26 Cdo 1524/2015
Datum rozhodnutí: 19.08.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 1524/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v právní věci žalobce J. P., MBA , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Weigem, advokátem se sídlem v Praze 4, Nad Zátiším 586/22, proti žalované městské části Praha 8 , se sídlem v Praze 8, Zenklova 1/35, IČO 00036797, zastoupené JUDr. Evou Kuchtovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Šimůnkova 1596/4, o určení práva nájmu bytu a o vzájemné žalobě na vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 220/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2014, č. j. 55 Co 34/2014-215, ve znění usnesení ze dne 12. května 2014, č. j. 55 Co 34/2014-238, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám JUDr. Evy Kuchtové, advokátky se sídlem v Praze 8, Šimůnkova 1596/4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 4. 2013, č. j. 29 C 220/2011-148, zamítl žalobu na určení, že žalobce je nájemcem tam označeného bytu (odstavec I. výroku), uložil žalobci povinnost jej vyklidit do 15 dnů od zajištění náhradního bytu (odstavec II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 2. 2014, č. j. 55 Co 34/2014-215, ve znění usnesení ze dne 12. 5. 2014, č. j. 55 Co 34/2014-238, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném odstavci II. výroku tak, že žalovanému uložil byt vyklidit do tří měsíců od právní moci rozsudku, jinak jej potvrdil. Dovolání žalobce není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen o. s. ř. (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) přípustné, neboť odvolací soud posoudil otázku aplikace § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (§ 243f odst. 1 o. s. ř.) a možného odepření výkonu vlastnického práva realizovaného žalobou na vyklizení bytu pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatele, tak na straně žalované, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha (že v dané věci postačí poskytnutí delší lhůty k vyklizení, nikoliv vázání povinnosti k vyklizení na zajištění bytové náhrady) není ani zjevně nepřiměřená. Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění, dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) o. s. ř.], který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 19. srpna 2015

JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu