25 ICm 2965/2014
25 ICm 2965/2014-50 (KSOS 25 INS 21292/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobkyně: Ing. Libuše Dobrá, se sídlem Opava, Masarykova 39, PSČ 746 01, insolvenční správkyně dlužníka IPOS Opava, s.r.o., se sídlem Opava 7, Písková 569/14, PSČ 747 07, IČO 46577360, proti žalovanému: Komerční banka, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, IČO 45317054, o odpůrčí žalobě

takto:

I. Určuje se, že platba 919.350,47 Kč realizovaná dne 25.06.2013 obchodní společností IPOS Opava, s.r.o., IČO: 46577360, se sídlem Písková 569/14, 747 07 Opava, převodem na účet žalovaného číslo 27-6179470287/0100, je neúčinným právním úkonem vůči věřitelům v insolvenčním řízení KSOS 25 INS 21292/2013.

II. Žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka IPOS Opava, s.r.o., IČO: 46577360, se sídlem Písková 569/14, 747 07 Opava, v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 21292/2013

částku ve výši 919.350,47 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 09.09.2014 došlou soudu dne 10.09.2014 domáhala se žalobkyně vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že platba 919.350,47 Kč realizovaná dne 25.06.2013 obchodní společností IPOS Opava, s.r.o., IČO: 46577360, se sídlem Písková 569/14, 747 07 Opava, převodem na účet žalovaného číslo 27-6179470287/0100, je neúčinným právním úkonem vůči věřitelům v insolvenčním řízení KSOS 25 INS 21292/2013 a že žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka IPOS Opava, s.r.o., IČO: 46577360, se sídlem Písková 569/14, 747 07 Opava, v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 21292/2013 částku ve výši 919.350,47 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že v rámci výkonu činnosti žalobkyně jako insolvenčního správce (dále IS) dlužníka IPOS Opava, s.r.o., se sídlem Písková 569/14, 747 07 Opava, IČO: 46577360 (dále dlužníka) bylo zjištěno, že dlužník uhradil žalovanému dne 25.06.2013 částku ve výši 919.350,47 Kč převodem z účtu dlužníka vedeného u ČSOB, a.s., číslo účtu 255404648/0300. Žalobkyně měla za to, že úhrada výše uvedené částky je neúčinným úkonem vůči věřitelům v insolvenčním řízení dlužníka a že byly splněny všechny zákonné podmínky neúčinnosti právního úkonu, a to podmínka vyššího uspokojení některého z věřitelů na úkor ostatních věřitelů v důsledku zvýhodňujícího právního úkonu, podmínka učinění úkonu v době úpadku dlužníka, podmínka učinění úkonu ve lhůtě jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení a podmínka absence liberačních důvodů dle ust. § 241 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Poskytnutím výše uvedeného plnění došlo ke zvýhodnění žalovaného jako věřitele a k jeho vyššímu uspokojení na úkor ostatních věřitelů. Napadaný právní úkon byl učiněn dne 25.06.2013, přičemž insolvenční řízení bylo zahájeno dne 31.07.2013. V této době měl dlužník celou řadu věřitelů, jejichž pohledávky neplnil po dobu delší než 30 dnů a zároveň delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Žalobkyně uvedla konkrétní pohledávky přihlášených věřitelů, a to pohledávku věřitele VLČEK CZ, s.r.o. ve výši 217.753,-Kč, pohledávku věřitele LOSERT spol. s r.o. ve výši 144.536,-Kč, pohledávku věřitele THERMATOP spol. s r. o. ve výši 449.985,40 Kč. Právní úkon nebyl právním úkonem učiněným za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný majetkový prospěch.

Žalovaný v písemném procesním stanovisku odmítl, že by se v případě doplacení úvěru dlužníkem jednalo o zvýhodňující právní úkon a že si měl být žalovaný vědom úpadku dlužníka či tento mohl v době přijetí platby rozpoznat. Žalovaný uvedl, že dlužníkem bylo hrazeno ve prospěch žalovaného na základě smlouvy o revolvingovém úvěru reg. č. 0099002103127. Dlužník poukázáním platby pouze plnil na svůj splatný dluh, což spadá pod úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku. Žalovaný má za to, že plnění splatného dluhu nelze podřadit mezi zvýhodňující právní úkony tak, jak stanoví § 241 odst. 3

IZ. Žalovany dále namítl, že není zřejmé, že dlužník provedl napadený úkon v době, kdy byl v úpadku, či zdali měl tento úkon k úpadku vést. Dlužník totiž disponoval finančními prostředky v řádech miliónů a rovněž uspokojoval i další věřitele. Dlužník k datu 22.02.2013 rovněž vlastnil nemovitost zapsanou na LV 1058, katastrální území Jaktař, obec Opava a lze dovodit, že došlo k prodeji nemovitosti a hrazení závazku mnoha věřitelům, kam spadá i odporovaný úkon dlužníka. Žalovaný dále uvedl, že na odporovatelnou platbu dopadá liberační důvod uvedený v § 241 odst. 5 písm. b) IZ a má za to, že plnění splatného dluhu lze považovat za chování obvyklé v obchodním styku, přičemž žalovaný nemohl při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by toto jednání mohlo vést k úpadku. Kdyby měl žalovaný povědomí o úpadkové situaci dlužníka, neznehodnotil by blankosměnku, kterou měl ve svém držení k zajištění pohledávky z úvěrové smlouvy.

U ústního jednání konaného dne 08.10.2015 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalobkyně uvedla, že má za to, že se nejedná o úkon, který je obvyklý v obchodním styku. Nebylo poskytnuto žádné protiplnění v rozhodujícím období, ve kterém byla provedena finanční úhrada. Protiplnění bylo poskytnuto v roce 2011. Žalobkyně dále uvedla, že o přiměřené protiplnění se jedná jen tehdy, je-li v rozhodujícím období přínosem pro majetkovou podstatu. Jelikož nebylo poskytnuto protiplnění dle ust. § 241 odst. 5 písm. b) IZ, není třeba také prokazovat skutečnost, že žalovaná strana mohla poznat, že dlužník je v úpadku. Žalovaný uvedl, že se nejednalo o žádné plnění bez právního důvodu. Je bez významu, že k poskytnutí došlo v roce 2011 a přijetí splátky z úvěru po splatnosti v roce 2013. Jde tedy o úkon obvyklý v obchodním styku a je na žalobkyni, aby prokázala případnou vědomost žalovaného o úpadku. Žalovaný dále učinil skutečnost úpadku ke dni 25.06.2013 spornou skutečností.

Mezi účastníky řízení nebylo sporu ohledně skutečností: -zahájení insolvenčního řízení dne 31.07.2013, zjištění úpadku dlužníka dne 11.09.2013, ustanovení žalobkyně IS, -včasné podání odpůrčí žaloby a uskutečnění napadaného úkonu v rozhodné době, -uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí peněžních prostředků a vrácení peněžních prostředků tak, jak je uvedeno v žalobě a ve vyjádření k žalobě.

V daném případě byla sporná skutečnost úpadku dlužníka ke dni uskutečnění napadaného právního úkonu a dále, zda se jedná o úkon vymezený v ust. § 241 odst. 5 písm. b) IZ, tedy úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch.

Předpoklady neúčinnosti právních úkonů stanoví v poměrech insolvenčního řízení IZ s tím, že jejich prokázání je zásadně věcí IS. Odpůrčí žalobou (§ 239 IZ) lze současně uplatnit jak neúčinnost právního úkonu dlužníka (určovací výrok), tak i požadavek na úhradu plnění (peněžité plnění), jež tím ušlo z majetkové podstaty dlužníka (§ 235, 237 IZ). V obou případech jde o nároky vzešlé z odpůrčího práva v insolvenci. Odpůrčí nárok se tedy zásadně prosazuje odpůrčí žalobou, kterou uplatňuje zásadně pouze insolvenční správce. Předpokladem vyhovění odpůrčí žalobě dle IZ je včasné podání odpůrčí žaloby, a to ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, naplnění jedné ze skutkových podstat, kterými jsou 1) právní úkony bez přiměřeného protiplnění (§ 240 IZ), 2) zvýhodňující právní úkony (§ 241 IZ) a 3) úmyslně zkracující právní úkony (§ 242 IZ).

Dalším předpokladem vyhovění odpůrčí žalobě je, že právní úkon byl uskutečněný v rozhodné době před zahájením insolvenčního řízení.

S ohledem na výše uvedená nesporná tvrzení byl učiněn závěr o včasnosti podání odpůrčí žaloby v poměrech insolvenčního řízení, tedy že byla podána ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky o rozhodnutí o úpadku (§ 239 odst. 3 IZ). Dále byl učiněn závěr o aktivní legitimaci žalobkyně, která byla ustanovena IS dlužníka, u kterého byl dne 11.09.2013 zjištěn úpadek. Mezi účastníky řízení dále bylo nesporné splnění dalšího předpokladů vyhovění odpůrčí žalobě dle IZ, a to že právní úkon byl učiněn v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení (§ 241 odst. 4 IZ).

V dané věci byl odporován právní úkon, a to plnění dluhu z titulu smlouvy o úvěru. Odporovat lze obecně právním jednání, jímž dlužník zvýhodňuje některé své věřitele na úkor jiných (§ 235 odst. 1 IZ). Konkrétní definice zvýhodňujícího jednání je však užší: zvýhodňujícím je jen takové jednání, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkurzu (§ 241 odst. 1 IZ). Nejčastějším případem zvýhodňujícího právního jednání je právě plnění dluhu. Plnění na nedospělý dluh je dokonce uvedeno v demonstrativním výčtu typických zvýhodňujících jednání [(§ 241 odst. 3 písm. a) IZ].

Soud nejprve posuzoval spornou skutečnost úpadku dlužníka ke dni uskutečnění napadaného právního úkonu, tedy ke dni 25.06.2013, jakožto základní podmínku odporovatelnosti. Dokazování úpadku dlužníka usnadňuje IS právní domněnka v ust. § 3 odst. 2 IZ. Podle ust. § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Výše citované ustanovení upravuje (mimo jiné) vyvratitelnou domněnku o tom, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, v případě, že tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Tato vyvratitelná domněnka neschopnosti dlužníka plnit své peněžité závazky se neuplatní jen pro účely rozhodnutí o úpadku (§ 136 a násl. IZ), nýbrž i v dalších případech, kdy IZ váže vznik případných práv a povinností na stav úpadku dlužníka. Tak je tomu např. jde-li o odpovědnost za škodu nebo jinou újmu vzniklou porušením povinností podat insolvenční návrh (§ 98 a § 99 IZ) nebo jde-li o neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění (§ 240 odst. 2 IZ), popř. o neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů (§ 241 odst. 2 IZ), (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, senátní značka 29 ICdo 14/2012.

K prokázání stavu úpadku dlužníka k datu uskutečnění právního úkonu soud provedl důkaz přihláškami pohledávek do insolvenčního řízení dlužníka, a to přihláškou č. P14 č. věřitele 13, přihláškou č. P15 č. věřitele 14 a přihláškou č. P22 č. věřitele 21.

Z přihlášky vedené pod č. P14 bylo zjištěno, že věřitel č. 13 VLČEK CZ s.r.o., se sídlem Opava-Kateřinky, Na Bahně 1643/23a, PSČ 747 05, IČO: 28643381 si přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 322.143,-Kč z titulu uzavřené smlouvy o dílo ze dne 05.05.2011. Výše jistiny činila částku 217.753,-Kč a smluvní úroky z prodlení ve výši 92.870,-Kč. Pohledávka byla splatná ve výši jistiny od 23.11.2012 a ve výši smluvních úroků z prodlení od 31.07.2013. Z přihlášky vedené pod č. P15 bylo zjištěno, že věřitel č. 14 LOSERT spol. s r.o., se sídlem Opava-Zlatníky, Ke mlýnu 37/11, PSČ 746 01, IČO: 61947342 si přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 144.506,-Kč z titulu prodeje stavebních materiálů, jejichž cena byla vyúčtována fakturou č. 21016481 na částku 7.868,-Kč splatnou dne 08.12.2010, fakturou č. 21016510 na částku 5.236,-Kč splatnou dne 22.12.2010, fakturou č. 21016550 na částku 6.502,-Kč splatnou dne 09.01.2011, fakturou č. 21016570 na částku 3.196,-Kč splatnou dne 09.02.2011, fakturou č. 110160025 na částku 267,-Kč splatnou dne 20.04.2011, fakturou č. 110160078 na částku 3.310,-Kč splatnou dne 16.05.2011, fakturou č. 110160139 na částku 6.406,-Kč splatnou dne 08.06.2011, fakturou č. 110160163 na částku 6.310,-Kč splatnou dne 26.06.2011, fakturou č. 110160196 na částku 4.105,-Kč splatnou dne 10.7.2011, fakturou č. 110160257 na částku 3.920,-Kč splatnou dne 10.08.2011, fakturou č. 110160307 na částku 1.640,-Kč splatnou dne 05.09.2011, fakturou č. 110160361 na částku 1.863,-Kč splatnou dne 10.10.2011, fakturou č. 110160395 na částku 17.678,-Kč splatnou dne 15.11.2011, fakturou č. 110160448 na částku 8.182,-Kč splatnou dne 10.12.2011, fakturou č. 110160494 na částku 5.551,-Kč splatnou dne 08.01.2012, fakturou č. 110160549 na částku 7.532,-Kč splatnou dne 31.01.2012, fakturou č. 120160064 na částku 21.431,-Kč splatnou dne 09.05.2012, fakturou č. 120160087 na částku 13.111,-Kč splatnou dne 06.06.2012, fakturou č. 120160132 na částku 2.182,-Kč splatnou dne 17.07.2012, fakturou č. 120160190 na částku 1.788,-Kč splatnou dne 08.08.2012, fakturou č. 120160228 na částku 322,-Kč splatnou dne 05.09.2012, fakturou č. 120160306 na částku 127,-Kč splatnou dne 10.10.2012, fakturou č. 120160342 na částku 859,-Kč splatnou dne 06.11.2012, fakturou č. 120160369 na částku 2.014,-Kč splatnou dne 03.12.2012, fakturou č. 120160446 na částku 13.106,-Kč splatnou dne 07.01.2013. Z přihlášky vedené pod č. P22 bylo zjištěno, že věřitel č. 21 THERMATOP spol. s r.o., se sídlem Bolatická 332/23a, Kouty, 747 21 Kravaře, IČO: 25835343 si přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 834.849,84 Kč z titulu neuhrazené kupní ceny za dodané zboží a neuhrazené ceny za provedené práce, kdy tyto byly vyfakturovány fakturou č. 11251 na částku 38.302,-Kč splatnou dne 18.10.2011 včetně příslušné DPH a fakturou č. 11252 na částku 313.395,40 Kč. Celková výše jistiny činila částku 321.697,40 Kč a celková výše zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty činila částku 513.152,44 Kč. Usnesením o částečném odmítnutí přihlášky č. j.: KSOS 25 INS 21292/2013-P22-3 ze dne 08.04.2014 byla přihláška ve výši 384.864,44 Kč odmítnuta a věřiteli zůstala pohledávka ve výši 449.985,40 Kč.

Z přihlášek bylo zjištěno, že dlužník má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Po provedeném dokazování výše uvedenými přihláškami žalovaný nepopíral nadále skutečnost vzniku, existence a splatnosti přihlášených pohledávek a byla tak založena vyvratitelná právní domněnka úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ, dle kterého se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže je neplní po dobu alespoň 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Úpadek se tedy předpokládal a bylo na žalovaném, aby tuto skutečnost vyvrátil. Žalovaný sice skutečnost úpadku nejprve popřel, poté však nepopřel skutečnost vzniku, existence a splatnosti přihlášených pohledávek, které byly provedeny k důkazu. Žalovaný tak neunesl důkazní břemeno, ačkoliv byl ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. poučen o uvedení skutečnosti k vyvrácení domněnky existence úpadku dlužníka ke dni napadeného právního úkonu a k označení důkazu k prokázání svých tvrzení. K vyvrácení domněnky existence úpadku dlužníka žalovaný navrhl dopisy dlužníka žalovanému ze dne 05.03.2013 a 03.04.2011. Těmito listinami však domněnka existence úpadku vyvrácena nabyla a další důkazní návrhy žalovaný neučinil. Těmito dopisy dlužník reagoval na upomínky ohledně úhrady závazků vůči žalovanému.

V dané věci tak bylo zjištěno, že dlužník žalovanému zaplatil částku 919.350,47 Kč v době, kdy byl dlužník v úpadku a v tomto důsledku se žalovanému jako věřiteli dlužníka dostalo na úkor ostatních věřitelů vyšší uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkurzu.

IZ vedle pozitivní definice zvýhodňujícího jednání (§ 241 odst. 1, 2, 3 IZ) však obsahuje i definici negativní, jíž se stanoví případy, kdy právnímu jednání, třebaže by jinak naplňovalo znaky zvýhodňujícího úkonu, výjimečně úspěšně odporováno být nemůže (§ 241 odst. 5 IZ). Podle tohoto ust. není zvýhodňujícím plněním dluhu takové plnění, k němuž došlo za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, nešlo o plnění ve prospěch blízké či koncernové osoby a věřitel, jenž plnění dluhu přijal, nemohl ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku nebo že toto plnění mohlo k jeho úpadku vést. Tyto předpoklady, na jejichž základě může být žaloba odporující zvýhodňujícímu jednání zamítnuta, však musí prokazovat žalovaný. Těmito předpoklady tedy jsou jednak okolnosti, za nichž bylo plnění dluhu poskytnuto a hodnocení jejich obvyklosti. Druhou podmínkou, jež souvisí s podmínkou obvyklosti v obchodním styku, je přiměřené protiplnění nebo dosažení přiměřeného majetkového prospěchu. Třetím negativním znakem zvýhodňujícího plnění dluhu je to, že osobou, jež plnění jako věřitel přijala, není osoba dlužníku blízká nebo osoba tvořící koncern. Poslední okolností vylučující vyslovení neúčinnosti zvýhodňujícího právního jednání je, že osoba, jíž bylo plnění dluhu poskytnuto, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by toto plnění mohlo k úpadku dlužníka vést. Všechny výše uvedené podmínky musí být splněny kumulativně.

Soud tak dále zjišťoval skutečnost, zda se jedná o právní úkon ve smyslu negativního vymezení zvýhodňujícího úkonu a dospěl k závěru, že v dané věci však nebyla splněna druhá uvedená podmínka negativního vymezení zvýhodňujícího plnění, a to konkrétně obdržení přiměřeného protiplnění nebo jiného přiměřeného majetkového prospěchu. Formální protiplnění v rámci oboustranně zavazujícího právního vztahu mezi dlužníkem a věřitelem je přiměřeným majetkovým prospěchem jen tehdy, je-li poskytnuto současně s plněním dlužníka. Neposkytují-li si strany vzájemná plnění simultánně, dochází mezi plněním k časovému nesouladu. Plní-li dlužník později než jeho protistrana, žádného nového (dalšího) dodatečného protiplnění se mu tímto totiž nedostává.

Soud má za to, že přiměřenost protiplnění nelze poměřovat vůči původnímu plnění, které dlužník v minulosti obdržel, v konkrétním případě poskytnutí peněžních prostředků na základě smlouvy o úvěru. Zvýhodňujícím jednáním zde není jednání směřující ke vzniku závazku, ale k jeho zániku. Pohledávka korespondující plnění, které dlužník dříve přijal, nemá zvláštní výhody, než pohledávky ostatních věřitelů. V opačném případě by se tak jednalo o zvýhodněného věřitele. Negativní definici zvýhodňujícího jednání proto plnění dluhu, za nějž se dlužníku dostalo dřívějšího protiplnění, je vyhověno jen tehdy, přinese-li dlužníkovi další prospěch. Protiplnění, není-li souběžné, bez dalšího přiměřeným majetkovým prospěchem tedy není.

S ohledem na výše uvedenou skutečnost soud již nezjišťoval další výše uvedené podmínky negativního vymezení zvýhodňujícího právního jednání.

V dané věci tedy bylo zjištěno, že dlužník žalovanému zaplatil částku 919.350,47 Kč v době, kdy byl dlužník v úpadku a nebyl všechny své dluhy schopen plnit a v tomto důsledku se žalovanému jako věřiteli dlužníka dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkurzu. Jedná se tak o preferenční soluční právní jednání, kterým dlužník docílil zánik závazku vůči žalovanému, a tím došlo nikoli k poměrnému uspokojení dalších dlužníkových věřitelů. V daném případě tak plnění dluhu, byť splatného, bylo zvýhodňujícím právním jednáním a ve smyslu ust. § 241 odst. 1, 2 IZ došlo k naplnění skutkové podstaty zvýhodňujícího právního úkonu a žalovaný neprokázal naplnění negativního vymezení zvýhodňujícího právního úkonu dle ust. § 241 odst. 5 IZ. Soud z výše uvedených důvodu odpůrčí žalobě vyhověl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého by žalobkyně, která měla ve věci zcela procesní úspěch, měla právo na jejich náhradu vůči žalovanému. Jelikož se žalobkyně náhrady nákladů řízení vzdala, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 15.10.2015

Mgr. Jana Martínková, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová