26 Cdo 1612/2001
Datum rozhodnutí: 25.10.2001
Dotčené předpisy: § 243c předpisu č. 99/1963Sb., § 104 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 1612/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce města H. proti žalovaným 1) E. K. a 2) J. K., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky Havířov pod sp. zn. 107 C 181/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. ledna 2001, č. j. 13 Co 1674/2000-45, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. ledna 2001, č. j. 13 Co 1674/2000-45, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočky Havířov (soudu prvního stupně) ze dne 4. července 2000, č. j. 107 C 181/99-29, jímž soud prvního stupně výrokem označeným jako I. přivolil k výpovědi společného nájmu bytu č. 2, sestávajícího z kuchyně a 5 pokojů s příslušenstvím v domě čp. 1165 na ulici D. 14 v H.-Š." (dále jen předmětný byt" nebo byt"), výrokem označeným jako II. určil, že nájemní poměr žalovaných k předmětnému bytu skončí uplynutím posledního dne tříměsíční lhůty, která počne běžet prvého dne kalendářního měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku", výrokem označeným jako III. uložil žalovaným povinnost předmětný byt vyklidit do 15 dnů poté, co jim bude zajištěno přístřeší", a výrokem označeným jako IV. rozhodl o nákladech řízení účastníků. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud - stejně jako soud prvního stupně - dovodil, že výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době jeho rozhodování (dále jen obč. zák."), je naplněn, neboť žalovaní porušují své povinnosti vyplývající z nájmu bytu tím, že od měsíce září 1997 neplatí nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Ztotožnil se rovněž s výrokem o vázanosti vyklizení bytu na poskytnutí přístřeší (§ 711 odst. 5 věta první obč. zák.). Nebyly- li totiž v řízení zjištěny a ani tvrzeny okolnosti, na jejichž základě by bylo lze usoudit na existenci důvodů zvláštního zřetele hodných, nepřipadá ve vztahu k bytové náhradě v úvahu postup podle § 711 odst. 5 věty druhé obč. zák., byť v daném případě jde (ve smyslu citovaného ustanovení) o rodinu s nezletilými dětmi.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání za předpokladů § 273 až § 239" zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. Uvedli v něm, že se budou svůj dluh snažit uhradit; současně požádali, aby jim bylo zachováno nájemní právo k dosavadnímu bytu, popřípadě s odkazem na ustanovení § 712 odst. 5 věty druhé obč. zák. přisouzena jiná bytová náhrada.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Vzhledem k obsahu dovolání řešil Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve otázku, zda o dovolání obou žalovaných má rozhodnout podle občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nebo podle občanského soudního řádu, ve znění po uvedené novele. Pro odpověď na tuto otázku bylo podstatné, že soud prvního stupně vydal své rozhodnutí dne 4. července 2000. Odvolací soud sice o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl až dne 11. ledna 2001, avšak s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. je musel projednat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu, ve znění před 1. lednem 2001. Byl-li napadený rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (podle občanského soudního řádu, ve znění před 1. lednem 2001), dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. - dále jen o. s. ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu první, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná; v tomto případě musí být dovolání advokátem (zaměstnancem či členem s právnickým vzděláním) rovněž sepsáno (§ 241 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Ustanovení § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout.

V dané věci podali žalovaní dovolání, aniž byli při tomto úkonu zastoupeni advokátem, a přitom nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že by měli právnické vzdělání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. března 2001, č. j. 107 C 181/99-53, žalované vyzval, aby si ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení mimo jiné zvolili k zastupování v dovolacím řízení advokáta. Přestože toto usnesení bylo žalovaným doručeno dne 2. dubna 2001, do současné doby nesplnili zvláštní podmínku dovolacího řízení v podobě povinného advokátního zastoupení a na uvedené usnesení ani nijak nereagovali.

Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. nebyl přes výzvu soudu odstraněn, dovolací soud podle ustanovení § 243c a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. dovolací řízení zastavil.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. a skutečností, že žalobci v řízení o dovolání žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovaným právo, nevznikly.



Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. října 2001

JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.

předseda senátu