26 Cdo 1516/2014
Datum rozhodnutí: 27.05.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



26 Cdo 1516/2014


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně ONSTEP s.r.o. , se sídlem v Dolních Břežanech 8, okres Praha-západ, IČO: 65410670, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem v Praze 5 Malé Straně, Janáčkovo nábřeží 39/51, proti žalované Československé obchodní bance, a.s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, IČO: 00001350, zastoupené JUDr. Tomášem Opletalem, advokátem se sídlem v Praze 1 Novém Městě, Zlatnická 1582/10, o zaplacení částky 990.924,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 EC 276/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2013, č. j. 51 Co 186/2013-197, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 25.200,- Kč k rukám JUDr. Tomáše Opletala, advokáta se sídlem v Praze 1 Novém Městě, Zlatnická 1582/10, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky (dovolací soud) dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 20. září 2013, č. j. 51 Co 186/2013-197, odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ dále opět jen o.s.ř. ), neboť neobsahuje řádnou specifikaci údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o.s.ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o.s.ř.). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Má-li tedy být dovolání přípustné podle citovaného ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a sp. zn. 29 Cdo 1983/2013 /ústavní stížnosti podané proti citovaným usnesením Ústavní soud České republiky odmítl usneseními z 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, a z 3. února 2014, sp. zn. I. ÚS 3043/13/, z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, jelikož v dovolání stran jeho přípustnosti pouze ocitovala ustanovení § 237 o.s.ř. a uvedla, že dovolání závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena .

Mimo rámec uvedeného dovolací soud již jen pro úplnost dodává, že měla-li dovolatelka s přihlédnutím k (vícero) právním názorům odvolacího soudu a k obsahu dovolání snad za to, že uvedenou (dosud nevyřešenou) otázkou hmotného práva je otázka, za jakých předpokladů je nájemce povinen platit nájemné nabyvateli věci, pak tato otázka již byla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a odvolací soud se ve skutečnosti od uvedeného řešení neodchýlil, jestliže dovodil, že žalovaná správně platila nájemné I. Ch., který měl být nabyvatelem předmětu nájmu podle kupní smlouvy ze dne 5. září 2005, a to od okamžiku, kdy jí I. Ch. dopisem ze dne 28. listopadu 2005 a výpisem z katastru nemovitostí prokázal (údajné) nabytí předmětu nájmu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 30. srpna 2006, sp. zn. 26 Cdo 906/2005, uveřejněné pod C 4497 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 31. října 2006, sp. zn. 26 Cdo 339/2006 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením z 27. března 2007, sp. zn. IV. ÚS 256/07/ a ze 17. října 2007, sp. zn. 26 Cdo 1363/2007); od tam uvedeného řešení se dovolací soud neodchyluje ani v této věci.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2014

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu