26 Cdo 1174/2010
Datum rozhodnutí: 09.12.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009




26 Cdo 1174/2010


U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce statutárního města Olomouce , se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 583/1, zastoupeného JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, proti žalovaným 1/ Ing. J. Š. , zastoupenému Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem se sídlem v Olomouci, třída Svobody 2, a 2/ Mgr. A. Š. , zastoupené Mgr. Alexandrou Langošovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 10, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 15 C 270/2008, o dovolání žalovaného Ing. Jana Šimoňáka proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 8. září 2009, č. j. 12 Co 92/2009-230, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný Ing. J. Š. je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Leoše Viktorina, advokáta se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. V poměru mezi žalobcem a žalovanou A. Š. nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. června 2005, č. j. 15 C 382/2004-51, ve spojení s usnesením ze dne 2. září 2005, č. j. 15 C 382/2004-63, zamítl žalobu na přivolení k výpovědi žalobce ze společného nájmu žalovaných (manželů) k bytu č. 3, sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházejícímu se ve třetím poschodí domu č. p. 324 v O. (dále jen předmětný byt , resp. byt ); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. listopadu 2006, č. j. 12 Co 886/2005-98, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem ze dne 17. června 2008, č. j. 26 Cdo 2288/2007-122, citované rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil se závazným právním názorem vztahujícím se k otázce dvou (více) bytů ve smyslu § 711 odst. 1 písm. g/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen obč. zák. ) soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poté soud prvního stupně rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 10. října 2008, č. j. 15 C 270/2008-173, žalobě vyhověl a přivolil k výpovědi ze společného nájmu žalovaných k předmětnému bytu, určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, žalovaným uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci do patnácti dnů od zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení účastníků a o nákladech řízení státu.

K odvolání žalovaných odvolací soud rozsudkem ze dne 8. září 2009, č. j. 12 Co 92/2009-230, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit /viz posléze uvedený výklad/ prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. dále jen o.s.ř. ) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že z důvodů uvedených v napadeném rozsudku byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák. Současně stejně jako soud prvního stupně neshledal výpověď ze společného nájmu žalovaných (manželů) k předmětnému bytu v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný Ing. J. Š. dovolání, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil.

Na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že manželé společní nájemci bytu mají v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu postavení nerozlučných společníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. května 1997, sp. zn. 3 Cdon 122/96, uveřejněný pod č. 56 v sešitě č. 7 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura); mají tedy taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí o věci musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a úkony jednoho z nich platí i pro ostatní (§ 91 odst. 2 o.s.ř.). Proto podal-li, jako v projednávané věci, dovolání jeden z nerozlučných společníků, pak se dovolání vztahuje na všechny společníky a dovolací soud postupuje tak, jako by dovolání podali všichni (v daném případě oba žalovaní).

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. Nelze totiž uvažovat o přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení, rozhodl-li soud prvního stupně jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem dovolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. června 1998, sp. zn. 23 Cdo 1075/98, uveřejněné pod č. 147 v sešitě č. 20 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura, ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 26 Cdo 1068/2007, a ze dne 10. listopadu 2009, sp. zn. 26 Cdo 5258/2008). Z následujících důvodů pak nemůže být dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř.). V daném případě proto nelze přihlížet k okolnostem uplatněným s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř., tj. k okolnostem, jimiž dovolatel brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud stejně jako soud prvního stupně čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak v tomto ohledu založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Přitom opět s přihlédnutím k obsahu dovolání nelze ani přehlédnout, že alespoň z části v dovolání uplatnil tzv. skutkové novoty ; v dovolacím řízení však platí (podle § 241a odst. 4 o.s.ř.) zákaz skutkových novot (srov. Občanský soudní řád, Komentář, 5. vydání, nakladatelství C. H. BECK, strana 1004, bod 6.).

K výtkám podřaditelným pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. je zapotřebí uvést následující. Nelze pokládat za zásadně právně významnou otázku, zda vzhledem ke změněnému skutkovému stavu věci jsou soudy vázány právním názorem dovolacího soudu ohledně naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák. Je tomu tak především proto, že ve zrušujícím rozsudku ze dne 17. června 2008, č. j. 26 Cdo 2288/2007-122, se dovolací soud vyjádřil pouze k otázce dvou (více) bytů ve smyslu § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák. a nikoli tedy k otázce naplněnosti výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák., jak se dovolatel mylně domnívá. Navíc, jak správně zdůraznil již odvolací soud, existenci výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák. je zapotřebí posuzovat k okamžiku doručení výpovědi nájemci bytu; pro naplněnost tohoto výpovědního důvodu jsou tedy rozhodné okolnosti dané v okamžiku doručení výpovědi z nájmu bytu nájemci. Zpochybnil-li pak dovolatel správnost právního názoru, který odvolací soud přijal podle § 3 odst. 1 obč. zák., a to i poukazem na (soudy zjištěné) okolnosti uvedené v dovolání, jimž navíc přikládal jiný význam, lze konstatovat, že Nejvyšší soud České republiky opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. března 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. 26 Cdo 1491/2003, ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. 26 Cdo 866/2004, ze dne 9. února 2005, sp. zn. 26 Cdo 180/2004, a ze dne 23. února 2005, sp. zn. 26 Cdo 192/2004) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi.

Se zřetelem k řečenému dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl. Dovolací soud je toho názoru, že byť vzhledem k nerozlučnému společenství žalovaných se při rozhodování o dovolání postupuje tak, jakoby dovolání podali oba žalovaní (společní nájemci bytu), nelze při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení přehlédnout, že dovolání podal pouze žalovaný (žalovaná je nepodala). S přihlédnutím k tomu dovolací soud rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným (dovolatelem) podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§ 2 odst. 1, 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 360,- Kč představující 20 % DPH (§ 137 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.). Protože v poměru mezi žalobcem a žalovanou žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly, bylo rozhodnuto, že v poměru mezi těmito účastníky řízení nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 9. prosince 2010

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu