25 ICm 740/2013
Jednací číslo: 25 ICm 740/2013-79 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 25 INS 6866/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

R OZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastimilou Potoczkovou věci žalobce: SAAB Aktiebolag, reg. č. 556036-0793, se sídlem Linköping, 581 88, Linköping, Švédské království, zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem Revoluční 1, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Mgr. Ivo Šotek, IČO 66246016, Ostružnická 6, 779 00 Olomouc, insolvenční správce dlužníka JOB AIR-CENTRAL CONNECT AIRLINES, s. r. o., IČO 49707507, se sídlem Velká 2984/23, 702 00 Ostrava, zastoupenému Mgr. Richardem Frommerem, advokátem, se sídlem Ostružnická 6, 779 00, Olomouc, o určení pohledávek,

takto:

I. Žaloba na určení, že nevykonatelné pohledávky žalobce č. 1, příslušenství č. 1.1., pohledávka č. 2, příslušenství č. 2.1., pohledávka č. 4, pohledávka č. 5, příslušenství č. 5.1., pohledávka č. 6, příslušenství č. 6.1., pohledávka č. 7, příslušenství č. 7.1., pohledávka č. 9, příslušenství č. 9.1., pohledávka č. 12, příslušenství č. 12.1., pohledávka č. 13, příslušenství č. 13.1., pohledávka č. 14, příslušenství č. 14.1., pohledávka č. 16, příslušenství č. 16.1., pohledávka č. 18, příslušenství č. 18.1., pohledávka č. 19, příslušenství č. 19.1., pohledávka č. 20, -2-pokračování

příslušenství č. 20.1., pohledávka č. 21, příslušenství č. 21.1., pohledávka č. 23, příslušenství č. 23.1., pohledávka č. 24, příslušenství č. 24.1., pohledávka č. 25, příslušenství č. 25.1., pohledávka č. 26, příslušenství č. 26.1., pohledávka č. 30, příslušenství č. 30.1., pohledávka č. 32, příslušenství č. 32.1., pohledávka č. 33, příslušenství č. 33.1., pohledávka č. 36, příslušenství č. 36.1., pohledávka č. 37, příslušenství č. 37.1., pohledávka č. 38, příslušenství č. 38.1., pohledávka č. 39, příslušenství č. 39.1., pohledávka č. 40, příslušenství č. 40.1., pohledávka č. 41, příslušenství č. 41.1., pohledávka č. 42, příslušenství č. 42.1., jsou zajištěny zajišťovacím právem k movitým věcem dlužníka, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odův o d ně ní:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 01.03.2013 se žalobce domáhal vydání ve výroku citovaného určení s odůvodněním, že -usnesením Krajského soudu v Ostravě pod č.j. KSOS 25 INS 6866/2012-A-16 ze dne 10. 5. 2012 byl zjištěn úpadek společnosti dlužníka JOB AIR-CENTRAL CONNECT AIRLINES, s.r.o., IČ 49707507, se sídlem Velká 2984/23, 702 00, Ostrava ( dále jen dlužník ) . -Přihláškou ze dne 8. 6. 2012 doručenou procesnímu soudu přihlásil žalobce do insolvenčního řízení svou nevykonatelnou pohledávku ve výši 3.214.001,18 Kč, přičemž pohledávky v celkové výši 3.180,609,68 Kč žalobce přihlásil jako zajištěné zadržovacím právem. Přihláška je vedena pod č. 67, pod č. pohledávek 1-45. -Podáním ze dne 9.10.2012 vzal žalobce částečně zpět svou přihlášku, a to v rozsahu pohledávek specifikovaných pod č. 8, 11, 15, 17, 27, 28, 34 a 35, o čemž rozhodl procesní soud svým usnesením ze dne 17.1.2013, č.j. KSOS 25 INS 6866/2012-P67-8. -V současné době jsou přihlášeny pohledávky v celkové výši 2.618,341,39 Kč, přičemž pohledávky ve výroku specifikované zajištěné zadržovacím právem, resp. právem obdobným zadržovacímu právu jsou v hodnotě 2.584.949,89 Kč. -Dne 13.02.2013 byla žalobci doručena prostřednictvím jeho právního zástupce výzva žalovaného k podání žaloby na určení pořadí přihlášené pohledávky dle ustanovení § 198 zákona č. 182/2006 Sb. ( insolvenční zákon). V této výzvě žalovaný mj. žalobci sdělil, s poukazem na výsledek přezkumného jednání, které se konalo dne 22.01.2013 bez účasti žalobce, že na tomto přezkumném jednání byly jak žalovaným, tak dlužníkem popřeny přihlášené pohledávky co do pořadí. Důvody, pro které žalovaný popírá pořadí uvedených pohledávek, je jejich zajištění zadržovacím právem, resp. právem obdobným dle cizí právní úpravy, ke komponentům, které žalobce nevydal dlužníkovi z důvodu neuhrazení pohledávek žalobce za dlužníkem z důvodu rozpor s ustanovením § 177 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, s tím, že dle žalovaného rovněž nedošlo k platné volbě práva dle § 87 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění. -S důvody popření žalobce nesouhlasí, když na základě jednotlivých objednávek dlužníka provedl pro něj úpravy různých komponent letadel či jejich částí. Protože dlužník neuhradil žalobci sjednané ceny oprav, zadržel žalobce jednotlivé komponenty a tyto odmítl vydat dlužníkovi, čímž uplatnil zadržovací právo, resp. právo obdobné

ICM R -3-pokračování

těmto komponentům. Z přezkumného jednání vyplynulo, že žalovaný i dlužník převážnou většinu pohledávek uznali, v důsledku čehož došlo ke zjištění pohledávek v celkové výši 2.217.885,98 Kč pouze ze strany dlužníka i žalovaného došlo k popření pořadí-zajištění těchto zjištěných pohledávek shora citovaných se shora uvedených důvodů. -Žalobce je přesvědčen, že zadržovací právo, ať už dle českého právního řádu či řádu Švédského království vzniklo právem a nadále trvá. -Argumentuje tím, že i kdyby bylo posuzované zadržovací právo podle § 178 odst. 2 občanského zákoníku v rozhodném znění, pak by byly naplněny veškeré předpoklady pro řádný vznik zadržovacího práva podle tohoto ustanovení, neboť měl vůči dlužníkovi splatné pohledávky, které mu dlužník neuhradil, přičemž žalobce svým jednostranným úkonem, jímž bylo nevydání věci dlužníku, nevyjádřil svoji vůli vydat předmětné komponenty dodržet. Pokud jde o platnost vzniku či vydání zadržovacího práva, má žalobce za to, že tato otázka je zcela irelevantní, když žalobce svoje právo splnil ústně na jednání se zástupci dlužníka. Dle názoru žalobce skutečnost splnění informační povinnosti na posouzení existence zadržovacího práva žalobce není podstatná, neboť občanský zákoník s nesplněním informační povinností zadržovacího práva nespojuje. Má tedy za to, že i kdyby byla posuzovaná existence zadržovacího práva, v daném případě podle právního řádu ČR, zadržovací právo by vzniklo platně již samotným zadržením movité věci. Žalobce však má za to, že vznik a existence zadržovacího práva k movitým věcem dlužníka (komponentům, jejichž seznam je součástí insolvenčního spisu), se řídí právem Švédského království, a nikoliv českým právním řádem. V tomto směru se dovolává ustanovení § 5 ZMPS, kde se uvádí, že věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo ve zvláštních předpisech není stanoveno jinak, právem místa, kde věc je . Ust. § 6 ZMPS stanoví, že vznik a zánik věcných práv k věcem movitým se řídí právem místa, kde věc byla v době, kdy nastala skutečnost, která zakládá vznik nebo zánik tohoto práva. Žalobce má tedy za to, že za dané situace, když komponenty, které pro dlužníka žalobce opravoval, se nacházely v místě provádění opravy, tj. na území Švédského království, a které následně z důvodu neuhrazení pohledávek dlužníka žalobce dlužníkovi nevydal, se nacházejí na území Švédského království, tak na tomto území byl zadržovací právo, resp. právo odpovídající zadržovacímu právu dle české právní úpravy uplatněno a je nutno je posuzovat a vykládat dle právního řádu Švédského království . V tomto směru se dovolával ustanovení § 10 ZMPS, dle něhož nezvolí-li účastníci rozhodné právo, řídí se jejich vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu ve spojení s ustanovením § 10 odst. 2 písm. a) ZMPS, podle něhož se vzhledem k odst. 1 zpravidla řídi smlouvy kupní a smlouvy o dílo právem místa, kde je sídlo prodávajícího nebo zhotovitele díla v době uzavření smlouvy. Pokud žalovaný uvádí ve své výzvě, že nedošlo k určení platného práva mez žalobcem a dlužníkem, je nutno vyjít z obecných principů citovaného zákona o mezinárodním právu soukromém. -Mezi žalobcem a dlužníkem docházelo k uzavření ústních smluv o dílo, na jejichž základě a v souladu s objednávkami dlužníka prováděl žalobce pro dlužníka opravy jednotlivých komponent letadel na území Švédského království, kde má žalobce své sídlo, tudíž se vztah mezi žalobcem a dlužníkem řídí právním řádem Švédského

ICM R -4-pokračování

království, čímž se také řídí i zajištění závazků mezi žalobcem a dlužníkem, což je minimálně rozumné uspořádání vztahů mezi žalobcem a dlužníkem. -Žalobce v souladu s právní úpravou svého státu uplatnil vůči komponentům ve vlastnictví dlužníka právo odpovídající právu zadržovacímu, kte rá je součástí každé právní úpravy jako její esenciální součást vycháze jící z kořenů práva v právu římském. -Pohledávky žalobce do dnešního dne uhrazeny nebyly s výjimkou těch, pro které byla přihláška částečně vzata zpět. -své zadržovací právo uplatnil v souladu se zákonem Švédského království o prioritmním právu (Right of Priority Act. SFS 1970;979 a to zejména dle ustanovení § 1 a 4 citovaného zákona. Právo žalobce na zadržení předmětných movitých věcí pak bylo uplatněno v souladu s ustanovením, čl. 5 nařízení Rady ES č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a ve svém podání ze dne 13.3.2015 pak na svou obranu uvedl, že a) Žalobce ve svém podání nijak nespecifikuje, co v podání žalobce uvedená ustanovení zákona Švédského království konkrétně stanoví , včemž spatřuje jeho neurčitost. Má za to, že k posouzení obdobnosti švédské právní úpravy je třeba znát obsah tvrzených zákonných ustanovení. b) Pokud žalobce opírá své právo na zadržení předmětných movitých věcí dále o článek 5 nařízení rady ES č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000, pak jednak je to v rozporu s tím, že toto věcné právo opírá o ustanovení švédského zákona, když v uváděném článku se uvádí: 1. Zahájením řízení ve věci platební neschopnosti nejsou dotčena věcná práva věřitelů nebo třetích stran, pokud se týče hmotných nebo nehmotných, movitých nebo nemovitých majetkových aktivit-zvláštních majetkových aktivit i souborů neurčitých majetkových aktiv jako celku, který se během času mění-náležejících dlužníkovi a nacházejících se v době zahájení řízení na území jiného členského státu. 2. Právy uvedenými v odstavci 1. se rozumí zejména: a) právo disponovat majetkovými aktivy nebo je přenechat k dispozici a získat z těchto majetkových aktiv uspokojení z výtěžku nebo příjem, zejména na základě zástavního práva nebo hypotéky; b) výhradní právo na uspokojení pohledávky, zejména zástavního práva ve vztahu k této pohledávce, nebo postoupením pohledávky prostřednictvím záruky; c) právo dožadovat se vydání majetkových aktiv od každého, kdo je drží nebo užívá v rozporu s přáním oprávněné strany nebo vyžadovat jejich uvedení do původního stavu; d) věcná práva k prospěšnému užívání majetkové podstaty. 3. Právo, zanesené ve veřejném rejstříku a vymahatelné vůči třetí straně, na jehož základě lze nabýt věcné právo ve smyslu odstavce 1, je považováno za věcné právo. 4. Odstavec 1. nevylučuje podání žaloby z důvodů nicotnosti, neplatnosti a odporovatelnosti právních úkonů, jak je uvedeno v čl. 4 odst. 2 písm. m). Z citovaného znění článku 5 Nařízení rady ES pro něj vyplývá závěr, že nedopadá na vznik zadržovacího práva, ale pouze na zachování jeho účinků, pokud řádně vzniklo. c) žaloba je podána v rozporu s ust. § 198odst.2 insolvenčního zákona, neboť konkrétní právní ustanovení mělo být uvedeno v přihlášce pohledávky. V přihlášce pohledávky není ani uvedeno dle práva jaké země bylo zadržovací právo uplatněno.

ICM R -5-pokračování

Soud rozhodl o věci dle § 115a o.s.ř. ve spojením s ustavením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 161 odst. 1 věta poslední insolvenčního zákona, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

Procesní soud usnesením ze dne 17.09.2013, č.j.-25, žalobu odmítl s odkazem na ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, že žaloba na určení v daném případě byla podána opožděně, když nebyla dodržena lhůta v něm specifikovaná pro podání žaloby. Co do podrobností soud odkazuje na citované rozhodnutí.

Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 30.05.2014, č.j. 13 VSOL 69/2014-44, dotčené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba na určení, že ve výroku specifikované pohledávky jsou zajištěny zajišťovacím právem k movitým věcem dlužníka, se neodmítá, kdy na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že lhůta stanovená § 198 odst. 1 insolvenčního zákona byla zachována a žaloba byla podána včas. Co do podrobností soud odkazuje na písemné odůvodnění citovaného rozhodnutí odvolacího soudu.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení její včasnosti a dále okruhu účastníků. Z výše uvedeného vyplývá, že otázka včasnosti byla vyřešena odvolacím soudem shora citovaným rozhodnutím, a tímto právní názorem je procesní soud vázán. V souladu s Vyrozuměním o popěrném úkonu žalovaného a s poučením dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona byla žaloba podána proti insolvenčnímu správci.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že je u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 25 INS 6866/2012 vedeno insolvenční řízení týkající se majetku dlužníka a že žalovaný je insolvenčním správcem; rovněž nebylo sporu o tom, že dne 10.5.2012 byl zjištěno úpadek dlužníka. Z tohoto důvodu k těmto skutečnostem nečinil soud žádná zjištění ani neprováděl důkazy.

Pro posouzení věci je rozhodující, zda popření pořadí předmětných pohledávek žalobce ze zajištění dle práva obdobného zadržovacímu právu dle zahraniční úpravy dle § 2 písm. g) IZ na základě odmítnutí vydat komponenty v držení věřitele ze strany insolvenčního správce bylo důvodné či nikoliv.

V této souvislosti pak soud posuzoval náležitosti přihlášky žalobce, která byla doručena Krajskému soudu v Ostravě, ve smyslu ustanovení § 174 odst.3 insolvenčního zákona, která musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši požadované pohledávky a jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňují právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo. Tyto náležitosti dle názoru soudu přihláška pohledávky žalobce nemá.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. KSOS 25 INS 6866/2012, oddíl P, bylo zjištěno:

ICM R -6-pokračování

Z přihlášky pohledávek ze dne 21.6.2012 , že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u KS v Ostravě, KSOS 25 INS 6866/2012, celkem 45 pohledávek v celkové sumě 3.214.001,18 Kč v celkové výši zajištěných pohledávek 3.180.609,68 Kč, přičemž u pohledávek ve výroku specifikovaných je správně specifikovaná výše jistiny a důvod vzniku, který má základ ve smlouvě o provedení prací na konkretizovaných leteckých komponentech s tím, že závazek dlužníka na zaplacení za provedené práce je součástí uznání dluhu učiněného v dohodě Draft of installment schedule ze dne 11.10.2011 . V řádku 13, označeném Další okolnosti je uvedena pohledávka vyjádřená v USD a konstatování, že k zajištění úhrady uplatněno ze strany věřitele právo obdobné zadržovacímu právu podle zahraniční právní úpravy dle § 2 písm. b) insolvenčního zákona. Úroky z prodlení požaduje věřitel dle právní úpravy Švédského království ve výši 10 % p.a. z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do dne 10.5.2012, kdy došlo ke z jištění úpadku dlužníka, přičemž úroková sazba stanovená švédskou centrální bankou je zvýšena o 8 %. Pod celkovou sumarizací jednotlivých pohledávek se uvádí , že Pohledávky jsou zajištěny majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka a je uplatňováno právo na uspokojení ze zajištění, když není zajištěno jiným způsobem. V řádku 16 je důvod vzniku specifikován jako právo obdobné zadržovacímu právu dle zahraniční právní úpravy dle § 2, písm. g) IZ na základě odmítnutí vydat komponenty v držení věřitele. V řádku 17 Majetek tvořící předmět zajištění obsahuje pouze odkaz příloha-seznam komponent v řádku 18 Okamžik vzniku zajištění je u všech pohledávek uvedené datum 18.2.2012 a v řádku 19 je uvedeno právo Švédského království.

Ze seznamu zadržených věci , ve znění jeho opravy ze dne 18.9.2012, že obsahuje výčet komponentů, aniž by bylo uvedeno jednotlivě, ke kterým pohledávkám se jejich zadržení vztahuje.

Z dostupných listinných důkazu nelze zjistit, že předmětné komponenty měl žalobce v držení na základě konkrétní objednávky dlužníka, tedy v oprávněné držbě. Ve spise se nachází pouze soubor fotokopií listinných důkazů , aniž by z jejich označení bylo seznatelné, k jakým pohledávkám se jednotlivé listiny vzahují a co mají prokazovat. Chybí taky relevantní důkaz o tom, že k tvrzenému datu předmětné zajišťovací právo žalobci vzniklo.

Ze seznamu přihlášených pohledávek vyhotoveného k přezkumnému jednání se podává, že žalovaný popřel pouze zajištění ve výroku citovaných pohledávek z důvodů v žalobě specifikovaných.

V tomto směru soud reflektuje závěry NS ČR v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/98, ve kterém se přímo v právní větě uvádí, že popření pohledávky přihlášené do konkursu je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. Pro závěr o tom, zda byla popřena nejen pravost, nýbrž i výše, případně pořadí, pohledávky, je určující obsah popření (jeho důvody) v podobě zachycené v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást tohoto protokolu. Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do konkursu přihlášené a správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů popřené pohledávky, vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku,

ICM R -7-pokračováníuplatněného tzv. incidenční žalobou, vůbec zabývat. Zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící pře zkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro pře dčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v konkursním (insolvenčním) řízení přistoupit zákone m stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky.

Z pohledu výše uvedeného soud dospěl k závěru, že přihláška pohledávky trpěla vadami, které spočívaly v neurčitosti vymezení tvrzeného zajištění shora citovaných pohledávek, které se nepodařilo vysvětlit ani za použití předložených důkazů.

V daném případě bylo na správci, aby upozornil soud na tuto skutečnost a vyzval jej k odstranění vad přihlášky, případně věřitele vyzval k doplnění přihlášky a ke konkretizaci vzniku tvrzeného zadržovacího práva k jednotlivým pohledávkam tak, aby byl seznatelný a následně i prokazatelný jeho vznik. Je nutno přihlášku doplnit o přesnou specifikaci jaké konkrétní zadržené komponenty měly zajistit konkrétní pohledávku a že konkrétní komponenty měl věřitel v oprávněné držbě (na základě buď konkrétní objednávky, či protokolu o převzetí věci apod.).

Z důvodů výše uvedených soud žalobu jako předčasnou zamítl.

Nákladový výrok vychází z ust. § 202 odst. 1 IZ a § 142 odst. 1 o.s.ř..

Po uče ní : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, písemně ve dvojím (2) vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce dle § 37 odst. zák. č. 120/2001 Sb. v platném znění.

Olomouc 28.05.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vlastimila Potoczková v. r. Veronika Paličková samosoudkyně

ICM R