26 Cdo 1502/2000
Datum rozhodnutí: 07.01.2002
Dotčené předpisy: § 213 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 213 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




26 Cdo 1502/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Hany Müllerové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. ve věci žalobkyň A) M. B., zastoupené advokátem, a B) J. N., proti žalované M. N., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 14/98, o dovolání žalobkyně M. B. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 1999, č. j. 17 Co 378/99-42, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. října 1999, č. j. 17 Co 378/99-42, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. února 1999, č. j. 30 C 14/98-23, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 1 sestávajícího se ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, I. kategorie, nacházejícího se v mezipatře domu č. p. 968 v H., P., D. 8 (dále jen předmětný byt , resp. byt ), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a žalovanou zavázal, aby předmětný byt vyklidila do 15 dnů po uplynutí výpovědní lhůty. Současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. října 1999, č. j. 17 Co 378/99-42, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Soud prvního stupně přivolil k výpovědi z nájmu bytu poté, co dovodil, že jsou naplněny uplatněné výpovědní důvody podle § 711 odst. 1 písm. d/ a h/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění (dále jen obč. zák. ). Na naplnění výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. usoudil na základě zjištění, že žalovaná se opakovaně dostala do finanční tísně, v důsledku čehož byla v prodlení s placením nájemného i několik měsíců, jmenovitě v roce 1997 před podáním žaloby dlužila nájemné za dobu tří měsíců . Z provedených důkazů, zejména z výpovědí slyšených svědků Ing. J. B., J. L., M. G., J. E. a J. H., a z vyšetřovacího spisu Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování v Praze 7 číslo 992/98-55 (dále jen vyšetřovací spis ), vzal soud prvního stupně rovněž za zjištěno, že žalovaná zpočátku se souhlasem žalobců, později od 7.1.1997 již bez souhlasu, podnajímala (celý) předmětný byt třetím osobám a sama se v bytě zdržovala jen občas . Přitom však svědkům J. L., příteli žalované, a M. G., její matce, neuvěřil v tom, že žalovaná už od roku 1995 v předmětném bytě bydlela. Podle jeho názoru byla v této části jejich svědecká výpověď v rozporu se zjištěním učiněným z vyšetřovacího spisu a odporovala zásadám logiky proto, že ještě v roce 1996 (až do 7. ledna 1997) měla žalovaná souhlas žalobkyň k podnajímání předmětného bytu. Z uvedeného pak dovodil rovněž naplnění výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. h/ obč. zák. žalovaná byt bez závažných důvodů užívala jen občas. Naproti tomu odvolací soud především dovodil, že výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. nemůže být naplněn. Po doplnění dokazování v odvolacím řízení (čtením stvrzenek předložených žalovanou) vzal totiž z provedených důkazů za zjištěno, že v době doručení výpovědi z nájmu bytu dlužila žalovaná nájemné pouze za dobu tří měsíců (v den sepisu výpovědi z nájmu bytu, tedy dne 16. února 1998, sice dlužila nájemné za měsíce listopad a prosinec 1997 a leden a únor 1998, avšak v den, kdy byla výpověď z nájmu bytu předána k poštovní přepravě, tj. dne 18. února 1998, zaplatila nájemné za jeden měsíc) a nikoliv za dobu delší než tři měsíce (srov. § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.). Odvolací soud však neusoudil ani na naplnění důvodu výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 1 písm. h/ obč. zák. Podle jeho názoru totiž z výpovědí slyšených svědků a ani z vyšetřovacího spisu nevyplynulo, že žalovaná v předmětném bytě nebydlí, resp. že v něm bydlí pouze občas. Takto se podle odvolacího soudu nevyjadřoval ani svědek Ing. J. B., manžel žalobkyně M. B., který pouze potvrdil, že žalovanou v bytě zastihl pouze v době, kdy měla chřipku; přitom svědek J. H. a svědkyně J. E., sousedé žalované, potvrdili, že ji v domě potkávali, resp. vídali, svědek J. L. uvedl, že se od roku 1994 se žalovanou zdržovali někdy v jeho bytě a jindy v jejím bytě, a konečně svědkyně M. G. uvedla, že od roku 1995 nebo 1996 bydlí žalovaná opět ve svém bytě. Z vyšetřovacího spisu, týkajícího se navíc události nastalé až po doručení výpovědi z nájmu bytu žalované, pak pouze vyplynulo, že žalovaná umožňuje v předmětném bytě bydlení cizincům.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně M. B. dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 238 odst. 1 (správně § 238 odst. 1 písm. a/) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř. ). V dovolání s přihlédnutím k jeho obsahu uplatnila dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř. V rámci dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. namítla, že odvolací soud - byť dokazování doplnil toliko čtením přehledu a rozpisu dlužného nájemného - pominul právně významná skutková zjištění, která soud prvního stupně učinil z výpovědí svědků. Námitkami, že žalovaná před podáním výpovědi z nájmu bytu dlužila nájemné i za dobu delší než tři měsíce , a že s výjimkou přímých příbuzných žalované všichni ostatní svědci zcela jednoznačně potvrdili, že žalovaná se v předmětném bytě skoro vůbec nezdržuje či v lepším případě pouze občas, a tento stav je dlouhodobý , zpochybnila v rámci dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. správnost skutkových zjištění, učiněných v tomto ohledu odvolacím soudem. V této souvislosti odkázala rovněž na listinné důkazy a vyšetřovací spis. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. napadla závěr, že nejsou naplněny důvody výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 1 písm. d/ a h/ obč. zák. Neplacením nájemného za dobu delší než tři měsíce je naplněn důvod výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.; nemohla-li žalovaná pro překážku obsazení bytu podnájemci byt dlouhodobě užívat, popřípadě jej užívala pouze občas, je naplněn i důvod výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 1 písm. h/ obč. zák. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 26. října 1999, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále opět jen o.s.ř. ).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) dovolatelky, a že je podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přitom neopomenul, že žalobkyně mají v řízení postavení nerozlučných společnic mají taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí o věci musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a úkony jednoho z nich platí i pro ostatní (§ 91 odst. 2 o.s.ř.). Podá-li, jako v projednávané věci, dovolání jeden z nerozlučných společníků, pak se dovolání vztahuje na všechny společníky a dovolací soud postupuje tak, jako by dovolání podali všichni.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 237 odst. 1 o.s.ř. (jejich existence nebyla tvrzena a ze spisu se nepodává) a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.). Dospěl k závěru, že posléze uvedenou vadou je řízení v projednávané věci postiženo.

Podle § 213 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, a může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Pro řízení před odvolacím soudem platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného (§ 211 o.s.ř.). Z toho plyne, že dokazování před odvolacím soudem musí být provedeno při jednání (§ 122 odst. 1 o.s.ř.) a účastníci mají právo vyjádřit se ke všem důkazům, které byly provedeny (§ 123 o.s.ř.). Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, tedy neznamená, že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Může tak učinit za předpokladu, že opakuje dokazování, popřípadě dokazování doplní, tedy postupuje-li v souladu s § 122 odst. 1 a § 123 o.s.ř., a dokazování provede způsobem, který pro jednotlivé důkazní prostředky stanoví § 125 a násl. o.s.ř. Jestliže odvolací soud uvedeným způsobem nepostupoval a přesto se od skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně, odchýlil, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je dán dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.

V projednávané věci šlo o přivolení k výpovědi z nájmu bytu rovněž z důvodu upraveného v ustanovení § 711 odst. 1 písm. h/ obč. zák.

Podle § 711 odst. 1 písm. h/ obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem bytu, neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů, a nebo ho bez závažných důvodů užívá jen občas. Z citovaného ustanovení vyplývá, že předpokladem naplnění uvedeného výpovědního důvodu je stav neužívání (občasného užívání) bytu, který není odůvodněn, tj. že zde nejsou dány vážné (závažné) důvody, pro které nájemce neužívá (užívá pouze občas) byt k účelu, k němuž je určen (k obvyklému způsobu bydlení).

Soud prvního stupně vyšel při posuzování naplněnosti důvodu výpovědi z nájmu bytu § 711 odst. 1 písm. h/ obč. zák. ze skutkového zjištění, že žalovaná zpočátku se souhlasem žalobců, později od 7.1.1997 již bez souhlasu, podnajímala (celý) předmětný byt třetím osobám a sama se v bytě zdržovala jen občas , a uzavřel, že tím, tj. zdržováním se žalované v bytě jen občas (nikoliv podnajímáním bytu), došlo k naplnění výpovědního důvodu podle citovaného ustanovení. Zmíněné skutkové zjištění čerpal z výpovědí slyšených svědků Ing. J. B., J. L., M. G., J. E. a J. H., a z vyšetřovacího spisu; přitom výpovědi svědků J. L. a M. G. v tom, že žalovaná už od roku 1995 v předmětném bytě bydlela, neuvěřil, a to se zdůvodněním, že v této části byla jejich svědecká výpověď v rozporu se zjištěním učiněným z vyšetřovacího spisu a odporovala zásadám logiky proto, že ještě v roce 1996 (až do 7. ledna 1997) měla žalovaná souhlas žalobkyň k podnajímání předmětného bytu. Naproti tomu odvolací soud, aniž v odvolacím řízení příslušné svědecké důkazy opakoval, resp. aniž provedl další důkazy, z uvedeného skutkového zjištění soudu prvního stupně při posuzování naplněnosti důvodu výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 1 písm. h/ obč. zák. nevyšel (ve skutečnosti je pominul), neboť podle něj takové skutkové zjištění z výpovědí svědků nevyplynulo. Přitom na rozdíl od soudu prvního stupně uvěřil i výpovědi svědků J. L. a M. G. v tom, že žalovaná už od roku 1995 (nebo 1996) opět bydlí v předmětném bytě. Odvolací soud se tak při posuzování naplněnosti důvodu výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 1 písm. h/ obč. zák. odchýlil od skutkového zjištění soudu prvního stupně, aniž provedl (opakoval či doplnil) důkazy, na jejichž základě mohl postupem podle § 132, § 211, § 213 odst. 2 o.s.ř. správnost tohoto skutkového zjištění zvrátit. Řízení tak bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.).

Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky jej - aniž se, zejména z důvodů předčasnosti, zabýval dalšími námitkami dovolatelky, podřazenými dovolacím důvodům podle § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. - zrušil (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.) a podle § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. ledna 2002

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu