26 Cdo 1380/2015
Datum rozhodnutí: 23.09.2015
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., § 696 odst. 2 obč. zák., předpisu č. 453/2013Sb.



26 Cdo 1380/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně CZ Kokořín, s.r.o., se sídlem v Neratovicích, Kojetická 1024, IČO 48950793, zastoupené JUDr. Oskarem Matouškem, advokátem se sídlem v Mělníku, Krombholcova 327/15, proti žalovaným 1. J. U. , a 2. G. U. , oběma N., o určení výše nájemného, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 5 C 278/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2014, č. j. 31 Co 300/2014-122, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.267 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně napadla dovoláním výroky rozsudku odvolacího soudu, kterými potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 6. 2014, č. j. 5 C 278/2013-86, jímž určil, že nájemné z tam specifikovaného bytu činí počínaje dnem 26. 7. 2013 částku 4.320 Kč měsíčně a rozhodl o nákladech státu, a kterými rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu v části týkající se určení výše nájemného není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen o. s. ř. (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce, zda je možné při určení výše nájemného v řízení zahájeném do 31. 12. 2013 postupovat podle nařízení vlády č. 453/2013 Sb., srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2291/2015) a není důvodu, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Námitkami, jimiž dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění, pak uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolání žalobkyně proti napadenému rozhodnutí v části, v níž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů státu a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů, není přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč (§ 237, § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).
Státu vznikly náklady ve výši 6.232 Kč, a jde-li o náklady účastníků, je pro posouzení, zda napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, určující výše nákladů řízení, které soud žalobkyni odepřel (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala sazby odměny za zastupování účastníka advokátem stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. 116/2013 Sb., dnem 7. 5. 2013, je třeba určit náklady zastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif, dále jen AT (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Náklady žalobkyně, které by podle obsahu spisu přicházely v úvahu (žalobou uplatněny dva nároky na určení výše nájemného a zaplacení dlužného nájemného), tvoří soudní poplatek za žalobu a odvolání 2 x 3.000 Kč, mimosmluvní odměna advokáta ve výši 12.750 Kč za 8 úkonů právní služby (v řízení o každém z nároků) - příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a odvolání, nahlížení do spisu, 2x účast u jednání soudu prvního stupně a dále účast při místním ohledání, u jednání, kde došlo k vyhlášení rozhodnutí [při tarifní hodnotě 10.000 Kč a sazbě za jeden úkon 1.500 Kč - § 9 odst. 1, § 7 bod 4., § 11 odst. 1 písm. a), d), f), g), odst. 2 písm. f), odst. 3, § 12 odst. 3 AT], 16 x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), tedy 27.300 Kč a dále DPH ve výši 5.733 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem 39.033 Kč.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. září 2015 JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu