25 Nd 147/2005
Datum rozhodnutí: 31.08.2005
Dotčené předpisy: § 14 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Nd 147/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce J. K., proti žalované České republice -Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 12, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 4/2003, o námitce podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze, takto:

Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. N. Ž., JUDr. Z. F. a JUDr. L. Ř. nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 43/2005.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce vede u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 4/2003 spor o ochranu osobnosti, odůvodněný újmou, která mu měla vzniknout v konkursním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97. V odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2004, č. j. 32 C 4/2003-81, jímž nebylo vyhověno žádosti žalobce o přerušení řízení a o prominutí, resp. posečkání s úhradou soudního poplatku, a jímž bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení, vznesl žalobce námitku podjatosti soudců Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, kterou opravil a doplnil sdělením v tom smyslu, že námitka směřuje zejména proti senátu Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. N. Ž., JUDr. Z. F. a JUDr. L. Ř., jakož i proti všem ostatním soudcům tohoto soudu. Námitky se týkají především postupu tohoto soudu ve věci konkursního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, který podle tvrzení žalobce neměl dostatek odvahy přihlédnout k fatálním chybám, kterých se prvostupňový soud v rámci konkursního řízení, jakož i v řízeních jiných, dopustil. I když se soudce případně jeví vnějšímu pozorovateli subjektivně jako nestranný, je podle žalobce třeba zkoumat, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k pochybnostem, zda soudce nemá k věci zaujatý vztah. Žalobce namítá, že postup soudů obou stupňů je vzájemně provázaný vzhledem k tomu, že se soudci i pracovníci soudu stýkají, a to i mimopracovně, a poukazuje dále rovněž na vztahy všech soudců obou uvedených soudů k paní K. Š., tehdejší vedoucí konkursní kanceláře městského soudu. Žalobce proto nabyl pochybnosti o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze.



Podle ustanovení § 15a odst. 1 věty první o.s.ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Podle odst. 3 tohoto ustanovení v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.

Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit pouze ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou povoláni ve věci rozhodovat, přičemž k námitce směřující proti soudcům dalším, soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží. V posuzované věci je podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze příslušný senát 1 Co ve složení JUDr. N. Ž., JUDr. Z. F. a JUDr. L. Ř., proti kterým žalobce svou námitku podjatosti specifikoval v doplněném podání ze dne 28. 7. 2005.



JUDr. N. Ž. se k žalobcem vznesené námitce podjatosti vyjádřila tak, že nemá žádný vztah k projednávané věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům. Není jí znám žádný důvod k pochybnostem o její nepodjatosti.

JUDr. Z. F. podle svého vyjádření k věci ani k účastníkům řízení nemá žádný vztah a nejsou jí známy žádné skutečnosti, které by ji vylučovaly z projednávání a rozhodování této věci.

JUDr. L. Ř. ve vyjádření k námitce podjatosti uvedla, že nezná důvody, které by ji vylučovaly z projednávání a rozhodnutí věci. K věci ani k účastníkům řízení nemá žádný vztah.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o.s.ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Nejvyšší soud po posouzení důvodů, v nichž žalobce spatřuje důvod pro vyloučení soudkyň Vrchního soudu v Praze JUDr. N. Ž., JUDr. Z. F. a JUDr. L. Ř. z projednávání a rozhodnutí věci, dospěl k závěru, že podmínky ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. splněny nejsou. Z obsahu spisu nevyplývá žádná skutečnost, která by svědčila o tom, že u těchto soudkyň je dán takový poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, s přihlédnutím k němuž by tu byl založen důvod pochybností o jejich nepodjatosti, jak má na zřeteli citované ustanovení. Námitky žalobce jsou spíše obecné, odbývají se v rovině blíže nedoložených spekulací o vztazích soudců a pracovníků příslušných soudů navzájem, nikoliv o vztazích uvedených soudkyň k osobám účastníků, jejich zástupců či k věci samotné. Žalobce neuvádí žádnou konkrétní skutečnost, v čem spatřuje důvod pochybnosti o nepodjatosti jmenovaných soudkyň a o jejich nezpůsobilosti rozhodnout objektivně o jeho odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze a ani z jejich vyjádření ani z obsahu spisu žádná taková skutečnost nevyplývá. Výhrady žalobce k postupu Vrchního soudu v Praze při projednávání jiné jeho věci přitom nelze brát v potaz, neboť vzhledem k výslovné dikci zákona (ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř.) takové námitky nemohou zakládat způsobilý důvod vyloučení.

Protože tedy nebyly shledány zákonné předpoklady pro rozhodnutí o vyloučení žalobcem označených soudkyň Vrchního soudu v Praze z projednávání a rozhodování věci, nebylo námitce podjatosti, kterou vznesl žalobce, vyhověno.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2005

JUDr. Petr Vojtek, v.r.

předseda senátu