25 ICm 413/2012
Číslo jednací: 25 ICm 413/2012-83

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Marií Červinkovou v právní věci žalobce Finanční úřad pro Jihočeský kraj-Územní pracoviště ve Vimperku, IČ 72080043, 1.máje 200, 385 01, Vimperk, zastoupeného Ing. Radkem Lehečkou, rč: 711129/1352, pracovníkem žalobce, proti žalovanému JUDr. Josefu Šťastnému, Ševčíkova 38, 341 01, Horažďovice, insolvenčnímu správci dlužníka Karla Slámy, rč: 620325/2011, K. Weise 398, 385 01, Vimperk, v zastoupení Mgr. Jiřím Bláhou, advokátním koncipientem, evidenční číslo ČAK 36910, k určení existence pohledávky 117.377,-Kč, takto:

I. Určuje se, že žalobce má za úpadcem Karlem Slámou, rč: 620325/2011, K. Weise 398, 385 01, Vimperk, pohledávku ve výši 117.377,-Kč z titulu neuhrazených daňových povinností, které vznikly na základě daňové kontroly na dani z příjmů fyzických osob za kalendářní roky 2008, 2009, 2010, zahájené dne 26.9.2011 a ukončené dne 19.12.2011 a následně vydaných dodatečných platebních výměrů: Dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2008, č.j. 49339/11/102970304470 ze dne 19.12.2011, Dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2009, č.j. 49340/11/102970304470 ze dne 19.12.2011, Dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2010, č.j. 49341/11/102970304470 ze dne 19.12.2011.

II. Určuje se, že pohledávka žalobce ve výši 117.377,-Kč, nedoplatek na penále za kalendářní roky 2008, 2009, 2010 přihlášená doplněním přihlášky pohledávek č.j. 745/12/102970303764 ze dne 9.1.2012 jako nevykonatelná pohledávka do insolvenčního řízení dlužníka Karla Slámy, rč: 620325/2011, K. Weise 398, 385 01, Vimperk vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 25 INS 19757/2011 je po právu. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Finanční úřad ve Vimperku současný přesný název Finanční úřad pro Jihočeský kraj, pracoviště Vimperk podal dne 13.2.2012 žalobu na určení existence pohledávky ve výši 117.377,-Kč za dlužníkem Karlem Slámou, který je v úpadku řešeném u nadepsaného soudu pod sp. zn. KSCB 25 INS 19757/2011. Navrhovatel přihlásil do toho insolvenčního řízení pod přihláškou č. P18 jako věřitel č. 17 částku 234.162,-Kč, z níž bylo popřeno 117.377,-Kč insolvenčním správcem s tím, že pohledávka vznikla až po zjištění úpadku a za této situace se neuspokojuje. Navrhovatel v žalobě tvrdil, že žalovaná částka představuje nedoplatek vzniklý na základě daňové kontroly na dani z příjmů fyzických osob u dlužníka Karla Slámy, ohledně něhož byly vydány platební výměry týkající se období před zahájením insolvenčního řízení a to roku 2008, 2009 a 2010. Daňová kontrola, která zjistila daňové nedoplatky byla prováděna od 26.9.2011 do 19.12.2011, kdy dlužníku byly předány zprávy o kontrole a protokol o projednání zprávy o daňové kontrole a to dne 19.12.2011. V žalobě se poukazuje na 3 dodatečné platební výměry, které se týkají let 2008-2010, prvním bylo vyměřeno penále 11.280,-Kč, pod č.j. 49339/11/102970304470, druhým platebním výměrem bylo vyměřeno penále 78.660,-Kč, pod č.j. 49340/11/102970304470, třetím platebním výměrem za rok 2010 bylo vyměřeno penále 27.437,-Kč, pod č.j. 49341/11/102970304470. Součet těchto penále činí 117.377,-Kč. Na doložení svého tvrzení žalobce předložil přihlášku pohledávky, 3 dodatečné platební výměry ze dne 19.12.2011 shora citované, znějící na celkovou částku 117.377,-Kč, v nichž se shodně uvádí, že jde o doměření daně a v té souvislosti vzniká povinnost uhradit penále z doměřené daně za rok 2008, 2009 a 2010. Dále byl předložen protokol o zahájení daňové kontroly ze dne 26.9.2011 a rozšířené daňové kontroly z 13.10.2011, zpráva o provedení kontroly a protokol o projednání této zprávy ze dne 19.12.2011. V protokole o projednání zprávy o daňové kontrole se uvádí, že insolvenční správce vzal projednanou zprávu o daňové kontrole za roky 2008-2010 na vědomí a že mu byla předána. Žalovaný insolvenční správce prostřednictvím svého zástupce uvedl při jednání soudu, že po popření pohledávky při přezkumném jednání pohledávku žalobce vyřadil ze seznamu přezkoumávaných pohledávek pro její neuspokojitelnost s odkazem na § 170 insolvenčního zákona a vyrozumění o této změně v únoru 2012 zaslal Finančnímu úřadu-žalobci. Žalobce potvrdil, že dne 22.2.2012 mu bylo doručeno vyrozumění o neuspokojitelnosti žalované pohledávky vyhotovené dne 16.2.2012 insolvenčním správcem-žalovaným. Tím, že povinnost zaplatit penále nevznikla před rozhodnutím o úpadku a s ohledem na ustanovení § 189 odst. 1 insolvenčního zákona není do seznamu přihlášených pohledávek zařazena. Dne 9.11.2012 podal proto žalobce další žalobu na zařazení pohledávky ve výši 117.377,-Kč do seznamu přihlášek. Trval na tom, že se jedná o penále za nezaplacení částky, která měla být zaplacena do zjištění úpadku a nejde o jiný druh mimosmluvní sankce, než o penále vážící se k částkám neuvedeným v daňovém přiznání dlužníka, tedy k dlužné dani. Platební výměry mají dle něho pouze deklaratorní charakter, jsou vydané v době, kdy již probíhalo insolvenční řízení, ale týkají se nedoplatku za dobu před jeho zahájením. Žalovaný prostřednictvím svého zástupce odkázal na své písemné vyjádření a navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že je třeba rozlišovat změnu zákonné úpravy, která považuje penále za sankční záležitost pro porušení povinnosti, úroky, že tuto povahu nemají a vyměřují se z prodlení splněním. V písemném podání poukazuje na ustanovení § 170 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona a uvádí, že se nejedná v daném případě o penále z nezaplacené daně, ale o úroky, jichž se výjimka ustanovení § 170 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona netýká, poukazoval na novelizaci zákona 337/92 Sbírky o správě daní a poplatků, zákonem č. 230/2006 Sb. s účinností od 1.1.2007, který nahrazuje institut penále v § 63 institutem úroku z prodlení a ten se vztahuje k nezaplacené splatné dani. Dle § 37 b) tohoto zákona nejde o sankci za pozdní úhradu daně, ale za nesprávně stanovenou daňovou povinnost, dále poukazoval na to, že penále, které je předmětem sporu, bylo splatné až v náhradní lhůtě stanovené v dodatečném výměru daně, tedy až po 30.11.2011 (zjištění úpadku dlužníka) a má konstitutivní povahu. Nelze proto vycházet ze vzniku penalizační povinnosti před touto dobou, takže pohledávka, která je předmětem sporu by se neměla uspokojovat, neboť vznikla až po zjištění úpadku. Žalobce závěrem navrhl vyhovění návrhu, a pokud jde o jeho zdůvodnění odkázal na písemné vyjádření, v němž uvádí, že pokud jde o časové hledisko, pak lhůta pro podání řádného daňového tvrzení za zdaňovací období za rok 2008 končila 31.3.2009, kdy byla splatná a pro podání za rok 2009 k 31.3.2010. Uvádí se zde, že sankce představují pevné procentní částky z částky dodatečně doměřené daně správcem daně. Penále představují příslušenství daně dle § 58 ZSDP a § 2 odst. 2 daňového řádu. Poukazoval na rozhodnutí nejvyššího správního soudu 8 Afs 107/2005-53 z 25.8.2006, v němž se uvádí, že správce za ně platebním výměrem sloužícím k předpisu penále neukládá novou povinnost, ale proti platebnímu výměru jímž vyměřuje daň pouze deklaruje povinnost již vzniklou ze zákona. Náhradu nákladů řízení žalobce neúčtoval. Zástupce žalované strany ve svém konečném vyjádření rovněž odkazoval na písemná podání, navrhl zamítnutí žaloby a žádal, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. Na základě provedených důkazů vyhověl soud návrhu žalobce a rozhodl tak, že určil, že popřená pohledávka ve výši 117.377,-Kč v insolvenčním řízení za dlužníkem Karlem Slámou je po právu. Pro takovéto rozhodnutí bylo nutné vyřešit otázku, zda mohla být souzená pohledávka zapsaná do seznamu přihlášek příp. ze seznamu vyřazena, protože se v insolvenčním řízení dle § 170 písm. b) a d) insolvenčního zákona neupokojuje. To znamená, že bylo nutné zkoumat, v jakém období pohledávka vznikla, zda před rozhodnutím o úpadku nebo až poté, nebo zda se jedná o penále, tak jak byly tyto sankce ve shora citovaných platebních výměrech označeny nebo zda jde o žalovanou stranou tvrzené úroky. V případě, že by se jednalo o úroky, pak by se neuspokojovaly dle § 170 d) insolvenčního zákona pouze částky splatné až po rozhodnutí o úpadku. V případě, že jde o penále pak dle § 170 d) insolvenčního zákona se neuspokojení vztahuje na částky, ohledně nichž povinnost zaplatit vznikla po rozhodnutí o úpadku. V daném případě, jak je patrné ze 3 platebních výměrů za rok 2008-2010 je evidentní, že daňová povinnost, která nebyla řádně splněna se týká doby před rozhodnutím o úpadku. Ze spisu nadepsaného soudu sp. zn. 25 INS 19757/2011 bylo zjištěno, že dne 30.11.2011 byl pod č.l. A-9 zjištěn úpadek a prohlášen konkurz na dlužníka Karla Slámu a současně insolvenčním správcem ustanoven JUDr. Josef Šťastný. Na základě uvedené daňové povinnosti určené dodatečnými platebními výměry byla stanovena sankce (penále) fixní částkou z nezaplacené daně a to dle § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 337/92 Sb., a to částkou

20 % z nezaplacené daně. U odst. 3 téhož ustanovení správce daně sdělil daňovému subjektu dodatečným platebním výměrem náhradní lhůtu splatnosti, dodatečnou lhůtu k zaplacení sankce, která se vztahuje k době před zjištěním úpadku je stanovena za nezaplacení daně za tuto dobu před stanovením úpadku. Soud má za to, že hovoří-li zákon o dodatečné lhůtě splatnosti, předpokládá, že pohledávka byla již splatná, avšak dodatečným platebním výměrem se ukládá zaplacení příslušené částky v dodatečné lhůtě. Dodatečný platební výměr nezakládá vznik práva na příslušnou sankci (penále), ale pouze deklaruje, že tento nárok vznikl za dobu do března 2011, kdy měla být řádně zaplacena daň za poslední přezkoumávaný rok 2010 a předtím samozřejmě za roky 2008 a 2009. § 63 téhož zákona naopak upravuje úroky z prodlení, podle tohoto ustanovení úroky reflektují časové období týkající se prodlení, protože se zde uvádí, že úrok se vyměřuje za každý den prodlení, to odpovídá také obecnému charakteru úroků. Tento zákon odlišuje penále od úroků. Na penále nemá vliv délka prodlení, je dáno jednorázovou procentní sazbou dle ustanovení § 37 b) odst. 1 písm. a) zákona č. 337/92 Sb. Od úroků je odlišuje právě délka prodlení a ta má zásadní význam na výši sankce -úroku. Z toho lze dovodit, že v daném případě ani zákonodárce v § 37 b) odst. 1, ani správce daně v dodatečném platebním výměru neměl na mysli nic jiného než penále jako mimosmluvní sankci. § 170 písm. d) insolvenčního zákona upravuje výjimku z neuspokojujících se pohledávek právě pro tuto mimosmluvní sankci nazvanou penále. Pohledávka navrhovatele proto byla správně zařazena do seznamu přihlášek a měla být zjištěna v přihlášené výši 117.377,-Kč. Návrhu žalobce bylo proto vyhověno. Úspěšný žalobce neúčtoval náhradu nákladů řízení, proto mu nebyla přiznána. Žalovaný na ní nemá právo s ohledem na neúspěch ve věci viz ustanovení § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze, a to prostřednictvím soudu podepsaného. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 9. ledna 2013

JUDr. Marie Červinková v.r.

Za správnost vyhotovení: