26 Cdo 1221/2012
Datum rozhodnutí: 09.04.2014
Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 předpisu č. 72/1994Sb.



26 Cdo 1221/2012 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce: V. P. , P., zastoupený JUDr. Janem Bébrem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, proti žalovanému: Společenství vlastníků jednotek Na Královce 437/7, Praha 10 , se sídlem v Praze 10, Na Královce 437/7, IČO 26448556, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 69/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2011, č. j. 54 Co 556/2010-181, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Žalobce napadl dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 9. 3. 2011, č. j. 54 Co 556/2010-181, kterým změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 8. 2010, č. j. 21 C 69/2007-147, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal nahrazení souhlasu žalovaného s návrhem usnesení ve znění: společenství vlastníků jednotek schvaluje návrh na bezodkladné provedení stavebních prací směřujících k odstranění příčin vzniku vlhkosti v suterénu domu v obci P., katastrální území V., v rozsahu a technologií uvedenou ve znaleckém posudku Ing. Tomáše Hoskovce ze dne 15. 3. 2006, který je jako příloha nedílnou součástí tohoto rozsudku ; současně rozhodl o náhradě nákladů účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech státu.
Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř. ). Protože předmětem přezkumné činnosti dovolací soudu bylo pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu vydané do 31. 12. 2013, tedy před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kterým byl mj. zrušen zákon č. 72/1994 Sb., je pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, relevantní jen právní úprava platná v době vydání napadeného rozhodnutí.
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej rozsudek ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) postupem podle § 11 odst. 3 věty třetí zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, se přehlasovaný vlastník jednotky může u soudu domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním. Bylo-li shromážděním přijato usnesení, může soud k návrhu přehlasovaného vlastníka (žaloba podle § 11 odst. 3 věty třetí zákona o vlastnictví bytů) pouze přezkoumat, zda shromáždění přijalo usnesení platně, tj. v souladu s právními předpisy a stanovami společenství. Dospěje-li k závěru, že nikoliv, vysloví jde-li o důležitou záležitost a mělo-li porušení právních předpisů závažné právní následky jeho neplatnost, nemůže ho však nahradit. Rovněž závěr odvolacího soudu, že provedení stavebních prací k odstranění příčin vzniku vlhkosti v domě není důležitou záležitostí ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 věty třetí zákona o vlastnictví bytů, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej odůvodnění rozsudku ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3706/2010, uveřejněný pod číslem 95/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud ani nezjistil (§ 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř.), že by řízení bylo postiženo zmatečnostními vadami (§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř.), nebo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), a proto dovolání odmítl (§ 234b odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a skutečností, že podle obsahu spisu žalovanému, který by jinak měl na náhradu nákladů řízení právo, náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu