26 Cdo 1303/2006
Datum rozhodnutí: 29.01.2008
Dotčené předpisy:





26 Cdo 1303/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce statutárního města O., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. N., zastoupenému advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 15 C 245/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky Olomouc ze dne 26. září 2005, č. j. 12 Co 284/2005-81, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.350,25 Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 1. 2005, č. j. 15 C 245/2004-59, první částí výroku zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen vyklidit byt č. 2 v přízemí domu č. or. 36 v ulici I. P. Pavlova v O., sestávající z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství (dále též předmětný byt nebo byt ), a aby vyklizený byt odevzdal žalobci a druhou částí výroku uložil žalobci uhradit žalovanému náklady soudního řízení.


Soud prvního stupně dovodil, že žalovanému vznikl k předmětnému bytu nájemní poměr uzavřený na dobu určitou, která zatím neuplynula, a nepřisvědčil tvrzení žalobce, že nájemní poměr byl založen neplatnou smlouvou.


Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 9. 2005, č. j. 12 Co 284/2005-81, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.


Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně zjistil úplně a správně skutkový stav a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení nájemní poměr žalovaného k bytu sjednaný na dobu určitou již uplynul (6. 4. 2005) a že vůči žalovanému probíhá soudní řízení o vyklizení předmětného bytu (což podle § 676 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění do 30. 3. 2006 /dále jen obč. zák. / vylučuje prodloužení nájemního vztahu), žalobě vyhověl.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ). Uvedl, že uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., ale bez bližší konkretizace. V dovolání vytýkal odvolacímu soudu, že v rozporu s principem neúplné apelace, aniž by to bylo namítáno, dovodil, že nájemní poměr zanikl uplynutím sjednané doby. Tím porušil právo žalovaného na řádný proces. Podle něho nastala nevyvratitelná domněnka konkludentního obnovení nájemního vztahu podle § 676 odst. 2 obč. zák., neboť žalobce sice žaloval na vyklizení bytu, ale ze zcela jiného důvodu (pro neplatnost nájemní smlouvy), a to ještě před uplynutím doby nájmu. Žalobce se měl domáhat vyklizení bytu žalobou z důvodu § 676 odst. 1 obč. zák., a to až po uplynutí sjednané doby nájmu. Závěrem navrhl rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.


Žalobce se ve vyjádření k dovolání v plném rozsahu ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu. Námitky dovolatele pak označil za liché a účelové a právní názor za zcela nesprávný. Závěrem navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto a dovolací soud uložil žalovanému uhradit mu náklady dovolacího řízení.


Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 26. září 2005, tedy po 1. dubnu, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (srov. čl. II., bod 2. a 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ).


Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.


Napadeným rozsudkem byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku o povinnosti vyklidit byt.


Přípustnost dovolání proti měnícímu výroku ve věci samé, tj. proti výroku o povinnosti vyklidit byt, vyplývá z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť zde bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.


Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly dovoláním uplatněny (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).


V dovolání dovolatel namítal vadu řízení, že při zjišťování skutkového stavu odvolací soud přihlédl k novým skutečnostem nájem bytu zanikl uplynutím doby, na níž byl sjednán, a byla podána žaloba o vyklizení bytu ačkoliv tyto skutečnosti nebyly účastníky uplatněny.


Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 1059/2005, uvedl: Skutečnosti, které byly účastníkem uvedeny nebo jinak vyšly najevo v řízení před soudem prvního stupně, byly z hlediska § 205a odst. 1 o. s. ř. uplatněny před soudem prvního stupně. V dané věci byla dne 30. 7. 2004 podána u soudu prvního stupně žaloba o vyklizení bytu, na základě níž proběhlo řízení, a současně s podáním žaloby byla soudu žalobcem předložena i nájemní smlouva ze dne 6. 4. 2004, v jejímž článku I., bodu 2 je uvedeno, že pronajímatel touto smlouvou přenechá označený byt do nájmu na dobu určitou, a to do 6. dubna 2005. Soud prvního stupně provedl nájemní smlouvou důkaz při jednání dne 11. 11. 2004. Pokud tedy odvolací soud k těmto skutečnostem přihlédl, nelze mít zato, že se jednalo z hlediska ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř., § 211a o. s. ř. a § 212a odst. 3 o. s. ř. o nepřípustné novoty . Namítaná vada řízení tedy neobstojí.


Dovolatel uplatnil rovněž dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž vytýká odvolacímu soudu, že pokud shledal jako překážku obnovení nájemního poměru k bytu žalobu na vyklizení bytu založenou na neplatnosti nájemní smlouvy a podanou před počátkem běhu třicetidenní lhůty stanovené v § 676 odst. 2 obč. zák. spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.


Právní posouzení je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Podle § 676 odst. 2 obč. zák. užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věcí nebo na vyklizení nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu.


Jak vyplývá z textu ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák., pro obnovení nájemní smlouvy k bytu za týchž podmínek je překážkou již samotný procesně právní úkon návrh podaný u soudu (žaloba) obsahující požadavek na vyklizení bytu. Judikaturou dovolacího soudu byla vyřešena již i otázka, co se rozumí včasným podáním žaloby na vyklizení bytu ve smyslu § 676 odst. 2 obč. zák. Nejvyšší soud již v rozsudcích ze dne 15. 12. 1999, sp. zn. 26 Cdo 2793/99 a ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1427/99 uvedl: Je-li žaloba na vyklizení bytu podána v době, kdy ještě trvá sjednaný, popř. obnovený nájemní vztah (neuplynula doposud doba uvedená v § 676 odst. 2 věta druhá obč. zák.), jde o žalobu předčasnou, jíž nelze bez dalšího vyhovět. Probíhá-li ale řízení o této žalobě na vyklizení bytu (na níž žalobce trvá) ještě v okamžiku, kdy doba trvání sjednaného, popř. obnoveného nájemního vztahu uplynula (a nebylo-li již o ní rozhodnuto soudem druhého stupně, proti jehož rozhodnutí není přípustné odvolání), je nutno takové žalobě přiznat účinky předvídané v § 676 odst. 2 věta první obč. zák. Odvolací soud tedy vyložil zánik nájemního poměru k bytu v souladu s ustálenou judikaturou.


Lze tedy uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace správný. Nejvyšší soud aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o. s. ř.).


O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalovaného k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.900,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. 8. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 8. 2006), jakož i z DPH ve výši 19 %, tj. 375,25 Kč.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 29. ledna 2008


JUDr. Miroslav F e r á k


předseda senátu