáním napadeného usnesení odvolacího soudu) posoudil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení nemůže být dovolatelem uplatněný návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu (§ 243 písm. a) o. s. ř.) důvodný, o čemž dovolací soud zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, publikované na webových stránkách Nejvyššího soudu).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2015

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu