25 ICm 3715/2012
Jednací číslo: (2 Cm) 25 ICm 3715/2012-34 (Sp.zn. ins. řízení: KSOS 25 INS 18058/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Markem Del Favero, Ph.D., ve věci žalobkyně WLG Invest a.s., IČ 262 89 636, se sídlem Zlín, Zarámí 4077, PSČ 760 40, zastoupené JUDr. Petrem Gallatem, advokátem se sídlem Chrudim I, Filištínská 145, PSČ 537 01, proti žalované Mgr. Evě Budínové, se sídlem Frýdek-Místek, Dobrovského 724, PSČ 738 01, insolvenční správkyni dlužníka Lumíra Tabáčka, zastoupené Mgr. Lenkou Sosnovcovou, advokátkou se sídlem Frýdek-Místek, Dobrovského 724, PSČ 738 01, o určení pravosti pohledávky takto:

I.

Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně má za dlužníkem Lumírem anonymizovano , anonymizovano , bytem Studénka, 2. května 131 pohledávku ve výši 13.859,--Kč přiznanou jí vykonatelným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22.9.2010, j.č. 6 EC 163/2010-24, s e z a m í t á .

II.

Žalobkyně j e p o v i n n a zaplatit žalované k rukám zástupkyně žalované na náhradě nákladů řízení částku 10.684,--Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 12. 2012 domáhala určení pravosti pohledávky. V narativní části žaloby tvrdila, že do insolvenčního řízení dlužníka přihlásila pohledávku z titulu neuhrazeného pojistného z pojistné smlouvy číslo 5501226997, včetně příslušenství, které spočívá v úroku z prodlení a nákladů řízení. Vykonatelnost pohledávky opřela o rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 9. 2010 jednací číslo 6 EC 163/2010-24, který byl po uplatnění opravného prostředku potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2011 jednací číslo 57 Co 407/2010-63. Rozsudek, kterým bylo o pohledávce rozhodnuto, je v právní moci a vykonatelný, tudíž běží desetiletá promlčecí lhůta, v důsledku čehož není přihlášená pohledávka promlčena, a protože žalovaná její pravost na přezkumném jednání popřela, domáhá se jejího určení incidenční žalobou.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby; procesní obranu vybudovala na argumentu, že v době, kdy byl podán návrh na vydání platebního rozkazu u Okresního soudu v Novém Jičíně, tj. 27. 5. 2010, již uplynula u této pohledávky 3 letá promlčecí lhůta, jelikož nezaplaceno bylo běžné pojistné za další pojistné období, a to za dobu od 1. 11. 2001 do 30. 11. 2001, pohledávka žalobkyně byla promlčena. Nárok byl pro absenci procesní diligence (připravenosti k řízení) dlužníka žalobkyni přiznán, a proto námitku promlčení žalovaná jakožto insolvenční správkyně uplatňuje v tomto incidenčním sporu.

Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, neboť se nedostavila k jednání (svou nepřítomnost omluvila), ačkoliv byla řádně předvolána a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů podle ust. § 160 odst. 3, ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen InsZ) a ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ve znění účinném do 31. 12. 2013 v souladu s intertemporálním ustanovením zakotveným v článku II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen insolvenční soud) ze dne 26. 9. 2012 jednací číslo KSOS 25 INS 18058/2012-A 12 má soud za prokázáno, že insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka: Lumír anonymizovano , anonymizovano , bytem Studénka, 2. května 131, jeho insolvenční správkyní ustanovil žalovanou a povolil řešení úpadku oddlužením. Z přihlášky evidované v insolvenčním řízení pod pořadovým číslem P1 bylo zjištěno, že žalobkyně přihlásila pohledávku z titulu neuhrazeného pojistného ze smlouvy číslo 5501226967, včetně úroku a nákladů řízení ve výši 13.859,--Kč, jejíž vykonatelnost opřela o rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 9. 2010 jednací číslo 6 EC 163/2010-24, přičemž tuto pohledávku žalovaná popřela zcela co do pravosti při přezkumném jednání konaném 29. 11. 2012, což bylo zjištěno z protokolu o přezkumném jednání, včetně seznamu přihlášených pohledávek.

ICM R

Z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 9. 2010 jednací číslo 6 EC 163/2010-24 bylo zjištěno, že dlužníkovi byla, rozsudkem pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 o.s.ř., neboť nastala fikce uznání nároku podle ust. § 114b odst. 5 věta první o.s.ř., uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 917,--Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 402,--Kč a náhradu nákladů řízení 6.420,--Kč, dále bylo zjištěno, že řízení bylo zahájeno dnem 27. 5. 2010, přičemž rozsudek nabyl právní moci dne 28. 6. 2011 a stal se vykonatelným dne 2. 7. 2011. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2011 jednací číslo 57 Co 407/2010-63 bylo zjištěno, že výše označený rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně byl k odvolání dlužníka potvrzen a že žalobkyně se domáhala nároku z titulu dlužného pojistného z pojistné smlouvy číslo 5501226967 uzavřené dne 13. 9. 2001 mezi Pojišťovnou České spořitelny, a.s., Vienna Insurance Group a dlužníkem, když dlužník neuhradil běžné pojistné za další pojistné období od 1. 11. 2001 do 30. 11. 2001, splatné 1. 11. 2001, a sice ani ve lhůtě do šesti měsíců od jeho splatnosti. K zániku pojištění tak došlo ke dni 2. 5. 2002 a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2010 postoupila Pojišťovna České spořitelny, a.s., Vienna Insurance Group předmětnou pohledávku žalobkyni. Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 6. 1. 2012 jednací číslo 57 EXE 2202/2011-5 nařídil exekuci na majetek dlužníka jako povinného k uspokojení pohledávky žalobkyně jako oprávněné, jak bylo zjištěno z tohoto usnesení a jistina, včetně příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení, jakož i nákladů předcházejícího řízení a nákladů právního zastoupení v exekučním řízení činila ve svém souhrnu 13.859,-Kč, přičemž exekutor rozhodl o provedení exekuce srážkou ze mzdy povinného, jak soud zjistil z exekučního příkazu se dne 24. 7. 2012, sp.zn. 77 Ex 8906/11-47.

Soud činí ve věci závěr o skutkovém stavu, že dne 26. 9. 2012 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, při přezkumném jednání konaném 29. 11. 2012 žalovaná popřela pohledávku žalobkyně z titulu neuhrazeného pojistného ze smlouvy číslo 5501226967, včetně úroku a nákladů řízení, která jí byla přiznána rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 9. 2010 jednací číslo 6 EC 163/2010-24, který se stal vykonatelný 2. 7. 2011 (potažmo vyčíslena v exekučním příkazu), jelikož řízení jehož předmětem byla povinnost zaplatit běžné pojistné za další pojistné období od 1. 11. 2001 do 30. 11. 2001, splatné 1. 11. 2001 bylo zahájeno 27. 5. 2010 a dlužník se nedovolal námitky promlčení, zatímco žalovaná v tomto incidenčním sporu námitku promlčení uplatnila.

Na zjištěný skutkový stav soud navázal právní hodnocení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod ust. § 199 odst. 2 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen InsZ), ust. § 796 odst. 1 a 2, ust. § 100 odst. 1, ust. 101 a ust. § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen ObčZ) ve znění zákona č. 229/2001 Sb. V usnesení ze dne 18. 7. 2013, sp.zn. 29 NSČR 25/2011 Nejvyšší soud vysvětlil, že jakkoliv prvotní (předběžné) posouzení, zda pohledávka přihlášená věřitelem je vykonatelná, přísluší insolvenčnímu správci, korekci tohoto posouzení je i bez návrhu oprávněn provést insolvenční soud při přezkumném jednání v mezích své dohlédací činnosti. Jestliže se tak nestane a vyjde-li v průběhu řízení o žalobě o určení pravosti nebo výše pohledávky popřené jako nevykonatelné najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby. Žalovaná strana je však v takovém případě povinna prokázat důvod popření podle ust. § 199 InsZ. Dobou rozhodnou pro posouzení, zda přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, je doba konání

ICM R přezkumného jednání o pohledávce. V souzené věci, se přezkumné jednání konalo 29. 11. 2012, přičemž rozsudek, kterým byla žalobkyni pohledávka přiznána je vykonatelný dnem 2. 7. 2011. Jelikož bylo zjištěno, že přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou může žalovaná popřít pohledávku pouze v rámci vymezeném ust. § 199 odst. 2 a 3 InsZ, podle kterého jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci a uplatněny mohou být pouze skutečnosti, pro které byla pohledávka popřena.

Omezení vyplývající z ust. § 199 odst. 2 InsZ Nejvyšší soud blíže charakterizoval v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sp.zn. 29 ICdo 7/2013, když uvedl, že v obecné rovině platí, že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Přičemž tyto jsou způsobilé změnit výsledek "sporu o pohledávku" (právě ony jsou důvodem ve výsledku jiného právního posouzení věci); tedy, že v porovnání se skutečnostmi, které dlužník dříve uplatnil, jsou skutečnosti, které dříve uplatněny nebyly, rozhodující příčinou pro určení, že (insolvenčním správcem) žalovaný přihlášený věřitel nemá vůči dlužníku označenou vykonatelnou pohledávku (spor o pravost). Pravidlo, podle kterého u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu nemůže být důvodem popření její pravosti "jiné právní posouzení věci" (§ 199 odst. 2 část věty za středníkem InsZ), typově dopadá na situace, kdy skutkový základ věci není zpochybněn, a přesto je dovozováno jiné právní posouzení věci, než které o něm v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, učinil příslušný orgán. K závěrům obsaženým v tomto usnesení se Nejvyšší soud dále přihlásil v rozsudku ze dne 31. 7. 2013, sp.zn. 29 Cdo 392/2011 a též rozsudku ze dne 29. 8. 2013, sp.zn. 29 ICdo 31/2013. Ke skutečnostem splňujícím výše zmíněnou kvalifikovanou formu (tj. způsobilost změnit výsledek sporu o pohledávku) náleží též právo uplatnit (dovolat se) podle ust. § 100 odst. 1 ObčZ v průběhu řízení námitku promlčení a tím způsobit zánik věřitelovy možnosti domoci se s úspěchem u soudu promlčeného subjektivního občanského práva-nároku na plnění dlužného pojistného.

Ustanovení § 796 ObčZ určuje, není-li ve smlouvě dohodnuto jinak, splatnost běžného pojistné, které je splatné prvního dne pojistného období. Dlužné pojistné bylo splatné 1. 11. 2011. Žaloba byla podána 27. 5. 2010, tj. po plynutí promlčecí lhůty, která je v tomto případě podle ust. § 101 ObčZ 3 letá (poukazovala-li žalobkyně na 10 letou promlčecí dobu, pak soud toto nepovažuje za přiléhavé, jelikož ust. § 110 odst. 1 ObčZ reglementuje tzv. adjudikované právo), ke stavení promlčení nedošlo (ust. § 112 ObčZ). Podle ust. § 101 platí, že promlčecí doba začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno. Tímto dnem je zásadně den, kdy právo mohlo být odůvodněně uplatněno žalobou u soudu (neboli, kdy se stalo nárokem-actio nata). V daném případě splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník poprvé splnit dluh, promlčecí doba uplynula 1. 11. 2004 (a v důsledku marného uplynutí promlčecí doby vzniklo dlužníkovi, v poměrech souzené věci, žalované jako insolvenční správkyni nové oprávnění spočívající v možnosti vznést, respektive dovolat se v průběhu soudního řízení námitky promlčení. Jelikož námitka promlčení byla insolvenční správkyni v rámci incidenčního sporu vznesena, a to důvodně, tj. po uplynutí promlčecí doby, nemůže

ICM R soud podle ust. § 100 odst. 1 ObčZ in fine žalobkyni promlčené subjektivní občanské právo přiznat, resp. v rámci incidenčního sporu o pravost pohledávky, který je veden pouze za účelem objasnění pasivní stránky majetkové podstaty (zjištění popřené pohledávky), určit pravost takovéto pohledávky. Není-li možno přiznat v důsledku důvodně uplatněné námitky promlčení přiznat jistinu, pak nelze za pravou považovat ani pohledávku ohledně příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení a též náhradu nákladů (determinovanou zásadou úspěchu ve věci) nalézacího, potažmo exekučního řízení. Vzhledem k výše rozvedené argumentaci byla žaloba zamítnuta.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 163 InsZ a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., soud žalované přiznal náhradu nákladů potřebných k bránění svého práva, neboť měla ve věci plný úspěch. Účelně vynaložené náklady žalované se sestávají z odměny za zastupování žalované advokátkou, paušální částky jako náhrady hotových výdajů, jízdného a náhrady za promeškaný čas. Zástupkyně žalované vykonala ve věci 3 úkony právní služby, a to podle ust. § 11 odst. 1 písm. a)-převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d)-podání repliky k žalobě a ust. § 11 odst. 1 písm. g)-účasti na jednání konaném 6. 1. 2014 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 486/2012 Sb. (dále jen advokátní tarif). Odměna za zastupování žalované advokátkou podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu činí 9.300,--Kč. Paušální částka jako náhrada hotových výdajů činí 900,--Kč za 3 úkony právní služby. Cestovní výdaje za jízdu k jednání soudu na trase Frýdek-Místek-Ostrava, Havlíčkovo náb. 34 a zpět v celkové vzdálenosti 52km osobním motorovým vozidlem registrační značky 3T2 4608 o průměrné spotřebě motorové nafty 4,9 l/100km a její vyhláškové ceně 36,--Kč činí 284,--Kč a náhrada za promeškaný čas za 2 půlhodiny činí 200,--Kč podle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů činí 10.684,--Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je pak žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalované.

O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá tento vykonatelný rozsudek, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Ostravě dne 13. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Mgr. Marek Del Favero, Ph.D., v.r. Iveta Kukiová samosoudce

ICM R