25 ICm 2982/2011
25 ICm 2982/2011-179 (KSOS 25 INS 11870/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobkyně Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Hrabůvka, Horní 1427/60, zastoupené JUDr. Sylvou Vartovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Musorgského 1077/14, proti žalovanému Statutární město Ostrava, Městský obvod Ostrava-Jih, Ostrava-Hrabůvka, Hlavní 3, IČ: 845451, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalovaný nemá za žalobkyní vykonatelnou pohledávku z titulu poplatku za psa za období od 01.07.2007 do 31.12.2007 ve výši 500,-Kč, uplatněnou v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 25 INS 11870/2011 přihláškou podanou dne 28.07.2011, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 726,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně dne 04.11.2011 podala u soudu žalobu, kterou se domáhala vůči žalovanému určení neexistence pohledávky přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení ve věci žalobkyně přihláškou č. P1, a to vykonatelné pohledávky ve výši 500,-Kč dle platebního výměru (poplatek za psa za období od 01.07.2007 do 31.12.2007) s odůvodněním, že tuto pohledávku uhradila přímo na pokladně žalovaného, a proto ji v insolvenčním řízení popřela. Tvrdila, že k přihlášení psa došlo 30.05.2007, a téhož dne uhradila žalovanému dle předloženého pokladního dokladu 500,-Kč.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobkyni byl několikrát předložen přehled vyměřených místních poplatků za psa a přehled jejich plateb s tím, že jí bylo taktéž opakovaně vysvětlováno, že její platba ze dne 30.05.2007 ve výši 500,-Kč byla použita na úhradu poplatku za psa za květen 2007 (125,-Kč) a červen 2007 (125,-Kč) a ve zbylé části ve výši 250,-Kč byla platba započtena na úhradu části poplatku, který činil za období od 01.07.2007 do 31.12.2007 750,-Kč. Na poplatku za období od ,1.07.2007 do 31.12.2007 tak zůstal dluh ve výši 500,-Kč, který žalovaný uplatnil přihláškou v rámci vykonatelné pohledávky č. 1.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Soud provedl dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 25 INS 11870/2011, přičemž zjistil, že:

-z usnesení ze dne 05.08.2011, že byl zjištěn úpadek dlužnice Marie anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Kateřina Danielová a soud povolil řešení úpadku oddlužením, -z usnesení ze dne 13.12.2011, že bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, -z přihlášky pohledávky č. P1 doručené insolvenčnímu soudu 28.07.2011, že žalovaný jako věřitel přihlásil do insolvenčního řízení (mimo jiné) vykonatelnou pohledávku č. 1-poplatek za psa podle platebních výměrů, celkem ve výši 2.630,-Kč (sestávající také z částky 500,-Kč, která byla vyměřena platebním výměrem za platební období od 01.01.2007 do 31.12.2007 ze dne 22.11.2007, č.j. OFR/Tal/3951/2007/2710/07), -z protokolu o přezkumném jednání ze dne 06.10.2011, včetně seznamu přihlášených pohledávek věřitele č. 1-číslo přihlášky P1, že dlužnice popřela u pohledávky č. 1 částku 500,-Kč bez jakékoliv argumentace. Insolvenční správkyně pohledávku č. 1 v celém rozsahu uznala, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

ICM R

V daném případě věřitel-žalovaný přihlásil pohledávku č. 1 přihláškou P1 jako vykonatelnou. S ohledem na výsledek přezkumného jednání to byla pak žalobkyně, na které bylo, aby podala žalobu, což také učinila. Žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání ve smyslu ust. § 199 odst. 1 IZ ve spojení s ust. § 410 IZ oprávněnou osobou a směřuje v souladu s citovaným ustanovením proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku č. 1 přihlásil.

Dále ke sporné pohledávce soud zjistil:

-z platebního výměru za místní poplatek za psa za platební období od 01.01.2007 do 31.12.2007 ze dne 22.11.2007, č.j. OFR/Tal/3951/2007/2710/07, že žalovaný žalobkyni vyměřil podle § 11 zákona č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a ust. článku 6 OZV č. 6/2003, vyhlášky o místním poplatku ze psů a zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, poplatek za psa ve výši 500,-Kč. Platební výměr nabyl právní moci dne 01.01.2008 a vykonatelnosti 17.12.2007, -z kopie příjmového pokladního dokladu-číslo 126 ze dne 30.05.2007, že žalobkyně uhradila dne 30.05.2007 hotově do pokladny žalovaného částku 500,-Kč jako místní poplatek za psa.

V žalobě ani u jednání žalobkyně žádnou další úhradu na místním poplatku (tj. nad částku 500,-Kč) za psa přihlášeného v květnu 2007 netvrdila a doklad o provedené platbě nepředložila. Přitom úhrada místního poplatku za psa dne 30.05.2007 ve výši 500,-Kč nebyla v řízení sporná, přičemž tato platba byla žalovaným započtena na poplatek za psa za květen 2007 (125,-Kč) a červen 2007 (125,-Kč) a ve zbylé části ve výši 250,-Kč na úhradu části poplatku za období od 01.07.2007 do 31.12.2007. Na poplatku za období od 01.07.2007 do 31.12.2007 tak zbývá zaplatit dle pravomocného a vykonatelného platebního výměru č.j. OFR/Tal/3951/2007/2710/07 500,-Kč.

Na zjištěný skutkový stav soud navázal právní hodnocení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod ust. § 199 odst. 1 až 3 IZ, ust. § 410 odst. 3 IZ, § 192 odst. 1, ust. §§ 193 až 195 IZ, ust. § 160 odst. 1 IZ za současné aplikace ust. § 42 odst. 4 a ust. § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). Ustanovení § 199 odst. 3 IZ obdobně jako ust. § 198 odst. 2 IZ zakotvuje prvek legální povahy do insolvenčního řízení ve vztahu k incidenčnímu sporu, což vyplývá nejen z gramatického výkladu zmiňovaných norem, nýbrž i aplikace argumentu e ratione legis, když z důvodové zprávy (a sice její zvláštní části k ust. §§ 198 a 199) se podává, že tato zákonná ustanovení posilují koncentraci řízení. Podstata koncentrace řízení spočívá ve stanovení časového okamžiku-v tomto případě představovaného přezkumným jednáním (nejzazší časový okamžik)-kterým je vymezen prostor poskytující účastníkům možnost naplnit projednací zásadu. Tedy splnění procesních povinností vytvářející rámec pro následné budování (zjišťování) skutkového stavu soudem, na nějž je navázáno právní hodnocení, aby mohl soud v incidenčním sporu meritorně určit rozsah, v němž budou přihlášené pohledávky dlužníkových věřitelů uspokojeny (je-li totiž rozhodnuto, že věřitel, který ať již vystupuje na straně žalující či žalované, nemá nebo má v nižší než přihlášené částce pohledávku za

ICM R dlužníkem, nebude tato pohledávka v insolvenčním řízení uspokojena vůbec, případně ve výši, ve které nebyla přihlášena po právu).

Není pochyb o tom, že i popření pohledávky je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ust. § 42 odst. 4 o.s.ř., tj. jde-li o popření (jen) pravosti a výše pohledávky, musí být z popěrného úkonu zřejmé, že pohledávka nevznikla, respektive že již zcela zanikla nebo, že se zcela promlčela (ust. § 193 IZ), in eventum, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka s tím, že musí být současně uvedeno, jaká je skutečná výše pohledávky (ust. § 194 IZ), to vše, včetně uvedení skutečností, pro které má popírající subjekt za to, že pohledávka není pravá, in eventum její výše je nižší než přihlášená částka. Ustanovení § 199 odst. 3 IZ pak klade na popěrný úkon u vykonatelné pohledávky další nároky, a to ve spojení s ust. § 160 odst. 1 IZ za současné aplikace ust. § 79 odst. 1 o.s.ř. když je nezbytné, aby skutkové okolnosti, z nichž popěrný úkon vychází, byly vylíčeny nejen v žalobě, nýbrž i v protokolu o přezkumném jednání, potažmo seznamu přihlášených tak, aby umožňovaly jednoznačnou individualizaci skutkového děje (nemožnost záměny s jiným skutkem). Pro dlužníka jsou při popírání vykonatelné pohledávky, při řešení jeho úpadku oddlužením další omezení stanovena v § 410 odst. 3 IZ.

Koncentrace v podobě tzv. neúplné apelace byla do českého civilního procesu zakotvena novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., účinným od 01.01.2001. Za účelem nastoupení účinků porušení koncentrace bylo vysokými soudy vymezeno kritérium odlišující novoty, ve smyslu nově uplatněného skutkového tvrzení, od tzv. dolíčení (dotvrzení) skutkového stavu, které je možno aplikovat i v poměrech souzené věci. Pro závěr, zda skutečnosti uplatněné v žalobě jsou novoty, je rozhodné, zda byly žalobkyní v průběhu insolvenčního řízení do přezkumného jednání tvrzeny, respektive v protokolu o přezkumném jednání či seznamu přihlášených pohledávek zachyceny u popěrného úkonu. Pokud žalobkyně podrobněji rozvádí skutkové okolnosti, které byly uvedeny, nejedná se novoty, nýbrž o takzvané dolíčení skutkových okolností (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 09. 12. 2008, sp.zn. 25 Cdo 2302/2007). Žalobkyně jako dlužnice popřela dílčí pohledávku číslo 1 rozsahu 500,-Kč, přičemž jde-li o skutkovou, potažmo právní stránku popěrného úkonu zachycenou v seznamu přihlášených pohledávek, uvedla pouze, že pohledávku popírá. Popěrný dlužnice nesplňuje požadavky nastolené ust. § 42 odst. 4 o.s.ř., ust. §§ 193 a 194 IZ ve spojení s ust. § 199 odst. 3, ust. § 410 odst 3 IZ, ust. § 160 odst. 1 IZ a ust. § 79 odst. 1 o.s.ř., když je zřejmé, že pokud dlužnice popírá vykonatelnou pohledávku, musí v souladu s ust. § 199 odst. 1 IZ podat incidenční žalobu a v daném případě dlužnice žádná skutková tvrzení, natožpak právní hodnocení v rámci popěrného úkonu neuvedla. Nezbývá než na základě výše předestřeného kritéria dospět k závěru, že v žalobě uvedená skutková tvrzení, na něž je navázána právní kvalifikace, jsou nové, zapovězené, ke kterým soud nemůže přihlédnout. Absence procesní diligence (připravenosti) k incidenčnímu sporu mající kořeny v přezkumném jednání, nelze ipso facto v incidenčním sporu reparovat a za dané situace pak nemůže žaloba na popření vykonatelné pohledávky obstát, a proto musela být zamítnuta (výrok I. tohoto rozsudku).

I kdyby výše uvedená argumentace pro meritorní rozhodnutí souzené věci nebyla správná, soud zastává názor, že žalobě by nebylo možno vyhovět, neboť žalobkyně předloženým příjmovým pokladním dokladem ze dne 30.05.2007 neprokázala, že dluh-

ICM R poplatek za psa za období za období od 01.07.2007 do 31.12.2007 ve výši 500,-Kč uhradila, tj. že sporná část vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu zanikla.

O nákladech řízení soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. (podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl), když neshledal žádný důvod pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. (maje za to, že za důvod zvláštního zřetele nelze považovat pouhou skutečnost, že žalobkyně je v insolvenci, bylo ji povoleno oddlužení a byla ji ustanovena zástupkyně), a tedy pro to, aby si žalovaný náklady nesl sám. Soud tedy přiznal ve věci zcela úspěšnému žalovanému vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 726,-Kč. Tato částka je tvořena paušální náhradou hotových výdajů po 300,-Kč za dva úkony (vyjádření k žalobě a účast na jednání před soudem), vycházeje z nálezu Ústavního soudu ze dne 07.10.2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, podle kterého advokátem nezastoupený účastník řízení má mít právo na náhradu hotových výdajů ve výši 300,-Kč za jeden úkon, obdobně jako advokát podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, aniž by musel skutečně vynaložené hotové výdaje prokazovat, a dále z vyhlášky č. 254/2015 Sb. (§ 1 a § 2 odst. 3). Hotové výdaje celkem ve výši 600,-Kč pak byly navýšeny o 21% DPH 126,-Kč, když žalovaný prokázal, že je jejím plátcem. Žalobkyně je povinna zaplatit náklady řízení žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 13.11.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R