25 ICm 476/2010
č.j. 25 ICm 476/2010-22 sp.zn. ins. řízení: KSOS 25 INS 2549/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kulou ve věci žalobců: a) Ing. Mgr. Eva Hepperová, se sídlem Zeyerova 1389/20, 747 05 Opava, insolvenční správkyně dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem U Statku 278/4, Opava- Malé Hoštice, zastoupena: JUDr. Lenkou Vidovičovou, advokátkou se sídlem Zámečnická 3a, 772 00 Olomouc, b) Milan Křák, anonymizovano , trvale bytem U Statku 278/4, Opava- Malé Hoštice, proti žalované: SMART Financial s.r.o., se sídlem Olomouc, Hněvotínská 241/52, PSČ 77900, IČ: 47678721, o určení, že část popřené pohledávky neexistuje a není vykonatelná

t a k t o:

I. Určuje se, že pohledávky žalované SMART Financial s.r.o. přihlášené do insolvenčního řízení č.j. KSOS 25 INS 2549/2010 vedeného u Krajského soudu v Ostravě v celkové výši 37.165,-Kč, tj. náklady rozhodčího řízení ve výši 6.545,-Kč, náklady nalézacího řízení (na vydání rozhodčího nálezu) ve výši 20.210,-Kč a náklady exekučního řízení ve výši 10.465,-Kč nejsou po právu a nejsou vykonatelné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na nákladech řízení částku 14.840,40 Kč, k rukám JUDr. Lenky Vidovičové, advokátky se sídlem Zámečnická 3a, 772 00 Olomouc, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. sp.zn. isn. řízení.: KSOS 25 INS 2549/2010

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou soudu dne 2.6.2010 se žalobci domáhali určení, že žalobce b) nemá v insolvenčním řízení KSOS 25 INS 2549/2010 za žalovaným pohledávku ve výši 37.165,-Kč a tato pohledávka není vykonatelná. K odůvodnění své žaloby uvedli, že mezi žalobcem b) a žalovaným byla uzavřena smlouva spotřebitelská, u které není možné platně sjednat rozhodčí doložku a jakékoliv ujednání o rozhodčí doložce nemá žádné právní účinky, přičemž odkázal na ustanovení § 56 odst. 1 Občanského zákoníku ve spojení s ust. § 55 odst. 1 věta druhá Občanského zákoníku, jakož i na rozhodnutí ESD sp.zn. C-168/05 ve věci Mostaza Claro.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 26.8.2010 doručeným soudu téhož dne, přičemž uvedl, že pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná, a to na základě pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu sp.zn. 2612/2007 ze dne 26.11.2007 vydaného rozhodcem Mgr. Čestmírem Javorkem. K platnosti rozhodčí doložky uvádí, že s textem rozhodčí doložky byly smluvní strany seznámeny a při podpisu jej akceptovaly. Rozhodčí doložka byla sjednána písemně a je zcela v souladu s požadavky, které jsou na ni zákonem o rozhodčím řízení kladeny. Co se týče pravomoci rozhodce, pak žalovaný uvádí, že v souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 22 Cmo 18/2001-90 ze dne 30.5.2001, který byl potvrzen Vrchním soudem v Olomouci, si mohou strany určit okruh rozhodců, způsob jejich jmenování stranami, či postup, jímž mají rozhodci vést řízení. I soukromé subjekty mohou vést seznam rozhodců a vydávat pro účastníky rozhodčího řízení pravidla, kterými se rozhodci řídí. V daném případě rozhodčí doložka v souladu s výše uvedeným stanovila, že spor bude rozhodovat rozhodce jmenovaný ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ, a.s. (dále jen RSS), z čehož vyplývá, že rozhodcem bude osoba odlišná od RSS. Dále žalovaný konstatuje, že pokud se některá ze stran domnívá, že rozhodčí doložka je neplatná nebo se věci zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodce, pak je kterákoliv ze stran oprávněna podat příslušnému soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Žalovaný dále odkazuje na ust. § 31 písm. b) ve spojení s ust. § 33 zákona o rozhodčím řízení, dle kterého se smluvní strana nemůže domáhat zrušení rozhodčího nálezu z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky, pokud neplatnost nenamítala, ač mohla, nejpozději než v rozhodčím řízení začala jednat ve věci samé. V souvislosti s tímto žalovaný dále odkazuje na rozhodnutí soudního dvora ve věch C-240/98 a C-244/98 Oceáno Grupo Editorial S.A v. Murciano Qiuntero, C 40-08 Asturcom Telecomunicationes Sl v. Cristina Rodriguez Nogueira ze dne 6.10.2009, C-243/08 Pannon GSM Zrt.), kde byla zdůrazněna povinnost posuzovat přiměřenost spotřebitelských ujednání bez ohledu na eventuální opomenutí spotřebitele. Má za to, že stávající úprava zákona o rozhodčím řízení není slučitelná se závěry Evropského soudního dvora, neboť česká úprava nedovoluje zrušit nález z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky v případě, že spotřebitel neplatnost nevytknul dříve. Žalovaný dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, které označil jako rozhodnutí NS ČR sp.zn. 23 Cdo 5129 ze dne 29.9.2009 , na základě něhož bylo dovozeno, že rozhodčí doložka, v níž se účastníci dohodli, že rozhodce jenž bude rozhodovat případné spory vyplývající z leasingové smlouvy, bude vybrán ze seznamu rozhodců vedeného při Asociaci leasingových společností ČR, je platným ujednáním o způsobu určení počtu a osob rozhodců , a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 292/2008, kde NS uvádí, sp.zn. isn. řízení.: KSOS 25 INS 2549/2010

že skutečnost, že rozhodčí doložka podmínky rozhodčího řízení neupravuje, nezakládá její neplatnost, neboť takové podmínky podle platné právní úpravy obsahovat nemusí . Co se týče ustanovení § 55 odst. 1 a § 56 odst. 3 Občanského zákoníku, pak žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že z ustanovení zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru zcela jednoznačně vyplývá, že sjednání rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách nepovažuje zákonodárce za neplatné. Závěrem svého podání žalobce uvádí, že rozhodčí řízení bylo vedeno v souladu se zákonem o rozhodčím řízení, rozhodce rozhodoval v souladu s českým právním řádem a jeho hmotněprávními normami. Dále má za to, že pro posouzení věci je nezbytné především zohlednit skutečnost, že k podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu dochází opožděně, a že se spotřebitel neplatnosti smlouvy v rámci rozhodčího řízení nedovolal.

Na jednání konané dne 3.4.2012 se žalovaný a žalobce b) nedostavili. Právní zástupce žalobkyně a) setrval na svém stanovisku uvedeném v žalobě a dále uvedl, že rozhodčí nález je dle jeho názoru nevykonatelný, neboť ve výroku II. uložená povinnost je formulována jako běžící příslušenství. Ve svém závěrečném návrhu pak právní zástupce žalobkyně a) uvedl, že navrhuje vyhovět žalobě v celém rozsahu, a dále že rozhodčí nárok je ve výroku II. nevykonatelný, neboť smluvní pokuta nepředstavuje příslušenství pohledávky, ale samostatný právní nárok, který není možné v rámci rozhodčího výroku stanovit běžící formou. Dále má za to, že rozhodčí doložka je neplatná rovněž z důvodu, neboť se rozhodčí řízení řídí jednacím řádem právnické osoby, který nebyl zveřejněn v Obchodním věstníku ani s ním nebyl dlužník jinak seznámen a dále z důvodu, že byl rozhodce oprávněn rozhodnout i jen na základě zásad spravedlnosti, a nebyl tak povinen řídit se hmotným právem, v návaznosti na uvedené odkazuje na Směrnici (ES) č. 93/13, na rozsudek Evropského soudního dvora sp.zn. C-243/08, rozsudek Nejvyššího soudu 31 Cdo 1945/2010 a nálezy Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 2164/2010 a II. ÚS 3057/2010. Závěrem požádal o náhradu nákladů řízení ve výši 18.840, 40 Kč.

Insolvenční soud provedl následující důkazy: -přihláška pohledávky věřitele č. 3 ze dne 31.3.2010, -fotokopie smlouvy o úvěru č. 006-13228 ze dne 01.12.2006, -rozhodčí nález ze dne 24.11.2007 sp.zn. 2612/2007, včetně fotokopie doručenek, -záznam o právní moci tohoto rozhodčího nálezu ze dne 10.1.2008, -návrh na nařízení exekuce ze dne 15.2.2008, -usnesení OS v Opavě č.j. 28 NC 97/2008-4 ze dne 27.2.2008, -exekuční příkaz exekutora Mgr. Libora Cinka sp.zn. 123 Ex 648/08-5 ze dne 24.4.2008.

Z uvedených důkazů zjistil soud následující: -přihláškou pohledávky ze dne 31.3.2010 přihlásil žalovaný včas svou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného se žalobcem b) jakožto dlužníkem. -rozhodčím nálezem bylo ve věci žalobce b) jakožto dlužníka rozhodnuto v tom smyslu, že je povinen žalovanému jakožto žalobci povinen uhradit jednak jistinu ve výši 22.907,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5% p.a. z částky 22.907,-Kč od 12.1.2007 do 30.6.2007 a s úrokem z prodlení ve výši 9,75% p.a. z částky 22.907,-Kč od 1.7.2007 do 31.7.2007 a za dobu od 1.1.2008 do zaplacení jistiny s ročním úrokem ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sp.zn. isn. řízení.: KSOS 25 INS 2549/2010 sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve věstníku ČNB a platný vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí, jednak smluvní pokutu ve výši 765,-Kč za každý započatý měsíc prodlení, počínaje měsícem lednem 2007, až do úplného zaplacení jistiny ve výši 22.907,-Kč, jednak náhradu nákladů žalobce ve výši 3.600,-Kč a jednak náhradu nákladů rozhodčího řízení v částce rozhodčího poplatku ve výši 6.545,-Kč a náklady právního zastoupení ve výši 20.210,-Kč, s tím, že vše je splatné do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu. -ze záznamu o právní moci rozhodčího nálezu ze dne 10.1.2008 pak soud zjistil, že rozhodčí nález ze dne 26.11.2007 nabyl právní moci ke dni 30.11.2007. -z návrhu na nařízení exekuce soud zjistil, že dne 20.2.2008 podal žalovaný jako oprávněný návrh na nařízení exekuce, -z usnesení o nařízení exekuce ze dne 27.2.2008 pak soud zjistil, že exekuční soud návrhu oprávněného vyhověl, a ve věci žalobce b) jakožto povinného nařídil exekuci, -z exekučního příkazu ze dne 24.4.2008 pak soud zjistil, že na základě usnesení o nařízení exekuce vydal soudní exekutor Mgr. Libor Cink exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami z invalidního důchodu povinného. -Z fotokopie smlouvy o úvěru insolvenční soud zjistil, že dne 1.12.2006 že žalobce b) a žalovaný uzavřeli dne 1.12.2006 smlouvu o úvěru. Z obsahu smlouvy insolvenční soud dále zjistil, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, v níž žalobce b) vystupuje jako spotřebitel, neboť při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti, žalovaný pak vystupuje jako dodavatel, když jedná v rámci své obchodní činnosti. Součástí smlouvy o úvěru v rámci Obchodních podmínek na druhé straně listu byla v bodě 14 rozhodčí doložka v tom smyslu, že veškeré majetkové spory budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů. Strany se dohodly, že spor bude rozhodovat rozhodce jmenovaný ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ, a.s., s tím, že řízení se bude řídit Jednacím řádem pro rozhodčí řízení vydaným ROZHODČÍ A SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ, a.s. Smluvní strany touto rozhodčí doložkou dále pověřily rozhodce, že spor může rozhodnout i podle zásad spravedlnosti. Posouzení platnosti rozhodčí doložky má zásadní význam pro určení oprávněnosti nároku žalovaného.

V návaznosti na výše uvedené soud podanou žalobu zamítl, neboť sjednanou rozhodčí doložkou považuje za absolutně neplatnou, když je v rozporu se zákonem. Aktuální právní úprava spotřebitelských smluv v ust. § 52 a násl. Občanského zákoníku, při zohlednění podmínek stanovených Směrnicí Rady č. 93/13/ES ze dne 5.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, sice umožňuje, aby byla rozhodčí doložka ve spotřebitelských smlouvách sjednána, avšak obecně zákon nepřipouští v ust. § 56 Občanského zákoníku ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ačkoliv není v zákoně rozhodčí doložka jakožto nepřípustné smluvní ujednání výslovně uvedena, je vždy třeba individuálně zkoumat, zda nemůže být za nepřípustné ujednání považována s ohledem na okolnosti věci.

Soud se v daném případě ztotožnil především s rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky č.j. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11.5.2011, který mj. rozhodl v tom smyslu, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná dle § sp.zn. isn. řízení.: KSOS 25 INS 2549/2010

39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Vzhledem k tomu, že uvedené usnesení je pozdějšího data než rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž odkazuje žalovaný, má soud za to, že tato rozhodnutí jsou uvedeným rozhodnutím překonaná. Soud pak vychází z toho, že uvedené Usnesení ze dne 11.5.2011 je na zjištěný skutkový stav přiléhavé, neboť subjekt, který byl pověřen určením rozhodce, není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, nýbrž obchodní společností zřízenou v souladu s ustaveními Obchodního zákoníku-tato skutečnost vyplývá již z označení subjektu, když obsahuje dodatek a.s.

Neplatnost rozhodčí doložky lze dále spatřovat v předposlední větě doložky, z níž vyplývá, že zvolený rozhodce je mj. oprávněn rozhodovat dle zásad spravedlnosti v kombinaci s větou první, v níž je vyloučena pravomoc obecných soudů. V tomto případě jde o porušení práva na spravedlivý proces dle § 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a rozhodčí doložka je tak nepřípustná (viz Nález Ústavního soudu II. ÚS 2164/2010). Rozhodčí řízení obecně musí zaručovat práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdy by se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance), což však rozhodčí řízení za podmínek nastavených takto, rozhodně nezaručuje.

V návaznosti na posouzení sjednané rozhodčí doložky jako absolutně neplatné pak soud dospěl k závěru, že rozhodce nebyl oprávněn spor vzniklý ze smlouvy o úvěru rozhodnout, pravomoc spor rozhodnout má soud dle čl. 90 Ústavy. Na základě uvedeného je pak doložený rozhodčí nález nicotný a nevyvolává ve vztahu k účastníkům žádné účinky.

Dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který úspěch ve věci neměl. Soud v daném případě přiznal náhradu nákladů pouze žalobkyni a), ve vztahu k žalobci b) náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť z obsahu spisu vyplývá, že mu žádné náklady nevznikly. Co se týče žalobkyně a) přiznal jí insolvenční soud náhradu nákladů ve výši 14.840, Kč, což činí paušální náhradu nákladů ve výši 10.000,-Kč, 2x režijní paušál á 300,-Kč, 6 x náhrada za promeškaný čas á 100,-Kč dne 3.4.2012, cestovné ve výši 1.167,-Kč na trase Olomouc-Ostrava a zpět (190 km) při průměrné spotřebě doložené velkým technickým průkazem vozidla, tj. 7,0 l/ 100 km, ceně benzínu Natural 95 á 34,90 Kč a sazbě 3,70 Kč/km, to vše navýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 20%.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 12.4.2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Petr Kula, v.r. Vanessa Plonková samosoudce