25 ICm 93/2010
Číslo jednací: 25 ICm 93/2010-163

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Toufarem v právní věci žalobce JUDr. Vít Pošvář, rč: 600512/1166, nar. 12.05.1960, Kalov 295/4, 377 01, Jindřichův Hradec, insolvenční správce dlužníka Stanislava anonymizovano , zastoupeného proti žalovanému Mgr. Libor Zemanec, rč: 630507/1916, nar. 07.05.1963, Stará cesta 2144/7, 370 06, České Budějovice, o neúčinnost právního úkonu,

takto:

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá proti žalovanému určení, že je právně neúčinná kupní smlouva ze dne 7.1 2008, kterou Stanislav anonymizovano prodal žalovanému Mgr. Liboru Zemancovi nemovitosti v katastrálním území Třeboň, a to pozemek p.č. 555 o výměře 431 m2- zastavěná plocha a nádvoří, budovu v části obce Třeboň I, č.p. 3- bydlení stojící na pozemku p.č. 555 o výměře 431 m2-zastavěná plocha a nádvoří, dále pozemek p.č. 911 o výměře 407 m-zastavěná plocha a nádvoří a budovu v části obce Třeboň II č.p. 44 bydlení, stojící na pozemku p.č. 911 o výměře 407 m2-zastavěná plocha a nádvoří.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se proti žalovanému domáhal jako insolvenční správce dlužníka Stanislava anonymizovano určení, že kupní smlouva, kterou dlužník a žalovaný uzavřeli dne 7.1.2008 k nemovitostem blíže označeným v žalobním petitu a ve výroku tohoto rozsudku, je neúčinná. Uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno 8.4.2009. Dne 7.1.2008 byla uzavřena předmětná smlouva za dohodnutou kupní cenu 12,000.000,-Kč, když prodávající potvrdil, že tuto kupní cenu vyrovnal kupujícímu již před podpisem kupní smlouvy. Z dohod o zápočtu pohledávek vyplývá, že k zaplacení ceny v plné její výši došlo započtením pohledávek kupující za prodávajícím popsaný v čl. I odst. 1, a to co do 8,000.000,-Kč v čl. I odst. 4, co do 3,879.644,38 Kč a započtením části pohledávky zapsané v čl. 1 odst. 2, co do částky 120.355,62 Kč. Žalobce považuje shora popsanou kupní smlouvu za neúčinnou, neboť jí dlužník zkrátil možnost uspokojení věřitelů, to konkrétně Vodovody a kanalizace Jižní Čechy a.s., pokud jde o jejich pohledávku ve výši 29.061,-Kč za období od 20.10.2006 do 7.1.2008 (do insolvenčního řízení přihlášená navýšená částka celkem 36.688,-Kč) dále pohledávka VZP ve výši 7.353,-Kč, která sice byla 29.8.2008 zaplacená, věřitel však do insolvenčního řízení přihlásil penále související s dluhem v citované výši, a to v částce 32.207,-Kč. Dále šlo o pohledávku GE Money Multiservis a.s. přihlášená v insolvenčním řízení v částce 80.603,-Kč, když k 7.1. 2008 zbývalo zaplatit 28 splátek po 2.733,-Kč a 36 splátek po 2.582,-Kč. Dlužník sice k 7.1.2008 splácel řádně, nicméně dluh jako takový existoval. Dále o pohledávku Finančního úřadu v Třeboni ve výši 18.540,-Kč za neuhrazené závazky v této výši k 7.1.2008 (pohledávka věřitele v současné době přihlášená ve výši 424.643,-Kč, ovšem z jiného důvodu). Pohledávka, která byla splatná k 7.1.2008 nebyla z důvodu uhrazení přihlášena do insolvenčního řízení. Zejména pak šlo o pohledávky společnosti Hora Holding s.r.o., a to jednak ve výši 16.643,2 Kč vyplývající z platebního rozkazu Okresního soudu v Jindřichově Hradci, když tato pohledávka byla přihlášena do insolvenčního řízení, avšak dne 4.6.2009 zaplacena, proto také byla ze strany správce popřena, o jejím popření je veden spor u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Konečně a zejména pak jde o pohledávku společnosti Hora Holding s.r.o. ve výši 17,602.500,-Kč ze směnky vlastní ze dne 5.1.1998 splatné 30.6.2006. Dlužník věděl o existenci směnky, byla opakovaně před podpisem kupní smlouvy vymáhána a vědět to musel i žalovaný. Žalobce z této skutečnosti dovozuje, že pokud při existenci dluhů v této výši u citovaných věřitelů, dlužník spolu s žalovaným uzavřeli kupní smlouvu, kterou na něho byly převedeny předmětné nemovitosti, došlo tak k úmyslnému zkrácení věřitelů v režimu § 242 odst. 1 IZ. Žalobce původně dovozoval další důvody neúčinnosti kupní smlouvy podle § 240 a § 241 IZ, od této argumentace však ustoupil, neboť uznal odůvodněnost procesní obrany žalovaného, že mezi okamžikem uzavření kupní smlouvy a zahájením insolvenčního řízení vyplynula lhůta delší než jeden rok a nemůže tedy neúčinnost opřenou o citovaná ustanovení dovozovat.

Žalovaný kromě relevantní námitky, na kterou žalobce reagoval, jak je uvedeno výše, ohledně uplynutí delší než jednoleté lhůty mezi předmětným úkonem a zahájením insolvenčního řízení, doplnil, že byl přesvědčen o bezdlužnosti úpadce při uzavírání kupní smlouvy, neboť uzavření kupní smlouvy předcházela jeho aktivní činnost spočívající v osobním vyplacení veškerých známých dluhů úpadce u jednotlivých exekutorských úřadů,

tak jak o nich žalovaného úpadce informoval. Pokud existovaly další nesplatné pohledávky, jako např. ve vztahu k Všeobecné zdravotní pojišťovně, popřípadě finančnímu úřadu nebo společnosti Vodovody a kanalizace Jižní Čechy a.s. (a pohledávka vůči GE Capital Bank byla v té době řádně splácena), žalovaný o jejich existenci nevěděl, neboť pokud by o nich věděl, nepochybně by je stejným způsobem jako všechny ostatní pohledávky vyplatil. Taktéž nevěděl o pohledávce Ing. Hory ve výši 16.000,-Kč. V minulosti společnost Hora Holding a Ing. Horu zastupoval a jako jeho zástupce právě proti dlužníkovi podával návrh na exekuci pro statisícové částky. Předmětná pohledávka mezi nimi nebyla, v opačném případě by ji samozřejmě učinil předmětem exekuce, nebyla známa ani dlužníkovi, jinak tak jako všechny ostatní by byla vyplacena. Pokud jde o pohledávku vyplývající ze směnky ve výši cca 17,000.000,-Kč, tato pohledávka byla smyšlená, Hora Holding s.r.o. odkoupilo pohledávky od ČSOB a tím se dostalo mimo jiné k blankosměnce vyplněné dlužníkem jako ručitelem ve prospěch leasingové společnosti C- Leasing a.s. Ing. Hora v rozporu s obchodními podmínkami leasingové smlouvy vyplnil předmětnou směnku, čímž spáchal trestný čin podvodu, žalovaný na něho podal trestní oznámení, které skončilo pravomocným odsouzením Ing. Hory. O tom, že Hora Holding s.r.o. takovou pohledávku uplatňuje, se dozvěděl poprvé v roce 2007 v rámci tzv. odporové žaloby, která byla řešena u Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Mezi účastníky byla totiž nejprve uzavřena obdobná kupní smlouva v roce 2007, ta však byla napadena právě žalobou odporovou a dále žalobou o neplatnost s tím, že existovala nevyplacená exekuce Hora Holding s.r.o., proti dlužníkovi. Dlužník se žalovaným se dohodli na odstoupení od kupní smlouvy, následně došlo k vyplacení exekuce a zhruba po půl roce v lednu 2008 byla uzavřena nová kupní smlouva. Žalovaný tedy připustil, že v té době věděl, že Ing. Hora a jeho společnost Hora Holding s.r.o. se domáhají vyplacení předmětné pohledávky proti úpadci, nicméně žalovaný věděl, že pohledávka je neoprávněná, protože ve věci odkoupených pohledávek od ČSOB za společností C- Leasing a.s. v minulosti Ing. Horu a Hora Holding s.r.o. zastupoval, věděl o povaze blankosměnek, o obchodních podmínkách, které k nim byly uzavírány a o neoprávněnosti vyplňování částek věřitelem v libovolné výši, v tomto směru také vypovídal v rámci trestního řízení proti Ing. Horovi. Současně žalovaný poukázal na fakt, že vlastně nebylo zjištěno, kdy přesně Ing. Hora předmětnou směnku skutečně vyplnil v originále směnky. Vyjádřil názor, že se tak stalo až v souvislosti s vedením insolvenční řízení, resp. vyplnění směnky mělo být základním důvodem pro to, aby insolvenční řízení mohlo být zahájeno a Hora Holding s.r.o. se tak pokusil získat nemovitosti, které jsou předmětem této kupní smlouvy a které se nepodařilo Ing. Horovi, ač o to od počátku usiloval, získat jinak.

Mezi účastníky je nesporné a je to prokázáno kupní smlouvou ze dne 7. ledna 2008, že dlužník Stanislav anonymizovano a Mgr. Libor Zemanec uzavřeli kupní smlouvu k nemovitostem, tedy pozemku p.č. 555 a p.č. 911 a k budovám na těchto nemovitostech, to je č.p. 3 objekt k bydlení v Třeboni I a č.p. 4 objekt k bydlení v obci Třeboň II, vše zapsáno na LV číslo 2100 pro katastrální území a obec Třeboň u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj s tím, že kupní cena ve výši 12,000.000,-Kč byla uhrazena již před podpisem smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávky je přitom prokázáno, že žalovaný 4.5.2007 odkoupil pohledávku Zdislava Šuléře za Stanislavem anonymizovano ve výši 8,000.000,- Kč to vyplývalo z notářského zápisu (dohody o svolení k přímé vykonatelnosti) ze dne 10. září 2004.

Zprávami Finančního úřadu v Třeboni, GE Money Bank, Všeobecné zdravotní pojišťovny, včetně vyúčtování pojistného společnosti Vodovody a kanalizace Jižní Čechy a.s. jsou prokázána skutková tvrzení žalobce o existenci splatných (v případě společnosti

GE Money Multiservis a.s. nesplatných) pohledávek k 7.1.2008 těchto dlužníků. Vyhláškami a zprávou insolvenčního správce je pak prokázána výše přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení, jejich povaha a především fakt, že věřitelé, jejichž pohledávky byly zjištěny, jsou účastníky insolvenčního řízení. Pokud jde o pohledávku ve výši 16.643,2 Kč přihlášenou věřitelem Hora Holding s.r.o., bylo z insolvenčního rejstříku ověřeno, že tato byla do insolvenčního řízení přihlášena, správcem popřena, protože v rámci insolvenčního řízení měla být zaplacena 4.6.2009 na základě smlouvy o přistoupení závazku třetí osoby. Z tohoto důvodu došlo k popření pohledávky správcem a vyvolání incidenčního sporu. Tento incidenční spor byl nepravomocně skončen vydáním rozsudku pro uznání, neboť Hora Holding s.r.o. měla uznat zaplacení pohledávky (ověřeno v systému ISIR ze spisu 25 ICm 72/2013, rozsudek pro uznání vydán ke dni 9.1.2013).

Z výpovědí dlužníka Stanislava anonymizovano , soud zjistil, že při uzavírání předmětné kupní smlouvy mu šlo o to, aby byly uhrazeny jeho závazky. Měl hypotéku cca 4,000.000,-Kč vůči Komerční bance, která byla zaplacením kupní ceny vymazána. Měl 3 nebo 4 položky, které byly vymáhány exekutorem v Plzni. Podle jeho názoru po převodu nemovitostí tak zbyl jediný závazek a to daň z převodu nemovitosti, na kterou ovšem už poté neměl, byl tam ještě závazek vůči společnosti Vodovody a kanalizace Jižní Čechy a.s., který už byl splatný, vymáhal se, ale vznikl tak, že v bytě, kde tento závazek vznikl žila jeho, dnes již bývalá, manželka, ona spotřebovávala vodu, ač byl byt jeho, nevnímal tedy pohledávku tehdy jako svojí. Pan Šuléř měl za ním pohledávku 8,000.000,-Kč, která nevznikla najednou, šlo o větší část drobných pohledávek, které v souhrnu daly tuto sumu. Jednalo se o peníze, které postupně využil a spotřeboval v podnikání. Pokud jde o problémy s Ing. Horou, vznikly tak, že měl nejdříve leasing na vysokozdvižný vozík, kde byl určitý nedoplatek, ke kterému se Hora dostal, tedy odkoupil tuto pohledávku. V době, kdy uzavíral kupní smlouvu, měl ještě pozemky ve Vraníně a chalupu v Klikově, dále pozemek U Palackého 44 , vpodstatě majetek, který se shoduje s tím, který byl zapsán do konkursní podstaty. K dotazu, zda žalovaný věděl o jeho pohledávce vůči Hora Holding s.r.o. uvedl, že to neví, společně to neřešili. Původní dlužná částka, která souvisela s dluhem, na který byla vystavena blankosměnka činila 150.000,-Kč, tento dluh už byl několikrát přeplacen hotově nebo bankovními převody, zaplatil Horovi minimálně 300.000,-Kč. S Mgr. Zemancem se snažili zjistit všechny závazky, které měl a bylo věcí dohody, co všechno bude zaplaceno z kupní ceny ze smlouvy o převodu nemovitosti. Byl zájem především zaplatit všechny drobné závazky. V souvislosti s podpisem kupní smlouvy Zemanec zaplatil řadu drobnějších závazků, zejména ty, které byly vymáhány Exekutorským úřadem v Plzni. Pokud jde o domy v Třeboni, které jsou předmětem smlouvy, jsou na velmi lukrativním místě, Ing. Hora se v nich vzhlídnul, v tom spočívá celý problém. Několikrát jej atakoval, žádal, aby domy na něho byly převedeny, měl o ně obrovský zájem a snažil se je z dlužníka dostat. Když už probíhalo insolvenční řízení v době, kdy byla podepsána kupní smlouva se žalovaným, jej se svým právním zástupcem nutili, aby se sešli a domluví se, s tím, že by dlužníkovi zůstalo 10,000.000,-Kč.

Ing. Milan Hora jednatel věřitele Hora Holding s.r.o. v rámci své výpovědi uvedl, že žalovaný jej do května roku 2006 zastupoval a byl zasvěcen do závazků žalobce a také s ním spolupracoval na jejich vymáhání. Musel vědět, že v době podpisu smlouvy, tedy 2 roky poté, co pro něho přestal pracovat, ještě nějaké závazky zbyly, protože takovou částku jakou anonymizovano , nemohl za 2 roky uhradit. Šlo především o závazek z leasingové smlouvy, s nímž souvisí směnka přihlášená v insolvenčním řízení, vypsaná na 15,000.000 Kč, dlužník sám směnku neviděl, ale byl na ni mnohokrát upozorňován. Leasingová smlouva byla uzavřena v roce 2002. Vysokozdvižný vozík byl

několikanásobně předražen, protože byl oceněn ve smlouvě na 2,000.000,-Kč, šlo však o zpětný leasing u 2 roky starého vozíku, skutečná hodnota byla asi 450.000,-Kč, k této částce došel na základě informací společnosti Balcancar. Někdy v roce 2002 zaslal pan anonymizovano na základě vymáhání peněz pro C-Leasing 700.000,-Kč na jejich účet, ten to však nepřevedl na účet ČSOB. Při uzavírání leasingové smlouvy pan anonymizovano podepsal smlouvu o zajištění závazku, který byl předmětem leasingové smlouvy. Tento závazek pak přešel na ČSOB, pohledávku ze směnky uplatnil vůči panu anonymizovano někdy v roce 2005-2006.

Výpovědí Ing. Zemance, a to jak v rámci řízení předmětného, tak v rámci řízení trestního (viz následující rozsudek) i v řízení 4 C 37/2008 vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci jsou zjištěna obdobná základní tvrzení spočívající v tom, že spolupracoval s Ing. Horou, kterého zastupoval do roku 2006, kdy jeho zastoupení skončilo v souvislosti s tím, že byl vyškrtnut z ČAK, díky podmíněnému odsouzení. V rámci této spolupráce s ním řešil i pohledávky odkoupené od ČSOB za společnosti C- leasing, které byly doplněny blankosměnkami. Informoval Ing. Horu o způsobu, kterým je může, resp. nemůže vyplnit, odkazoval, tedy na související obchodní podmínky. Věděl, že ve vztahu k dlužníkovi panu anonymizovano je mezi postoupenými pohledávkami i pohledávka z leasingové smlouvy na vysokozdvižný vozík. Věděl, že pohledávka byla již dlužníkem uhrazena v řádu stovek tisíc Kč. V rámci spolupráce s Ing. Horou se o obsahu směnky nedozvěděl, je možné, že ji tehdy viděl, ovšem v podobě blankosměnky. O tom, že je vymáhána takto nereálná suma cca 15,000.000,-Kč se dozvěděl až v rámci řízení o odporové žalobě, která byla vedena u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 14 C 37/2008, poté co uzavřel na předmětné nemovitosti s dlužníkem první kupní smlouvu, od té bylo odstoupeno a související exekuce vyplaceny. Nová kupní smlouva byla uzavřena v lednu roku 2008, v té době on i anonymizovano jednoznačně věděli, že takovou pohledávku, kterou Ing. Hora uplatňuje, nemá. Vnímali situaci tak, že dluh z leasingové smlouvy, je již zcela nebo z větší části uhrazen. V souvislosti s kupní smlouvou právě proto, aby předešel pozdějším dohadům, se snažil zjistit veškeré pohledávky dlužníka, dohoda byla taková, že veškeré pohledávky jím budou uhrazeny. Byl zaplacen dluh z hypotéky cca 4.000.000,-Kč, byla započtena pohledávka Zdislava Šuléře, od kterého byla odkoupena a řada drobnějších pohledávek, které byly vedeny zejména Exekučním úřadem v Plzni. O pohledávkách Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, GE Money, VZP ani o pohledávce Hora Holding ve výši cca 16.000,-Kč nevěděl, neboť, i s ohledem na nicotnost těchto částek ve vztahu k celkovým jím uhrazených dluhům, by je uhradil také. V době, kdy zastupoval Ing. Horu, si pamatoval, že zahajoval exekuční řízení ve věcech dluhů pana Macha, resp. podával návrhy na zahájení exekucí. Pohledávka ve výši 16.000,-Kč přihlášená nakonec insolvenčního řízení tam nefigurovala.

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze dne 15. srpna 2013, sp.zn. 4 To 38/2013 je prokázáno, že Ing. Milan Hora jako jednatel obchodní společnosti Hora Holding s.r.o. České Budějovice, ke škodě Stanislava anonymizovano , anonymizovano v úmyslu obohatit společnost Hora Holding s.r.o., v období od 10.10.2006 do 14.6.2007, na dosud přesně nezjištěném místě vyplnil blankosměnku číslo 2249/98 vystavenou dne 5.1.1998 v Praze, obchodní společností C-Leasing, Turnov, tehdy se sídlem Sobotecká 1589, na řad Investiční a poštovní banky a.s. tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku 15,000.000,-Kč v části datum splatnosti 30.6.2006 a v části směnečná suma slovy vyplnil patnáctmilionůkorunčeských , ačkoliv věděl, že podle listinných materiálů týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladu ze dne 20.12.2004 ke smlouvě o postoupení pohledávek č. 6724/2004 uzavřené dne 13.8.2004 mezi Československou obchodní bankou a.s. jako postupitelem a společnosti

Hora Holding s.r.o. jako postupníkem, zejména z dohody o směnečném zajištění smlouvy o postoupení pohledávek a o vyplňovacím oprávnění blankosměnky, učiněné písemně dne 6.2.1998 může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 596.866,73,-Kč se splatností nejpozději k 2.11.1999, přičemž Stanislav anonymizovano opakovaně sám či prostřednictvím osob sjednaných na vymáhání pohledávek společnosti Hora Holding s.r.o. vyzval i za použití takto doplněné směnky, k úhradě dluhu, a to při úmyslném zamlčení neoprávněnosti do směnky doplněných údajů a takto doplněnou směnku poskytl rovněž právnímu zástupci společnosti jako jeden z důkazů o výši pohledávek společnosti Hora Holding s.r.o. za Stanislavem anonymizovano , pro podání odporové žaloby ze dne 14.6.2007 vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 4 C 189/2007 a následně dne 7.5.2009 v insolvenční řízení úpadce Stanislava anonymizovano vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 25 INS 988/2009, podal přihlášku pohledávky ve výši jistiny 15,000.000,-Kč z takto podvodně doplněné směnky. V důsledku uplatnění neoprávněně vyplněné směnky, tak hrozilo Stanislavu Machu způsobení škody ve výši 14,403.133,27 Kč, přičemž k podvodnému obohacení k jeho škodě nedošlo, neboť neakceptoval výzvy k úhradě a obžalovaným iniciována soudní řízení neskončila ve prospěch společnosti Hora Holding, případně doposud nebyla ukončena.

Shora uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, když ostatní důkazy nevyjmenované v rámci tohoto rozsudku, nepovažoval soud za podstatné pro zjištění skutkového stavu ve věci. Soud dospěl k závěru o věrohodnosti jednotlivých důkazů, s výjimkou svědecké výpovědi Ing. Hory, ta sama o sobě pro zjištění skutkového stavu, neměla podstatnějšího významu, nicméně je zřejmé, že jednání Ing. Hory v souvislosti se směnkou bylo citovaným rozsudkem Vrchního soudu v Praze kvalifikováno jako trestný čin podvodu. Jeho výpověď, kterou podal v rámci citovaného řízení byla realizována jako jeden z dílčích úseků celkového kontextu podvodné jednání, tedy výpověď byla podána ve snaze v předmětném řízení docílit svědeckou výpovědí toho, aby žalovaný byl v rámci předmětného řízení neúspěšný, předmětné nemovitosti se vrátili do soupisu majetkové podstaty úpadce, ze kterých by in eventum mohl být uspokojen, pokud by trestní řízení a dále související řízení o popření jím přihlášené pohledávky ve výši směnečné jistiny ve výši 15,000.000,-Kč dopadlo v jeho prospěch. Pokud jde o ostatní listinné důkazy, stejně jako výpovědi účastníků tedy žalovaného a úpadce, tyto jsou vzájemně souladné, blíže nerozporné, když odlišnosti v jednotlivostech, na které poukazuje strana žalující, např. v doslovném přepisu výpovědi žalovaného v rámci trestního a tohoto řízení, nepovažuje za podstatné (poukaz na to, zda žalovaný již před uzavřením kupní smlouvy viděl směnku vyplněnou nebo jen v podobě blankosměnky), neboť žalovaný nepopírá, že o uplatnění pohledávky Hora Holding s.r.o. ze směnky věděl, ale nepovažoval ji za existující jako pohledávku.

Soud především podle § 135 odst. 1 o.s.ř. je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin. Je zřejmé, že trestný čin podvodu shledal Vrchní soud v Praze citovaným rozsudkem právě v jednání, kdy jménem obchodní společnosti Hora Holding s.r.o. Ing. Milan Hora vyplnil blankosměnku ze dne 5.ledna 1998, vystavenou na řad Investiční a poštovní banky a.s., jejímž avalistou byl dlužník Stanislav anonymizovano tak, že do něj neoprávněně vyplnil směnečnou sumu 15,000.000,-Kč namísto směnečné sumy 596.866,73 Kč, ačkoliv věděl, že podle listinných materiálů obchodních případů je takový postup neoprávněný a uplatnil tuto pohledávku následně v insolvenčním řízení proti dlužníku Stanislavu anonymizovano . Soud proto považoval za nedůvodné, jak navrhovala strana žalující, vyčkat rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích v související věci sp.zn. 25 Cm 2684/2009 (řešícího popření pohledávky ze směnky v rámci

incidenčního řízení), neboť je zřejmé, že také tento soud bude muset v rámci řešení předběžné otázky vycházet z režimu § 135 odst. 1 o.s.ř. z citovaného trestního rozsudku. Je tedy zřejmé, že pohledávka věřitele Hora Holding s.r.o. v citovaném řízení může být shledána po právu s ohledem na to, že byla přihlášena právě jako jistina ve výši 15,000.000,-Kč ze směnky, maximálně v částce 596.866,73 Kč, pokud nebude nárok věřitele vyloučen z různých důvodů také v této částce.

Žalobce v režimu § 239 odst. 3 IZ včasnou žalobou se domáhá odkazem na ust. § 242 odst. 1, 3 IZ určení, že citovaná kupní smlouva byla úmyslně zkracujícím právním úkonem dlužníka, o kterém žalovaný jako věřitel věděl. Úmysl shledal žalobce, poté co byl v režimu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučen o nedostatečnosti svých skutkových tvrzení, v tom, že celková suma dluhů, které v lednu 2008, v době uzavření kupní smlouvy, dlužníka tížily, byla v poměru k ceně převáděných nemovitostí taková, že lze dovodit úmysl poškodit věřitele blíže vyjmenované v žalobě tak, aby jejich pohledávky nebyly uspokojeny. O tom žalovaný musel vědět, neboť zejména ve vztahu ke společnosti Hora Holding s.r.o. byl předtím jejím zástupcem a znal tedy konkrétní skutečnosti o obchodních záležitostech mezi dlužníkem a společností Hora Holding s.r.o. Podle názoru soudu zůstává, i po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a po doplnění učiněném žalobcem, skutkové vymezení úmyslného jednání dlužníka nedokonale vymezeno. Především součástí žalobních tvrzení není bližší rozvaha o tom, zda cena, za kterou byly předmětné nemovitosti prodány, je nepřiměřená. Naopak ze zprávy finančního úřadu, kdy tento dovozoval (při absenci znaleckého posudku) daň z převodu nemovitostí výpočtově z nižších částek, než byla kupní cena, se jeví nepravděpodobné, že by dohodnutá cena 12,000.000 Kč byla příliš nízká. Žalobce se také nikterak nevymezuje skutkovou argumentací k tvrzení žalované strany, které je prokázáno provedenými důkazy (výslech žalovaného, dlužníka, listinné důkazy jako notářský zápis a smlouvu o postoupení pohledávky Zdislava Šuléře), o tom, zda předmětné pohledávky, které byly započteny oproti kupní ceně, a v té souvislosti provedeny úhrady jiných dluhů dlužníka, mohly vůbec mít povahou úmyslně zkracujícího úkonu. Protože existenci těchto pohledávek, v rámci skutkových tvrzení žaloby, žalobce přímo nezpochybňuje, je nutné pohlížet na úkon dlužníka, z tohoto pohledu, spíše jako na definiční znaky zvýhodňujícího právního úkonu, tedy, že v rámci financí získaných z kupní ceny zaplacené žalovaným, nebyly vyplaceni všichni věřitelé rovnoměrně, ale jenom někteří, tedy ti, ke kterým se dostaly zdroje z kupní ceny zaplacené Mgr. Zemancem, především tedy Komerční banka, Zdislav Šuléř atp. Z tohoto pohledu by ovšem skutková tvrzení strany žalující splňovala definiční znaky spíše dané v ust. § 241 odst. 1 IZ, kde ovšem neúčinnost s ohledem na § 241 odst. 4 IZ (prekluze lhůty) dovozovat nelze a to uznal sám žalobce. I kdyby však nebyl správný závěr soudu o tom, že skutková tvrzení podaná žalobcem vůbec nedopadají na skutkovou podstatu § 242 odst. 1 IZ, má soud za to, že závěr strany žalující není možné dovodit. Je zřejmé, že naprosto zásadní pohledávkou z těch, které dle tvrzení strany žalující měly tížit dlužníka Stanislava anonymizovano k 7. lednu 2008 byla pohledávka společnosti Hora Holding s.r.o. z titulu směnky ve výši 15,000.000,-Kč. Je zřejmé, že tato pohledávka byla pohledávkou smyšlenou a z titulu směnky mohlo být požadováno maximálně 596.866,73,-Kč, když Stanislav anonymizovano vypovídá v rámci své výpovědi, že dluh odpovídající této částce Ing. Horovi, resp. Hora Holding s.r.o. zaplatil. Žalovaný vypovídá, že mohlo jít až o částku 900.000,-Kč, o jejíž úhradě ve vztahu ke společnosti Hora Holding s.r.o. ze strany dlužníka věděl. Ostatní pohledávky jsou v řádu desítek tisíc Kč, největší část z nich pak tvoří pohledávka GE Money Bank, řádně splácená dle potvrzení samotného věřitele v lednu roku 2008, čili pohledávka nesplatná a dále drobnější pohledávky, u nichž je sice prokázáno, že existovaly, ovšem existuje zde relativně pochopitelná obrana dlužníka o

tom, že pohledávku nevnímal jako vlastní (ve vztahu k Vodovodům a kanalizacím Jižní Čechy-soud zde přitom nehodnotí právní oprávněnost takové úvahy). Soud má za to, že pokud dlužník nepovažoval za vlastní pohledávku za vodu odebranou jeho bývalou manželkou, byť v jeho domě, tak se ve své představě o vztahu dlužník-věřitel ve vztahu ke společnosti Vodovody a kanalizace Jižní Čechy s.r.o. mýlí, ale pokud se v rámci procesní obrany vyjádří jako právní laik, je možno považovat tuto argumentaci za možnou (ve vztahu k tomu, že žalobce v jeho jednání dovozoval úmyslné zkrácení, ve vztahu k takovému věřiteli). Pokud jde o pohledávku VZP, finančního úřadu, popř. nižší z pohledávek Hora Holding s.r.o. ve výši 16.643,2 Kč, nebyly tyto pohledávky, v době rozhodnutí soudu v této věci, přihlášeny v insolvenčním řízení, resp. byly důvodně popřeny, jako u společnosti Hora Holding s.r.o. Podmínka úmyslného zkrácení věřitele (zjištěné pohledávky) zde tak není naplněna. Výše dlužných částek je k 7.1.2008 pak skutečně nízká ve vztahu k celkové kupní ceně a k objemu kupní cenou uhrazených pohledávek a zejména k faktu, který vychází z nesporného tvrzení stran, že dlužník se nezbavil veškerého svého majetku prodejem předmětných nemovitostí, ale zůstali mu nemovitosti, jejichž tržní cena byla odhadem znalce stanovena na částku 1,833.400,-Kč, tedy nemovitosti (dnes poloviční podíl na těchto nemovitostech), jejichž hodnota převyšuje hodnotu všech žalobcem označených pohledávek, a to včetně eventuální pohledávky Hora Holding s.r.o. ve výši 596.866,73,-Kč z titulu směnky. Pokud by úmysl dlužníka, který žalobce dovozuje, byl skutečně zkrátit věřitele, uzavřel by vedle kupní smlouvy předmětné další kupní smlouvy, kterými by se zbavil nepochybně i těchto nemovitostí. Nelze přitom považovat za relevantní argumentaci žalobce, že se mu jako insolvenčnímu správci prozatím většinu z těchto nemovitostí nepodařilo zpeněžit, neboť je zřejmé, že v době, kdy byla kupní smlouva uzavírána, tedy v lednu roku 2008 zde existovala zcela jiná ekonomická situace. Ekonomická krize, která postihla mimo jiné nemovitostí trh, nastala až koncem roku 2008 a plně se projevila v roce 2009, což je notorietní skutečnost. Naopak cena nemovitostí na přelomu let 2007, 2008 byla nejvyšší v historii a taktéž tedy jejich likvidita. Současné eventuální problémy s realizací předmětných pozemků (aniž by přitom správce označil nějaké jejich konkrétní vady, které by zhoršovaly jejich prodejnost, typu ekologická zátěž, stavební uzávěra atp.) nejsou relevantní. Je vždy nutno úmysl dlužníka vztahovat k jeho představě jako vlastníka o hodnotě a likviditě předmětných nemovitostí ve vztahu k době, kdy činí posuzovaný úkon. V lednu roku 2008 neměl dlužník žádného logického důvodu pochybovat o tom, že by cena jeho nemovitostí, které mu zbyly ve vlastnictví, měla v důsledku krize, která přijde cca za 1 rok, výrazněji poklesnout. Soud má tedy za to, že i kdyby skutková tvrzení podaná žalobcem umožnila aplikovat ust. § 242 odst. 1 IZ, tak úmysl popsaný žalobcem zde nebyl prokázán a naplněn, tím méně pak lze dovozovat, že o tomto neexistujícím úmyslu dlužníka zkrátit, konkrétní žalobcem definované, věřitele tím, že uzavřel předmětnou kupní smlouvu 7.1.2008 měl žalovaný, jako účastník kupní smlouvy, vědět. Naopak jednání žalovaného bylo zjevně směřující k tomu, aby vlastnictví nemovitostí, o jejichž zakoupení měl zájem, nemohlo být v budoucnu zpochybněno, a proto aktivně vyhledával věřitele dlužníka a z kupní ceny umořil jemu známé pohledávky dlužníka. Žalobu bylo proto namístě zamítnout.

O náhradě nákladů řízení je rozhodnuto podle § 202 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 7. února 2014

JUDr. Pavel Toufar v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Lenka Koblencová