26 Cdo 1633/2003
Datum rozhodnutí: 30.09.2004
Dotčené předpisy: § 711 odst. 1 písm. d) předpisu č. 40/1964Sb., § 3 odst. 1 písm. d) předpisu č. 40/1964Sb.




26 Cdo 1633/2003

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce M. T., zastoupeného advokátem, proti žalované O. K. S., zastoupené advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 7 C 46/98, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2002, č.j. 25 Co 101/2002-185, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 11. 2001, č.j. 7 C 46/98-162 (poté, co jeho zamítavý rozsudek ze dne 4. 2. 2000, č.j. 7 C 46/98-105, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2001, č.j. 25 Co 545/2000-126, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení), rozhodl, že přivoluje k výpovědi z nájmu bytu č. 10 a 11, I. kategorie, situovaného ve druhém poschodí domu č.p. 182 v P., sestávajícího ze dvou pokojů a příslušenství , dané žalobcem žalované dne 6. 1. 1998 a 28. 6. 2001, určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, žalované uložil byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do 15 dnů po zajištění náhradního bytu a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 21. 5. 2002, č.j. 25 Co 101/2002-185, rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že soud přivoluje k výpovědi z nájmu bytu č. 10 a 11, I. kategorie, situovaného ve druhém poschodí domu č.p. 182 v P., sestávajícího ze dvou pokojů a příslušenství (dále předmětný byt nebo byt ), dané žalobcem žalované dne 6. 1. 1998 a 28. 6. 2001, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, a že žalovaná je povinna byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů po zajištění přístřeší; dále odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalovaná (nájemkyně předmětného bytu) chová v bytě větší množství zvířat, což způsobuje zápach, který obtěžuje ostatní nájemce bytů v domě, že nezaplatila nájemné z bytu a úhradu za služby spojené s užíváním bytu za roky 1998, 1999, 2000 a za leden až červen 2001, že neplatí běžné nájemné a že na vzniklý dluh poukázala žalobci (vlastníku domu, v němž se předmětný byt nachází) toliko částku 600,- Kč. Na základě toho dovodily, že žalovaná svým jednáním naplnila uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., neboť hrubě porušuje povinnosti vyplývající z nájmu bytu a nezaplatila nájemné (úhradu za služby) za dobu delší než tři měsíce. Odvolací soud konstatoval, že v dané věci nejsou dány důvody pro odepření výkonu vlastnického práva žalobce pro rozpor s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč.zák.), neboť žalovaná nesplácí dlužné nájemné, neplatí ani běžné nájemné a pokud zajišťováním těchto plateb pověřila svoji dceru, která je nepoukazovala, nemůže ji tato okolnost zbavit odpovědnosti za vzniklý dluh, o jehož existenci věděla. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který povinnost žalované k vyklizení (s poukazem na její zdravotní stav a důvod, pro který nájemné nebylo placeno) vázal na zajištění náhradního bytu, odvolací soud podmínil její vyklizovací povinnost zajištěním přístřeší; zaujal názor, že podle 712 odst. 5 obč.zák. v případě přivolení k výpovědi pronajímatele dané z důvodu upraveného v § 711 odst. 1 písm. d) obč.zák. jako je tomu v souzené věci nepřichází v úvahu jiná forma bytové náhrady, nejde-li o rodinu s nezletilými dětmi; okolnosti, jež vedly soud prvního stupně k přiznání náhradního bytu, mohou být rozhodné pouze z hlediska odepření výkonu práva pronajímatele za použití § 3 odst. 1 obč.zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu - výslovně proti té části výroku, jímž byla povinnost žalované k vyklizení vázána na zajištění přístřeší - podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a v němž namítla nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jí nepřísluší bytová náhrada v podobě náhradního bytu, a vyjadřuje naopak přesvědčení, že v dané věci jsou dány důvody pro to, aby její povinnost k vyklizení byla za použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. vázána na jeho zajištění, a to vzhledem k tomu, že se nepodílela na vzniku dluhu na nájemném a trpí vážnými zdravotními problémy. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. l a 4 o.s.ř.) a je podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1 a 3 věty první o.s.ř. je dovolací soud vázán rozsahem dovolání a uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila; k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) je přitom povinen přihlédnout i tehdy, nejsou-li dovoláním uplatněny (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Obligatorně posuzované vady nebyly v dovolání tvrzeny a jejich existence se z obsahu spisu nepodává. Předmětem dovolacího přezkumu je tedy posouzení správnosti právního názoru odvolacího soudu, že povinnost žalované k vyklizení předmětného bytu nelze vázat na zajištění náhradního bytu.

Z ustanovení § 712 odst. 5 věty první obč.zák. vyplývá, že skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle § 711 odst. 1 písm. d) obč.zák., stačí při vyklizení poskytnout přístřeší. Jde-li o rodinu s nezletilými dětmi a skončil-li nájemní poměr podle § 711 odst. 1 písm. d), může soud, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, rozhodnout, že nájemce má právo na náhradní ubytování, popřípadě na náhradní byt (§ 712 odst. 5 věta druhá obč.zák.). Přiznání bytové náhrady v podobě náhradního ubytování či náhradního bytu je tedy především podmíněno tím, že jde o rodinu s nezletilými dětmi. Jedině za splnění této podmínky může soud rozhodnout, že nájemci tato bytová náhrada přísluší, a to tehdy, je-li splněna i další podmínka důvody zvláštního zřetele hodné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 71/96, uveřejněný v příloze časopisu Soudní judikatura 16/1998, dále např. jeho rozsudek ze dne 27. 7. 2001, sp.zn. 26 Cdo 636/2000).

Nejde-li tedy v projednávané věci o případ, kdy je povinnost k vyklizení bytu (v souvislosti s přivolením k výpovědi dané z důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák.) ukládána nájemci (rodině) s nezletilými dětmi, nepřichází aplikace ustanovení § 712 odst. 5 obč.zák. v úvahu, jak správně dovodil odvolací soud.

Dovolatelka se mýlí, domnívá-li se, že její povinnost k vyklizení lze vázat na zajištění náhradního bytu na základě aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák.

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že uvedené ustanovení lze aplikovat na výkon existujícího práva (povinnosti); názor, že aktem aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nelze konstituovat dosud neexistující povinnosti vlastníka (a ani dosud neexistující práva vyklizovaného), ale lze jím výkon práva pouze odepřít, byl obsažen již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp.zn. 3 Cdon 131/96, uveřejněném v časopisu Soudní judikatura, ročník 1998, pod poř.č. 170, stejně jako v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp.zn. 2 Cdon 1839/96, a vyslovil jej i Ústavní soud České republiky v nálezu ze dne 4. 8. 1999, sp.zn. IV. ÚS 114/99, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 15, ročník 1999 III. díl, pod poř.č. 110. K uvedenému názoru se přihlásilo i rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp.zn. 31 Cdo 1096/2000 (uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/2002, pod poř. č. 208 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2003 pod poř. č. 59).

Se zřetelem k uvedenému nelze tedy na základě aplikace ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. založit nájemci, jemuž je v řízení o přivolení k výpovědi ukládána povinnost k vyklizení (dosud neexistující) právo na bytovou náhradu; ostatně speciální úprava tohoto práva obsažená v ustanovení § 712 odst. 5 obč. zák. je úpravou kogentní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2003, sp.zn. 26 Cdo 545/2003, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 25, C 1875, dále též jeho rozsudek ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 741/2002).

Nelze tudíž než učinit závěr, že rozsudek odvolacího soudu je v mezích otevřených dovolacímu přezkumu správný. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. dovolání jako nedůvodné zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo vůči procesně neúspěšné žalované.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2004

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu