25 Nd 154/2005
Datum rozhodnutí: 31.08.2005
Dotčené předpisy: § 14 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Nd 154/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce B. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným České republice - 1) Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého nám. 4, 2) Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3 a 3) Úřadu vlády, se sídlem v Praze 1, Edvarda Beneše 4, zastoupenému advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu pro Prahu-východ pod sp. zn. 4 C 195/98, o námitce podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze, takto:

Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. E. S., JUDr. H. Z. a JUDr. M. L. nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 145/2005.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce v odvolání proti usnesení Okresního soudu pro Prahu-východ ze dne 8. 12. 2004, č. j. 4 C 195/98-197, jímž bylo zastaveno řízení, nebyla připuštěna změna žaloby a byl odmítnut návrh na předběžné opatření, vznesl námitku podjatosti proti všem soudcům Krajského soudu v Praze, kteří mají projednat jeho odvolání. V podání ze dne 12. 4. 2005 vznesl žalobce rovněž námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze a tohoto soudu jako celku s odůvodněním, že soudci obou soudů, tj. Krajského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, se v minulosti vůči jeho osobě dopouštěli jednání, které žalobce označuje jako podíl na represy jimž byl přinucen vzít svůj návrh na post rehabilitační řízení zpět v čj. 2 Rt 16/90-2 T77/96 o. s. K. . Dále poukázal na postoj soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. O. Ř., která měla vykonávat vůči žalobci počátkem 80. let politický teror. Podle žalobce postup obou uvedených soudů je v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod, tedy s právem na nestranné a spravedlivé projednání jeho záležitostí.

Podle ustanovení § 15a odst. 1 věty první o.s.ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Podle odst. 3 tohoto ustanovení v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.

Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit pouze ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou povoláni ve věci rozhodovat, přičemž k námitce směřující proti soudcům dalším, soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží. V posuzované věci je podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Praze příslušný senát ve složení JUDr. E. S., JUDr. H. Z. a JUDr. M. L. Proto Nejvyšší soud České republiky rozhodoval o námitce podjatosti ve vztahu k soudcům tohoto senátu Vrchního soudu v Praze a k ostatním jménům z úplného výčtu všech soudců civilního úseku Vrchního soudu v Praze nepřihlížel.

Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. E. S., JUDr. H. Z. a JUDr. M. L. se k žalobcem vznesené námitce podjatosti shodně vyjádřily tak, že k projednávané věci, k žádnému účastníku řízení ani k jejich zástupcům nemají vztah. Uvedly, že se v minulosti sice podílely na rozhodování o obdobných námitkách žalobcem vznesených v jiných právních věcech, ale žalobce osobně neznají a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by zakládaly pochybnosti o jejich nepodjatosti.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o.s.ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Nejvyšší soud po posouzení důvodů, v nichž žalobce spatřuje důvod pro vyloučení soudkyň Vrchního soudu v Praze JUDr. E. S., JUDr. H. Z. a JUDr. M. L. z projednávání a rozhodnutí věci, dospěl k závěru, že podmínky ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. splněny nejsou. Z obsahu spisu nevyplývá žádná skutečnost, která by svědčila o tom, že u uvedených soudkyň je dán takový poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, s přihlédnutím k němuž by tu byl založen důvod pochybností o jejich nepodjatosti, jak má na zřeteli citované ustanovení. Důvody, o něž žalobce opírá námitku podjatosti, jsou obecné, odbývají se v rovině blíže nedoložených politických souvislostí, neuvádějí však žádnou konkrétní skutečnost, v čem žalobce spatřuje důvod pochybnosti o nepodjatosti jmenovaných soudkyň a o jejich nezpůsobilosti rozhodnout objektivně o jeho odvolání. Námitky žalobce k postupu soudu při projednávání jiné jeho věci přitom nemohou vzhledem k výslovné dikci zákona (ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř.) zakládat způsobilý důvod vyloučení soudce.

Protože tedy nebyly shledány zákonné předpoklady pro rozhodnutí o vyloučení žalobcem označených soudkyň Vrchního soudu v Praze z projednávání a rozhodování věci, nebylo námitce podjatosti, kterou vznesl žalobce, vyhověno.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 31. srpna 2005

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu