25 ICm 531/2013
Jednací číslo: 25ICm 531/2013-165 Spisová značka ins. řízení: KSOS 25 INS 10792/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: Mgr. Marek Vlk, Č. Drahlovského 871/17, 750 02 Přerov, insolvenční správce dlužníka Rudolfa anonymizovano , IČ: 659 17 839, Nádražní 291/35, 751 17 Horní Moštěnice proti žalované: Kateřina anonymizovano , anonymizovano , Nádražní 291/35, 751 17 Horní Moštěnice, zastoupena: Mgr. Viktor Stejskal, advokát, Žerotínovo náměstí 961/14, 750 02 Přerov, o určení neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. U r č u j e s e, že kupní smlouva ze dne 24.05.2010 na ideální podíl 1/3 na pozemku p. č. 39-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 51-výroba, stavba stojí na pozemku p. č. 39, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na LV č. 971 pro k. ú. Kozlovice u Přerova, obec Přerov, vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrálním pracovištěm v Přerově, j e n e p l a t n á.

II. Žaloba, aby soud určil, že kupní smlouva ze dne 24.05.2010 na ideální podíl 1/3 na pozemku p. č. 39-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 51-výroba, stavba stojí na pozemku p. č. 39, jak jsou tyto nemovitosti zapsány v katastru nemovitostí na isir.justi ce.cz

LV č. 971 pro k. ú. Kozlovice u Přerova, obec Přerov, vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrálním pracovištěm v Přerově je vůči majetkové podstatě dlužníka neúčinná s e z a m í t á.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit ČR na účet č. 3703-4123761/0710, VS 2542053113, Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci soudní poplatek 2.000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

V dané věci rozhodl Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 18.11.2015, č.j. 25ICm 531/2013-79 tak, že žalobě o určení neúčinnosti právního úkonu vyhověl, rozhodl negativně o náhradě nákladů řízení a uložil žalované povinnost zaplatit České republice soudní poplatek 2.000 Kč. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21.9.2016, č.j. 11VSOL 20/2016-114 rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem s tím, že neúčinnost právního úkonu lze určit pouze u úkonu platného. V průběhu odvolacího řízení vyvstala další otázka případné neplatnosti napadené kupní smlouvy ze dne 24.5.2010, a to z toho hlediska, zda dlužníkem převáděná jedna třetina sporných nemovitostí na žalovanou patřila, či nikoliv, do společného jmění manželů (dlužníka) a žalované s tím, že v dalším řízení se bude soud prvého stupně zabývat platností sporné kupní smlouvy ze dne 24.5.2010.

Žalobou podanou u soudu 14.7.2012, se žalobce domáhal, aby soud určil neúčinnost právního úkonu tak, jak blíže specifikoval v žalobním petitu. Skutkově žalobu odůvodnil žalobce tak, že usnesením KSOS 25 INS 10792/2011-A7 ze dne 18.7.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka Rudolfa anonymizovano . Žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem dlužníka. V rámci své činnosti zjistil, že dlužník a žalovaná uzavřeli dne 24.5.2010 kupní smlouvu na spoluvlastnický podíl dlužníka ve výši ideální 1/3 vzhledem k celku na nemovitostech nacházejících se v obci Přerov, katastrálním území Kozlovice u Přerova, a to pozemku p.č. 39 a budově č.p. 51 nacházející se na pozemku p.č. 39. Dlužník dle této smlouvy převedl specifikovaný spoluvlastnický podíl na žalovanou za sjednanou kupní cenu 750.000 Kč. Žalobci však nebyly předloženy žádné doklady o zaplacení této kupní ceny. Z tohoto důvodu má žalobce za to, že se fakticky mělo jednat nikoli o kupní smlouvu, nýbrž o smlouvu darovací. Jelikož takový úkon by byl úkonem bez přiměřeného protiplnění směřujícím vůči dlužníkově osobě blízké, který dlužník učinil v době, kdy již byl v úpadku, navrhl žalobce, aby soud určil, že předmětná smlouva je vůči majetkové podstatě dlužníka neúčinná.

V návaznosti na další řízení po rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci doplnil žalobce žalobu tak, že se prohloubily pochybnosti o platnosti předmětné kupní smlouvy, když dlužník i žalovaná nabyly dvě třetiny nemovitosti do společného jmění manželů. Pokud se týká tvrzení žalované ohledně uzavření smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů podle § 143a občanského zákoníku ze dne 20.8.2008 žalobce uvádí, že tato smlouva byla

ICM R uzavřena ohledně právních vztahů do budoucnosti a na stávající vztahy se neplatní. Lze proto uzavřít, že manželé, kteří uzavřeli napadenou kupní smlouvu, a to na majetek, který spadá do společného jmění manželů, učinili takto neplatně. Žalobce se primárně domáhá určení, že kupní smlouva je neplatná a v případě, že insolvenční soud nezjistí neplatnost, domáhá se určení její neúčinnosti.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uvedenou kupní smlouvou nemohlo dojít ke zkrácení věřitelů dlužníka, jelikož se nejedná o úkon bez přiměřeného protiplnění. Dne 20.4.2008 dlužník a žalovaná jako manželé prodali své nemovitosti v obci a k.ú. Kojetín za kupní cenu 1.850.000 Kč. Po uzavření smlouvy ze dne 24.5.2010 došlo k ústní dohodě o započtení pohledávky, kdy pohledávka dlužníka z titulu předmětné kupní smlouvy ze dne 24.5.2010 byla započtena na pohledávku žalované z titulu kupní smlouvy ze dne 20.4.2008. Právní úkon nadto nebyl učiněn v době úpadku dlužníka, jelikož většina jeho závazků byla splatná až v roce 2011; v roce 2010 tedy dlužník nebyl předlužen ani nebyl v úpadku.

Po rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci žalovaná doplnila svoji argumentaci podáním ze dne 9.4.2017 s tím, že předmětná kupní smlouva ze dne 24.5.2010 byla a je platným a účinným právním úkonem. Pokud jde o předchozí nabývací titul, kupní smlouva ze dne 13.3.2007 byla uzavřena v době, kdy byli s dlužníkem manželé a v katastru nemovitostí měl být zápis v katastru, že do společného jmění manželů patří dvě třetiny nemovitostí. Kupní smlouva je platným úkonem, neboť je třeba přihlédnout k zúžení společného jmění manželů, které v mezidobí s dlužníkem učinili, a to notářským zápisem ze dne 20.8.2008, tedy před uzavřením kupní smlouvy ze dne 24.5.2010. V tomto notářském zápise sice nejsou předmětné nemovitosti zmíněny výslovně, ale vyloučení nemovitosti ze společného jmění manželů je v dohodě výslovně uvedeno a obecně je zúžení koncipováno jako nejrozsáhlejší zúžení společného jmění manželů, které bylo možné, tedy vyloučení všeho ze společného jmění manželů, až na věci patřící do obvyklého vybavení domácnosti.

Žalobce reagoval na předchozí vyjádření žalované v tom smyslu, že tvrzení týkající se dohody o započtení pohledávek je zjevně účelové a je v rozporu s listinnými důkazy. Předmětná kupní smlouva obsahuje ujednání o úhradě kupní ceny prostřednictvím tří hotovostních plateb; dále je v ní uvedeno, že změny smlouvy mohou být provedeny pouze písemnou formou. Ústní dohoda o započtení, kterou žalovaná popisuje, je tak v rozporu se smlouvou i se zákonem. Vzhledem k časovému odstupu od kupní smlouvy ze dne 20. 4. 2008 je zřejmé, že pokud by smluvní strany skutečně měly zájem dohodnout se na úhradě kupní ceny prostřednictvím započtení, nic by jim nebránilo v tom, aby takové ujednání vtělily přímo do textu smlouvy. Žalovaná dále vůči dlužníkovi v předmětné době žádnou pohledávku neměla. V rámci řízení, které bylo vedeno u nadepsaného soudu pod sp.zn. 25 ICm 2105/2012, dlužník uvedl, že výtěžek z prodeje domu v Kojetíně byl dle jejich dohody použit na dlužníkovo podnikání; dále uvedl, že manželé neměli ve společním jmění manželů před jeho zúžením žádný majetek vyjma obvyklého vybavení domácnosti. Toto tvrzení shodně uvedla v rámci téhož řízení žalovaná. Žalovaná zároveň neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně vyvracení domněnky, že se dlužník v době převodu předmětných nemovitostí nacházel v úpadku. Z přihlášek pohledávek do insolventního řízení oproti tomu lze úpadek dovodit. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že žalovaná při jednání v kanceláři žalobce dne 21. 5. 2012 výslovně uvedla, že předloží doklady o zaplacení kupní ceny za předmětný spoluvlastnický podíl na nemovitostech. Tyto však doposud nepředložila. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud žalobě vyhověl.

ICM R

Žalovaná reagovala tak, že pro provedení zápočtu vzájemných pohledávek není zákonem vyžadována písemná forma. Započtení není dohodou o změně smlouvy, která by musela splňovat všechny formální náležitosti a proto bez ohledu na skutečnost, že v předmětné kupní smlouvě je sjednána hotovostní úhrada kupní ceny, závazek žalované k zaplacení kupní ceny výše popsaným započtením zanikl. Dlužník a žalovaná si počínali logicky, když zvolili tento způsob vzájemného vypořádání závazků, neboť v opačném případě by došlo pouze k neúčelnému předávání peněžních prostředků tam a zpět. Existence pohledávky použité k započtení byla ze strany žalované spolehlivě prokázána, neboť z výpisu z účtu dlužníka je zřejmé, že přijal celou kupní cenu za nemovitosti v Kojetíně, přičemž žalovaná má nárok na zaplacení poloviny této ceny. Pokud dlužník uvedl, že částku za prodej nemovitostí použil po dohodě s žalovanou na své podnikání, tak tím bylo myšleno, že si prostředky z podílu žalované na kupní ceně od ní půjčil. Pokud žalovaná na jednání s žalobcem uvedla, že předloží doklady o zaplacení kupní ceny za spoluvlastnický podíl na nemovitostech, pak došlo k omylu, kdy si žalovaná na započtení pohledávky nevzpomenula s ohledem na velké množství projednávaných záležitostí. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

Soud zjistil:

Z kupní smlouvy uzavřené dne 24.5.2010 mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovanou jako kupující, že předmětem smlouvy byl spoluvlastnický podíl dlužníka ve výši ideální 1/3 vzhledem k celku na nemovitostech nacházejících se v obci Přerov, katastrálním území Kozlovice u Přerova a to pozemku p.č. 39 a budově č.p. 51 nacházející se na pozemku p.č. 39. Kupní cena byla dohodnuta ve výši 750.000 Kč. Způsob úhrady kupní ceny byl sjednán tak, že částku 300.000 Kč kupující uhradí ke dni podpisu smlouvy, částku 300.000 Kč dne 25.5.2010 a částku 150.000 Kč dne 26.5.2010.

Kupní smlouvou ze dne 13.3.2007, že tato byla uzavřena mezi Rudolfem anonymizovano , r.č. 470815/405 jako prodávajícím a dlužníkem, žalovanou a Filipem anonymizovano jako kupujícími. Předmětem této kupní smlouvy bylo výlučné vlastnictví prodávajícího k nemovitosti č. p. 51, postavené na parcele č. 39, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Přerov, na listu vlastnictví č. 971, pro okres Přerov, katastrální území Kozlovice u Přerova. Předmětem kupní smlouvy je nemovitost-dům č. p. 51, postavený na pozemku parcelní č. 39 a parcela č. 39, v katastrálním území Kozlovice u Přerova.

Notářským zápisem ze dne 20.8.2008, N 336/2008, NZ 310/2008, že tento byl uzavřený mezi žalovanou a dlužníkem. Tímto notářským zápisem byla uzavřena smlouva o zúžení rozsahu společného jmění manželů podle ust. § 143a občanského zákoníku. Z tohoto notářského zápisu vyplývá, že manželství žalované a dlužníka bylo uzavřeno dne 17.4.1993. Žalovaná a dlužník se dohodli s účinností ode dne 20.8.2008, že zužují rozsahu společného jmění manželů tak, že do společného jmění manželů nebudou patřit nemovitosti, byty, nebytové prostory, výnosy a užitky z nich, včetně závazků, které budou vyplývat z těchto nemovitostí, bytů a nebytových prostor, dále vklady na vkladních knížkách a veškeré přírůstky a užitky věcí, které má některý z nich ve výlučném vlastnictví, veškeré finanční částky i veškeré pohledávky a závazky, které některému z nich vzniknout za trvání manželství, obchodní podíly, jiné majetkové účasti v obchodní společnosti. Výlučným vlastníkem nemovitosti, bytů a nebytových prostor, výnosů a užitku z nich, včetně závazků z nich plynoucích vkladů na vkladních knížkách atd. se stane ten z manželů, který bude

ICM R uveden v nabývací listině, případně bude jejím oprávněným držitelem. Z veškerých závazků, k nimž se zaváže některý z manželů za trvání manželství, bude zavázán pouze ten manžel s výjimkou závazků spojených s chodem společné domácnosti. Majetek, který bude nabyt oběma manželi společně za trvání manželství bude, pokud se manželé nedohodnou při nabytí tohoto majetku jinak, v jejich podílovém spoluvlastnictví ve smyslu § 137 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaná a dlužník se dohodli s účinností ode dne sepsání notářského zápisu, že do společného jmění manželů bude patřit pouze obvyklé vybavení domácnosti.

Z kupní smlouvy uzavřené dne 20.4.2008 mezi dlužníkem a žalovanou na straně jedné jako prodávajícími a manželi Ing. Petrem Poláchem a Miroslavou Poláchovou na straně druhé jako kupujícími, že předmětem smlouvy byla budova č.p. 1088 nacházející se na pozemku p.č. st. 1353, pozemek p.č. st. 1353, pozemek p.č. 633/14 a pozemek p.č. 639/10, vše v obci a k.ú. Kojetín. Kupní cena byla dohodnuta ve výši 1.850.000 Kč.

Z přihlášky pohledávky č. P2 do insolvenčního řízení s dlužníkem (věřitel Citibank Europe plc), že pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru, kterou věřitel poskytl dlužníku 11.5.2010. Pohledávka se v důsledku porušení smlouvy dlužníkem stala splatnou dne 2.3.2011. Celková přihlášená výše pohledávky činila 1.281.225,15 Kč, věřitel následně vzal přihlášku zpět co do částky 105.000 Kč.

Z přihlášky pohledávky č. P6 do insolvenčního řízení s dlužníkem (věřitel Zdeněk Stejskal), že pohledávka vznikla na základě směnky ze dne 6.5.2010 a stala se splatnou dne 31.8.2010. Celková přihlášená výše pohledávky činila 316.780,82 Kč.

Z přihlášky pohledávky č. P11 do insolvenčního řízení s dlužníkem (věřitel Citibank Europe plc), že pohledávka vznikla na smlouvy o vydání a užití kreditní karty a stala se splatnou dne 11.7.2011. Celková přihlášená výše pohledávky činila 17.144,83 Kč.

Z dokumentu označeného jako Záznam , který byl dne 21.5.2012 vyhotoven žalobcem a byl podepsán žalovanou, soud zjistil, že žalovaná se při jednání mezi ní a žalobcem zavázala, že na další schůzce předloží doklady o zaplacení kupní ceny za spoluvlastnický podíl na nemovitostech dle kupní smlouvy ze dne 24.5.2010, kterou uzavřela s dlužníkem.

Po takto provedeném dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu.

Soud má za prokázané, že došlo k uzavření smlouvy mezi dlužníkem a žalovanou, která je specifikována v žalobním petitu. V této době již dlužník měl potíže se svým podnikáním, když je zřejmé, že firma KATOS, jíž byl jednatelem, nesplácela své závazky. Dlužník si v této době zároveň sjednával peněžité závazky na svou osobu, přičemž nedodržoval smluvní podmínky, načež se tyto závazky staly splatnými.

Soud oproti tomu nemá za prokázaný jakýkoli způsob úhrady kupní ceny z předmětné kupní smlouvy. Tvrzení žalované, že k úhradě došlo prostřednictvím ústní dohody o započtení pohledávky z titulu vypořádání kupní smlouvy ze dne 20.4.2008, je zjevně účelové. Soud k tomuto závěru dospěl zejména proto, že žalovaná se o tvrzeném zániku závazku započtením nezmínila ani před soudem v rámci svého účastnického výslechu dne 20.6.2013, ani při jednání se žalobcem dne 21.5.2012, kdy naopak přislíbila dodat doklady o uhrazení kupní ceny. Tvrzení žalované, že na tuto skutečnost zapomněla, považuje soud za nevěrohodné

ICM R vzhledem ke skutečnosti, že v případě předmětné smlouvy nemohlo z pohledu žalované v žádném případě jít o nevýznamný či rutinní právní úkon, jehož okolnosti by byly snadno zapomenutelné. Účelovost tvrzení o zápočtu pohledávek shledává soud dále ve skutečnosti, že žalovaná u jednání soudu 11.11.2015 uvedla, že k ústní dohodě o započtení pohledávek došlo hned (1-2 dny) po uzavření kupní smlouvy z 24.5.2010. Za shora popsané situace nic nebránilo účastníkům kupní smlouvy z 24.5.2010 formu úhrady kupní ceny zápočtem pohledávek písemně sjednat v kupní smlouvě. Lze tedy uzavřít, že nedošlo k uzavření kupní smlouvy, ale, že jde o tzv. kupní smlouvu na oko , tj. pro absenci skutečné vůle účastníků uzavřít kupní smlouvu, jde o smlouvu neplatnou dle § 37 občanského zákoníku v dříve platném znění.

Nebyl prokázán žádný způsob úhrady kupní ceny za převáděný spoluvlastnický podíl na nemovitostech. Dlužník takto učinil v období, kdy řešil své problémy s podnikáním tím způsobem, že na sebe bral značné množství závazků, což následně vedlo k jeho úpadku.

V návaznosti na doplněné důkazní řízení a uvedenou argumentaci s ohledem na závazný právní názor vyslovený v usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 11VSOL 20/2016-114 je třeba učinit závěr, že uzavřená kupní smlouva ze dne 24.5.2010 je neplatným právním úkonem, a to z následujících důvodů.

Žalovaná a dlužník uzavřeli manželství dne 17.4.1993 a manželství doposud trvá. Kupní smlouvou ze dne 13.3.2007 nabyli žalovaná a dlužník do společného jmění manželů dvě třetiny nemovitosti, a to domu č. p. 51, postavený na parcele č. 39 a parcely č. 39 v katastrálním území Kozlovice u Přerova, když další spoluvlastnický podíl jednu třetinu nabyl Filip anonymizovano . Je tedy nepochybné, že na základě předchozího nabývacího titulu, kupní smlouva ze dne 13.3.2007, do společného jmění manželů, tj. žalované a dlužníka, patří ideální podíl dvě třetiny k sporným nemovitostem. Soud se neztotožňuje s argumentací žalované, že přes tuto skutečnost je kupní smlouva ze dne 24.5.2010 platným právním úkonem s tím, že je třeba přihlédnout k zúžení společného jmění manželů, které učinili notářským zápisem ze dne 20.8.2008, tedy před uzavřením kupní smlouvy ze dne 24.5.2010. Je třeba uvést, že v tomto notářském zápise nejsou konkretizovány nemovitosti, natož nemovitosti předmětné, které nabyli žalovaná a dlužník do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy ze dne 13.3.2007. V tomto notářském zápisem o zúžení společného jmění manželů není žádná specifikace nemovitostí, pouze se uvádí a zmiňují nemovitosti, byty a nebytové prostory obecně. Navíc je třeba zdůraznit, že notářským zápisem ze dne 20.8.2008 se žalovaná a dlužník dohodli, že s účinností ode dne uzavření notářského zápisu, si zužují rozsah společného jmění manželů. Z toho lze dovodit, že tento notářský zápis zúžuje rozsah společného jmění manželů podle ust. § 143a občanského zákoníku ohledně nemovitostí a věcí s výjimkou věcí tvořících společné jmění manželů, které nabudou manželé do budoucna. Tedy vyloučení všeho ze společného jmění manželů, až na věci patřící do obvyklého vybavení domácnosti s účinností ode dne 20.8.2008. Nemovitosti, které nabyli žalovaná a dlužník na základě kupní smlouvy ze dne 13.3.2007, a to v podílu dvě třetiny k těmto nemovitostem, zůstaly ve společném jmění manželů, tedy žalované a dlužníka. Jak bylo výše uvedeno, dohoda-smlouva o zúžení rozsahu společného jmění manželů se na stávající vztahy neuplatnila. Proto je třeba uzavřít, že pokud žalovaná a dlužník, jako manželé, uzavřeli napadenou kupní smlouvu ze dne 24.5.2010, a to na majetek, který spadal do společného jmění manželů, učinili tak neplatně a tato kupní smlouva je neplatná.

ICM R

Podle § 234 insolvečního zákona, byla-li zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazku dlužníka, který lze současně považovat za neúčinný, postupuje se podle § 233.

Podle § 233 odst. 3 insolvečního zákona platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení plnění, jehož se týká neplatný právní úkon, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do skončení insolvenčního řízení, jde o incidenční spor.

S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení soud v návaznosti na doplnění žaloby ze strany žalobce podáním ze dne 18.4.2017 (č.l. 151) žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

Jelikož neúčinnost právního úkonu lze určit pouze u úkonu platného, pak v části uplatněného nároku ve smyslu § 235 a následujících insolvenčního zákona soud žalobu o určení neúčinnosti právního úkonu tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku III. negativně za použití § 7 insolvenčního zákona podle § 142 odst. 1 o.s.ř. V dané věci byl žalobce stranou úspěšnou, z obsahu spisu však vyplývá, že tomuto náklady řízení nevznikly.

Jelikož ve věci úspěšný žalobce je jako insolvenční správce ze zákona osvobozen od soudních poplatků, zavázal soud výrokem IV. dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích k povinnosti zaplatit soudní poplatek žalovanou. Výše soudního poplatku činí 2.000 Kč dle položky 13 bodu 1. písm. d) sazebníku poplatků.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Olomouci dne 14.6.2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v.r. Radka Přikrylová samosoudkyně

ICM R