26 Cdo 1256/2000
Datum rozhodnutí: 19.06.2000
Dotčené předpisy:




26 Cdo 1256/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců A) J. P., B) L. R., C) P. N., D) P. K., a E) Ing. M. B., proti žalované A. T., o přivolení k výpovědi nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 128/95, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 1999, č. j. 51 Co 550/98-99, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. května 1999, č. j. 51 Co 550/98-99, potvrdil v pořadí druhý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (soudu prvního stupně) ze dne 18. června 1998, č. j. 10 C 128/95-86, jímž bylo přivoleno k výpovědi nájmu bytu 1 D o velikosti 2+1 s přísl., III. kategorie v domě čp. 534 v katastrálním území L., ul. M. 59 v P.", rozhodnuto, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku, a žalované uloženo byt vyklidit do tří dnů po zajištění náhradního ubytování; v návaznosti na rozhodnutí ve věci samé bylo citovaným rozsudkem rozhodnuto rovněž o nákladech řízení účastníků. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V pořadí první, rovněž vyhovující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. května 1996, č. j. 10 C 128/95-45, byl usnesením odvolacího soudu ze dne 1. října 1997, č. j. 51 Co 89/97-65, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud - stejně jako soud prvního stupně - na základě učiněných skutkových zjištění dovodil, že v daném případě došlo k naplnění důvodů výpovědi nájmu bytu, upravených v ustanovení § 711 odst. 1 písm. c/ a d/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák."), a že výpověď nájmu bytu není vzhledem k okolnostem případu a povaze výpovědních důvodů v rozporu s dobrými mravy. Shledal správným rovněž výrok o bytové náhradě, neboť přisouzením náhradního ubytování ve smyslu § 712 odst. 4 obč. zák. se žalované dostalo více, než jí podle zákona (§ 712 odst. 5 obč. zák.) přísluší".

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu uvedeného v § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. a navrhla, aby dovolací soud zrušil nejen napadené rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 7.

Dovolání bylo sice podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), včas a subjektem k tomu oprávněným, tj. účastnicí řízení (žalovanou) řádně zastoupenou advokátkou (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není v dané věci přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde - li o případ vad řízení taxativně uvedených v § 237 odst. 1 o. s. ř. - a ty v daném případě nebyly žalovanou v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají - řídí se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ustanoveními § 238 odst. 1 písm. b/ a § 239 odst. 1, 2 o. s. ř.

O žádný z těchto případů přípustnosti dovolání v daném případě nejde. Podle § 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nemůže být dovolání přípustné, neboť odvolací soud potvrdil sice v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, avšak v obou případech byl rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem vyhovujícím; soud prvního stupně tak v pořadí druhým rozsudkem nerozhodl jinak než ve svém prvním, odvolacím soudem zrušeném rozsudku, jak to pro účely založení přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. normuje toto ustanovení. Nenavrhla - li žalovaná vyslovení přípustnosti dovolání, nelze - logicky vzato - uvažovat o nevyhovění návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání a tím o přípustnosti dovolání podle § 239 odst. 2 o. s. ř.; odvolací soud sám přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu rozsudku ve smyslu § 239 odst. 1 o. s. ř. nevyslovil.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.

Žalovaná z procesního hlediska zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první /per analogiam/ o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 19. června 2000

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová