26 Cdo 1032/2008
Datum rozhodnutí: 26.05.2010
Dotčené předpisy: § 241a odst. 3 o. s. ř., § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




26 Cdo 1032/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce W- S ., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Konopčíkem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Vídeňská 13, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Miroslav v likvidaci , IČ: 26304031, se sídlem v Miroslavi, Nádražní 1207, zastoupenému JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, advokátem se sídlem v Říčanech, Kamlerova 795, okres Praha-východ, o 93.592,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 530/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. prosince 2007, č. j. 17 Co 240/2005-108, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.105,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Konopčíka, advokáta se sídlem ve Znojmě, Vídeňská 13, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě (soud prvního stupně) ze dne 6. 5. 2005, č. j. 6 C 530/2004-74, bylo žalovanému - označenému v rozhodnutí jako žalovaný 2) - uloženo, aby zaplatil žalobci 93.592,- Kč s příslušenstvím a nahradil mu náklady řízení, vůči původně rovněž žalovanému Zemědělskému obchodnímu družstvu Miroslav - označenému jako žalovaný 1) - bylo řízení zastaveno a žalobci uloženo, aby nahradil tomuto žalovanému náklady řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce a žalovaného 2) rozsudkem ze dne 10. 12. 2007, č. j. 17 Co 240/2005-108, výrokem I. potvrdil rozsudek prvního stupně ve výrocích, kterým bylo žalovanému 2) uloženo, aby zaplatil žalobci 93.592,- Kč s příslušenstvím a nahradil mu náklady řízení. Dále odvolací soud rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) rozsudek soudu prvního stupně odvolací soud změnil (výrok II.) a uložil žalobci, aby žalovanému 1) nahradil náklady odvolacího řízení (výrok IV.).

Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále o. s. ř. ), neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 1. 7. 2009, kdy zákon č. 7/2009 Sb. nabyl účinnosti (Čl. II, bod 12 tohoto zákona).

Dovolání, které podal proti výrokům I. a III. rozsudku odvolacího soudu žalovaný 2) dále již jen žalovaný [dovoláním nejsou dotčeny výroky II. a IV., kterými bylo rozhodnuto vůči žalovanému 1)], není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) nebo nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). V projednávané věci jak je patrno z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) je sice formálně uplatněno nesprávné právní posouzení věci, kterým je zpochybňován právní závěr odvolacího soudu, že žalobce se stal oprávněnou osobou ve smyslu § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech. Ve skutečnosti ale dovolatel brojí jen proti skutkovému zjištění, že žalobce se do transformace písemně přihlásil, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů skutkové zjištění čerpaly. Podle obsahu nejde tedy o způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž o dovolací důvod odpovídající ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. dovolací důvod, mířící na pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci, a spočívající v tom, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, jsou vadné. Dovolatel současně opomenul, že k vadám podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (v dovolání žalobce namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu neodpovídá § 157 odst. 2 o. s. ř), a také k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř.) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005, a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 12. dubna 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, a z 15. srpna 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08). Nad rámec uvedeného dovolací soud nesdílí výhrady žalobce k odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu

Pokud dovolatel dále rozsáhle argumentuje pro závěr, že žalobce nemůže být ani osobou oprávněnou podle ustanovení § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb., pak na tomto závěru napadené rozhodnutí nestojí, a nemůže být z tohoto důvodu předmětem přezkumu dovolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu ve věci samé a souvisícímu výroku o nákladech řízení není přípustné, a proto bylo Nejvyšším soudem podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Ty představují odměnu advokáta za vyjádření k dovolání podané podle § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a čl. II vyhl. č. 277/2006 Sb. ve výši 5.805,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a čl. II vyhl. č. 276/2006 Sb. a činí celkem 6.105,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2010

JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu