26 Cdo 1555/2010
Datum rozhodnutí: 26.05.2010
Dotčené předpisy: § 104 odst. 2 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.




26 Cdo 1555/2010


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce V. D., zastoupeného opatrovníkem Ústavem sociálních služeb v Praze 4, příspěvkovou organizací, se sídlem v Praze 4, Podolská 208/31, proti žalovanému Braník 517, družstvo , IČ: 26717158, se sídlem v Praze 4, Ke Krči 32b/517, zastoupenému JUDr. Drahoslavou Zbořilovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova 5, o zaplacení 56.893,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 C 20/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2009, č. j. 58 Co 66/2009-144, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í : Žalobce byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 3. 3. 2004, č. j. P 491/97-188, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2004, omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je schopen nakládat s finančními prostředky do výše 800,- Kč týdně. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 5. 2004, č. j. P 491/97-196, které nabylo právní moci dne 8. 6. 2004, byl opatrovníkem žalobce ustanoven Ústav sociálních služeb v Praze 4, příspěvková organizace, se sídlem v Praze 4, Podolská 208/31. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem z 8. 4. 2009, č. j. 58 Co 66/2009-144, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze 4. 8. 2008, č. j. 57 C 20/2006-104, ve výroku pod bodem II., jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 53.163,- Kč s příslušenstvím, a ve výroku pod bodem V., jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal za žalobce včas dovolání advokát JUDr. Dalibor Čertok, který předložil plnou moc udělenou mu žalobcem 30. 10. 2009 k zastoupení pro dovolací řízení. Usnesením soudu prvního stupně ze 4. 2. 2010, č. j. 57 C 20/2006-191, byl JUDr. Daniel Čertok vyzván, aby ve stanovené lhůtě předložil plnou moc podepsanou opatrovníkem žalobce, jinak bude dovolací řízení zastaveno. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, soud prvního stupně doručil 19. 4. 2010 spisový materiál dovolacímu soudu. Podle čl. II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalobce dovoláním napadl rozsudek Městského soudu v Praze z 8. 4. 2009, č. j. 58 Co 66/2009-144, tj. rozhodnutí vydané před 1. 7. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále o. s. ř). Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas, a dále zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení, za kterých může ve věci rozhodnout, jak mu ukládá § 103 o. s. ř. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. Občanský soudní řád neobsahuje ustanovení, ve kterém by vypočítával všechny podmínky řízení. Teorie procesního práva tradičně řadí mezi podmínky řízení (ve smyslu § 22 až 32 o. s. ř.) i oprávnění k zastupování. Tentýž názor dlouhodobě sdílí i soudní praxe. Závěr, podle kterého nedostatek procesní plné moci je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§ 104 odst. 2 o. s. ř.), formuluje např. usnesení Nejvyššího soudu z 18. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 992/97, uveřejněné pod číslem 48 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud též vysvětlil, že učinila-li určitá osoba procesněprávní úkon za jiného jako jeho zástupce, neuplatňuje v řízení sama (svým jménem) procesní práva, ale jedná za zastoupeného. Žalobce jako osoba omezená ve způsobilosti k právním úkonům nemůže v tomto řízení samostatně jednat, takže musí být zastoupen svým zákonným zástupcem (§ 22 o. s. ř.). Tím je jeho opatrovník (§ 27 odst. 2 občanského zákoníku), který je oprávněn udělit procesní plnou moc advokátovi k zastupování žalobce v řízení. Protože tak neučinil, nebylo doloženo zastoupení žalobce při procesním úkonu, jímž se zahajuje řízení (dovolací), a nedostatek podmínky řízení se nepodařilo odstranit. Nejvyšší soud České republiky proto dovolací řízení podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2352/2000, publikované v časopise Soudní judikatura, sešit 3, pod č. 60/2002). Podle § 243b odst. 5 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl dovolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Žalovaný sice podal prostřednictvím advokáta vyjádření k dovolání, ale žalobci nelze uložit povinnost nahradit mu tyto náklady podle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. S přihlédnutím k omezené způsobilosti žalobce k právním úkonům nelze uvažovat o tom, že by zavinil zastavení řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. května 2010

JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu