25 Nd 217/2015
Datum rozhodnutí: 24.08.2015
Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 o. s. ř., § 45 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb., čl. 22 odst. 5 Nařízení () č. 44/2001



25 Nd 217/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci oprávněné České republiky Okresního soudu ve Znojmě , se sídlem ve Znojmě, náměstí Republiky 585/1, IČO: 000 25 178, proti povinnému K. D. , o pověření k provedení exekuce na majetek povinného, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 8 EXE 32/2015, o určení místní příslušnosti soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř., takto:

Věc vedenou u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 8 EXE 32/2015, projedná a rozhodne Okresní soud ve Znojmě.

Odůvodnění:
U Okresního soudu ve Znojmě je pod sp. zn. 8 EXE 32/2015 vedeno řízení, v němž oprávněný požádal o pověření soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, se sídlem exekutorského úřadu v Brně, Hlinky 41/104, provedením exekuce k vymožení své pohledávky. V průběhu řízení vyšlo najevo, že povinný je občanem Slovenské republiky, kde je hlášen trvalým pobytem. Případný majetek povinného na území České republiky nebyl před pověřením soudního exekutora zjišťován, neboť by to odporovalo cíli a smyslu exekučního řízení.

Okresní soud ve Znojmě proto usnesením ze dne 4. května 2015, č. j. 8 EXE 32/2015-31, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o.s.ř.

Podle § 11 odst. 3 o.s.ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle čl. 22 odst. 5 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, pro řízení, jejichž předmětem je výkon rozhodnutí, mají výlučnou příslušnost soudy členského státu, na jehož území výkon rozhodnutí byl nebo má být proveden.

Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Z usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, které bylo publikováno pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, plyne, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného a rozhoduje-li Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 o.s.ř., určí místně příslušný exekuční soud podle zásady hospodárnosti.

Nejvyšší soud proto s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení podle § 11 odst. 3 o.s.ř. určil jako místně příslušný exekuční soud, u něhož oprávněný navrhl pověření soudního exekutora provedením exekuce a který již provedl prvotní úkony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2015 JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu