25 ICm 3606/2012
Jednací číslo: (2 Cm) 25 ICm 3606/2012-75 (Sp.zn. ins. řízení: KSOS 25 INS 12164/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZS UDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Markem Del Favero, Ph.D., ve věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 618 60 069, se sídlem Praha 1, Nové Město, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalované č.1) Mgr. Kateřině Širhalové, LL.M., se sídlem Olomouc, Palackého 641/11, PSČ 772 00, insolvenční správkyni dlužnice Vladimíry Rozsypalové a žalované č.2) Vladimíře Rozsypalové, nar. 17.11.1960, bytem Olomouc, Zikova 633/5, PSČ 779 00, o určení popřené pohledávky

takto:

I.

Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně má za dlužnicí Vladimírou Rozsypalovou, nar. 17. 11. 1960, bytem Olomouc-Nové Sady, Zikova 633/5, pohledávku ve výši 412.979,-Kč z nezaplacených a zesplatněných splátek ze smlouvy o revolvingové půjčce č. 84569-04885, s e za mí t á .

II.

Řízení s e , co do určení pravosti a výše pohledávky z nezaplacených a zesplatněných splátek ze smlouvy o revolvingové půjčce č. 84569-04885 v rozsahu 194.581,-Kč, za s t a v u je . III.

Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně má za dlužnicí Vladimírou Rozsypalovou, nar. 17. 11. 1960, bytem Olomouc-Nové Sady, Zikova 633/5, pohledávku ve výši 339.908,-Kč z nezaplacené smluvní pokuty ze smlouvy o revolvingové půjčce č. 84569-04885, s e za mítá . IV.

Řízení s e , co do určení pravosti a výše pohledávky z nezaplacené smluvní pokuty ze smlouvy o revolvingové půjčce č. 84569-04885 v rozsahu 7.081,-Kč, z a s t a v u j e .

V.

Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 12. 2012 domáhala určení pravosti a výše pohledávek. V narativní části žaloby tvrdila, že do insolvenčního řízení dlužnice přihlásila pohledávky za dlužnicí v celkové výši 954.549,-Kč, a to dílčí pohledávku číslo 1 představující nezaplacené a zesplatněné splátky dle smlouvy o revolvingové půjčce číslo 84569 ve výši 553.924,-Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 48.636,-Kč a náklady řízení ve výši 5.000,-Kč (v souhrnu 607.560,-Kč) a dílčí pohledávku číslo 2 představující nezaplacené smluvní pokuty z porušení smlouvy o revolvingové půjčce ve výši 319.014,-Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 27.975,-Kč (v souhrnu 346.989,-Kč). Při přezkumném jednání ze dne 13. 11. 2012 popřela žalovaná číslo 1) přihlášenou dílčí pohledávku číslo 1 v rozsahu 412.979,-Kč a dílčí pohledávku číslo 2 v rozsahu 339.908,-Kč; žalovaná číslo 2) pak zcela. Pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné, jejich vykonatelnost byla řádně doložena, opírá se o pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález. Poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2012, sp.zn. IV. ÚS 1281/12, ze dne 5. 11. 2012, sp.zn. IV. ÚS 2518/2012 a ze dne 23. 5. 2013, sp.zn. II. ÚS 3413/12, který obdobné rozhodčí doložky žalobkyně akceptoval jako platné.

ICM R

Žalovaná číslo 1) navrhla zamítnutí žaloby; procesní obranu vybudovala jednak na argumentu, že přihlášené pohledávky číslo 1 a 2, byť žalobkyně tvrdila jejich vykonatelnost a doložila ji rozhodčím nálezem ze dne 2. 9. 2011 jednací číslo Va 27-65/2011-9, jsou pro neplatnost rozhodčí doložky nevykonatelné, jednak na argumentu, že jak ujednání o odměně za poskytnutí úvěru ve výši 375.008,-Kč, tak ujednání o smluvní pokutě ve výši 312.504,-Kč jsou v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatné, v důsledku čehož není po právu ani poměrná část úroků z prodlení ve výši 32.971,-Kč, potažmo 27.404,-Kč. Žalovaná číslo 2) soudu své procesní stanovisko nepředestřela.

Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované číslo 1) a žalované číslo 2), neboť se nedostavily k jednání, ačkoliv byly řádně předvolány a včas nepožádaly z důležitého důvodu o odročení-žalovaná číslo 1) svou nepřítomnost omluvila-vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen InsZ) a ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ve znění účinném do 31. 12. 2013 v souladu s intertemporálním ustanovením zakotveným v článku II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2012 jednací číslo KSOS 25 INS 12164/2012-A 17 má soud za prokázáno, že Krajský soud v Ostravě zjistil úpadek dlužnice: Vladimíra Rozsypalová, nar. 17. 11. 1960, bytem Olomouc-Nové Sady, Zikova 633/5, její insolvenční správkyní ustanovil žalovanou číslo 1) a povolil řešení úpadku oddlužením. Z přihlášky evidované v insolvenčním řízení dlužnice pod pořadovým číslem P7 bylo zjištěno, že žalobkyně přihlásila pohledávky v celkové výši 954.549,-Kč, a to pohledávku číslo 1 ve výši 607.560,-Kč sestávající se z nezaplacené a zesplatněné splátky dle smlouvy o revolvingové půjčce číslo 84569 ve výši 553.924,-Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 48.636,-Kč za dobu od 4. 7. 2011 do 20. 8. 2012 a nákladů řízení ve výši 5.000,-Kč, když tuto pohledávku označila jako vykonatelnou a její vykonatelnost doložila rozhodčím nálezem, dále pohledávku číslo 2 ve výši 346.989,-Kč sestávající se z nezaplacené smluvní pokuty ve výši 319.014,-Kč z porušení smlouvy o revolvingové půjčce číslo 84569 podle čl. 11 odst. 11.1 písm. a) a b) a odst. 11.4 a zákonného úroku z prodlení ve výši 27.975,-Kč za dobu od 4. 7. 2011 do 20. 8. 2011, když tuto pohledávku označila jako vykonatelnou a její vykonatelnost doložila rozhodčím nálezem. Z protokolu o přezkumném jednání, včetně seznamu přihlášených pohledávek, bylo zjištěno, že při přezkumném jednání konaném 13. 11. 2012 byly pohledávky žalobkyně přihlášené přihláškou evidovanou v insolvenčním řízení dlužnice pod pořadovým číslem P7 přezkoumány s následujícím výsledkem: pohledávka číslo 1 byla popřena, co do pravosti a výše v rozsahu 412.979,-Kč (včetně zajištění v popřené části) a uznána co do částky 194.581,-Kč a pohledávka číslo 2 byla popřena, co do pravosti a výše v rozsahu 339.908,-Kč (včetně zajištění v popřené části) a uznána, co do částky 7.081,-Kč. Seznam přihlášených pohledávek obsahuje stanovisko dlužníka ohledně dílčí pohledávky číslo 1 a 2, a sice text dopsán rukou popírám pravost i výši opatřený podpisem.

Z listiny nadepsané Smlouva o revolvingové půjčce číslo 84569-04885 ze dne 3. 11. 2010 bylo zjištěno, že je žalobkyně jako věřitelka (dále identifikována sídlem, identifikačním číslem, zástupcem, bankovním spojením, číslem účtu) a dlužnice spolu se Zdeňkem Rozsypalem (dále identifikovaní adresou, rodnými čísly) jako dlužníci dne 3. 11. 2010 projevili svou vůli, jejíž obsah je zachycen na této listině, a to, že věřitelka poskytne

ICM R dlužníkům peněžní prostředky ve sjednané výši 625.008,-Kč a dlužníci se zavazují splatit věřitelce půjčku ve 48 splátkách pod 13.021,-Kč, dle splátkového kalendáře, který je nedílnou součástí smlouvy, když první splátka je splatná 20. 12. 2010. Smluvní odměna dle článku 4 odst. 4.1 za poskytnutí půjčky činí 375.008,-Kč a je splatná ke dni poskytnutí půjčky. Dle čl. 5 odst. 5.1 si smluvní strany sjednaly, že závazky dlužníků vyplývající z této smlouvy budou zajištěny zástavním právem k nemovitosti-jednotky číslo 633/11, budova Nové Sady, č.p. 632, 633 nacházející se na pozemku parcelní číslo St. 924, 928, včetně podílu na společných částech domu a pozemku 665/27626, vše zapsáno na LV číslo 4442 pro katastrální území Nové Sady u Olomouce, obec Olomouc, okres Olomouc, v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním pracovištěm v Olomouci. V čl. 5 odst. 5.2 se dlužníci zavázali vystavit a předat věřitelce v den podpisu této smlouvy vlastní blankosměnku s doložkou bez protestu, přičemž v odst. 5.3 téhož článku si sjednali, že v případě, že dlužníci jsou v prodlení s placením jakéhokoliv závazku dle této smlouvy, je věřitelka oprávněna vyplnit na blankosměnce částku nepřesahující celkovou dlužnou částku (včetně veškerých smluvních pokut a ke dni vyplnění směnky přirostlého příslušenství) splatnou věřitelce na základě, nebo v souvislosti s touto smlouvou, datum a místo splatnosti a domáhat se uspokojení z blankosměnky. V čl. 9 odst. 9.1 se smluvní strany dohodly na započtení vzájemných nároků vyplývajících z této smlouvy ke dni poskytnutí půjčky, a to nároku dlužníka na poskytnutí peněžních prostředků (čl. 1 odst. 1.1) oproti nároku věřitelky na smluvní odměnu s tím, že rozdíl bude ke dni poskytnutí půjčky uhrazen věřitelkou na bankovní účet dlužníků. V čl. 11 odst. 11.1 si smluvní strany sjednaly, že v případě prodlení s úhradou splátky půjčky nebo její části o více jak 15 dnů po termínu splatnosti je věřitelka oprávněna požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8% z výše dlužné splátky a dále 30 dnů po termínu splatnosti je oprávněna požadovat nad rámec právě zmíněné smluvní pokuty úhradu smluvní pokuty ve výši 13% z výše dlužné splátky. V čl. 11 odst. 11.4 si smluvní strany dohodly, že v případě, že dlužníci jsou v prodlení s úhradou splátky půjčky nebo její části déle než 35 dnů, je věřitelka oprávněna požadovat nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 11 odst. 11.1 úhradu další jednorázové smluvní pokuty ve výši 50% z výše půjčky, tj. 625.008,-Kč, právo na zaplacení této smluvní pokuty vzniká věřitelce pouze 1×, a to bez ohledu na to, s kolika splátkami se dlužníci ocitli v prodlení delším než 35 dnů. V čl. 20 odst. 20.3 si smluvní strany sjednaly, že v případě splacení půjčky před dobou stanovenou v této smlouvě, je věřitelka povinna vrátit dlužníkům část smluvní odměny (tj. část smluvní odměny z půjčky, respektive smluvní odměny z revolvingu) za období zbývající do řádného splacení půjčky, respektive revolvingu, po odečtení následujících položek od této poměrné části: a) úplaty za poměrnou část vynaložených fixních nákladů ve výši 4.000,-Kč spojených s poskytnutím půjčky, b) úplaty za vynaloženou odměnu zprostředkovatele dle platných obchodních podmínek věřitelky, c) úplaty za náklady spojené s předčasným splacením půjčky ve výši 1.500,-Kč. V čl. 21 odst. 21.1 se smluvní strany dohodly, že veškeré spory o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy (včetně sporů ze zajištění závazku z této smlouvy, avšak vyjma sporů ze směnky vystavené podle této smlouvy) nebo v návaznosti na ní, budou řešeny v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb. v platném a účinném znění v jednoinstančním rozhodčím řízení, a to za podmínek uvedených v rozhodčí smlouvě, bude-li tato rozhodčí smlouva mezi smluvními stranami uzavřena. Z listiny nadepsané Rozhodčí smlouva ze dne 3. 11. 2010 bylo zjištěno, že žalobkyně jako zástavní věřitelka (dále identifikována sídlem, identifikačním číslem, zástupcem, bankovním spojením, číslem účtu) a dlužnice spolu se Zdeňkem Rozsypalem (dále identifikovaní rodnými čísly) jako zástavci

ICM R listinu dne 3. 11. 2010 podepsali a projevili svou vůli, jejíž obsah je zachycen na této listině, a to, že se jako smluvní strany v článku II (nadepsaném Předmět rozhodčí smlouvy) dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou ze zástavní smlouvy, (včetně sporů ze zajištění závazků z této smlouvy) nebo v návaznosti na ní, má dle zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z níže uvedených rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu, a to dle níže uvedených pravidel rozhodčího řízení. Z rozhodčího nálezu rozhodkyně JUDr. Evy Vaňkové ze dne 2. 9. 2011 jednací číslo Va 27-65/2011-9 bylo zjištěno, že žalovaným (tj. Zdeňku Rozsypalovi a dlužnici) byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni rukou společnou a nedílnou pohledávku ve výši 885.938,-Kč spolu s 7,75% úrokem z prodlení za dobu od 4. 7. 2011 do zaplacení a dále náklady řízení ve výši 5.000,-Kč, dle doložky o vykonatelnosti se vykonatelným rozhodčí nález stal 18. 9. 2011.

Z listin nadepsaných: Smlouva o revolvingovém úvěru číslo 9100192201 ze dne 11. 2. 2008, Smlouva o revolvingovém úvěru číslo 9100093124 ze dne 14. 12. 2006 a Smlouva o revolvingovém úvěru číslo 9100068601 ze dne 3. 7. 2006, jejichž nedílnou součástí jsou smluvní ujednání bylo zjištěno, že smluvní strany se v čl. 18 dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z těchto smluv o revolvingovém úvěru nebo v návaznosti na ně, má dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Z rozhodčího nálezu rozhodkyně JUDr. Evy Vaňkové ze dne 9. 6. 2010 jednací číslo Va 47-18/2009-9 bylo zjištěno, že pravomoc rozhodkyně vyplývá ze sjednané rozhodčí doložky ve smlouvě o revolvingovém úvěru číslo 9100192201. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci ze dne 22. 9. 2011 jednací číslo 54 Cm 79/2010-45 bylo zjištěno, že soud rozhodoval o zrušení rozhodčího nálezu vydaného rozhodkyní JUDr. Evou Vaňkovou dne 9. 6. 2010, jednací číslo Va 47-18/2009-9, když návrh zamítl. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2012 jednací číslo 9 Cmo 40/2012-86 bylo zjištěno, že Vrchní soud v Praze rozhodoval o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 22. 9. 2011 jednací číslo 54 Cm 79/2010-45, když rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2012, sp.zn. IV. ÚS 2518/2012 bylo zjištěno, že Ústavní soud stížnost směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2012, jednací číslo 9 Cmo 40/2012-86, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 22. 9. 2011, jednací číslo 54 Cm 79/2010-45 a proti rozhodčímu nálezu JUDr. Evy Vaňkové, ze dne 9. 6. 2010, jednací číslo Va 47-18/2009-9 spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti odmítl. Z rozhodčího nálezu rozhodkyně JUDr. Evy Vaňkové ze dne 7. 6. 2010 jednací číslo Va 47-47/2009-15 bylo zjištěno, že pravomoc rozhodkyně vyplývá ze sjednané rozhodčí doložky ve smlouvě o revolvingovém úvěru číslo 9100093124. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 8. 11. 2011 jednací číslo 55 Cm 9/2011-68 bylo zjištěno, že soud rozhodoval o zrušení rozhodčího nálezu vydaného rozhodkyní JUDr. Evou Vaňkovou dne 7. 6. 2010, jednací číslo Va 47-47/2009-15, když žalobu zamítl. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2012 jednací číslo 5 Cmo 20/2012-115 bylo zjištěno, že Vrchní soud v Praze rozhodoval o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 8. 11. 2011 jednací číslo 55 Cm 9/2011-68, když rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2012, sp.zn. IV. ÚS 1281/12 bylo zjištěno, že Ústavní soud stížnost směřující proti rozsudku

ICM R

Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2012 jednací číslo 5 Cmo 20/2012-115, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 8. 11. 2011 jednací číslo 55 Cm 9/2011-68 a rozhodčímu nálezu rozhodkyně JUDr. Evy Vaňkové dne 7. 6. 2010, jednací číslo Va 47-47/2009-15 odmítl. Z rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Marka Landsmanna ze dne 18. 5. 2010 jednací číslo La 9027/09-13 bylo zjištěno, že pravomoc rozhodce vyplývá ze sjednané rozhodčí doložky ve smlouvě o revolvingovém úvěru číslo 9100068601. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2012 jednací číslo 9 Cmo 181/2012-130 bylo zjištěno, že Vrchní soud v Praze rozhodoval o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 16. 2. 2012 jednací číslo 54 Cm 43/2011-80, kterým byla zamítnuta žaloba o zrušení rozhodčího nálezu Mgr. Marka Landsmanna ze dne 18. 5. 2010 jednací číslo La 9027/09-13, když rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2013, sp.zn. II. ÚS 3413/12 bylo zjištěno, že Ústavní soud stížnost směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2012 jednací číslo 9 Cmo 181/2012-130, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 16. 2. 2012 jednací číslo 54 Cm 43/2011-80 a rozhodčímu nálezu rozhodce Mgr. Marka Landsmanna ze dne 18. 5. 2010 jednací číslo La 9027/09-13 odmítl.

Podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. věta druhá (ve výše uvedeném znění) soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Není vázán důkazními návrhy účastníků v tom směru, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy. Pokud soud v průběhu řízení neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz-vyrozumění ze dne 21. 11. 2012-učinil tak proto, neboť skutkové tvrzení, jehož pravdivost měla být tímto důkazním prostředkem prokázána, je bez právní relevance, jelikož žaloba byla podána před uplynutím 30 denní lhůty od konání přezkumného jednání.

Soud činí ve věci závěr o skutkovém stavu, že dne 20. 8. 2012 byl zjištěn úpadek dlužnice, přezkumné jednání se konalo 13. 11. 2012, přičemž vykonatelnost přihlášených pohledávek byla doložena rozhodčím nálezem rozhodkyně JUDr. Evy Vaňkové ze dne 2. 9. 2011 jednací číslo Va 27-65/2011-9, který dle doložky o vykonatelnosti se stal vykonatelným dnem 18. 9. 2011. Žalobkyně jako zástavní věřitelka a dlužnice spolu se Zdeňkem Rozsypalem jako zástavci podepsali dne 3. 11. 2010 listinu nadepsanou Rozhodčí smlouva, která obsahuje jimi projevenou vůli, že se jako smluvní strany v článku II (nadepsaném Předmět rozhodčí smlouvy) dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou ze zástavní smlouvy, (včetně sporů ze zajištění závazků z této smlouvy) nebo v návaznosti na ní, má dle zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z níže uvedených rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rovněž dne 3. 11. 2010 žalobkyně jako věřitelka (identifikována sídlem, identifikačním číslem, zástupcem, bankovním spojením, číslem účtu) a dlužnice spolu se Zdeňkem Rozsypalem (identifikovaní adresou, rodnými čísly) jako dlužníci podepsali listinu nadepsanou Smlouva o revolvingové půjčce číslo 84569-04885, která obsahuje jimi projevenou vůli, že věřitelka poskytne dlužníkům peněžní prostředky ve sjednané výši 625.008,-Kč a dlužníci se zavazují splatit věřitelce půjčku ve 48 splátkách po 13.021,-Kč měsíčně, první splátka je splatná 20. 12. 2010. Smluvní odměna činí 375.008,-Kč, vedle úroku obsahuje též úplatu za poměrnou část vynaložených fixních nákladů ve výši 4.000,-Kč spojených s poskytnutím půjčky a úplatu za

ICM R vynaloženou odměnu zprostředkovatele dle platných obchodních podmínek věřitelky, a smluvní strany se dohodly na započtení nároku na poskytnutí částky 625.008,-Kč oproti smluvní odměně ve výši 375.008,-Kč, přičemž rozdíl, tj. 250.000,-Kč jim byl žalobkyní poskytnut. Smluvní strany si dále sjednaly, že závazky dlužníků vyplývající z této smlouvy budou zajištěny zástavním právem k bytové jednotce včetně podílu na společných částech domu a pozemku a dlužníci se též zavázali vystavit a předat věřitelce v den podpisu této smlouvy vlastní blankosměnku s doložkou bez protestu, kterou je věřitelka oprávněna vyplnit na částku nepřesahující celkovou dlužnou částku (včetně veškerých smluvních pokut a ke dni vyplnění směnky přirostlého příslušenství), budou-li dlužníci v prodlení s placením jakéhokoliv závazku dle této smlouvy a domáhat se uspokojení z blankosměnky. Smluvní strany si též sjednaly, že v případě prodlení s úhradou splátky půjčky nebo její části o více jak 15 dnů po termínu splatnosti je věřitelka oprávněna požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8% z výše dlužné splátky a dále 30 dnů po termínu splatnosti je oprávněna požadovat nad rámec právě zmíněné smluvní pokuty úhradu smluvní pokuty ve výši 13% z výše dlužné splátky a v případě, že dlužníci jsou v prodlení s úhradou splátky půjčky nebo její části déle než 35 dnů, je věřitelka oprávněna požadovat nad rámec uvedených smluvních pokut úhradu další jednorázové smluvní pokuty ve výši 50% z částky 625.008,-Kč.

Na zjištěný skutkový stav soud navázal právní hodnocení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod ust. § 192 odst. 3, ust. § 410 odst. 2 a ust. § 201 odst. 1 písm. a) InsZ, ust. § 104 odst. 2 o.s.ř. a ust. § 2 odst. 1 a odst. 3 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., a ust. § 3 odst. 1, ust. § 39, ust. § 55 odst. 1 a 2, ust. § 56 a ust. § 544 až ust. § 545 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 155/2010 Sb. (dále jen ObčZ).

Podle ust. § 192 odst. 3 a ust. § 410 odst. 2 InsZ není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění, přičemž popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná číslo 2) jakožto dlužnice popřela pravost i výši přihlášených dílčích pohledávek číslo 1 a číslo 2. Ustanovení § 410 InsZ mezi předpoklady, na základě kterých nastupují shodné účinky popření, činí-li popěrný úkon dlužník, jako v případě popěrného úkonu insolvenčního správce, náleží specifická povaha přihlášené pohledávky, přesněji vyjádřeno, že se jedná o pohledávku nezajištěnou. V řízení též bylo zjištěno, že žalobkyně přihlásila, jak dílčí pohledávku číslo 1, tak dílčí pohledávku číslo 2 jako pohledávky zajištěné, a to zástavním právem k bytové jednotce a podílu na společných částech bytového domu, potažmo pozemcích, na kterých se bytový dům nachází. Protože obě dílčí pohledávky byly v celém přihlášeném rozsahu zajištěny, nebyla naplněna podmínka zakotvená v ust. § 410 odst. 2 InsZ podmiňující nastoupení účinků, jako při popření pohledávky insolvenčním správcem. Zjištění nevykonatelné pohledávky je reglementováno ust. § 201 odst. 1 InsZ, podle jehož písmene a) je pohledávka zjištěna, jestliže ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů. Protože účinky popření pohledávky insolvenčním správcem v případě popěrného úkonu dlužnice, a to v rozsahu 194.581,-Kč u dílčí pohledávky číslo 1 a v rozsahu 7.081,-Kč u dílčí pohledávky číslo 2, nezbývá než dospět k závěru, že pohledávky žalobkyně přihlášené

ICM R přihláškou evidovanou v insolvenčním řízení dlužnice pod pořadovým číslem P7 byly, co do částky 201.662,-Kč zjištěny a domáhala-li se žalobkyně jejich zjištění ve smyslu ust. § 201 odst. 1 písm. d)-rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o pravost a výši přihlášených pohledávek (jak vyplývá z formulace žalobního petitu), pak soudu nezbylo, než aby řízení v tomto rozsahu pro neodstranitelný nedostatek negativně vymezených podmínek řízení (quasi rei iudicata-když je nezbytné zabránit, aby v daném rozsahu nebyla vydána protichůdná rozhodnutí), podle ust. § 104 odst. 2 o.s.ř., zastavil.

V usnesení ze dne 18. 7. 2013, sp.zn. 29 NSČR 25/2011 Nejvyšší soud vysvětlil, že jakkoliv prvotní (předběžné) posouzení, zda pohledávka přihlášená věřitelem je vykonatelná, přísluší insolvenčnímu správci, korekci tohoto posouzení je i bez návrhu oprávněn provést insolvenční soud při přezkumném jednání v mezích své dohlédací činnosti. Jestliže se tak nestane a vyjde-li v průběhu řízení o žalobě o určení pravosti nebo výše pohledávky popřené jako nevykonatelné najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby. Žalovaná strana je však v takovém případě povinna prokázat důvod popření podle ust. § 199 InsZ. Dobou rozhodnou pro posouzení, zda přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, je doba konání přezkumného jednání o pohledávce. V souzené věci, se přezkumné jednání konalo 13. 11. 2012, přičemž rozhodčí nález, o který žalobkyně opírá vykonatelnost přihlášených pohledávek, se dle doložky stal vykonatelným dnem 18. 9. 2011. Za účelem posouzení povahy přihlášené pohledávky se soud nejprve zabýval sjednanou rozhodčí doložkou.

Ustanovení § 2 odst. 1 a odst. 3 písm. b) zákona o rozhodčím řízení umožňuje stranám dohodnout se, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců, anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Rozhodčí smlouva se může týkat všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka). Pravomoc rozhodců k rozhodování sporů je determinována rozhodčí smlouvou (v poměrech souzené věci ve formě rozhodčí doložky), tedy smlouvou mezi subjekty soukromoprávních vztahů o tom, že všechny spory, které v budoucnu vzniknou z určitého právního vztahu, budou posouzeny a rozhodnuty soukromoprávním subjektem-v souzené věci jedním rozhodcem. Vzhledem k tomu, že rozhodčí doložka se váže ke sporům z určitého okruhu právních vztahů je nezbytné, aby tyto právní vztahy podléhající v případě sporu pravomoci rozhodců byly konkrétní, dostatečně určitě vymezeny. Rozhodčí smlouva ze dne 3. 11. 2010, která byla označena jak stranou žalující, byť vágně prostřednictvím odkazu na přílohy k přihlášce pohledávky žalobkyně ze dne 12. 9. 2012 (pod bodem 5 seznamu příloh je označena rozhodčí smlouva ze dne 3. 11. 2010 a pouze tato jediná rozhodčí smlouva je součástí přílohy přihlášky žalobkyně evidované pod pořadovým číslem P7), tak stranou žalovanou, respektive žalovanou číslo 1), jakožto důkazní prostředek způsobilý verifikovat skutkové tvrzení ohledně uzavření rozhodčí doložky, na které navazovaly účastnice kontradiktorní právní hodnocení, tedy strana žalující o platnosti sjednané rozhodčí doložky a strana žalovaná (pouze žalovaná číslo 1) o její neplatnosti. Soud při budování skutkového stavu provedl tento označený důkazní prostředek a zjistil, že text jejího předmětu byl formulován tak, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou ze zástavní smlouvy, včetně sporů ze zajištění závazků z této

ICM R smlouvy nebo v návaznosti na ní, má kterýkoliv z níže uvedených rozhodců. Tedy rozhodčí doložka se vázala ke sporům ze zástavní smlouvy, potažmo sporům vyplývají ze zajištění závazků z této zástavní smlouvy, nikoliv závazků touto zástavní smlouvou zajištěných. Není nedůvodné poukázat na skutečnost, že v daném případě nenastal stav, který procesní doktrína označuje jako non liquet (není známo); právně relevantní skutkový stav byl provedeným důkazním prostředkem objasněn, samotná skutečnost, že nesvědčí ve prospěch žalující strany (ať již to bylo způsobem nedostatečnou procesní diligencí-řádnou připravenosti k vedení sporu obsahující též předložení adekvátních listin, které je jsou navrhovány k důkazu) jde pouze k její tíži a neznamená, že by nastoupila poučovací povinnost soudu zakotvená v ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. Protože nebylo zjištěno, že by mezi účastníky byla sjednána rozhodčí doložka, která by se vázala k právnímu vztahu založenému smlouvou o revolvingové půjčce číslo 84569-04885 ze dne 3. 11. 2010, lze uzavřít, že rozhodčí nález vydaný rozhodkyní JUDr. Evou Vaňkovou dne 2. 9. 2011 jednací číslo Va 27-65/2011-9 není pro absenci pravomoci způsobilým exekučním titulem, v důsledku čehož jednak jsou přihlášené pohledávky pohledávkami nevykonatelnými a žalovaná strana není omezena popěrnými důvody podle ust. § 199 InsZ, jednak není po právu pohledávka přihlášená z titulu náhrady nákladů rozhodčího řízení ve výši 5.000,-Kč. Pro úplnost soud konstatuje, že souhlasí s žalobkyní potud, že jak soudy obecné, tak soud Ústavní při posuzování rozhodčích doložek sjednaných v jiných smlouvách o revolvingovém úvěru (jejichž konstrukce je obdobná) dospěly k závěru o jejich platnosti. Nicméně tyto rozhodčí doložky se ve svém předmětu liší od rozhodčí doložky, která je posuzována v souzené věci v tom, že se vázaly k právnímu vztahu založenému jednotlivými smlouvami o revolvingovém úvěru. Na výše uvedeném závěru nemůže změnit ničeho ani existence čl. 21 odst. 21.1 mající pouze deklaratorní povahu, což bezpochyby vyplývá z podmíněnosti sjednání rozhodčí smlouvy, která by se svým předmětem vázala k právnímu vztahu založenému smlouvou o revolvingové půjčce číslo 84569-04885 ze dne 3. 11. 2010, vyjádřené textem (bude-li tato rozhodčí smlouva mezi smluvními stranami uzavřena).

Podle § 3 odst. 1 ObčZ, výkon práv a povinnosti vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Ustanovení § 3 odst. 1 ObčZ patří k právním normám s relativně neurčitým (abstraktním) antecedentem, tj. k právním normám, jejichž podmiňující část normativní věty není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě jej vymezil sám ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití tohoto korektivu zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení antecedentu právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Soudní praxe v tomto směru vychází z názoru, že za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5, roč. 2001 a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod č. 14 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy

ICM R považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

Smlouvu o revolvingové půjčce číslo 84569-04885 ze dne 3. 11. 2010 uzavírala žalobkyně v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a žalovaná č. 2) (společně s Z. Rozsypalem) jako fyzická osoba, která nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, jedná se o spotřebitelskou smlouvu, kterou je nutno též podřadit pod ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, jakož i pod ust. § 56 a ust. § 55 ObčZ ve výše uvedeném znění, podle kterých se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, takováto ujednání ve spotřebitelských smlouvách jsou neplatná. Vrchní soud v Olomouci v rozsudku ze dne 23. 5. 2012 jednací číslo 1 VSOL 28/2012-107, jehož závěry lze vztáhnout též na smluvní odměnu, jejíž platnost je posuzována v souzené věci, uvedl, že smluvní odměna sice v sobě fakticky jakousi nedohledatelnou výši úroku zřejmě zahrnuje, avšak není rovna pouze sjednanému úroku, jak vyplývá z textu smluvních ujednání z čl. 20 odst. 20.3, když v sobě zahrnuje vedle úroku, též úplatu, za poměrnou část vynaložených fixních nákladů ve výši 4.000,-Kč spojených s poskytnutím půjčky a úplatu za vynaloženou odměnu zprostředkovatele dle platných obchodních podmínek žalobkyně. Za situace, že sjednaná smluvní odměna úvěru v sobě zahrnuje úrok, úplatu za poměrnou část vynaložených fixních nákladů ve výši 4.000 Kč spojených s poskytnutím úvěru a dále ještě i úplatu za vynaloženou odměnu zprostředkovatele dle platných obchodních podmínek věřitele (které nejsou součástí smluvních ujednání, takže nejsou dlužnici známy), nelze ani přezkoumat, zda je výše úroku skrytého v pojmu smluvní odměna úvěru přiměřená, což zřejmě bylo úmyslem žalobkyně, když do smlouvy zakomponovala matoucí pojem smluvní odměna za poskytnutí úvěru, který náš právní řád nezná a lze ho rozšifrovat jen pomocí čl. 20 smluvních ujednání. Ujednání o smluvní odměně za poskytnutí úvěru proto soud považuje za neplatné podle § 39 ObčZ pro rozpor s dobrými mravy a s § 56 odst. 1 ObčZ, neboť znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech. Za dané situace pak ani příslušenství pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice z tohoto titulu spočívající v úroku z prodlení není po právu.

Právní institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, jehož účelem a smyslem je zajištění splnění povinností, které jsou obsahem závazku. Smluvní pokuta tedy nutí dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku -takto vymezená povaha tohoto právního institutu je reflektována judikaturou viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp.zn. 33 Cdo 4986/2009, ze dne 19. 10. 2011, sp.zn. 28 Cdo 2720/2011, ze dne 19. 3. 2012, sp.zn. 23 Cdo 4281/2011, ze dne 30. 4. 2013, sp.zn. 33 Cdo 4030/2011 nebo ze dne 29. 8. 2013, sp.zn. 33 Cdo 131/2012. Přestože legislativa postupně (od obecného zákoníku občanského z roku 1811, přes občanský zákoník-zákon č. 141/1950 Sb., zákoník mezinárodního obchodu-zákon č. 101/1963 Sb., hospodářský zákoník-zákon č. 109/1964 Sb. až po nynější úpravu zakotvenou v občanském zákoníku-zákonem č. 509/1991 Sb. s účinností od 1. 1. 1992) přenášela u právního institutu smluvní

ICM R pokuty důraz z paušalizované náhrady škody na zajištění závazků, obojí bylo a také nyní je v právní úpravě tohoto institutu obsaženo (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp.zn. 33 Cdo 5364/2007 nebo ze dne 26. 4. 2012, sp.zn. 33 Cdo 772/2010). Proto se smluvní pokuta, co do věcné stránky tohoto institutu, příliš nezměnila. Jinými slovy vyjádřeno smluvní pokuta představuje hrozbu dlužníkovi, že pokud nesplní smluvní povinnost, vznikne mu povinnost poskytnout pro ten daný případ sjednané plnění-pokutu, čímž jej motivuje zachovat smluvně konformní jednání. Doktrína občanského práva hmotného shodně se soudní praxí vymezuje několik funkcí smluvní pokuty; jedná se o funkci preventivní, reparační a sankční. V projednávaném případě vzhledem ke skutečnosti, že dlužnice nedostála své subjektivní povinnosti řádně splácet půjčku, ustupuje do pozadí funkce preventivní a do popředí vystupuje jak funkce reparační, jejímž smyslem je reparovat žalobkyni jakožto věřitelce, újmy, které jí vznikly v důsledku porušení zmíněné povinnosti dlužnice, tak sankční představující postih dlužnice spočívající v rozdílu mezi výší smluvní pokuty a vzniklou škodou; tj. přesahuje-li výše smluvní pokuty dosaženou ekvivalenci následků v jednotlivých sférách smluvních stran (nevznikla-li újma vůbec nebo vznikla-li v nižším rozsahu). Je-li smluvní pokuta sjednána pro případ nesplnění povinnosti, tedy za prodlení, je sice v případě peněžitých závazků, na rozdíl od ostatních případů, možné vycházejíc ze zachování pravidelných okolností predikovat škodu, která muže věřitelce, které není placeno vzniknout (z obdobné úvahy ústící v tuto predikci konečně vychází zákon v ust. § 517 ObčZ při stanovení sankce za řádné a včasné neplnění peněžitého závazku). Přesto určit absolutní výši v obecné rovině pro absenci jakéhokoliv relevantního kritéria, a to s ohledem na různorodost reálného života (nelze pominout rozmanité spektrum subjektivních povinností, které mohou být smluvní pokutou zajištěny ve vzájemné vazbě s jejich proměnlivým významem pro smluvní strany, totiž vlivem nesplnění povinnosti na věřitele a vlivem zaplacení z toho rezultující pokuty na dlužníka) nelze. Taktéž v judikatuře vysokých soudů intenzivně rezonují požadavky posuzovat ujednání o smluvní pokutě, zejména s ohledem na její výši, ve vztahu ke konkrétním okolnostem každého jednotlivého případu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2009, sp.zn. 23 Cdo 276/2009 nebo ze dne 25. 9. 2012, sp.zn. 23 Cdo 436/2011). Zmíněná absence relevantního kritéria však neznamená, že smluvní pokuta může být sjednána v neomezené výši (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2007, sp.zn. 26 Odo 371/2006, ze dne 28. 1. 2010, sp.zn. 33 Cdo 2776/2008, ze dne 24. 3. 2011, sp.zn. 33 Cdo 2248/2009, ze dne 28. 4. 2011, sp.zn. 33 Cdo 4986/2009 nebo ze dne 29. 8. 2013, sp.zn. 33 Cdo 131/2012). Tato je nepochybně limitována dobrými mravy.

Na výše vymezenou definici dobrých mravů Nejvyšší soud navázal také ve svých novějších rozhodnutích, a sice včetně těch týkajícich se smluvní pokuty-ze dne 25. 11. 2009, sp.zn. 33 Cdo 1682/2007, ze dne 30. 5. 2012, sp.zn. 33 Cdo 4900/2010 a ze dne 27. 2. 2013, sp.zn. 33 Cdo 4412/2011-když navíc vyslovil, že byla-li sjednána smluvní pokuta nepřiměřená, je na místě hodnotit takové ujednání jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp.zn. 33 Cdo 4412/2011 nebo ze dne 28. 2. 2013, sp.zn. 33 Cdo 3991/2012).

Přiměřenost smluvní pokuty má být zvažována zejména s ohledem na její účel, okolnosti, za nichž byla sjednána, charakter, případně hodnotu zajištěného závazku,

ICM R vzájemný poměr hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2009, sp.zn. 21 Cdo 4956/2007, ze dne 13. 12. 2012, sp.zn. 26 Cdo 713/2012, ze dne 27. 2. 2013, sp.zn. 33 Cdo 4412/2011 a ze dne 22. 5. 2013, sp.zn. 33 Cdo 4195/2011), přičemž právě zmíněná kritéria přiměřenosti smluvní pokuty soudní judikatura obohatila o další zejména to, které zdůrazňuje její povahu paušalizované náhrady škody, tedy, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp.zn. 33 Cdo 2776/2008, ze dne 25. 11. 2009, sp.zn. 33 Cdo 168 a/2007 nebo ze dne 24. 3. 2011, sp.zn. 33 Cdo 2248/2009). Současně je vhodné zdůraznit, že v této souvislosti není podstatné, zda a v jaké výši škoda vznikla, nýbrž její potencionalita, tj. zda a v jaké výši mohla vzniknout. V souzené věci soud přihlédl ke skutečnosti, že subjektivní povinnost (též) dlužnice, jakožto solidárně zavázané, řádně a včas plnit splátky půjčky byla kumulativně zajištěna: zřízením zástavního práva k nemovitosti, smluvní pokutou za prodlení (a to vícenásobně) a zajišťovací blankosměnkou. Vychází-li soud dále z konkrétních okolností, za nichž byla smluvní pokuta sjednána, nelze pominout průvodní rysy primární obligace-smlouvy o úvěru-determinované jejími subjekty, tedy žalobkyní, jakožto právnickou osobou, která v souvislosti se svou podnikatelskou činností poskytla též dlužnici, jakožto spotřebitelce půjčku, a v bezprostřední návaznosti na to absenci dalších právně relevantní skutkových tvrzení, zejména ve vztahu k reparační (a sankční) funkci smluvní pokuty, tj. potencionální škodě vzniklé v důsledku nesplnění povinnosti dlužnice řádně a včas splatit půjčku. Na tomto místě je vhodné podotknout, že v souladu se zásadou projednací-determinující zjišťování skutkového stavu v českém civilním procesu-bylo na straně žalující, aby je soudu (za předpokladu, že takovýto skutkový stav v předprocesních vztazích existoval) předestřela. Nestalo se tak. Za dané situace je tedy důvodné vycházet ve vztahu k případné škodě, která mohla žalobkyni vzniknout v důsledku prodlení s placením půjčky z pravidelných okolností (jiné nebyly tvrzeny ani prokázány), tedy škody spočívající v tzv. civilních plodech peněz (jejich ceně). Jelikož tento nárok má žalobkyně kryt jiným právním institutem, zákonnou sankcí za prodlení spočívající v úroku z prodlení, je reparační funkce smluvní pokuty vzhledem k dosažení ekvivalence následků vyplývajících z porušení primární obligace dlužnicí upozaděna a povaha smluvní pokuty se v souzené věci zřetelně redukuje na sankční. Takto redukovaná smluvní pokuta na sankční funkci sjednaná ve výši 50% z půjčené částky včetně úroků je neadekvátní, nepřiměřeně vysoká a tudíž v rozporu s dobrými mravy, to vše při současném zohlednění možnosti případnou škodu vzniklou nezaplacením primární obligace reparovat jednak zpeněžením zástavy, tedy silnějším věcněprávním zajištěním, potažmo vyplněním a uplatněním směnky. Protože v souzené věci -občanskoprávní reglementaci smluvní pokuty-není soud oprávněn snížit účastníky sjednanou výší smluvní pokuty (moderační právo), ale jen podle ust. § 39 občanského zákoníku posoudit ujednání o smluvní pokutě jako platné nebo neplatné z důvodu jeho souladu či rozporu s dobrými mravy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2005, sp.zn. 33 Odo 875/2005, ze dne 25. 10. 2007, sp.zn. 26 Odo 371/2006, ze dne 12. 1. 2010, sp.zn. 33 Cdo 296/2008 nebo ze dne 24. 4. 2012, sp.zn. 26 Cdo 2135/2010) shledal, že pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice z tohoto titulu, včetně jejího příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení pro neplatnost z důvodu rozporu s dobrými mravy není po právu. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 163 InsZ za současné aplikace ust. § 146 odst. 2 věta prvá a ust. § 151 odst. 2 in fine o.s.ř., přestože žalovaná strana měla ve

ICM R věci plný úspěch, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož úspěšným žalovaným náklady účelně vynaložené na bránění svého práva v souzené věci prokazatelně nevznikly.

Po uče ní : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 16. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Mgr. Marek Del Favero, Ph.D., v.r. Beáta Valeriánová samosoudce

ICM R