26 Cdo 1232/2015
Datum rozhodnutí: 16.09.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 1 o. s. ř., § 237 o. s. ř.



26 Cdo 1232/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné A. L. , zastoupené JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 59, proti povinnému Ing. P. L. , zastoupenému JUDr. Pavlem Ramešem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fűgnerovo náměstí 1808/3, pro 2 773 314 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky JUDr. Moniky Elfmarkové, Exekutorský úřad Praha 4, se sídlem v Praze 4, K Beránku 3, pod sp. zn. 115 EX 369/10, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2014, č. j. 16 Co 396/2014-99, takto:

Dovolání se odmítá .

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2014, č. j. 16 Co 396/2014-99, jímž bylo potvrzeno usnesení (dražební vyhláška) soudní exekutorky JUDr. Moniky Elfmarkové, Exekutorský úřad Praha 4, ze dne 18. 8. 2014, č. j. 115 EX 369/10-091, odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení § 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v § 237 o. s. ř. je dle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolatel své námitky směřoval výlučně do nalézacího řízení, z něhož vzešel exekuční titul (soudům vytýká vady řízení zahrnující především nedostatečnou poučovací povinnost, neúplnost odůvodnění rozhodnutí a opomenutí procesních návrhů a vyjádření dovolatele), čímž nemohl založit dovolací důvod ani předpoklad přípustnosti dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. září 2015


JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu