26 Cdo 1399/2014
Datum rozhodnutí: 27.05.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.



26 Cdo 1399/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Stavebního bytového družstva Klášterec nad Ohří , se sídlem Miřetice u Klášterce nad Ohří, 43151 Klášterec nad Ohří, Chomutovská 61, IČO: 00042021, zastoupeného JUDr. Blankou Chmelenskou, advokátkou se sídlem Chomutov, Na Příkopech 902, proti žalovanému J. V. , zastoupenému JUDr. Andreou Průchovou, advokátkou se sídlem Kadaň, Kpt. Jaroše 510, o zaplacení částek 66.695,- Kč s příslušenstvím a 1.677,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 1 C 110/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. listopadu 2013, č. j. 11 Co 139/2013-341, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:


Žalobce se (po upřesnění žaloby) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 66.695, Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené úhrady za správu tam označeného domu a za služby spojené s užíváním tam označeného bytu za období od září 2000 do dubna 2003 a dále kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 1. října 2000 do 31. března 2002 ve výši 1.677,- Kč.
Okresní soud v Chomutově (soud prvního stupně) rozsudkem (v pořadí třetím) ze dne 23. července 2012, č. j. 1 C 110/2004-299, zastavil řízení co do částky 84,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 84,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a částek 4.999, Kč a 609,- Kč (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 60.919,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a částku 1.677,- Kč (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok IV.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. listopadu 2013, č. j. 11 Co 139/2013-341, citovaný rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku III. změnil tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 34.569,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a částky 1.677,- Kč; jinak ho v tomto výroku potvrdil (výrok I.). Zároveň uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 19.079,- Kč (výrok II.) a odvolacího řízení částku 3.099,84 Kč (výrok III.).
Proti výroku I. napadeného rozsudku v části, jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 34.569,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a částky 1.677,- Kč, a dále proti nákladovým výrokům II. a III. podal žalobce dovolání.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je upravena v ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) dále jen o.s.ř. , avšak podle § 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci dovolání směřuje proti výroku I. napadeného rozsudku v části, jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 34.569,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a částky 1.677,- Kč, a dále proti nákladovým výrokům II. a III. napadeného rozsudku. Jelikož žádným z napadených výroků nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím částku 50.000,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží) a současně nejde o vztahy ze spotřebitelských smluv či o pracovněprávní vztahy, nelze přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 237 o. s. ř., neboť ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. to vylučuje.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl (pro nepřípustnost).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2014

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu