26 Cdo 1048/2009
Datum rozhodnutí: 15.02.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




26 Cdo 1048/2009

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně m. č. P. 15 , proti žalovanému M. D., zastoupenému advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 138/1995, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2008, č. j. 51 Co 384/2007-164, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :


Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalovaný dovoláním napadl potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 25. ledna 2008, č. j. 51 Co 384/2007-164, tj. rozhodnutí vydané dne 25. ledna 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen o. s. ř. ).

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.

Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.; není jím naopak důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu.

Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.) dovolatel s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnil (byť formálně odkázal na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., který nijak obsahově nekonkretizoval), a to námitkami, že z bytu 2+1 v domě čp. 1560 v K. ul. č. 18, v P. 10 (dále jen byt K. a dům K. ) byl nucen se vystěhovat na základě rozhodnutí stavebního úřadu z důvodu havarijního stavu domu K., že v důsledku toho mu vzniklo právo na poskytnutí bytové náhrady na dobu trvání oprav domu K., že smlouvu o nájmu bytu, z něhož je vyklizován ( bytu č. 21, I. kategorie, v 7. patře domu čp. 410 v P. 10, M. ul. dále jen byt M. a dům M. ), uzavíral v dobré víře a v přesvědčení, že se tak děje na dobu oprav domu K., že vzhledem k tomu byla smlouva o nájmu bytu M. uzavřena konkludentně nikoliv na dobu určitou do 15. června 1994 (jak zjistil odvolací soud), nýbrž na dobu určitou do ukončení rekonstrukce domu a bytu K., a že nyní je po něm požadováno vyklizení bytu M. (s nájemním poměrem na dobu určitou do ukončení rekonstrukce domu K.), aniž dům K. byl rekonstruován řádně, ba co víc, byt K. po ukončení rekonstrukce již neexistuje. K vadám podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., které dovolatel uplatnil námitkou, že soud prvního stupně neprovedl důkaz exekučními spisy Obvodního soudu pro Prahu 10 a příslušnými správními spisy Obvodního úřadu pro P. 10 a M. hl. m. P. vztahujícími se ke stavebnímu řízení ohledně domu K. (a také k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005, a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 12. dubna 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, a z 15. srpna 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08).

Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a soud pak rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, přičemž není povinen provést všechny navržené důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Neprovede-li některé z nich, měl by v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč tyto důkazy neprovedl (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), a neučinil-li tak, může dovolací soud z takové vady vyvozovat důsledky jen tehdy, měla-li tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.); tak by tomu mohlo být jen v případě, že navržené důkazy směřovaly k objasnění skutečností, které jsou významné z hlediska právního posouzení věci a které zároveň již nebyly dostatečně spolehlivě prokázány jinak.

V posuzovaném případě dovolatel v řízení před soudem prvního stupně (při jednání dne 13. listopadu 2006) navrhl, aby soud vyžádal tam označené spisy Obvodního úřadu městské části P. 10 a M. hl. m. Prahy, dále exekuční spisy a konečně zprávu o jeho zdravotním stavu. Soud prvního stupně využil možnosti upravené v ustanovení § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. a uvedené důkazy neprovedl. V odůvodnění svého rozhodnutí pak v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl důvody, pro které tyto důkazy neprovedl (ve skutečnosti je pokládal za nadbytečné, neboť dosud provedené důkazy podle jeho názoru postačovaly ke zjištění rozhodného skutkového stavu). Řízení proto není zatíženo vytýkanou vadou, natož pak vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2010


JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu