25 ICm 310/2013
Jednací číslo: 25 ICm 310/2013-44 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 25 INS 24971/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Punčochářem ve věci žalobce: BP Integralis Limited, reg. č. 255048, Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Nikósia, Kypr, zastoupeného Mgr. Ivem Siegelem, advokátem se sídlem Školská 38, 110 00, Praha 1, proti žalované: Mgr. Pavlína Jašková, IČ 71347429, Balbínova 1, 787 01, Šumperk, insolvenční správce dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Soutoku 320, 788 14, Rapotín, zastoupené Mgr. Lenkou Sršňovou, advokátkou se sídlem Dr. E. Beneše 12, 787 01, Šumperk,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobce má za dlužníkem Janem Losem, anonymizovano , bytem Rapotín, Na Soutoku 320, 788 14, a) pohledávku ve výši 216.838 Kč z titulu smluvní pokuty z každé řádně a včas nezaplacené splátky dle ujednání bodu VII/1 Smlouvy o půjčce ve znění Dodatku č. 1 ze dne 30.03.2011, zajištěnou zástavním právem k ideální polovině budovy bydlení Rapotín č.p. 320 stojící na pozemku parc. č. 1146 a pozemku parc. č. 1146, vše zapsané na LV č. 1215 pro katastrální území Rapotín, obec a část obce Rapotín, b) pohledávku ve výši 42.000 Kč z titulu smluvní pokuty podle článku III. odst. 9 Smlouvy o půjčce č. 1F 100400/2007 ze dne 22.11.2007 ve znění Dodatku č. 1 ze dne 30.03.2011, zajištěnou zástavním právem k ideální polovině budovy bydlení Rapotín č.p. 320 stojící na pozemku parc. č. 1146 a pozemku parc. č. 1146, vše zapsané na LV č. 1215 pro katastrální území Rapotín, obec a část obce Rapotín, c) pohledávku ve výši 42.000 Kč z titulu smluvní pokuty podle článku III. odst. 9 Smlouvy o půjčce č. 1F 100400/2007 ze dne 22.11.2007 ve znění Dodatku č. 1 ze dne 30.03.2011, zajištěnou zástavním právem k ideální polovině budovy bydlení Rapotín č.p. 320 stojící na pozemku parc. č. 1146 a pozemku parc. č. 1146, vše zapsané na LV č. 1215 pro katastrální území Rapotín, obec a část obce Rapotín, d) pohledávku ve výši 50.000 Kč z titulu smluvní pokuty podle článku VII. odst. 4 Smlouvy o půjčce č. 1F 100400/2007 ze dne 22.11.2007 ve znění Dodatku č. 1 ze dne 30.03.2011, zajištěnou zástavním právem k ideální polovině budovy bydlení Rapotín č.p. 320 stojící na pozemku parc. č. 1146 a pozemku parc. č. 1146, vše zapsané na LV č. 1215 pro katastrální území Rapotín, obec a část obce Rapotín, e) pohledávku v celkové výši 48.446,40 Kč z titulu nároku na úhradu nákladů rozhodčího řízení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 16.456 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Lenky Sršňové, advokátky.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 01.02.2013 u Krajského soudu v Ostravě žalobu o určení pravosti a výše pohledávky. V žalobě uvedl, že uplatnil přihláškou doručenou soudu dne 23.11.2012 v insolvenčním řízení sp.zn. KSOS 25 INS 24971/2012 dlužníka Jana anonymizovano pohledávku v celkové výši 1.006.306.12 Kč, která byla tvořena sedmi dílčími pohledávkami a která byla přihlášena jako zajištěná a nevykonatelná v rozsahu dílčích pohledávek č. 1-6 a jako

ICM R nezajištěná a nevykonatelná rozsahu dílčí pohledávky č. 7. Přihlášená pohledávka vznikla v souvislosti s poskytnutím půjčky podle smlouvy o půjčce č. 1F 100400/2007 ze dne 22.11.2007, která byla uzavřena mezi původním věřitelem Janem Losem, Janou Losovou a Marcelou Losovou. Dne 04.01.2013 se konalo přezkumné jednání, žalovaná jako insolvenční správce popřela dílčí pohledávky žalobce, a to pohledávku č. 3 v celkové výši 216.838 Kč z titulu smluvní pokuty z každé nezaplacené splátky, pohledávku č. 4 v celkové výši 42.000 Kč z titulu smluvní pokuty za neoznámení exekuce, pohledávku č. 5 v celkové výši 42.000 Kč z titulu smluvní pokuty za neoznámení zahájení insolvenčního řízení a pohledávku č. 6 v celkové výši 50.000 Kč z titulu smluvní pokuty z důvodu donucení domáhat se svého práva v rozhodčím řízení, když tyto pohledávky vznikly podle smlouvy o půjčce přihlášené jako zajištěné a nevykonatelné a byly žalovanou popřeny co do pravosti a v plné výši z důvodu, že smluvní pokuta je vzhledem k půjčené částce nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy a dle § 39 občanského zákoníku neplatná s tím, že neplní svou kompenzační funkci dle zákona. Pokud jde o dílčí pohledávku č. 7 v celkové výši 48.446,40 Kč, tato byla přihlášena z titulu nároku na úhradu nákladů rozhodčího řízení dle sjednané rozhodčí doložky ve smlouvě o půjčce a byla přihlášena jako nezajištěná a nevykonatelná a žalovanou popřena co do pravosti v plné výši z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky.

K přihlášené dílčí pohledávce č. 3 žalobce uvádí, že dne 22.11.2007 původní věřitel, dlužník a spoludlužníci uzavřeli smlouvu o půjčce, podle které se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi a spoludlužníkům půjčku ve výši 210.000 Kč. Takto poskytnutá půjčka měla být zaplacena ve 120 měsíčních splátkách ve výši 5.990 Kč splatných k 22. dni v měsíci, poprvé dne 22.12.2007 a naposledy dne 22.11.2017. Téhož dne byla uzavřena zástavní smlouva o zřízení zástavního práva, podle níž došlo ke zřízení zástavního práva k zajištění pohledávek vyplývajících ze smlouvy o půjčce. Ke smlouvě o půjčce uzavřely smluvní strany dne 30.03.2011 dodatek č. 1. Dne 14.10.2011 uzavřel původní věřitel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek. Na základě prodlení dlužníka a spoludlužníků s úhradou celého dluhu ze smlouvy o půjčce žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu dle čl. VII odst. 1 smlouvy o půjčce ve výši 10 % opožděné platby, a to za každý započatý měsíc prodlení ode dne vzniku prodlení do zaplacení celé opožděné splatné částky, tento nárok ve výši 216.838 Kč žalobce uplatnil jako dílčí pohledávku č. 3 a je vypočtena dle tabulky uvedené v žalobě. Pokud žalovaná namítá nepřiměřenost smluvní pokuty vzhledem k půjčené částce, rozpor s dobrými mravy a s ustanovením § 39 občanského zákoníku a dále, že smluvní pokuta neplní kompenzační funkci, žalobce má za to, že smluvní pokuta přiměřená je. Její údajná nepřiměřenost souvisí s trvajícím porušením smluvních povinností a je tedy zcela odvislá od chování dlužníka, resp. spoludlužníků a doby porušování jejich závazků. Žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33 Odo 1779/2006.

Pokud jde o dílčí pohledávky č. 4, č. 5 a č. 6, žalobce odkazuje na čl. III smlouvy o půjčce ve znění čl. II odst. 4 dodatku a uvádí důvody, pro které má za to, že byly splněny podmínky pro uplatnění těchto nároků (dlužník, ani nikdo ze spoludlužníků neoznámil žalobci, že soud 21.04.2009 rozhodl o exekuci, jejímž důvodem byla pohledávka třetí strany ve výši 57.250 Kč /dílčí pohledávka č. 4/, dlužník ani nikdo ze spoludlužníků neoznámil žalobci ve sjednaném termínu, že dlužník na sebe podal insolvenční návrh společně s návrhem na oddlužení /dílčí pohledávka č. 5/). Podle čl. VII odst. 4 smlouvy o půjčce byla sjednána smluvní pokuta 50.000 Kč, kterou se dlužník zavázal zaplatit pro případ, že věřitel bude nucen uplatnit svá práva formou žaloby u soudu nebo v rozhodčím řízení nebo podáním návrhu na exekuci. K této situaci pak došlo, když žalobce byl nucen domáhat se svých nároků v rozhodčím řízení z důvodu nevyhovění dlužníka či spoludlužníků výzvě k okamžitému

ICM R splacení půjčky ani v dodatečné lhůtě (dílčí pohledávka č. 6). Vzhledem k tomu, že porušení povinností zajištěných těmito smluvními pokutami mohlo mít za následek výrazné ztížení či dokonce znemožnění uspokojení zajištěných pohledávek žalobce, není podle žalobce důvod považovat ujednání o těchto smluvních pokutách za rozporné s dobrými mravy.

Pokud jde o dílčí pohledávku č. 7, pak tuto žalobce přihlásil z titulu nároku na náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 48.446,40 Kč jako nevykonatelnou a nezajištěnou. Pokud jde o obsah rozhodčí doložky, tento zcela odpovídá výkladu přijatého judikaturou před uzavřením výše uvedených smluv, ale i v době po uzavření smluv. Pokud jde o pohledávku č. 7, jedná se o nárok žalobce na úhradu nákladů řízení dle rozhodčí doložky, rozhodčí řízení zahájené k rozhodčí žalobě ze dne 28.12.2010 není ukončeno a nebyl vydán rozhodčí nález.

Žalovaná se vyjádřila k žalobě podáním ze dne 30.08.2013. Trvá na tom, že ujednání o smluvních pokutách přihlášených jako pohledávky č. 3, 4, 5 a 6 jsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Předmětné smluvní pokuty své funkce neplní, jsou tak úkony zcela jednostranně zvýhodňujícími věřitele, když jejich prostřednictvím pouze dochází k prohlubování dluhu vůči věřiteli. Jsou sjednány v nepřiměřené výši vzhledem k závazkům, jejichž splnění zajišťují, proto ujednání o nich jsou neplatná. Pokud jde o pohledávku č. 7, žalovaná je toho názoru, že rovněž rozhodčí doložka obsažená v tomto dodatku je neplatná. V rozhodčí doložce obsažené v dodatku je stanoveno, že k projednání věci není nutné nařizovat ústní jednání, je možné v řízení rozhodnout dle zásad spravedlnosti a nález by měl být vynesen bez písemného odůvodnění. Doložka pak neobsahuje transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Takováto ujednání jsou v rozhodčí doložce v rámci spotřebitelské smlouvy nepřípustná s ohledem na potřebu garance rovného zacházení. Jde-li o ujednání v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat rovné zacházení a spravedlivé řízení (II. ÚS 2164/10). Dle žalované je rozhodčí doložka neplatná podle § 55 a § 56 občanského zákoníku, neboť naplňuje znaky nepřiměřených podmínek vyvolávajících nerovnováhu mezi účastníky dosahující takové intenzity, jež je ve svém důsledku způsobilá vést ke značné procesní nevýhodě jednoho z účastníků. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta a žalované byly přiznány náklady řízení.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. KSOS 25 INS 24971/2012, oddíl P, soud zjistil:

Z přihlášky pohledávek a seznamu přihlášených pohledávek, že tato byla doručena soudu dne 23.11.2012. Žalobce jako věřitel přihlásil v insolvenčním řízení Jana anonymizovano jako dlužníka pohledávku v celkové výši 1.006.306,12 Kč sestávající z dílčí ve výši 210.000 Kč (jistina z půjčky), z dílčí pohledávky č. 1.1 v celkové výši 25.175,58 Kč (zákonný úrok z prodlení), pohledávky č. 2 v celkové výši 322.040 Kč (jistina vzniklá kapitalizací úroků), z dílčí pohledávky č. 2.1 v celkové výši 39.806,16 Kč (zákonný úrok z prodlení), dílčí pohledávky č. 3 v celkové výši 216.838 Kč, přihlášené jako zajištěné a nevykonatelné, důvod vzniku-smluvní pokuta z každé řádně a včas nezaplacené splátky dle ujednání v čl. VII odst. 1 smlouvy o půjčce, z dílčí pohledávky č. 4 ve výši 42.000 Kč přihlášené jako zajištěné a nevykonatelné jako smluvní pokuta za neoznámení exekuce ve sjednaném termínu, z dílčí pohledávky č. 5 ve výši 42.000 Kč přihlášené jako zajištěné a nevykonatelné jako smluvní pokuta za neoznámení zahájení insolvenčního řízení ve sjednaném termínu, z dílčí pohledávky č. 6 ve výši 50.000 Kč přihlášené jako zajištěné a nevykonatelné jako smluvní pokuta z důvodu donucení domáhat se svého práva v rozhodčím řízení a z dílčí pohledávky č. 7 přihlášené jako nezajištěné a nevykonatelné ve výši 48.446,40 Kč z důvodu náhrady rozhodčího řízení dle sjednané rozhodčí doložky. Přezkumné jednání se konalo dne

ICM R

04.01.2013. Celkem bylo přihlášeno 1.006.306,12 Kč, z toho zjištěno 607.021,72 Kč, z toho popřeno 399.284,40 Kč insolvenčním správcem. Dlužník uznal nárok v plné výši. Jako důvod popření pohledávky č. 3, pohledávky č. 4, pohledávky č. 5 a pohledávky č. 6 je u každé uvedeno, že smluvní pokuta je vzhledem k půjčené částce nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy a ustanovením § 39 občanského zákoníku a neplní svou kompenzační funkci dle zákona. Jako důvod popření pohledávky č. 7 je uvedeno, že insolvenční správce vyhodnotil rozhodčí nález jako nicotný, rozhodčí doložka je neplatná s ohledem na způsob ustanovení rozhodce. Proto jsou přihlášené pohledávky věřitele přezkoumávány jako nevykonatelné a v tomto smyslu bude věřitel vyzván k podání incidenční žaloby. Insolvenční správce popírá náklady rozhodčího řízení v plné výši.

Z výzvy žalované ze dne 01.10.2012 k podání žaloby na určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášených pohledávek dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, že tato výzva byla doručena právnímu zástupci žalobce jako věřiteli dne 11.01.2013 dle dokladu o doručení. Touto výzvou je žalobce jako věřitel informován, že dne 04.01.2013 se konalo přezkumné jednání, na kterém byla popřeny jeho pohledávky č. 3-7 a v jakém rozsahu, a to insolvenčním správcem s tím, že důvody popření insolvenčního správce i dlužníka jsou totožné a jsou zde uvedeny ve stejném znění, jak bylo uvedeno a zjištěno ze seznamu přihlášených pohledávek. Výzva obsahuje poučení o právu podat žalobu dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona.

Ze smlouvy o půjčce č. 1F 100400/2007, že tato byla uzavřena dne 22.11.2011 mezi Janem Losem, Janou Losovou a Marcelou Losovou na straně jedné a právním předchůdcem žalobce jako věřitelem s tím, že dle čl. II se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi půjčku ve výši 210.000 Kč. V čl. III odst. 9 bylo ujednáno, že dlužník je povinen plnit veškeré závazky vyplývající z této smlouvy řádně a včas, v případě porušení svých smluvních závazků, zejména v případě prodlení s úhradou jakékoliv splatné částky či v případě zhoršení zajištění půjčky je na výzvu věřitele povinen zaplatit celou dosud nesplacenou část půjčky, včetně dosud nesplacených úroků za celou sjednanou dobu půjčky, včetně veškerého dalšího dosud nesplaceného příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele, tj. úroků z prodlení, smluvních pokut a dalších oprávněných nároků věřitele. Dle čl. VII odst. 1 účastníci sjednávají pro případ prodlení dlužníka s úhradou některé pravidelné splátky smluvní pokutu ve výši 10 % opožděné splátky, a to za každý započatý měsíc prodlení ode dne vzniku prodlení do zaplacení. V čl. VII odst. 4 pak účastníci sjednali smluvní pokutu 50.000 Kč, kterou se dlužník zavázal zaplatit věřiteli v případě, že věřitel bude nucen uplatnit svá práva formou žaloby u soudu nebo v rozhodčím řízení nebo podáním návrhu na exekuci. V čl. VIII odst. 4 byla sjednána rozhodčí doložka, dle které veškeré majetkové spory nebo nároky vznikající z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, zejména z jejího porušení, ukončení její platnosti či účinnosti nebo z její neplatnosti či neúčinnosti, jakož i veškeré spory vzniklé v souvislosti se zajištěním závazků vyplývajících z této smlouvy a veškeré spory vzniklé v rámci exekučního řízení budou řešeny v rozhodčím řízení ve smyslu všeobecných závazných právních předpisů upravujících rozhodčí řízení a výkon rozhodčích nálezů, zejména podle zákona č. 216/1994 Sb. rozhodcem zapsaným v seznamu rozhodců Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o.s., se sídlem Nad Úžlabinou 448, Praha 10. Rozhodčí řízení bude zahájeno žalobou, kterou podá kterákoliv strana a bude se řídit právním řádem ČR, Jednacím řádem a Poplatkovým řádem Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o.s. Rozhodčí řízení bude konáno podle zásad spravedlnosti a jen na základě písemných podkladů bez ústního jednání, pokud rozhodce nerozhodne jinak.

Dodatkem č. 1 ke smlouvě o půjčce č. 1F 100400/2007 ze dne 30.03.2011, že tento byl uzavřen mezi dlužníkem (manželé Jana a Jan Losovi a Marcelou Losovou) a věřitelem-

ICM R právním předchůdcem žalobce, kde v čl. II odst. 1 bylo ujednáno, že čl. III odst. 9 smlouvy o půjčce se nahrazuje čl. III/9c. Dle čl. II odst. 4 dodatku č. 1 bylo ujednáno kromě jiného, podá-li dlužník, resp. kterýkoliv spoludlužník insolvenční návrh sám na sebe, je povinen tuto skutečnost oznámit věřiteli do tří dnů ode dne, kdy byl předmětný návrh doručen soudu. Pro případ nedodržení těchto lhůt účastníci sjednávají smluvní pokutu ve výši 20 % půjčené částky. V čl. III dodatku č. 1 byla sjednána rozhodčí doložka, dle které se účastníci dohodli, že veškeré spory, které vznikly či které v budoucnu vzniknou ze smluv sjednaných mezi nimi, zejména ze smlouvy o půjčce č. 1F 100400/2007 ve znění dodatku č. 1, bude rozhodovat rozhodce v rozhodčím řízení podle zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů s vyloučením pravomoci obecných soudů. Bude rozhodovat jediný rozhodce splňující požadavky dle ustanovení § 4 zákona o rozhodčím řízení a určený ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení jmenovaným třetí osobou, a to tajemníkem Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o.s., Praha. Účastníci se dále ve smyslu ustanovení § 19 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení dohodli, že za projednávání sporu rozhodcem bude rozhodci uhrazen poplatek ve výši 4 % z hodnoty předmětu řízení, nejméně však 5.000 Kč a nejvýše 1.000.000 Kč s tím, že poplatek je hrazen žalobcem po zahájení řízení na základě výzvy rozhodce, a dále že náklady rozhodčího řízení tvoří poplatky za rozhodčí řízení, zvláštní náklady vznikající rozhodci a vlastní výlohy stran. V rozhodčím nálezu může být přiznána náhrada jejich výloh, a to zpravidla podle úspěchu ve sporu. Odměna za zastupování účastníka advokátem, náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas patří k nákladům řízení. Určení výše odměny za zastupování účastníka advokátem se řídí vyhláškou č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a výše náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Veškeré úhrady podléhají DPH v zákonné výši. V čl. VII pak bylo ujednáno, že účastníci pro úplnost prohlašují, že veškeré předchozí rozhodčí smlouvy a rozhodčí doložky, které sjednali pro řešení vzájemných sporů, tímto pozbývají účinnosti.

Dle zástavní smlouvy ze dne 22.11.2007 o zřízení zástavního práva se smlouvou o zřízení předkupního práva jako práva věcného a práva věcného břemene užívání, byla tato uzavřena dle příslušných ustanovení občanského zákoníku mezi zástavci-dlužníky a zástavním věřitelem-právním předchůdcem žalobce. Předmětem této zástavní smlouvy je zřízení zástavního práva k zajištění všech peněžních pohledávek a jejich příslušenství vyplývající ze smlouvy o půjčce č. 1F 100400/2007. Zástavní právo sjednané touto zástavní smlouvou zajišťuje veškeré pohledávky ze smlouvy o půjčce, které představují zejména čerpanou jistinu půjčky, úroky včetně úroků z prodlení, smluvní pokuty a další nároky zástavního věřitele proti dlužníkovi. K zajištění pohledávek zástavního věřitele zastavuje zástavce nemovitosti (každý svůj spoluvlastnický podíl) včetně příslušenství, součástí a přírůstků uvedených v čl. II zástavní smlouvy. V čl. II zástavní smlouvy je specifikována zastavovaná nemovitost, a to rodinný dům Rapotín č.p. 320 stojící na parc. č. 1146 a pozemek parc. č. 1146, vše zapsané na LV č. 1215 pro katastrální území Rapotín, obec Rapotín.

Z rozhodčí žaloby vyplývá, že tato byla sepsána právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a dne 28.12.2010 podaná u Smírčí a rozhodčí komory ČR, o.s., o zaplacení částky 210.000 Kč s příslušenstvím. Důvodem uplatněného nároku jsou nároky vyplývající ze smlouvy o půjčce č. 1F 100400/2007 ze dne 22.11.2007 dle zástavní smlouvy o zřízení zástavního práva se smlouvou o zřízení předkupního práva jako práva věcného ze dne 22.11.2007 s tím, že v čl. I této rozhodčí žaloby žalobce odkazuje na znění rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě o půjčce.

ICM R

Předpokladem projednání žaloby je posouzení její včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno, přezkumné jednání, na kterém byly popřeny pohledávky žalobce č. 3-7, se konalo dne 04.01.2013. Vyrozumění o popření žalobcem přihlášených pohledávek a výzva insolvenčního správce k podání žaloby dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona byly právnímu zástupci žalobce doručeny dne 11.01.2013. Žaloba byla podána u příslušného Krajského soudu v Ostravě dne 01.02.2013, tedy včas (§ 198 insolvenčního zákona). Žaloba byla podána správně proti insolvenční správkyni.

Pokud jde o nárok žalobce na úhradu jednotlivých smluvních pokut, tento soud neshledal důvodným.

Ustanovení smlouvy o půjčce, jež stanoví nárok na jednotlivé smluvní pokuty, jsou dle názoru soudu neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

Při zkoumání platnosti ujednání o smluvních pokutách z hlediska dobrých mravů je nutno přihlížet k funkci smluvní pokuty, k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval, výši zajištěné částky a poměru původní a sankční povinnosti. Lze se tedy zcela ztotožnit a odkázat na argumentaci žalované. V daném případě předmětné smluvní pokuty tyto funkce neplní. Hlavní pohledávka věřitele (půjčka ve výši 210.000 Kč) je z hlediska smluvených nároků zajištěna dostatečným způsobem (kapitalizace úroků spolu s okamžitým zesplatněním veškerých v budoucnu splatných nároků, zástava, úrok z prodlení) tak, že zejména nárok na úhradu smluvní pokuty pod dílčí pohledávkou č. 3 ve výši, jak byla stanovena v čl. VII odst. 1 smlouvy o půjčce-10 % opožděné splátky, a to za každý započatý měsíc prodlení ode dne vzniku prodlení, je nepřiměřená svému účelu a zejména výši zajišťované pohledávky věřitele v částce 210.000 Kč. Argumentaci žalobce s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, tedy že celková výše takto uplatněné smluvní pokuty souvisí s trvajícím porušováním smluvních povinností a je tak odvislá od chování dlužníka, tedy délce doby porušování jeho povinností, nelze v tomto případě bezezbytku akceptovat. Dle soudu smluvní pokuta ve výši 10 % z opožděné splátky, a to za každý započatý měsíc prodlení, neplní žádnou ze svých funkcí a je tak úkonem jednoznačně zvýhodňujícím věřitele a prohlubující neúměrné zadlužení dlužníka. Tato sjednaná smluvní pokuta je v nepřiměřené výši vzhledem k závazku, jehož splnění zajišťuje, tudíž ujednání o ní je neplatné.

Pokud jde o pohledávky č. 4-6 uplatněné rovněž z titulu nároku žalobce na úhradu smluvních pokut, lze tyto posoudit rovněž jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy z důvodu výše vyjádřených.

Nárok na úhradu dílčí pohledávky č. 4 a č. 5 (smluvní pokuty každá ve výši 42.000 Kč) byl uplatněn na základě čl. III odst. 9 smlouvy o půjčce ve znění dodatku č. 1, a to čl. II odst. 4. Dle soudu nelze nároku žalobce na smluvní pokutu sjednanou ve výši 20 % půjčené částky za neoznámení exekuce, jejímž důvodem byla pohledávka třetí strany, a dále za neoznámení, že dlužník na sebe podal insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení, poskytnout soudní ochranu. Ve smyslu účelu a podstaty funkce smluvní pokuty se jeví soudu smluvní pokuta ve výši 42.000 Kč za neoznámení, že na dlužníka třetí osoba podala exekuci, nepřiměřená vzhledem k účelu a formě, jak měl věřitel úhradu své pohledávky zajištěnou i jinými způsoby. Pokud jde o smluvní pokutu za neoznámení, že dlužník na sebe podal insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení, rovněž ve výši 42.000 Kč, je třeba tuto považovat za rozpornou s dobrými mravy a rovněž ji nelze akceptovat. Dlužník na sebe podal návrh na insolvenci, návrhem na oddlužení využil zákonem daných možností takto postupovat

ICM R a nelze za to dlužníka sankcionovat sjednanou smluvní pokutou (z důvodu ustanovení § 3 a § 39 občanského zákoníku neplatně sjednanou).

Pokud jde o další nárok žalobce, a to o úhradu dílčí pohledávky č. 6 rovněž z titulu nároku na úhradu smluvní pokuty ve výši 50.000 Kč, sjednanou v čl. VII odst. 4 smlouvy o půjčce, ani tento nelze žalobci přiznat. Tato smluvní pokuta ve výši 50.000 Kč byla sjednána pro případ nutnosti domáhat se svého práva formou žaloby u soudu nebo v rozhodčím řízení nebo podáním návrhu na exekuci. Ani takto sjednaná smluvní pokuta neplní své funkce tak, jak má na mysli zákon, a to funkci preventivní, uhrazovací, popř. sankční s přihlédnutím k celkovým okolnostem případu, a nelze mít ani za to, že takto sjednaný účel smluvní pokuty by spočíval v pohrůžce dostatečně citelné majetkové sankce a v dostatečném zabezpečení věřitele proti případným škodám. Pokud by tak, jak bylo sjednáno v čl. VII odst. 4 smlouvy o půjčce, k takové situaci došlo-že by byl věřitel nucen uplatnit svá práva formou žaloby u soudu nebo v rozhodčím řízení nebo podáním návrhu na exekuci, obecně lze uvést, že není předem zaručeno, že by v těchto řízeních zahájených k návrhu věřitele byl úspěšný. Je proto v rozporu s dobrými mravy, aby pro tyto případy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 50.000 Kč. V případě vedení těchto řízení tak, jak bylo ujednáno v čl. VII odst. 4 smlouvy o půjčce, by úspěšnému účastníku řízení vzniklo právo na náhradu nákladů řízení.

Další nárok žalobce, a to o úhrada dílčí pohledávky č. 7 ve výši 48.446,40 Kč z titulu nároku na náhradu nákladů rozhodčího řízení, rovněž soud vyhodnotil jako nedůvodný. Je třeba uvést, že není správná argumentace žalované, která pohledávku žalobce popřela z důvodu nicotnosti rozhodčího nálezu v důsledku neplatnosti rozhodčí doložky. Rozhodčí nález doposud vydán nebyl. Dne 28.12.2010 byla podána u Smírčí a rozhodčí komory ČR, o.s., pouze rozhodčí žaloba. Jako právní důvod vzniku této pohledávky žalobce uvedl náklady rozhodčího řízení. Soud pohledávku žalobce č. 7 z titulu nároku na náhradu nákladů rozhodčího řízení žalobci nepřiznal a posoudil ji jako nedůvodnou. V dané věci je třeba uvést, že rozhodčí žaloba byla podána dne 28.12.2010, tedy před tím, než byl uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce (30.03.2011). Žaloba byla u Smírčí a rozhodčí komory ČR podána za účinnosti sjednané rozhodčí doložky v čl. VIII odst. 4 původní nezměněné smlouvy o půjčce č. 1F 100400/2007 ze dne 22.11.2007. Zde však absentuje dohoda účastníků o nákladech rozhodčího řízení. Z důvodu, že doposud nebyl rozhodčí nález vydán a nebylo tímto rozhodnuto ani o nákladech rozhodčího řízení, jsou irelevantní námitky žalované o neplatnosti rozhodčí doložky a nicotnosti rozhodčího nálezu. Není možné v konkrétní věci aplikovat rozhodčí doložku sjednanou následně dodatkem č. 1 ke smlouvě o půjčce dne 30.03.2011. Rozhodčí řízení, v němž žalobci vznikly náklady rozhodčího řízení, bylo tedy zahájeno před tím, než došlo k uzavření dodatku č. 1, proto je ve vztahu k těmto nákladům nezbytné aplikovat rozhodčí doložku obsaženou v původní smlouvě o půjčce. Jak bylo výše uvedeno, v této rozhodčí doložce (aniž by se soud zabýval její platností) dohoda o nákladech rozhodčího řízení absentuje a nárok žalobce na úhradu nákladů rozhodčího řízení tak postrádá jakýkoliv podklad.

Z důvodů výše uvedených byla proto žaloba jako nedůvodná zcela zamítnuta.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona.

V dané věci byl žalobce neúspěšný a v průběhu řízení vznikly žalované náklady řízení, proto soud rozhodl, že je žalobce povinen žalované uhradit náhradu nákladů řízení v celkové

ICM R výši 16.456 Kč. Tyto se sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/96 Sb. v platném znění za čtyři úkony právní služby-4x 3.100 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, vyjádření k žalobě, 2x účast u jednání). Dále za čtyři úkony právní služby náleží 4x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. a 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení je žalobce povinen zaplatit žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 30.10.2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Pavel Punčochář v.r. Vlasta Zezulová samosoudce

ICM R