25 Nd 324/2015
Datum rozhodnutí: 11.11.2015
Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., čl. 22 odst. 5 Nařízení (ES) č. 44/2001, § 45 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb.



25 Nd 324/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, IČO: 411 97 518, proti povinné J. M. , o pověření k provedení exekuce na majetek povinné, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 2306/2015, o určení místní příslušnosti soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř., takto:

Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 2306/2015 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Břeclavi je pod sp. zn. 53 EXE 2306/2015 vedeno řízení, v němž soudní exekutor Mgr. Ing. Josef Cingroš, se sídlem exekutorského úřadu v Brně, Bohunická 728/24a, požádal o pověření provedením exekuce k vymožení pohledávky oprávněné. V průběhu řízení vyšlo najevo, že povinná má od 19. 11. 2001 v České republice ukončený pobyt. Případný majetek povinné na území České republiky nebyl před pověřením soudního exekutora zjišťován.

Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 4. srpna 2015, č. j. 53 EXE 2306/2015-16, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle čl. 22 odst. 5 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí, mají výlučnou příslušnost soudy členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí byl nebo má být proveden.

Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Z usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, které bylo publikováno pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, plyne, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného a rozhoduje-li Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 o.s.ř., určí místně příslušný exekuční soud podle zásady hospodárnosti.

V posuzované věci je pravomoc soudů České republiky dána a Nejvyšší soud proto s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení podle § 11 odst. 3 o.s.ř. určil jako místně příslušný exekuční soud, u něhož navrhovaný soudní exekutor podal žádost o pověření provedením exekuce a který již provedl prvotní úkony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. listopadu 2015 JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu