26 Cdo 1594/2014
Datum rozhodnutí: 12.06.2014
Dotčené předpisy: § 138 odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 1594/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce RPG Byty, s.r.o. , se sídlem Ostrava Moravská Ostrava, Gregorova 3/2582, IČO 27769127, zastoupeného Mgr. Lucií Kempnou, advokátkou se sídlem Ostrava Moravská Ostrava, Preslova 9, proti žalovanému M. S. , zastoupenému JUDr. Ladislavem Hostýnkem, advokátem se sídlem Ústí nad Orlicí, Komenského 160, o zaplacení částky 75.959,- Kč s příslušenstvím, o žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků a ustanovení bezplatného právního zástupce, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 235/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 17. prosince 2013, č.j. 22 Co 624/2013-123, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 17. prosince 2013, č. j. 22 Co 624/2013-123, a usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 5. 11. 2013, č. j. 6 C 235/2013-112, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích (soud odvolací) usnesením ze dne 17. 12. 2013, č. j. 22 Co 624/2013-123, potvrdil usnesení ze dne 5. 11. 2013, č. j. 6 C 235/2013-112, kterým Okresní soud ve Svitavách (soud prvního stupně) zamítl návrh žalovaného o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce z řad advokátů. Vycházel ze závěru, že žalovaný věrohodným způsobem neprokázal, že jeho majetkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů za stavu, kdy v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech sice uvedl, že je zcela bez jakéhokoliv příjmu, přesto je však povinen platit výživné na dvě děti (v celkové výši 3.000,- Kč měsíčně), a není zřejmé, z čeho zajišťuje své základní životní potřeby.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 o. s. ř. s tím, že se odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, jmenovitě od rozhodnutí ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, z něhož cituje. Namítá, že odvolací soud měl pouze posoudit jeho majetkové poměry a to, zda je vzhledem k nim schopen soudní poplatek uhradit, že však nezákonně rozšířil okruh důvodů, pro něž nelze osvobození od soudních poplatků přiznat . Popisuje rovněž poměry, v nichž on i jeho družka žijí a uvádí, že jej odvolací soud měl vyzvat k doložení skutečností, jež mu nebyly zřejmé. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. Přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) dále opět jen o. s. ř. .
Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř.; Nejvyšší soud proto zkoumal, zda je přípustné podle § 237 o. s. ř. (pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř.).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce z řad advokátů, je usnesením, kterým se odvolací řízení (ohledně návrhu na osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce) končí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013), a dovolání je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na posouzení otázky procesního práva, konkrétně na posouzení podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolání je i důvodné.
Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Občanský soudní řád dává skrze institut osvobození od soudních poplatků účastníkovi možnost domáhat se svého práva před soudem i přes jeho nepříznivou majetkovou situaci; takový postup podporuje i zásadu rovnosti účastníků, jež vyplývá z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo, a nikoli ve vazbě na jiné jím uplatňované nároky (nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08).
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 (na něž odkázal dovolatel), uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s odkazem na komentářovou literaturu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I., § 1 až 200za, Komentář, 1. Vydání, Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953) vyložil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Rovněž v usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, Nejvyšší soud dovodil, že objektivní nedostatek finančních prostředků fyzické či právnické osoby se nesmí stát (pro účastníka řízení) překážkou přístupu k soudu. Nezbytnost verifikace majetkových a osobních poměrů (z hlediska zdravotního stavu, věku či sociálního postavení) účastníka řízení (fyzické osoby) při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem zdůrazněna i v jeho předchozí judikatuře (srov. např. usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007).
V posuzovaném případě odvolací soud při své úvaze, zda poměry žalovaného odůvodňují (byť částečně) přiznání osvobození od soudních poplatků, nepřihlédl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ke všem relevantním hlediskům. Pouze obecně (stejně jako soud prvního stupně) konstatoval, že žalovaný je veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, nemá žádný příjem ani podporu, nevlastní žádný majetek větší hodnoty, výše výživného na jeho dvě děti činí celkem 3.000,- Kč. Jen z toho, že dle názoru soudu zcela nehodnověrně vylíčil své majetkové poměry a není zřejmé, z čeho hradí své základní životní potřeby a výživné na děti, aniž byl k doložení těchto skutečností vyzván, nelze učinit závěr, že nesplňuje podmínky pro osvobození od soudního poplatku podle § 138 odst. 1 o. s. ř.
Jelikož se odvolací soud při rozhodování o přiznání osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 o. s. ř. řádně nezabýval celkovými individuálními poměry žalovaného, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné. Nejvyšší soud proto napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. června 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc. předsedkyně senátu