26 Cdo 1453/2015
Datum rozhodnutí: 14.07.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



26 Cdo 1453/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobkyně V. V. , R., zastoupené Mgr. Stanislavem Bodlákem, advokátem se sídlem v Sobotíně 270, Petrov nad Desnou, proti žalované M. L. , R., zastoupené JUDr. Janou Špičkovou, advokátkou se sídlem v Zábřehu, Valová 16, o vyklizení, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 27/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 27. listopadu 2014, č. j. 12 Co 508/2014-149, takto:

Dovolání se odmítá . O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně napadla dovoláním usnesení odvolacího soudu v části, v níž potvrdil výrok usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 8. 2014, č. j. 9 C 27/2013-121, kterým ji neustanovil dalšího zástupce pro zastupování v řízení.
Dovolání Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen o. s. ř. (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází, dovolatelka pouze uvádí, že dovolání je přípustné, neboť takto seznal odvolací soud .
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2015 JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu