26 Cdo 1326/2004
Datum rozhodnutí: 08.09.2004
Dotčené předpisy: § 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

26 Cdo 1326/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců A) L. D. a B) A. D., zastoupených advokátem, proti žalované M. Š., zastoupené advokátkou, o uložení povinnosti strpět provedení stavebních úprav v bytě, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 980/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. února 2004, č. j. 21 Co 11/2004-124, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rakovníku (soud prvního stupně) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 30. října 2003, č. j. 3 C 980/2000-111, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost strpět provedení stavebních úprav specifikovaných ve výroku rozsudku v bytě o velikosti 1+1 ve 3. podlaží domu čp. 1809 v ulici D. v R. . V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Předchozí (rovněž vyhovující) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. února 2002, č. j. 3 C 980/2000-46, ve znění usnesení ze dne 4. července 2002, č. j. 3 C 980/2000-60, byl k odvolání žalované zrušen usnesením Krajského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 16. října 2002, č. j. 21 Co 249/2002, 21 Co 250/2002-73, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 4. února 2004, č. j. 21 Co 11/2004-124, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu. V písemném vyhotovení rozsudku, jehož stejnopis byl doručen k rukám tehdejší zástupkyně žalobců advokátky dne 5. března 2004, odvolací soud účastníky mimo jiné poučil, že proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku do dvou měsíců od doručení rozsudku.

Žalobci (zastoupeni advokátem) podali dne 3. května 2004 osobně u soudu prvního stupně podání nazvané jako dovolání žalobců proti rozsudku krajského soudu v Praze č.j. 21 Co 11/2004-124 ze dne 4.2.2004 . V tomto podání uvedli, že podávají v zákonné dvouměsíční lhůtě od právní moci rozsudku toto dovolání, které odůvodní ve lhůtě následujících pěti dnů. Jako dovolací důvod shledávají žalobci dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ občanského zákoníku z. č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nesprávné právní posouzení věci . Pro úplnost zbývá dodat, že na výzvu soudu prvního stupně usnesení ze dne 11. května 2004, č. j. 3 C 980/2000-138 doplnili dovolání podáním doručeným osobně soudu prvního stupně dne 18. května 2004.

P odle § 240 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o.s.ř. ), může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. § 55, § 58 odst. 1, § 240 odst. 2 věta první o.s.ř.); jejím marným uplynutím se proto původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Podle § 240 odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§ 240 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Podle § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že dovolatelům byl citovaný rozsudek odvolacího soudu k rukám jejich tehdejší zástupkyně s procesní plnou mocí, konkrétně advokátky (§ 49 odst. 1 věta první o.s.ř.) doručen (§ 48b o.s.ř.) v pátek 5. března 2004. Dovolatelé v něm byli řádně poučeni o možnosti podat proti němu dovolání, o lhůtě k podání dovolání a o soudu, u něhož se dovolání podává. Přitom při podání dovolání byli řádně (ve smyslu § 241 o.s.ř.) zastoupeni advokátem. Proto od data doručení napadeného rozsudku, tj. od 5. března 2004, jim počala plynout dvouměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den připadl na středu 5. května 2004 (§ 57 odst. 2 věta první o.s.ř.). V uvedené lhůtě, konkrétně 3. května 2004, podali dovolatelé pouze tzv. blanketní dovolání, tj. dovolání, které neobsahovalo údaje o tom, v jakém rozsahu a ani z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Zde je zapotřebí připomenout, že k uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst.1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že cituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy řečeno jinak jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o.s.ř.). Přitom k doplnění dovolání, které bylo podáno až po 5. květnu 2004 (18. května 2004), nelze již přihlížet.

Vzhledem k uvedenému lze stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citované rozhodnutí bylo uveřejněno rovněž pod č. 119 v sešitě č. 7 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura) uzavřít, že dovolací soud musel dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o.s.ř.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 8. září 2004

JUDr. Miroslav Ferák, v.r.

předseda senátu