26 Cdo 1281/2007
Datum rozhodnutí: 28.01.2009
Dotčené předpisy: § 711 odst. 1 písm. g) předpisu č. 40/1964Sb.




26 Cdo 1281/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce m. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému PharmDr. P. Š., zastoupenému advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené

u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 8 C 221/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. prosince 2006, č. j. 5 Co 2375/2006-147, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. prosince 2006, č.j. 5 Co 2375/2006-147, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prachaticích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 7. 2006, č.j. 8 C 221/2005-114, přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 7, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, I. kategorie v domě čp. 458, v M. u. ve V. (dále jen předmětný byt nebo byt ), určil, že nájemní poměr žalovaného k předmětnému bytu skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvního dne měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a uložil žalovanému, aby předmětný byt vyklidil a předal žalobci do 15 dnů od skončení nájmu (výroky I., II., III.), dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech řízení vzniklých státu (výroky IV. a V.).

Soud prvního stupně vzal za zjištěné, že žalobce je vlastníkem domu, v němž se nachází předmětný byt, že nájemní smlouvou ze dne 1. 1. 1994 předmětný byt pronajal žalovanému na dobu neurčitou, že žalobce dal žalovanému výpověď z nájmu bytu (obsaženou v žalobě), v níž uplatnil jednak výpovědní důvod, že žalovaný má dva byty a lze na něm spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt, a dále, že žalovaný předmětný byt bez vážných důvodů neužívá, že žalovaný kupní smlouvou ze dne 22. 10. 2003 prodal manželům PharmDr. M. M. a Mgr. J. M. dům čp. 547 objekt občanské vybavenosti v němž se nachází v I. nadzemním podlaží provozovna lékárny a garáž a ve II. nadzemním podlaží byt, že smlouvou ze dne ze dne 15. 12. 2003 manželé M. pronajali 1. a 2. nadzemní podlaží domu čp. 547 J. M., a to bezúplatně a na její náklady, že J. M. je společnicí a jednatelkou firmy P. s.r.o. se sídlem v P. 6, P. 39, že žalovaný je také jednatelem této firmy, že uvedená firma provozuje v domě čp. 547 lékárnu Z. v. , že provozovna lékárny je vybavena sprchovým koutem a kuchyňskou linkou, že žalovaný v domě čp. 547 užívá garáž, že svědek Ing. M. K. vídává žalovaného ve večerních hodinách na zahradě, která patří objektu lékárny případně před garáží, že podle svědkyně správcové J. L., žalovaný předmětný byt nevětrá, nesvítí v něm, neuklízí společné prostory, nevybírá pravidelně schránku a na byt se chodí jen podívat , že žalovaný vykázal v letech 2002, 2003 a 2004 nulovou spotřebu teplé vody, v roce 2004 též nulovou spotřebu studené vody a v období od 15. 5. 2004 do 10. 5. 2005 též nulovou spotřebu elektrické energie, že podle svědkyně M. Ch., která provádí odečty vodoměrů, žalovaný nebyl za poslední 3 4 roky nikdy přítomen odečtu vodoměru a dává klíče cizí osobě. S přihlédnutím k výpovědi svědkyně J. L. podporované listinnými důkazy o nulové spotřebě teplé vody a v určitých obdobích i nulové spotřebě studené vody a elektrické energie měl za prokázané, že žalovaný předmětný byt neužívá.

Soud prvního stupně po právní stránce uzavřel, že sice nebylo prokázáno naplnění výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. g) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění do 30. 3. 2006 (dále jen obč. zák. ), ale bylo prokázáno, že žalovaný byt bez vážných důvodů neužívá ve smyslu § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 12. 2006, č.j. 5 Co 2375/2006-147, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud doplnil dokazování výslechem žalovaného a zjistil, že žalovaný předmětný byt užívá specifickým způsobem, neboť s ohledem na pracovní vytížení obstarává své potřeby (hygienu, vaření apod.) v provozovně lékárny a do předmětného bytu se navrací (s výjimkou služebních cest) až ve večerních hodinách a přespává v něm. Po skutkové stránce zhodnotil, že minimální spotřebu teplé a studené vody

a elektrické energie vysvětluje právě specifický způsob užívání předmětného bytu žalovaným. Svědeckou výpověď správkyně J. L. pak shledal nevěrohodnou, neboť dotyčná byla ovlivněna tím, že její dcera bydlí v podnájmu a zde leží byt ladem .

Po právní stránce uzavřel shodně se soudem prvního stupně, že nebyl naplněn výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. g) obč. zák. spočívající v tom, že nájemce má dva byty. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že nebyl naplněn ani výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák., neboť žalovaný byt permanentně (i když specifickým způsobem) užívá. Přitom vzal v úvahu, že specifické užívání bytu je dáno mimořádným pracovním zatížením žalovaného spojeným s provozováním lékárny ve městě V., které je nutno považovat za obecně prospěšnou práci pro občany ve V. Uzavřel, že žalovaný je výlučným nájemcem bytu, neboť jeho bývalá manželka trvale opustila společnou domácnost (§ 707 odst. 1

a § 708 obč. zák.). Vzal však také v úvahu, že v dané věci je reálný předpoklad, že by v budoucnu mohla byt užívat bývalá manželka žalovaného s dalšími členy rodiny, pokud by se jí podařilo získat ve V. místo lékárnice.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ). Jako dovolací důvody označil nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a dále že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v povedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Vytkl odvolacímu soudu, že činil závěry nevěrohodnosti svědkyně L., ačkoliv její výslech neprovedl, popřípadě neprovedl výslech její dcery, že si závěr o případné možnosti užívání bytu bývalou manželkou žalovaného neověřil jejím výslechem, že nevzal v úvahu zjištěnou nízkou spotřebu elektrické energie a nekonfrontoval ji s výpovědí žalovaného o užívání bytu učiněnou před odvolacím soudem. Nesouhlasil s tím, že neunesl povinnost tvrzení, když výkon povolání v místě bydliště není vážným důvodem pro neužívání bytu a prostor lékárny nebyl kolaudován k uspokojování bytových potřeb žalovaného. Poukazoval na to, že nízká spotřeba elektrické energie a svědectví J. L. a M. Ch. vyvracejí tvrzení žalovaného o zvláštním avšak permanentním užívání bytu. Skutková zjištění o nevěrohodnosti výpovědi svědkyně J. L. pro její vztah k projednávané věci jsou v rozporu s tím, že její dcera má od roku 1994 schválen od pronajímatele řádný podnájem, který je pravidelně prodlužován. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. (uvedené vady nebyly namítány a nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).

Dovolatel podle obsahu dovolání - § 41 odst. 2 o.s.ř. uplatnil vadu řízení, neboť prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. namítal, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože odvolací soud činil závěry o nevěrohodnosti výpovědi svědkyně J. L., aniž opakoval její výslech, popřípadě provedl dokazování o jejím vztahu k projednávané věci.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., vady, k nimž za řízení došlo, jsou způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, nejde-li o zmatečnosti uvedené v § 229 o.s.ř. a jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zejména tak jde o situaci, kdy při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s občanským soudním řádem (např. svědek byl vyslechnut jako účastník řízení, soud neposkytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř., nebyly zjišťovány rozhodné skutečnosti, rozhodoval věcně nepříslušný soud, byl porušen postup upravený v § 213 o.s.ř. apod.).

Podle § 213 odst. 1 o.s.ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně se může

v odvolacím řízení změnit i v důsledku odchylného hodnocení důkazů provedených již soudem prvního stupně. Pokud má však dojít ke změně skutkového stavu v důsledku odchylného hodnocení důkazů, musí odvolací soud rozhodné důkazy sám zopakovat, popř. řízení doplnit jinými důkazy (§ 213 odst. 2 o.s.ř.). Z povahy důkazů vyplývá, že

u výslechu účastníků řízení nebo svědků se odvolací soud nemůže bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, aniž by tyto důkazy opakoval, neboť při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí, vedle věcného obsahu výpovědi, i další skutečnosti, zejména způsob reprodukce vylíčených skutečností, chování v průběhu výpovědi, přesvědčivost výpovědi, plynulost a jistota výpovědi apod. Má-li odvolací soud jiný názor na věrohodnost výpovědí účastníků či svědků než soud prvního stupně, nemůže z toho vyvodit jiné skutkové závěry, popř. závěr, že některé výpovědi jsou

z hlediska dokazování irelevantní, pokud dané důkazy sám neopakoval či ještě nedoplnil další důkazy (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, uveřejněný v Soudní judikatuře pod č. 11, sešit č. 1, ročník 2001). Jestliže by odvolací soud uvedeným způsobem nepostupoval, a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlil, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a je dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.

Řízení před odvolacím soudem je tak z uvedených důvodů stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Dovolací soud se proto již nezabýval uplatněnými dovolacími důvody a podle § 243b odst. 2 věta za středníkem a § 243b odst. 3 věta první o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí o věci odvolací soud znovu rozhodne o nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu