25 ICm 741/2016
č.j. 25 ICm 741/2016-37 KSOS 25 INS 24136/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D., ve věci

žalobce: AB 4 B.V., registrační číslo 34186049, sídlem Strawinskylaan 933, 1077XX, Amsterdam, Nizozemské království, zastoupený advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M., sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2-Vyšehrad,

proti

žalované: Mgr. Eva Budínová, sídlem Dobrovského 724, Frýdek-Místek, PSČ 738 01, insolvenční správkyně dlužnice: Lenka anonymizovano , anonymizovano , bytem Tovární 175/2, 739 32 Vratimov, zastoupená advokátkou Mgr. Zuzanou Sedláčkovou, sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek,

o určení pravosti pohledávek

takto:

I. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužnicí Lenkou anonymizovano anonymizovano dílčí pohledávku č. 1 z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 5305160630 uplatněnou přihláškou

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková. isir.justi ce.cz

P14 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 24136/2015, a to ve výši 65 336,01 Kč představující jistinu a ve výši 97 819,96 Kč představující příslušenství, a tato je v celé výši 163 155,97 Kč přihlášena po právu, se zamítá.

II. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužnicí Lenkou anonymizovano anonymizovano dílčí pohledávku č. 2 z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 5305160630 uplatněnou přihláškou P14 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 24136/2015, a to ve výši 1 263 Kč představující smluvní pokutu a poplatky, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 13 170 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Zuzany Sedláčkové.

Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2016 se žalobce domáhal proti žalované určení, že žalobce má za dlužnicí pohledávky uplatněné přihláškou P14 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 24136/2015, a to dílčí pohledávku č. 1 ve výši 65 336,01 Kč představující jistinu a ve výši 97 819,96 Kč představující příslušenství, a tato je v celé výši 163 155,97 Kč přihlášena po právu a dále určení, že má za dlužnicí dílčí pohledávku č. 2 ve výši 1 263 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dlužnice uzavřela dne 22. 5. 2003 s původním věřitelem Home Credit Finance a.s. (právní předchůdce společnosti Home Credit a.s., IČ: 26978646) smlouvu o revolvingovém úvěru č. 5305160630. Na základě této smlouvy byl dlužnici poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Tento úvěrový rámec byl dlužnici navýšen o 10 000 Kč na základě její žádosti o změnu výše úvěrového rámce ze dne 14. 2. 2006, tedy na 40 000 Kč a na základě další žádosti o změnu výše úvěrového rámce ze dne 7. 7. 2008 byl navýšen o dalších 30 000 Kč, tedy na 70 000 Kč. Jelikož byl úvěr splácen, dlužnice měla možnost dle Hlavy 3 § 1 úvěrových podmínek společnosti Home Credit Finance a.s. opakovaně čerpat prostřednictvím kreditní karty, a to za podmínek stanovených v úvěrových podmínkách. Dlužnice vyčerpala celkově částku 119 500 Kč a dostala se do prodlení se 77. splátkou (splátka za měsíc 8/2009), 80. a 81. splátkou (splátka za měsíc 11/2009 a 12/2009), 82. splátkou (splátka za měsíc 1/2010) zaplatila jen zčásti a 83. až 87. splátku (splátka za 2/2010-6/2010) nezaplatila vůbec. V souladu s ustanovením Hlavy 8 § 2 úvěrových podmínek byl úvěr dne 29. 6. 2010 zesplatněn a dlužnice byla vyzvána k zaplacení celého úvěru spolu s úroky a smluvní pokutou, a to ve sjednané lhůtě, kdy tato výzva byla zaslána dlužnici doporučeně. K pohledávce č. 1 žalobce dále uvedl, že důvodem popření dílčí pohledávky č. 1 je to, že pohledávka v popřené výši 163 155,97 Kč zanikla splněním. Dlužnice vyčerpala prostřednictvím kreditní karty v období od 22. 5. 2003 do 10. 8. 2009 celkově 119 500 Kč. Na této jistině uhradila celkem 54 163,99 Kč. Dluh na jistině činí 65 336,01 Kč. Součástí dílčí pohledávky č. 1 je také úrok a úrok za hotovostní transakce v celkové výši 97 819,96 Kč. Úrok za hotovostní transakce ve výši 63 804,41 Kč je s

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková.

účinností od 1. 1. 2012 účtován z části jistiny čerpané prostřednictvím výběru z bankomatu. Na tento nebylo uhrazeno ničeho. Úrok za hotovostní transakce je kapitalizován za období od 1. 2. 2012 do 1. 9. 2015. Úrok je účtován od počátku smlouvy ve stanovené výši dle Sazebníku a od 1. 1. 2012 je počítán pouze z jistiny čerpané formou bezhotovostních plateb. Na tento úrok bylo předepsáno celkem 104 995,28 Kč a uhrazeno 70 979,55 Kč, nesplacený úrok tedy činí rozdíl těchto částek ve výši 34 015,55 Kč. Dne 29. 6. 2010 byl úvěr zesplatněn v souladu s ustanovením § 506 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy a taktéž v souladu s Hlavou 8 § 2 úvěrových podmínek. Dílčí pohledávka č. 1 je tedy zcela tvořena částkami, které dlužnice čerpala a neuhradila a úrokem z těchto částek, celkem tedy 65 336,01 + 63 804,41 + 34 015,55 = 163 155,97 Kč. K pohledávce č. 2 ve výši 2 137,24 Kč žalobce uvedl, že tato pohledávka se skládá z poplatku za vedení účtu ve výši 175 Kč (ve splátkovém kalendáři nesprávně označeno jako poplatek za výpis z účtu), smluvní pokuty ve výši 1 088 Kč a sankčních úroků ve výši 874,24 Kč. Žalobce vzal částečně zpět přihlášku dílčí pohledávky č. 2 co do částky 874,24 Kč a přihlášena tak zůstává dílčí pohledávka č. 2 ve výši 1 263 Kč, která se skládá z poplatku za vedení účtu ve výši 175 Kč měsíčně a smluvní pokuty ve výši 1 088 Kč. Poplatek za vedení účtu byl sjednán v sazebníku ve výši 35 Kč za měsíc, v přihlášce byly tedy uplatněny dlužné poplatky za 5 měsíců. Smluvní pokuta ve výši 1 088 Kč byla vyúčtována v souladu s ustanovením Hlavy 9 § 3 úvěrových podmínek, a to v případě prodlení s úhradou splátky, či její části delší než 7 dní, kdy je klient povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 8 % z částky, s jejíž úhradou je v prodlení. Smluvní pokuta byla vyúčtována za prodlení se 4 splátkami, které nebyly uhrazeny vůbec a za prodlení s jednou splátkou uhrazenou pouze částečně (4*0,08*2 800 + 0,08*2 400). Jednotlivé předpisy poplatků a pokut jsou uvedeny v platební bilanci tak, jak byly předepisovány a jak na ně byly dlužnicí prováděny platby. Žalobce má za to, že tyto poplatky a pokuty byly sjednány smluvními stranami zcela po právu, neboť jsou řádně uvedeny ve smlouvě a úvěrových podmínkách nad podpisem dlužnice.

2. Žalobce u jednání uvedl, že dlužnice obdržela sazebník společně s kartou, na kterou čerpala. Věřitel se nesnažil před dlužnicí nic skrýt. Všeobecné obchodní podmínky jsou na stejné listině jako smlouva samotná. V ustanovení Hlavy 6 § 10, které není nijak složité, je ujednání o úroku, přičemž v Hlavě 6 § 11 je vzorec výpočtu splátek, kde je uvedena základní úroková sazba 2,61 % měsíčně a dále odchylka ve výši-0,39 %, která byla ujednána v bodě 33 smlouvy o úvěru, přičemž výše základní úrokové sazby 2,61 % měsíčně je ve stejné výši obsažena v Sazebníku poplatků a odměn, který byl předložen soudu ve znění od 1. 2. 2004, avšak výše této úrokové sazby platila i v době uzavření předmětné smlouvy. Úroková sazba tak v případě předmětné úvěrové smlouvy činila 26,64 % ročně a byla vypočtena odečtením odchylky od základní úrokové sazby, tj. 2,61 % -0,39 % = 2,22 % x 12 měsíců = 26,64 %. Na posledním řádku sazebníku poplatků je uvedeno ČP úvěrová karta YES-příručka pro držitele a v horní části úvěrové smlouvy je uvedeno ČP úvěrová karta . Je tedy zřejmé, že tento sazebník se vztahuje pro tento produkt úvěrové karty. Dlužné poplatky jsou za výpisy z účtu, přičemž tento poplatek činil původně 27 Kč a od 20. 6. 2009 byl navýšen na částku 35 Kč měsíčně. Má za to, že v daném případě by měla platit zásada, že smlouvy se mají plnit s tím, že i ochrana spotřebitele má své meze, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1201/2009.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice je pohledávkou ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. 5305160630 (včetně Úvěrových podmínek společnosti Home Credit Finance a.s.), kterou dlužnice uzavřela se společností Home Credit Finance a.s. dne 27. 5. 2003. Tato pohledávka byla

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková. následně postoupena na žalobce. Smlouva o úvěru ze dne 27. 5. 2003 včetně Úvěrových podmínek společnosti Home Credit Finance a.s. byla uzavřena prostřednictvím formuláře předem připraveného žalobcem, který jednal v rámci své podnikatelské činnosti. Insolvenční dlužnice jako spotřebitelka neměla možnost její obsah a tím podmínky jakkoli měnit. Smlouva o úvěru je typickou spotřebitelskou smlouvou, kde na jedné straně vystupuje žalobce v rámci své podnikatelské činnosti a na druhé straně dlužnice jako spotřebitel. Je zřejmé, že dlužnice v tomto vztahu vystupuje jakožto slabší strana, neboť nemá možnost jakkoli zasáhnout do textu uzavírané smlouvy o úvěru. Úvěrové podmínky, prostřednictvím nichž byla sjednána smluvní pokuta, jsou velmi rozsáhlé, složitě formulované a vyhotovené velmi drobným písmem. Žalovaná odkázala na aktuální soudní judikaturu (např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 103 VSPH 84/2011-106 ze dne 7. 9. 2011), ve které byl opakovaně vysloven názor, že pro závěr o neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem samo o sobě postačuje, že smlouvu nelze přečíst bez užití zvláštních prostředku umožňujících zvětšení textu. Dle § 39 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům, neplatný. Dle § 56 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dle č. 3 odst. 1 Směrnice Rady 93/13/EHS (dále jen směrnice ) je smluvní podmínka, která nebyla sjednána individuálně, považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Dle čl. 7 této směrnice mají členské státy povinnost zajistit, aby v zájmu spotřebitelů a konkurentů existovaly přiměřené a účinné prostředky zabraňující dalšímu používání nepřiměřených podmínek ve smlouvách, které uzavírají prodávající nebo poskytovatelé se spotřebiteli. Smlouva o úvěru uzavřená mezi dlužnicí a žalobcem obsahuje celou řadu ujednání, která jsou v rozporu s výše uvedenými ustanoveními občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 a Směrnicí, tj. smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři vytvořeném žalobcem, do kterého byly doplněny pouze osobní údaje dlužnice; dlužnice tuto smlouvu pouze podepsala, aniž by měla možnost cokoli pozměnit; podpisem smlouvy měla dlužnice přistoupit rovněž k úvěrovým podmínkám, které jsou v podstatě nečitelné, jelikož jsou psány velmi drobným písmem; úvěrové podmínky jsou navíc velmi složitě formulovány a obsahují spoustu zkratek a odkazů na své jednotlivé části, běžný spotřebitel tak téměř nemá šanci se v nich vyznat a posoudit, jaké následky pro něj jednotlivá ujednání mají; v úvěrových podmínkách je uveden složitý vzorec, který i kdyby chtěla dlužnice použít, nemá veškeré informace pro doplnění konstant (např. výše úroku); žalobce má možnost z různých důvodů od smlouvy odstoupit nebo požadovat sankce, aniž by stejné právo měla i dlužnice; stanovení smluvní pokuty je pouze jednostranným ujednáním zvýhodňujícím žalobce a její výše je zcela nepřiměřená vůči případnému porušení povinnosti dlužnice; smlouvou není sjednán úrok ani jeho výše, o úroku je zmínka pouze ve všeobecných podmínkách (Hlava 6 § 10), nicméně ani zde není číselná hodnota, toto ujednání je složité a neurčité, dlužnice dopředu neví, kolik úrok činí, a navíc je v tomto článku odkazováno na Sazebník, který ani není součástí smlouvy. Výše uvedený výčet je pouze částí ujednání, která činí celou smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a dobrou vírou a způsobují značnou nerovnováhu smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Z výpisů přiložených k přihlášce je zřejmé, že dlužnici byla celkem vyplacena částka 119 500 Kč, přičemž dlužnice uhradila celkem 136 000 Kč. Dlužnice tak již zcela uhradila půjčenou částku a dokonce ji i přeplatila o 16 500 Kč. Vzhledem k absenci ujednání o výši úroků tak žalobce nemá na úhradu dalších částek nárok. K pohledávce č. 2 žalovaná uvedla, že tuto žalobce přihlásil z titulu smluvní pokuty a poplatků. Žalovaná namítla, že ujednání

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková. o smluvní pokutě nebylo obsaženo v samotné úvěrové smlouvě, ale pouze ve formulářových úvěrových podmínkách, jejichž obsah nemohla dlužnice nijak při uzavírání smlouvy ovlivnit. Žalovaná má za to, že takto sjednaná smluvní pokuta je neplatná, neboť dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/2011 v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (obdobně jako rozhodčí doložku) zásadně nemohou být součástí tzv. Všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Dále žalovaná poukázala na ústavní nález sp. zn. II. ÚS 2877/10, ve kterém Ústavní soud uvedl, že spotřebitel se při uzavírání smluv ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a lepší dostupnost právních služeb, a konečně možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Pro takové vztahy je charakteristické, že podnět ke smluvnímu jednání pochází zpravidla od dodavatele, přičemž spotřebitel není na smluvní ujednání připraven, při kontraktaci je využíván moment překvapení a nezkušenosti spotřebitele. Dle názoru ústavního soudu není v těchto typech smluv autonomie vůle, která je elementární podmínkou fungování materiálního právního státu, zcela absolutní, ale je limitována principem ochrany té osoby, která činila právní úkon s důvěrou v určitý, druhou stranou jí prezentovaný, skutkový stav.

4. Žalovaná u jednání uvedla, že ve smlouvě nebyl sjednán úrok ani jeho výše, kdy zmínka o úroku je pouze v obchodních podmínkách, kde však není vyjádřena jeho číselná hodnota. Ustanovení Hlavy 6 § 10 obsahuje složité formulace ve vztahu ke spotřebiteli jako osobě bez právního vzdělání a navíc je zde odkaz na sazebník, který není součástí smlouvy a ujednání je tak neurčité. Ani z textu samotné úvěrové smlouvy, ani z úvěrových podmínek, či sazebníků poplatků nevyplývá, že by tento sazebník byl součástí samotné smlouvy, navíc sazebník poplatků může být jednostranně změněn věřitelem. Ze sazebníku není zřejmé, k jakým konkrétním produktům se vztahuje, zda se jedná o platný sazebník ke všem typům úvěrových smluv, či konkrétně pro předmětnou úvěrovou smlouvu.

5. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění účinném do 30. 6. 2017 (insolvenční zákon-dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

6. Soud provedl dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. KSOS 25 INS 24136/2015, přičemž zjistil, že:

-vyhláškou ze dne 24. 9. 2015 bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužnice Lenky Rybo anonymizovano ,

-usnesením ze dne 2. 11. 2015 byl zjištěn úpadek dlužnice, insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Eva Budínová a soud povolil řešení úpadku oddlužením,

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková.

-usnesením ze dne 14. 6. 2016 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře,

-přihláškou pohledávky P14 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení dvě nezajištěné a nevykonatelné pohledávky v celkové výši 165 293,21 Kč; pohledávku č. 1 ve výši 163 155,97 Kč, z toho 65 336,01 Kč na jistině (splatnost od 29. 6. 2010) a 97 819,96 Kč na příslušenství pohledávky (úroky a úroky za hotovostní transakce), a to ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. 5305160630 ze dne 22. 5. 2003 s původním věřitelem Home Credit Finance a.s. (jakožto právním předchůdcem společnosti Home Credit a.s., IČ: 26978636); úvěrový rámec byl sjednán úvěrovou smlouvou s možností navýšení; dle Hlavy 8 § 2 byl úvěr ke dni 29. 6. 2010 zesplatněn a dlužnice byla vyzvána k zaplacení celého úvěru, včetně smluvní pokuty; pohledávku č. 2 ve výši 2 137,24 Kč (splatnost od 29. 6. 2010), přičemž důvodem vzniku pohledávky je povinnost dlužnice uhradit věřiteli dle závěrečných ustanovení úvěrových podmínek smluvní pokutu a poplatky; věřitel učinil několik kroků, které staví běh promlčecí lhůty (odkaz na exekuční titul a usnesení o nařízení exekuce); pohledávka za dlužnicí byla postoupena na společnost PPF B1 B.V., reg. č. 34192873, která se dne 18. 12. 2012 přejmenovala na AB 5 B.V; postoupení pohledávky bylo dlužnici oznámeno;

-u přezkumného jednání dne 2. 2. 2016 dlužnice obě dílčí pohledávky žalobce uznala a insolvenční správkyně popřela pravost pohledávky č. 1 v celé přihlášené výši, tj. v rozsahu částky 163 155,97 Kč a dále popřela pravost celé pohledávky č. 2 ve výši 2 137,24 Kč, přičemž důvodem popření je, že nárok na pohledávku věřiteli nevznikl, nárok na pohledávku zanikl úhradou ;

-insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce o popření nevykonatelných pohledávek dopisem ze dne 17. 2. 2016, který byl žalobci doručen dle doručenky dne 18. 2. 2016;

-usnesením ze dne 15. 12. 2016, č.j. KSOS 25 INS 24136/2015-P14-5, které nabylo právní moci dne 24. 2. 2017, insolvenční soud rozhodl tak, že v řízení bude pokračováno s procesním nástupcem původního věřitele, a to se společností AB 4 B.V., registrační číslo 34186049, se sídlem Strawinskylaan 933, 1077XX, Amsterdam, Nizozemské království;

-insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

7. Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Žalobce včas uplatnil své právo žalobou u soudu (doručenou soudu dne 4. 3. 2016) ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání (2. 2. 2016) podle ust. § 198 odst. 1 IZ. Žalobce jako věřitel nevykonatelné pohledávky je aktivně legitimován k podání určovací žaloby dle § 198 odst. 1 IZ a incidenční žaloba směřuje správně proti insolvenční správkyni, která nevykonatelné

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková. pohledávky žalobce popřela (§ 198 odst. 1 IZ). Soud se proto mohl zabývat vlastním nárokem žalobce na určení popřených pohledávek.

8. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil a vzal za prokázáno:

-z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/úvěrová smlouva č. 5305160630 (ČP Finance, ČP Úvěrová karta) ze dne 22. 5. 2003, že smlouvu uzavřela dlužnice Lenka anonymizovano (ve smlouvě označena mj. rodným číslem a bydlištěm) s původním věřitelem Home Credit Finance a.s., IČ: 25536613, který se zavázal poskytnout dlužnici úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč (bod 31 smlouvy) a dlužnice se zavázala platit splátky v měsíční výši 1 200 Kč (bod 32 smlouvy), odchylka od základní úrokové sazby činí minus 0,39 % (bod 33 smlouvy) a RPSN nebylo v bodě 34 smlouvy uvedeno; termín splatnosti měsíční splátky byl sjednán ve smlouvě k 20. dni v měsíci; dle závěrečných smluvních ustanovení jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy úvěrové podmínky uvedené na rubu této listiny (str. 1 a 2); dlužnice stvrdila, že se s podmínkami seznámila, všechna ustanovení jsou jí srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a projevila souhlas být jimi vázána;

-z Úvěrových podmínek společnosti Home Credit Finance a. s., že dle Hlavy 4 § 3 je použití úvěrové karty chápáno jako souhlas klienta s čerpáním revolvingového úvěru v požadované výši; podle Hlavy 6 § 1 jsou v jednotlivých splátkách zahrnuty úroky a příslušná část čerpaného úvěru; dle Hlavy 6 § 8 jsou jednotlivé platby dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 321/2001 Sb. stanoveny způsobem výpočtu v sazebníku poplatků; dle Hlavy 6 § 10 klient je povinen platit úrok z poskytnutého úvěru ve výši měsíční úrokové sazby aktuálně platné v okamžiku splátky úvěru, v níž je obsažena platba úroku. Měsíční úroková sazba je stanovena jako součet základní úrokové sazby a odchylky uvedené na lícní straně této listiny. Základní úroková sazba je pro účely výpočtu úroků uvedena v aktuálním sazebníku poplatků a odměn. Klient je povinen splácet úrok z poskytnutého úvěru do okamžiku ukončení úvěrové smlouvy; v Hlavě 6 § 11 je uveden vzorec pro výpočet splátek; dle Hlavy 8 (Zánik úvěrové smlouvy) § 2 je klient povinen celý čerpaný úvěr splatit na požádání společnosti v případě, že se klient dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, přičemž společnost je rovněž oprávněna od úvěrové smlouvy odstoupit; dle Hlavy 8 § 3 v případě vzniku kterékoli ze skutečností uvedených pod písm. a, b, c, d) Hlavy 8 § 2, je-li jejím důsledkem vznik povinnosti klienta uhradit společnosti celý poskytnutý úvěr, je klient povinen uhradit společnosti současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách; v Hlavě 9 (Závěrečná ustanovení) § 2 jsou uvedeny podmínky pro změnu RPSN s tím, že věřitel se zavázal informovat klienta o všech změnách RPSN; podle Hlavy 9 § 3 v případě prodlení s úhradou splátky úvěru nebo platby dle Hlavy 8 § 3 úvěrových podmínek či její části je klient povinen zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,08 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V případě prodlení s úhradou splátky úvěru či její části delšího než 7 dní je klient dále povinen zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 8 % z částky, s jejíž úhradou je v prodlení; dle Hlavy 9 § 16 klient svým podpisem pod touto úvěrovou smlouvou potvrzuje, že převzal jeden z originálů úvěrové smlouvy, včetně úvěrových podmínek, které jsou její nedílnou součástí;

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková.

-z žádosti o změnu výše úvěrového rámce, že dlužnice požádala dne 14. 2. 2006 o navýšení úvěrového rámce o 10 000 Kč a dne 7. 7. 2008 o navýšení úvěrového rámce o 30 000 Kč (požadovaná výše úvěrového rámce 70 000 Kč), přičemž splátka činí 4 % ze zvoleného úvěrového rámce;

-ze Sazebníku poplatků a odměn k datu 1. 2. 2004 k produktu ČP Úvěrová karta YES, že základní úroková sazba činí 2,61 % měsíčně a odchylka od základní úrokové sazby je uvedena na úvěrové smlouvě klienta; poplatek za výpis z účtu činí 27 Kč a poplatek za výběr z bankomatu činí 1 % z vybrané částky, min. 85 Kč; vydání karty a vedení účtu je zdarma;

-z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 29. 6. 2010, že společnost Home Credit a.s. z důvodu prodlení dlužnice s úhradou závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. 5305160630 úvěr zesplatnila a celkový dluh vyčíslila na částku 75 214 Kč;

-z výpisu odeslané pošty, že dlužnici byla odeslána písemnost společnosti Home Credit a.s. dne 1. 7. 2010;

-z výpisu čerpání, splátek a úhrad, že dlužnice provedla první čerpání dne 22. 5. 2003 (10 000 Kč) a z bankomatu dne 6. 6. 2003 (10 000 Kč) a dále dne 18. 6. 2003 (8 000 Kč); dlužnice se dostala do prodlení s 82. splátkou (splátka za měsíc 1/2010, na kterou uhradila pouze 400 Kč, namísto 2 800 Kč) a 83.-87. splátku (splátka za měsíc 2/2010-6/2010) nezaplatila vůbec. K datu 29. 6. 2010 je vyznačeno zesplatnění úvěru s tím, že dlužnice měla celkem uhradit částku 301 293,21 Kč (z toho činí jistina 119 500 Kč, úrok za hotovostní transakce 63 804,41 Kč, úrok 104 995,28 Kč, poplatek za výběr z bankomatu 3 475 Kč, poplatek za výpis z účtu 2 399 Kč, smluvní pokuta 5 432 Kč a sankční úrok 1 687,52 Kč), přičemž dlužnice uhradila celkem 136 000 Kč (z toho činí jistina 54 163,99 Kč, úrok za hotovostní transakce 0 Kč, úrok 70 979,73 Kč, poplatek za výběr z bankomatu 3 475 Kč, poplatek za výpis z účtu 2 224 Kč, smluvní pokuta 4 344 Kč a sankční úrok 813,28 Kč) a je tak vyznačen dluh v celkové výši 165 293,21 Kč, z toho činí jistina 65 336,01 Kč, úrok za hotovostní transakce 63 804,41 Kč, úrok 34 015,55 Kč, poplatek za výpis z účtu 175 Kč, smluvní pokuta 1 088 Kč a sankční úrok 874,24 Kč;

-z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 5. 2011, že společnost Home Credit a.s. jako postupitel oznámila dlužnici postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 5305160630 na postupníka-společnost PPF B1 B.V., reg. č. 34192873 a současně byla dlužnice vyzvána k úhradě dlužné částky 89 996,35 Kč včetně obchodního úroku.

9. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

Dne 22. 5. 2003 byla mezi původním věřitelem Home Credit Finance a.s., IČ: 25536613 a dlužnicí (ve smlouvě označena mj. rodným číslem a bydlištěm) uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. 5305160630, na základě které se věřitel zavázal poskytnout dlužnici úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a dlužnice se zavázala platit splátky v měsíční výši 1 200 Kč k 20. dni v měsíci. Dle závěrečných smluvních ustanovení jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy úvěrové podmínky uvedené na rubu této listiny (str. 1 a 2). Na základě žádosti dlužnice ze dne 14. 2. 2006 o navýšení úvěrového rámce o 10 000 Kč a ze dne 7. 7. 2008 o navýšení úvěrového rámce o 30 000 Kč, byl dlužnici postupně navýšen úvěrový rámec na 40 000 Kč a posléze na 70 000 Kč, tj. výše splátky (4 % z úvěrového rámce) byla od 34. splátky splatné dne

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková.

20. 3. 2006 navýšena na částku 1 600 Kč a od 65. splátky splatné dne 20. 8. 2008 na částku 2 800 Kč. Dlužnice provedla první čerpání dne 22. 5. 2003 (10 000 Kč) a z bankomatu dne 6. 6. 2003 (10 000 Kč) a dále dne 18. 6. 2003 (8 000 Kč), přičemž dlužnice se dostala do prodlení s 82. splátkou (splátka za měsíc 1/2010, kterou uhradila pouze zčásti) a 83.-87. splátku (splátka za měsíc 2/2010-6/2010) nezaplatila vůbec. Dne 29. 6. 2010 proto věřitel z důvodu prodlení dlužnice s úhradou smluvních závazků úvěr zesplatnil a celkový dluh vyčíslil na částku 75 214 Kč. Dlužnice uhradila celkem částku 136 000 Kč, z toho věřitel započetl částku 54 163,99 Kč na jistinu, částku 70 979,73 Kč na úrok, částku 3 475 Kč na poplatek za výběr z bankomatu, částku 2 224 Kč na poplatek za výpis z účtu, částku 4 344 Kč na smluvní pokutu a částku 813,28 Kč na sankční úrok.

10. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb.-nový občanský zákoník. Dle § 3028 odst. 3 tohoto zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud proto při posuzování právních vztahů mezi účastníky vycházel z dosavadních právních předpisů, zejm. příslušných ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník ) a obchodního zákoníku č. 531/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obchodní zákoník ).

Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).

Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle § 52 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

Podle § 55 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy (odst. 2). V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější (odst. 3).

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková.

Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle § 544 občanského zákoníku sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (odst. 1). Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (odst. 2).

Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům.

Dle § 41 občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatná jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

Podle § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, právní vztahy týkající se spotřebitelského úvěru vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy.

Podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, ze které je spotřebitel povinen platit (písmeno a/), spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván (písmeno b/), věřitelem je fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob (písmeno c/).

11. Po právní stránce soud věc posoudil dle shora citovaných ustanovení.

Původní věřitel Home Credit Finance a.s. jednal při uzavírání a plnění smlouvy o revolvingovém úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a dlužnice (označena ve smlouvě mj. rodným číslem a bydlištěm) ji neuzavírala jako podnikatel. Jedná se tak o smlouvu uzavřenou v režimu spotřebitelských smluv, a proto musí smlouva splňovat i podmínky stanovené v ust. § 51a až § 56 občanského zákoníku a zákona č. 321/2001 Sb. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Smlouva o revolvingovém úvěru proto musí splňovat i tuto speciální náležitost stanovenou pro spotřebitelské smlouvy akcentující zákonnou zásadu vyšší ochrany spotřebitele při uzavírání smluv s poskytovateli finančních služeb. V projednávaném případě byla dlužnice v pozici, kdy uzavírala formulářovou smlouvu s předem danými smluvními podmínkami, jejichž srozumitelnost a přehlednost snižuje i jejich grafická úprava (obtížná čitelnost vzhledem k malému písmu, odkazy na Sazebník poplatků, složitý výpočet splátek). Smlouva samotná

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková. obsahovala pouze údaj o výši úvěrového rámce, výši měsíční splátky a termínu splatnosti měsíční splátky, přičemž bod 34 smlouvy o výši RPSN nebyl vyplněn a stejně tak smlouva neobsahuje údaj o výši úroku, kdy pouze v bodě 33 obsahuje údaj o odchylce od základní úrokové sazby ve výši -0,39 % , avšak výše základní úrokové sazby ve smlouvě uvedena nebyla a dle znění Hlavy 6 § 10 úvěrových podmínek byla dlužnice povinna platit úrok z poskytnutého úvěru ve výši měsíční úrokové sazby aktuálně platné v okamžiku splátky úvěru, v níž je obsažena platba úroku, přičemž měsíční úroková sazba je stanovena jako součet základní úrokové sazby a odchylky uvedené na lícní straně této listiny a základní úroková sazba je pro účely výpočtu úroků uvedena v aktuálním sazebníku poplatků a odměn. Výše úroku tak nevyplývá ani ze samotných úvěrových podmínek, které jsou součástí smlouvy, nýbrž ze Sazebníku poplatků, který součástí smlouvy není, a navíc se základní úroková sazba může kdykoli měnit, kdy úvěrové podmínky mluví o výši měsíční úrokové sazby aktuálně platné a o aktuálním Sazebníku poplatků a odměn. Pokud je v Hlavě 6 § 11 úvěrových podmínek uveden vzorec pro výpočet počtu splátek a v rámci tohoto vzorce je uvedena základní úroková sazba 2,61 % měsíčně, odchylka ve výši 0,39 %, aktuální výše úvěru 10 000 Kč, poplatek za výpis účtu 27 Kč a úvěrový rámec 20 000 Kč, je zcela zřejmé, že číselné údaje nevyjadřují sjednané parametry konkrétní smlouvy, nýbrž se jedná o proměnné veličiny, které byly uvedeny jako příklad pro znázornění výpočtu počtu splátek (což je zřejmé i z toho, že v daném případě nebyl úvěrový rámec sjednán ve výši 20 000 Kč a aktuální výše úvěru nebyla ve výši 10 000 Kč), a tedy tímto ustanovením nebyla sjednána základní úroková sazba ve výši 2,61 % měsíčně, nýbrž její výše vyplývá až z aktuálního sazebníku poplatků, jak vyplývá z ujednání obsaženého v Hlavě 6 § 10 úvěrových podmínek. Soud proto dospěl k závěru, že v části, v níž ze smlouvy nelze přímo dovodit konkrétní práva a povinnosti, tedy zejména v ujednání o výši úroku, který měl být uvedeným způsobem sjednán ve výši 26,64 % ročně (tato výše se však prokazatelně vztahuje pouze k Sazebníku poplatků a odměn vydanému k 1. 2. 2004), je třeba smlouvu hodnotit jako nevyváženou v neprospěch spotřebitele a jednostranně nevýhodnou. Postavení obou smluvních stran nebylo při uzavření smlouvy rovné a posuzované ujednání o úroku odporuje ust. § 56 odst. 1 a ust. § 3 občanského zákoníku. Soud proto dospěl k závěru o absolutní neplatnosti části úvěrové smlouvy v ujednání o úroku a stejně tak i v části o smluvní pokutě, kdy ujednání o smluvní pokutě byla obsažena toliko v úvěrových podmínkách, nadto v části označené jako závěrečná ustanovení , kde nelze ujednání o smluvní pokutě rozumně očekávat. Soud přitom odkazuje na závěry formulované v nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle nichž je sice možno tzv. všeobecné obchodní podmínky, resp. úvěrové podmínky, uplatnit i ve spotřebitelských smlouvách; taková aplikace však má formální omezení (srov. bod 29 nálezu-smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru), a také omezení obsahová (srov. bod 30 nálezu-obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, a naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná, a u nichž se předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou, např. rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak dodavatel přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému ujednání nelze přiznat právní ochranu. Ve vztahu k poplatkům soud konstatuje, že ani tyto nebyly platně sjednány, kdy ujednání o poplatcích není obsahem smlouvy, ani úvěrových podmínek. Žalobce navíc v žalobě uvedl, že částka 175 Kč představuje poplatek za vedení účtu (35 Kč x 5 měsíců) s tím, že ve splátkovém kalendáři byl nesprávně označen jako poplatek za výpis z účtu, zatímco u jednání žalobce uvedl, že částka 175 Kč představuje dlužný

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková. poplatek za výpis z účtu. Dlužnice vyčerpala celkem částku 119 500 Kč a uhradila již celkem 136 000 Kč a přihlášenou pohledávku žalobce tak soud shledal v celém rozsahu za nedůvodnou a žalobu v celém rozsahu zamítl.

12. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a má tak právo dle § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení, přičemž v řízení vznikly žalované náklady na její právní zastoupení advokátkou. Advokátka žalované má nárok na odměnu za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif ), a to za převzetí a přípravu, vyjádření k žalobě a účast u jednání dne 8. 12. 2017, tj. ve výši 3 x 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu; celková odměna tak činí 9 300 Kč. Dále má nárok na 3 režijní paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále na jízdné za cestu k jednání dne 8. 12. 2017 z Frýdku -Místku do Ostravy a zpět ve výši 284 Kč (vzdálenost 50 km, vyhlášková cena nafty-28,60 Kč/l, průměrná spotřeba 6,2 l/100 km, paušální náhrada 3,90 Kč/km) a na náhradu za promeškaný čas ve výši 400 Kč za čtyři započaté půlhodiny á 100 Kč. Advokátka žalované je plátkyní DPH a má tak dále nárok na náhradu za DPH ve výši 21 % z částky 10 884 Kč, tj. ve výši 2 286 Kč. Celkem tak náklady řízení žalované činí 13 170 Kč a žalobce je povinen zaplatit tuto částku žalované k rukám advokátky Mgr. Zuzany Sedláčkové dle § 149 odst. 1 o.s.ř., ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 15. 12. 2017

JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D. v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Vanessa Plonková.