26 Cdo 139/2012
Datum rozhodnutí: 13.03.2013
Dotčené předpisy: § 159a o. s. ř.




26 Cdo 139/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce JUDr. F. P. , bytem v P., zastoupeného JUDr. Hanou Kundratovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Křesomyslova 284/23, proti žalovaným 1. Z. D. , 2. M. D. , oběma bytem ve V. n. V., o zaplacení 64.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 127/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. července 2011, č. j. 28 Co 318/2011-40, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 21. 7. 2011, č. j. 28 Co 318/2011-40, kterým potvrdil usnesení Okresního soudu Praha západ (soud prvního stupně) ze dne 29. 4. 2011, č. j. 4 C 127/2010-31, jímž zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů účastníků řízení, současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že o zaplacení částky 64.000,- Kč již bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 3. 2008, č. j. 19 C 165/2005-128, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2009, č. j. 55 Co 355/2008-165, a proto projednání věci brání překážka věci rozsouzené. Zjistil, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 355/2008 se žalobci (v tomto řízení žalovaní, dále jen žalovaní ) domáhali, aby soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu, jehož nájemcem byl žalovaný (nyní žalobce, dále jen žalobce ), a uložil mu zaplatit dlužné nájemné ve výši 92.201,- Kč, že žalobce neplatil nájemné a úhradu za služby poskytované s nájmem bytu (od ledna 2004 do července 2005), a proto soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu a uložil žalobci byt vyklidit, žalobu na zaplacení dlužného nájemného, včetně úhrad za služby, zamítl, neboť sice bylo prokázáno, že žalobce nezaplatil žalovaným za leden 2004 červenec 2005 částku 44.156,- Kč za nájemné a částku 13.237,- Kč za zálohy na plnění spojená s užíváním bytu za leden červenec 2005, v průběhu řízení však zaslal žalovaným částku 64.000,- Kč (aniž by určil účel platby) a žalovaní tuto částku započetli na dluh. Protože žalobce z vážných důvodů nesouhlasil s částečným zpětvzetím žaloby, které učinili žalovaní v souvislosti se zaplacením částky 64.000,- Kč, rozhodl soud o této částce věcně. V tomto řízení se žalobce domáhá zaplacení částky 64.000,- Kč s tvrzením, že žalovaným za nájem a úhradu za plnění spojená s užíváním bytu v době od ledna 2004 do července 2005 nic nedlužil, že nesouhlasil se započtením částky 64.000,- Kč, kterou zaslal žalovaným jen z opatrnosti , kdyby byl jejich nárok shledán důvodným, neboť jim nechtěl nic dlužit, že však nikdy žádný dluh vůči žalovaným neuznal a peníze proto nebyly určeny na jeho úhradu. Uzavřel, že žalobní tvrzení jsou tak shodná s jeho procesní obranou v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen o. s. ř. ).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), jenž má právnické vzdělání (§ 241 odst. 1 a 2 písm. a/ o. s. ř.) a je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence zmíněných vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku (usnesení, platebního rozkazu) pro účastníky a popřípadě jiné osoby, vyplývající z ustanovení § 159a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., věc projednávána znovu (srov. § 159a odst. 5, § 167 odst. 2 a § 174 odst. 1 o. s. ř.).
Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v první řadě tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v novém řízení rozdílné procesní postavení (např. vystupovali-li v původním řízení jako žalovaní a v novém jako žalobci). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Řízení se týká stejných osob rovněž v případě, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek (skutkový děj), který byl předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce a zda jej soud v původním řízení posoudil po právní stránce nesprávně nebo neúplně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, uveřejněné pod č. 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V případě zamítavého výroku je při zkoumání existence neodstranitelné podmínky řízení (§ 103, § 104 odst. 1 o. s. ř.), jíž je překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 o. s. ř.), nutné posoudit výrok rozhodnutí v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 33 Cdo 1074/98, uveřejněný pod č. 69/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 4. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1382/2002), neboť jedině tak je možné učinit závěr, zda spor mezi účastníky již byl závazně pravomocně rozhodnut či nikoliv.
Z porovnání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 3. 2008, č. j. 19 C 165/2005-128 (ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2009, č. j. 55 Co 355/2008-165), a žaloby ze dne 9. 4. 2010 (projednávané u soudu prvního stupně pod sp. zn. 4 C 127/2010) je zřejmé, že jak v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9, tak v posuzovaném případě, je mezi týmiž účastníky předmětem sporu existence dluhu žalobce na nájemném za užívání bytu za dobu od ledna 2004 do července 2005 a jeho zánik zaplacením částky 64.000,- Kč, kterou žalobce zaslal žalovaným v průběhu řízení u Obvodního soudu pro Prahu 9, aniž by určil její účel, a že žalobce uplatňuje svůj nárok s odkazem na shodná skutková tvrzení, jež jako svou procesní obranu uplatnil již v předchozím řízení. Jedná se tak o totožnou věc, okolnost, že účastníci mají v těchto řízeních opačné procesní postavení, a že žalobce podal žalobu u Okresního soudu Praha západ, zatímco původní řízení proběhlo u Obvodního soudu pro Prahu 9, není rozhodná.
Usnesení odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů (jejich obsahové konkretizace) správné. Nejvyšší soud aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že žalovaným podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení náklady, na které by měli vůči dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. března 2013

JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu