26 Cdo 1125/2009
Datum rozhodnutí: 10.08.2011
Dotčené předpisy: § 7 o. s. ř.




26 Cdo 1125/2009
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce J. V. , zastoupeného Mgr. Janem Harcubou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Okružní 280, proti žalované České republice Ministerstvo vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o určení práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 47 C 271/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2007, č. j. 28 Co 165/2007-25, takto:
I.Dovolání se zamítá .
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 25. 5. 2007, č. j. 28 Co 165/2007-25, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 (soud prvního stupně) ze dne 14. 2. 2007, č.j. 47 C 271/2006-5, kterým zastavil řízení a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Ministerstvu vnitra ČR k dalšímu řízení, a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalobce se domáhal, aby soud rozhodl, že má právo zpracovávat písemnou textovou zprávu ke stavební dokumentaci požárně bezpečnostní řešení jako osoba, která plní praxi dle zákona č. 360/1992 Sb. v platném znění a která se připravuje na zvyšování kvalifikace (autorizace) v oboru požární ochrany . Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že se nejedná o věc vyplývající ze soukromoprávních vztahů, že žádný zákon (§ 7 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále též jen o. s. ř. ) nestanoví v tomto případě pravomoc soudu, že zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, ingerenci soudů do vztahů upravených tímto zákonem nepřipouští, že tak v dané věci není dána pravomoc soudů k jejímu projednání a rozhodnutí v občanském soudním řízení, a je proto třeba řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit a věc postoupit orgánu Ministerstvu vnitra ČR do jehož pravomoci náleží; poukázal přitom na obdobný závěr vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 30 Cdo 1520/2005, jímž bylo rozhodnuto o skutkově stejném (byť odlišně formulovaném) návrhu žalobce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 25. 5. 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále též jen o. s. ř. ).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání podané včas, osobou k tomu oprávněnou
účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Posuzováno podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) zpochybňuje dovolatel prostřednictvím dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) především správnost právního názoru, že projednávaná věc nemá soukromoprávní povahu a její projednávání není do pravomoci civilních soudů svěřeno ani žádným zvláštním předpisem.
Soud je oprávněn řešit jen ty otázky, které jsou mu zákonem svěřeny. Pravomoc civilních soudů se vztahuje na věci vypočtené v § 7 odst. 1 o. s. ř. - v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují věci ze soukromoprávních vztahů (výjimku z obecné pravomoci stanoví § 7 odst. 2 o. s. ř.; v řízení nebylo tvrzeno, ani zjištěno, že by se jednalo o tuto výjimku) - a dále na jiné věci (§ 7 odst. 3 o. s. ř.), které sice nejsou soukromoprávní povahy, které jsou však zvláštním právním předpisem do pravomoci civilních soudů svěřeny. Soukromoprávní vztahy se vyznačují zejména právně rovným postavením jejich subjektů (nemožností jednoho subjektu právního vztahu autoritativním aktem jinému subjektu právní vztah založit, určit jeho postavení) a svobodou jejich vůle.
Spor, zda žalobce jako osoba, která plní praxi podle zákona č. 360/1992 Sb. v oboru požární ochrany, má právo zpracovávat písemnou textovou zprávu k stavební dokumentaci požárně bezpečnostní řešení , není sporem mezi osobami vzájemně na roveň postavenými, nejedná se o věc vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, či obchodních vztahů. Nespadá proto pod obecnou pravomoc civilních soudů podle § 7 odst. 1 o. s. ř.
Nejedná se ani o věc, která by byla do pravomoci civilních soudů svěřena zvláštním právním předpisem (§ 7 odst. 3 o. s. ř.). Činnost fyzických osob při požární ochraně, jejich odbornou způsobilost, oprávnění zpracovávat požárně bezpečnostní řešení, upravuje především zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška Ministerstva vnitra č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Žádný z těchto předpisů nestanoví, že by otázku, jejíhož řešení se žalobce v předmětném řízení domáhá, měl projednat a rozhodnout soud; ostatně nic takového netvrdil ani dovolatel.
Pravomoc státní správy na úseku požární ochrany vykonává podle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, Ministerstvo vnitra a v přenesené působnosti orgány krajů a obcí.
Jestliže tedy v projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí v dané věci v občanském řízení sporném není dána, je jeho právní posouzení věci správné. Nejvyšší soud aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) proto dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6
o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že podle obsahu spisu procesně úspěšné žalované nevznikly v dovolacím řízení náklady, na které by měla vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. srpna 2011

JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu