26 Cdo 1455/2014
Datum rozhodnutí: 12.08.2014
Dotčené předpisy: § 3 odst. 1 obč. zák., § 126 odst. 1 obč. zák.



26 Cdo 1455/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce J. M. , zastoupeného Mgr. Markem Bukovským, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 814, proti žalované V. J., zastoupené Mgr. Ivanou Quittovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, Msgr. Šrámka 1183/20, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 22 C 60/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. září 2013, č. j. 8 Co 581/2013-163, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.800,- Kč k rukám Mgr. Marka Bukovského, advokáta se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 814, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti napadenému rozsudku odvolacího soudu, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen o. s. ř. (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce odepření výkonu vlastnického práva realizovaného žalobou na vyklizení nemovitosti sloužící k bydlení pro rozpor s dobrými mravy srovnej např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu se odvolací soud zabýval okolnostmi, které by mohly vést k závěru, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení nemovitosti je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatelky, tak i na straně žalobce, poměřoval práva a právem chráněné zájmy R. H., nezl. V. a P. J. (původně žalovaní 1/, 3/, 4/), kteří ztratili vlastnické právo k domu, ve kterém bydlí, s právem vlastníka na ochranu proti tomu, kdo do jeho práva neoprávněně zasahuje, zvažoval, zda v důsledku vyklizení domu neztratí žalovaná a její rodina jakoukoliv lidsky důstojnou možnost bydlení (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1630/2002, ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4113/2009, na něž poukazovala i dovolatelka), vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená. Ke všem zjištěným skutečnostem přihlédl i při rozhodování, zda má být vyklizení žalovaných vázáno na zajištění bytové náhrady, a pokud jim s ohledem na učiněná zjištění bytovou náhradu odepřel, není ani tato úvaha zjevně nepřiměřená.
Námitkami, jimiž zpochybňovala skutková zjištění odvolacího soudu, pak dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 12. srpna 2014

JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu