25 Nd 187/2003
Datum rozhodnutí: 15.01.2004
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY



25 Nd 187/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobkyně D. T., proti žalované T., a. s., zastoupené advokátkou, o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 169/2002, o návrhu žalobkyně na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 6 z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř., takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 169/2002 se k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 6 nepřikazuje.

O d ů v o d n ě n í :

U Okresního soudu v Novém Jičíně bylo pod sp. zn. 7 C 169/2002 zahájeno řízení o návrhu žalobkyně D. T. proti žalované T., a. s., o vydání nemovitostí.

Okresní soud v Novém Jičíně předložil spis Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem žalobkyně na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 6 z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s ř., který učinila podáními ze dne 7. 9. 2003 a ze dne 30. 9. 2003.

Žalobkyně odůvodnila návrh tím, že soudního jednání se chce zúčastnit osobně, avšak ze zdravotních důvodů nemůže dojíždět k Okresnímu soudu v Novém Jičíně.

Žalovaná vyjádřila ve svém podání nesouhlas s návrhem žalobkyně s odůvodněním, že ve věci vydání nemovitostí probíhalo u Okresního soudu v Novém Jičíně soudní řízení od roku 1990 a věc již byla pravomocně skončena. Žalovaná nesla veškeré náklady spojené se zastupováním a jednáním, zatímco žalobkyně byla osvobozena od všech poplatků; přikázáním nyní projednávané věci by došlo k dalšímu zvýšení nákladů žalované.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o.s.ř.), posoudil návrh žalobkyně a shledal, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci.

Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu poměrů účastníků; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého účastníka projevil zásadně nepříznivým způsobem.

Samotná okolnost, že účastník řízení (žalobce) má bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci; na straně žalobkyně k tomu přistupuje její nepříznivý zdravotní stav, který jí neumožňuje zúčastnit se soudního jednání u Okresního soudu v Novém Jičíně, k němuž by musela z místa svého bydliště cestovat na dlouhou vzdálenost. Jestliže však ze zprávy praktické lékařky MUDr. M. P. ze dne 12. 5. 2003, jíž žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání v květnu 2003, vyplývá, že žalobkyně není ze zdravotních důvodů schopna zúčastnit se jednání u soudu, pak ani projednání věci jiným než procesním soudem by jí osobní účast při samotném jednání neumožnilo. Pokud se žalobkyně ani do budoucna nebude moci zúčastnit jednání u soudu, má Okresní soud v Novém Jičíně dostatek procesních prostředků, jak zaručit žalobkyni výkon jejích práv; zároveň okolnost, že je již s případy žalobkyně obeznámen a má přístup k jí navrhovaným důkazům, skýtá předpoklad, že skutečnosti podstatné pro rozhodnutí budou spolehlivě zjištěny v přiměřené době, aniž by se tak stalo na úkor postavení žalobkyně.

V této souvislosti nelze přehlédnout, že u Okresního soudu v Novém Jičíně bylo v dřívější době vedeno pod sp. zn. 6 C 360/91 řízení mezi žalobkyní a žalovanou 1) a že v současné době jsou tímtéž soudem pod sp. zn. 13 C 52/2002 projednávány další zřejmě související nároky žalobkyně proti této žalované (v této věci již byla vydána rozhodnutí). Vzhledem k tomu, že charakter sporu (jeho skutková i právní složitost spojená s řadou důkazních návrhů) vyžaduje, aby řízení nebylo dále protahováno a aby věc byla projednána v přiměřené době, nelze přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 6, který by se nutně musel od počátku s projednávanou problematikou seznamovat, považovat za opatření, které by vedlo k rychlejšímu či hospodárnějšímu projednání věci.



Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 6 z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o.s.ř.) nejsou splněny, a návrhu žalobkyně proto nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. ledna 2004

JUDr. Petr Vojtek,v.r.

předseda senátu