25 ICm 2914/2013
25 ICm 2914/2013-49 (KSOS 25 INS 27511/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce Mgr. Daniela Siweho, se sídlem Český Těšín, Hlavní třída 87/2, insolvenčního správce dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Mosty u Jablunkova 116, proti žalovanému Vítězslavu anonymizovano , anonymizovano , bytem Jablunkov, Mlýnská 37, zastoupenému JUDr. Davidem Jopkem, Ph.D., advokátem se sídlem Třinec, Náměstí Svobody 527, o odpůrčí žalobě,

takto:

I. Určuje se, že právní úkon, učiněný dne 4. září 2012 dlužníkem Jiřím Kučerou, nar. 26. září 1964, bytem Mosty u Jablunkova 116, spočívající v odmítnutí dědictví po zemřelé zůstavitelce Anežce anonymizovano , nar. 25. ledna 1940, naposledy bytem Mosty u Jablunkova 116, z nějž měl žalovaný prospěch, je neúčinný vůči věřitelům v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 25 INS 27511/2012.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit do majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 25 INS 27511/2012 částku 314,-Kč, odpovídající souhrnu zůstatků na vkladních knížkách na jméno zůstavitelky vedených u České spořitelny, a.s., a to poukázáním ve prospěch bankovního účtu č. 2200105199/2010 vedeného u Fio banka, a.s.

III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 28.08.2013 domáhal se žalobce, aby bylo určeno, že právní úkon, učiněný dne 04.09.2012 dlužníkem Jiřím Kučerou, spočívající v odmítnutí dědictví po zemřelé zůstavitelce Anežce anonymizovano , anonymizovano , z nějž měl žalovaný prospěch, je neúčinný vůči věřitelům v insolvenčním řízení, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 25 INS 27511/2012, a dále aby žalovanému byla uložena povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit do majetkové podstaty částku 314,-Kč, odpovídající souhrnu zůstatku na vkladních knížkách na jméno zůstavitelky vedených u České spořitelny, a.s., a to poukázáním ve prospěch bankovního účtu vedeného u Fio banka a.s. Tvrdil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.11.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka Jiřího anonymizovano a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. U žalovaného je dána pasivní legitimace, neboť měl prospěch z právního úkonu, jemuž je odporováno. Žalovaný je věřitelem dlužníka, když má vůči němu přednostní pohledávku z titulu plnění vyživovací povinnosti. Po zemřelé matce dlužníka paní Anežce anonymizovano , anonymizovano , naposledy bytem Mosty u Jablunkova 116, a zemřelé 27.05.2012 probíhalo dědické řízení pod sp.zn. 46 D 613/2012. V rámci dědického řízení bylo zjištěno, že do dědictví náleží: a. podíl ideální jedné poloviny (1/2) nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 1582 pro katastrální území Mosty u Jablunkova, obec Mosty u Jablunkova, kterými jsou rodinný dům č.p. 116 v Mostech u Jablunkova postavený na pozemcích st.p.č. 344/1 a st.p.č. 344/2 (pozemek jiného vlastníka dle listu vlastnictví č. 792), již odstraněná zemědělská stavba dosud zapsaná jako stavba na pozemcích st.p.č. 343/1 a st.p.č. 343/2 (pozemek jiného vlastníka dle listu vlastnictví č. 792), pozemky st.p.č. 343/1 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 344/1 zastavěná plocha a nádvoří, p.p.č. 4238/1 orná půda, p.p.č. 4241/1 zahrada a pozemky ve zjednodušené evidenci-parcely původ Pozemkový katastr (PK), a to p.p.č. (4175/4, 4176/2, 4238/1, 4248/1 a 4249/1), se vším příslušenstvím a součástmi, včetně studny, venkovních úprav a trvalých porostů, v hodnotě 711.500,-Kč, b. dosud v katastru nemovitostí nezapsaná stavba garáže postavená pravděpodobně na pozemku st.p.č. 344/2 (pozemek jiného vlastníka dle listu vlastnictví č. 792) v katastrálním území a obci Mosty u Jablunkova, bez součástí a příslušenství, v hodnotě 40.000,-Kč, c. podíl ideálních tří dvacetičtyřtin (3/24) nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 148 pro katastrální území a obec Mosty u Jablunkova, kterou je pozemek p.p.č. 5029 ostatní plocha, bez součástí a příslušenství, v hodnotě 773,-Kč, d. podíl ideální jedné čtvrtiny (1/4) nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 1057 pro katastrální území a obec Mosty u Jablunkova, kterými jsou pozemky p.p.č. 4238/3 orná půda, p.p.č. 4241/3 zahrada, p.p.č. 4250/1 a pozemky ve zjednodušené evidenci- parcely původ Pozemkový katastr (PK), a to p.p.č. (4248/3, 4249/3), bez součástí a příslušenství, v hodnotě 20.358,-Kč, e. podíl ideálních tří dvanáctin (3/12) nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 1538 pro katastrální území a obec Mosty u Jablunkova, kterými jsou pozemky p.p.č. 4217/13 lesní pozemek, p.p.č. 4217/15 lesní pozemek a pozemky ve zjednodušené

evidenci-parcely původ Pozemkový katastr (PK), a to p.p.č. (4217/3, 4217/9 a 4218), se vším příslušenstvím a součástmi, včetně lesního porostu, v hodnotě 53.786,-Kč, f. podíl ideálních tří dvanáctin (3/12) nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 2470 pro katastrální území a obec Mosty u Jablunkova, kterou je pozemek p.p.č. 5028 ostatní plocha, bez součástí a příslušenství, v hodnotě 941,-Kč, g. zůstatek na vkladní knížce vedené u České spořitelny, a.s. na jméno Anežka anonymizovano č. 1848254010/0800, včetně dispozičních práv, ve výši 133,-Kč, h. zůstatek na vkladní knížce vedené u České spořitelny, a.s. na jméno Anežka anonymizovano č. 1848613060/0800, včetně dispozičních práv, ve výši 181,-Kč, i. bytové zařízení do jednoho staré 50 let (2 skříně, sekretář, válenda) určeno k likvidaci, v hodnotě 1.000,-Kč, j. šatstvo, prádlo, obuv, v hodnotě 1.000,-Kč. Obvyklá cena majetku byla určena částkou 829.672,-Kč. Oproti tomu výše dluhů, která představuje výhradně náklady pohřbu, byla určena částkou 21.513,-Kč. Čistá hodnota dědictví tak byla určena částkou 808.159,-Kč. Zůstavitelka zemřela jako vdova bez zanechání závěti. Jako její univerzální dědic nastoupil v první dědické skupině dlužník, který však v rámci jednání před soudním komisařem dne 04.09.2012 dědictví celého majetku po zůstavitelce odmítl. V rámci jednání před soudním komisařem dne 17.10.2012 vystupoval dlužník na základě plné moci, kterou mu žalovaný udělil, jako jeho zmocněnec. Po poučení, které mu bylo uděleno ze strany soudního komisaře, žalovaný prostřednictvím dlužníka dědictví neodmítl. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.10.2012, č.j. 46 D 613/2012-56, které nabylo právní moci dne 17.10.2012, mu následně bylo potvrzeno nabytí veškerého dědictví jako univerzálnímu dědici po zůstavitelce. Již osm dní po nabytí právní moci usnesení uzavřel dlužník se žalovaným darovací smlouvu, ve které se zavázal poskytovat dlužníkovi pravidelné peněžní dary ve výši 2.000,-Kč měsíčně, a to po dobu 5 let ode dne právní moci usnesení o schválení oddlužení formou splátkového kalendáře dlužníka. Dne 01.11.2012 vyhotovil dlužník insolvenční návrh, který dne 05.11.2012 předal poštovnímu přepravci, který byl insolvenčnímu soudu doručen 06.11.2012. V důsledku odmítnutí dědictví dlužníkem a následném neodmítnutí dědictví žalovaným toto zcela připadlo žalovanému, a proto měl z tohoto úkonu (odmítnutí dědictví dlužníkem) prospěch. Jestliže byla obvyklá cena majetku po zůstavitelce Anežce anonymizovano určena na částku 829.672,-Kč a čistá hodnota dědictví na částku 808.159,-Kč, pak je podle okolností případu zřejmé, že o tuto čistou hodnotu by se zvětšil majetek dlužníka, kdyby dědictví neodmítnul. Za situace, kdy bylo dlužníkovi schváleno oddlužení splátkovým kalendářem, lze konstatovat, že dlužník zkrátil uspokojení pohledávek věřitelů až o 50 % (cca 330.000,-Kč). Třebaže oproti původním odhadům 50 % uspokojení věřitelů za 5 let oddlužení, je nynější odhad až 68 % uspokojení, nicméně vzhledem k původní celkové výši pohledávek 676.361,52 Kč, tím spíše k aktualizované výši pohledávek 611.966,52 Kč, by mohli být věřitelé uspokojeni v celém rozsahu, kdyby mohl být zpeněžen majetek, který dlužník v dědickém řízení dne 04.09.2012 odmítnul. Pokud by se počítala možnost uspokojení pohledávek věřitelů striktně podle podmínek dlužníka v době, kdy bylo dědictví odmítnuto, resp. přijato ve prospěch žalovaného, tak by zkrácení pohledávek věřitelů dosahovalo prakticky 100 %. Dále žalobce dovozoval, že žalovaný neprokázal ani splnění podmínky náležité pečlivosti, tedy neučinil aktivně ničeho, aby zjistil majetkovou situaci dlužníka, tedy svého otce.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s argumentací, že neuzavřel s otcem (dlužníkem) žádné smlouvy o daru či půjčce. Peněžité dary jsou dlužníku poskytovány jinými osobami-odlišnými od žalovaného. I když dlužník jednal na plnou moc žalovaného, jednal zcela po právu a v souladu s vůlí zesnulé matky, aby mohli dědit vnuci zesnulé. Nelze v tomto spatřovat nic mimořádného ani zkracující úkon, nýbrž naplnění poslední vůle zesnulé, která nebyla nikdy převtělena do notářem registrované závěti. Dle názoru žalovaného nejsou podmínky odporovatelnosti právního úkonu splněny, když v daném případě je zjevné, že pohledávky z tvrzených půjček jsou nevymahatelné. Je na věřiteli (insolvenčnímu správci), aby prokázal, že pohledávka je vymahatelná a právní úkon dlužníka zkracuje (objektivně posuzováno) její uspokojení. Podmínka pro úspěšné uplatnění odpůrčího práva (zkrácení věřitele) prostřednictvím odpůrčí žaloby není splněna, jestliže lze k uspokojení věřitelovy vymahatelné pohledávky prokazatelně použít jiný majetek dlužníka, což je tento případ, kdy dlužník dobrovolně plní splátkový kalendář platbami finančních prostředků z příjmů; nehledě ke skutečnosti, že by dědictví nikdy nenabyl, když fakticky chtěla zůstavitelka odkázat majetek svému vnukovi, který v předmětných nemovitostech hospodaří, na rozdíl od dlužníka, a vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu a nákladům nebyl tento úkon proveden ve formě notářského zápisu. Ke zkrácení věřitelovy pohledávky nedošlo, neboť dlužník má navzdory odporovanému úkonu a případným dluhům majetek (příjmy z důchodu a pracovního poměru), který postačuje, aby se z něj věřitelé uspokojili. Současně uvedl, že úmysl dlužníka a vědomost druhé strany právního úkonu o úmyslu dlužníka zkrátit kteréhokoliv věřitele musí být věřitelem tvrzeny a dokázány zároveň (povinnost tvrzení, důkazní povinnost, unesení břemene tvrzení i důkazního břemene nese insolvenční správce). Zdůraznil, že je třeba vzít v potaz, že žalovaný je invalidním důchodcem (téměř nevidomý), stejně tak dlužník, a proto je třeba s ohledem na všechny okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu objektivně posuzovat, zda při vynaložení náležité pečlivosti mohl rozpoznat úmysl dlužníka zkrátit, který objektivně vzato musí být dán. V daném případě nemohl žalovaný vědět o dluzích svého otce, se kterým již nežil ve společné domácnosti a už vůbec ne o jeho záměru podat návrh na oddlužení (insolvenční návrh). Nemohl také ovlivnit vůli zůstavitelky, resp. jednání svého otce, to je to, za koho dědictví bude či nebude odmítnuto.

U jednání byl žalovaný podle ust. 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučen, že je na něm, aby zcela konkrétně tvrdil a prokázal, že jako osoba blízká ve vztahu k dlužníkovi nemohl úmysl dlužníka krátit věřitele v době učinění odporovatelného právního úkonu při vyvinutí náležité pečlivosti rozpoznat. Po tomto poučení žalovaný uvedl, že v době učinění právního úkonu (odmítnutí dědictví) byl nezletilý, student, nevidomý, takže jeho rozpoznávací možnosti a rovněž informační možnosti byly sníženy. Žalovaný s dlužníkem nežil ve společné domácnosti, v rodině žalovaného se nevědělo o tom, že by otec žalovaného, tedy dlužník měl dluhy. Dlužník žalovaného neinformoval o svých finančních poměrech. Jediný způsob, jak mohl žalovaný zjistit poznatky o svém otci a také je zjišťoval, byl internet. V rozhodné době byl odkázán na pomoc blízkých, informace z internetu mohl získat jen za použití programu, který převáděl psaný text do mluveného slova. K tvrzení, že o úmyslu dlužníka nevěděl a vědět nemohl a že vynaložil objektivní možnou pečlivost k jeho rozpoznání, navrhoval svůj výslech, výslech dlužníka a výslech své matky jako svědkyně.

Z listin z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 25 INS 27511/2012 vzal soud za prokázáno, že dne 06.11.2012 byl Krajskému soudu v Ostravě doručen insolvenční návrh ve věci dlužníka Jiřího anonymizovano na povolení oddlužení a dle vyhlášky bylo insolvenční řízení zahájeno tentýž den (06.11.2012). Z usnesení ze dne 28.11.2012 soud zjistil, že účinky rozhodnutí o úpadku ve věci dlužníka nastaly 28.11.2012 a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Usnesením ze dne 29.04.2013 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Z prezenčního razítka podatelny Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.08.2013 soud zjistil, že tohoto dne v 7.30 hod. byla podána včasná odpůrčí žaloba věcně aktivně legitimovaným žalobcem proti pasivně legitimovanému žalovanému a jsou tak splněny formální předpoklady projednatelnosti incidenční odpůrčí žaloby dle ust. § 239 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ), dle kterého odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové postaty; jde o incidenční spor (odst. 1) a insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3).

V prvé řadě soud po věcné stránce konstatuje, že v tomto řízení (s ohledem na argumentaci prezentovanou v žalobě a ve vyjádření žalovaného) nepovažoval za sporné, že v době, kdy došlo k odmítnutí dědictví, tedy v září 2012, byl již dlužník v úpadku, a že mezi dlužníkem a žalovaným je vztah osoby blízké. K těmto okolnostem proto nebylo prováděno dokazování.

Dále soud dospěl k následujícím zjištěním z jednotlivých provedených důkazů:

Z příloh k návrhu insolvenčního dlužníka na povolení oddlužení vzal soud za prokázáno, že dlužník deklaroval v tomto návrhu, že má 12 peněžitých závazků u šesti věřitelů v souhrnné výši 692.473,-Kč, jednu vyživovací povinnost ve výši 1.400,-Kč měsíčně vůči žalovanému, pobírá invalidní důchod ve výši 9.248,-Kč a měl příjem z několika brigád. Má uzavřené dvě darovací smlouvy na celkový příjem 4.000,-Kč měsíčně, a rovněž uvedl svůj movitý majetek, který pořídil v hodnotě několika desítek tisíc Kč. A také svou pohledávku ze stavebního spoření u České spořitelny, a.s.

Z přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení dlužníka Jiřího anonymizovano č. 1-6 a protokolu o přezkumném jednání ze dne 20.02.2013 vzal soud za prokázáno, že do insolvenčního řízení se přihlásili věřitelé s celkovou sumou pohledávek ve výši 688.188,11 Kč, zjištěno bylo 676.361,52, popřeno bylo 11.826,59 Kč.

Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Jiřího anonymizovano ze dne 08.01.2013 vzal soud za prokázáno, že majetkovou podstatu tvoří: a) věci movité oceněné správcem na 4.000,-Kč, peněžní prostředky ve výši 69.085,40 Kč a pohledávka ve výši 85.000,-Kč.

Z průběžných zpráv insolvenčního správce o stavu insolvenčního řízení soud zjistil: -ze dne 07.02.2013, že s ohledem na uznanou výši pohledávek s příslušenstvím u nezajištěných věřitelů ve výši 676.361,52 Kč by mohli být z příjmu dlužníka v následujících pěti letech věřitele uspokojeni ve výši cca 50%, -ze dne 15.11.2013, že dlužník za období měsíce května až října 2013 (6 měsíců) uhradil nezajištěným věřitelům dle splátkového kalendáře celkem 36.453,96 Kč, tj. 5,39% z celkové výše přihlášených pohledávek, nezajištění věřitelé by tak po dobu trvání oddlužení byli uspokojeni v rozsahu částky odpovídající 59,57%, -ze dne 15.05.2014, že dlužník za období měsíce května 2013 až dubna 2014 (12 měsíců) uhradil nezajištěným věřitelům dle splátkového kalendáře celkem 80.522,-Kč, tj. 13,16% z celkové výše přihlášených pohledávek, nezajištění věřitelé by tak po dobu trvání oddlužení byli uspokojeni v rozsahu částky odpovídající 65,79%,

-ze dne 18.11.2014, že dlužník za období měsíce května 2013 až října 2014 (18 měsíců) uhradil nezajištěným věřitelům dle splátkového kalendáře celkem 126.009,-Kč, tj. 20,59% z celkové výše přihlášených pohledávek, nezajištění věřitelé by tak po dobu trvání oddlužení byli uspokojeni v rozsahu částky odpovídající 68,64%.

Z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15.04.2009, č.j. 0 P 143/2007-79 vzal soud za prokázáno, že tímto rozsudkem bylo upraveno výživné nezletilého Vítězslava anonymizovano tak, že otci Jiřímu anonymizovano bylo počínaje 01.04.2009 sníženo na částku 1.400,-Kč měsíčně.

Z protokolu o předběžném šetření soudním komisařem ze dne 13.07.2012, č.j. 46 D 613/2012-5, soud zjistil, že zůstavitelka Anežka anonymizovano , anonymizovano zemřela dne 27.05.2012 jako vdova bez zanechání závěti. Rodiče zůstavitelky, jakož i sourozenci zemřeli před jejím úmrtím. Dále bylo zjištěno, že zanechala jediného potomka, syna Jiřího Kučeru.

Z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne 04.09.2012, č.j. 46 D 613/2012 -15, vzal soud za prokázáno, že jako univerzální dědic zemřelé Anežky anonymizovano nastoupil v první dědické skupině dlužník. Dlužník byl o následcích odmítnutí dědictví soudním komisařem poučen, přičemž poté učinil prohlášení, že dědictví celého majetku po zůstavitelce odmítá. Uvedl, že má jediného potomka, syna Vítězslava Kučeru, anonymizovano , kdy k jeho zastupování pro účely dědického řízení žádá připravit plnou moc, což bylo realizováno.

Z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne 17.10.2012, č.j. 46 D 613/2012 -53, soud zjistil, že v rámci tohoto jednání vystupoval dlužník na základě plné moci, kterou mu žalovaný udělil, jako jeho zmocněnec. Po poučení, které mu bylo uděleno ze strany soudního komisaře, žalovaný prostřednictvím dlužníka dědictví neodmítl (zmocněnec učinil prohlášení, že žalovaný dědictví neodmítá).

Z usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.10.2012, č.j. 46 D 613/2012 -56, soud zjistil, že jím bylo potvrzeno nabytí veškerého dědictví zůstavitelky univerzálnímu dědici ze zákona, vnukovi zůstavitelky Vítězslavu anonymizovano (žalovanému). Usnesení nabylo právní moci 17.10.2012. Do dědictví náleželo: -podíl ideální jedné poloviny (1/2) nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 1582 pro katastrální území Mosty u Jablunkova, obec Mosty u Jablunkova, kterými jsou rodinný dům č.p. 116 v Mostech u Jablunkova postavený na pozemcích st.p.č. 344/1 a st.p.č. 344/2 (pozemek jiného vlastníka dle listu vlastnictví č. 792), již odstraněná zemědělská stavba dosud zapsaná jako stavba na pozemcích st.p.č. 343/1 a st.p.č. 343/2 (pozemek jiného vlastníka dle listu vlastnictví č. 792), pozemky st.p.č. 343/1 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 344/1 zastavěná plocha a nádvoří, p.p.č. 4238/1 orná půda, p.p.č. 4241/1 zahrada a pozemky ve zjednodušené evidenci-parcely původ Pozemkový katastr (PK), a to p.p.č. (4175/4, 4176/2, 4238/1, 4248/1 a 4249/1), se vším příslušenstvím a součástmi, včetně studny, venkovních úprav a trvalých porostů, v hodnotě 711.500,-Kč, -dosud v katastru nemovitostí nezapsaná stavba garáže postavená pravděpodobně na pozemku st.p.č. 344/2 (pozemek jiného vlastníka dle listu vlastnictví č. 792) v katastrálním území a obci Mosty u Jablunkova, bez součástí a příslušenství, v hodnotě 40.000,-Kč, -podíl ideálních tří dvacetičtyřtin (3/24) nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 148 pro katastrální území a obec Mosty u Jablunkova, kterou je pozemek p.p.č. 5029 ostatní plocha, bez součástí a příslušenství, v hodnotě 773,-Kč,

-podíl ideální jedné čtvrtiny (1/4) nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 1057 pro katastrální území a obec Mosty u Jablunkova, kterými jsou pozemky p.p.č. 4238/3 orná půda, p.p.č. 4241/3 zahrada, p.p.č. 4250/1 a pozemky ve zjednodušené evidenci-parcely původ Pozemkový katastr (PK), a to p.p.č. (4248/3, 4249/3), bez součástí a příslušenství, v hodnotě 20.358,-Kč, -podíl ideálních tří dvanáctin (3/12) nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 1538 pro katastrální území a obec Mosty u Jablunkova, kterými jsou pozemky p.p.č. 4217/13 lesní pozemek, p.p.č. 4217/15 lesní pozemek a pozemky ve zjednodušené evidenci-parcely původ Pozemkový katastr (PK), a to p.p.č. (4217/3, 4217/9 a 4218), se vším příslušenstvím a součástmi, včetně lesního porostu, v hodnotě 53.786,-Kč, -podíl ideálních tří dvanáctin (3/12) nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 2470 pro katastrální území a obec Mosty u Jablunkova, kterou je pozemek p.p.č. 5028 ostatní plocha, bez součástí a příslušenství, v hodnotě 941,-Kč, -zůstatek na vkladní knížce vedené u České spořitelny, a.s. na jméno Anežka anonymizovano č. 1848254010/0800, včetně dispozičních práv, ve výši 133,-Kč, -zůstatek na vkladní knížce vedené u České spořitelny, a.s. na jméno Anežka anonymizovano č. 1848613060/0800, včetně dispozičních práv, ve výši 181,-Kč, -bytové zařízení do jednoho staré 50 let (2 skříně, sekretář, válenda) určeno k likvidaci, v hodnotě 1.000,-Kč, -šatstvo, prádlo, obuv, v hodnotě 1.000,-Kč. Obvyklá cena majetku byla určena částkou 829.672,-Kč. Výše dluhů, které představují výhradně náklady pohřbu, byla určena částkou 21.513,-Kč. Čistá hodnota dědictví činila 808.159,-Kč.

Z darovací smlouvy ze dne 25.10.2012 soud zjistil, že tohoto dne uzavřel dlužník s žalovaným darovací smlouvu, ve které se žalovaný zavázal poskytovat dlužníkovi pravidelné peněžní dary ve výši 2.000,-Kč měsíčně, a to po dobu 5 let ode dne právní moci usnesení o schválení oddlužení formou splátkového kalendáře dlužníka.

Z výslechu žalovaného Vítězslava anonymizovano jako účastníka řízení soud zjistil, že je student, invalidní důchodce třetího stupně a téměř nevidomý. Bydlí na adrese Jablunkov, Mlýnská 37 s matkou, která mu se vším, co potřebuje, pomáhá. Dlužník je jeho otec. V létě 2012, kdy se řešilo dědictví po babičce, byl ještě nezletilý, zletilosti nabyl dne 08.09.2012. Vůle babičky byla, aby majetek po ní zdědil žalovaný. Babička byla nemocná a nestihla tuto vůli vtělit do závěti. Ještě v době nezletilosti byl požádán svým otcem, aby podepsal plnou moc k zastupování své osoby v dědickém řízení. Plná moc mu nebyla přečtena, bylo mu pouze řečeno, že ji má podepsat za účelem vyřízení dědictví. Otec s žalovaným ani s jeho matkou již dlouhou dobu nežije ve společné domácnosti, rodiče se rozvedli. S otcem se stýká velice málo, to platilo i pro období v roce 2012. O tom, že otec má nějaké půjčky věděl, rozsah mu nebyl znám, o tom, že je nesplácí, že dluží, nebo že má nějaké jiné finanční závazky, nevěděl, na dluhy se ho neptal, o jeho finanční situaci se dozvěděl až z telefonu s žalobcem někdy v srpnu 2014. Neměl potřebu jako nezletilý, ani nyní, zkoumat poměry otce, neboť se kontaktovali omezeně. Totéž platí o matce. Pokud jde o výživné na žalovaného, pak s jeho placením ze strany otce po dobu jeho nezletilosti i zletilosti nebyl problém. Vzhledem k postižení používal žalovaný speciální program, který mu převádí psaný text do mluvené řeči. Tento program umí rozpoznat i listiny, pokud se naskenují. Program používá od roku 2010. Pokud jde o dědictví po babičce a jeho rozsahu, který zdědil, byl o tom informován. Usnesení mu bylo přečteno. Zda otec bydlí trvale či přechodně na adrese Mosty u Jablunkova 116, žalovaný nevěděl.

Z výpovědi dlužníka Jiřího anonymizovano , vyslechnutého jako účastníka řízení, soud zjistil, že bydlí na adrese Mosty u Jablunkova 116, a že žalovaný je jeho syn. Se synem nežije ve společné domácnosti, stýkají se málo, když babička zemřela, přestal za ním jezdit, dluhy spolu neřešili, nebyl důvod. Výživné na syna platil a ještě platí řádně. O dědictví po zemřelé Anežce anonymizovano se staral sám. V roce 2012 přišel za synem, aby mu podepsal plnou moc pro vyřízení dědictví. Věděl, že vůle Anežky anonymizovano (matky dlužníka, a tedy babičky žalovaného) byla, aby byl majetek přepsán na žalovaného. Žalovaný se neptal, jaký majetek je součástí dědictví, zjistil to až z výsledku dědického řízení. Pokud jde o darovací smlouvu ze dne 25.10.2012, ve které se žalovaný zavázal poskytovat dlužníkovi pravidelné peněžní dary ve výši 2.000,-Kč měsíčně za účelem splátek v insolvenční řízení, tak ta podepsána byla, žalovaný však nikdy nic neplatil, smlouva nebyla realizována a následně byla zrušena. Dlužník začal reálně uvažovat o návrhu na insolvenci zhruba tři měsíce po pohřbu Anežky anonymizovano , když nesehnal práci, bylo to v 10 až 11 měsíci 2012. Žalovaný o úmyslu dlužníka podat insolvenční návrh nevěděl.

Z výpovědi svědkyně Ivany Nixové soud zjistil, že žalovaný je její syn, dlužník je jeho otec a její bývalý manžel. Vztahy žalovaného a dlužníka jsou a byly na bodu mrazu, v roce 2012 to bylo stejné, občas se setkali zhruba 1x za 2-3 měsíce. Žalovaný za otcem skoro vůbec nejezdil. Pokud jde o dědické řízení po babičce žalovaného, pak to vyřizoval dlužník, svědkyně o něm nebyla informována, věděla pouze o plné moci. Tuto nečetla, avšak doporučovala synovi (žalovanému), ať otci (dlužníkovi) nic nepodepisuje. Syn však tuto plnou moc podepsal. O výsledek dědického řízení se svědkyně nestarala, o finanční situaci otce žalovaného (dlužníka) nebyla a není informována. S žalovaným o finanční situaci dlužníka nehovořila. Má vyřízený příspěvek na syna z důvodu péče o osobu blízkou, stará se o něj, pomáhá mu se vším, co potřebuje (čtení, holení, hygiena, vyřizování korespondence, apod.). Žalovaný měl také speciální program, který převádí psaný text do mluvené řeči, pokud však přišla nějaká korespondence, tak mu ji přečetla, když měl něco podepsat, tak mu ukázala, kde. Výživné na syna dlužník platil.

Po provedeném dokazování všemi navrženými důkazy soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

Žalovaný je synem ale také věřitelem dlužníka, když má vůči němu přednostní pohledávku z titulu plnění vyživovací povinnosti, která byla naposledy upravena na částku 1.400,-Kč měsíčně, a to na základě rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15.04.2009, č.j. 0 P 143/2007-79. Po matce dlužníka paní Anežce anonymizovano , zemřelé dne 27.05.2012, probíhalo dědické řízení pod sp.zn. 46 D 613/2012. V rámci dědického řízení byla obvyklá cena majetku určena částkou 829.672,-Kč. Oproti tomu výše dluhů, které představují výhradně náklady pohřbu, byla určena částkou 21.513,-Kč. Čistá hodnota dědictví tak byla určena částkou 808.159,-Kč. Zůstavitelka zemřela jako vdova bez zanechání závěti. Jako její univerzální dědic nastoupil v první dědické skupině dlužník. Dlužník v rámci jednání před soudním komisařem dne 04.09.2012 odmítl dědictví celého majetku po zůstavitelce. V rámci jednání před soudním komisařem dne 17.10.2012, tj. v době, kdy žalovaný byl již zletilý, vystupoval dlužník na základě plné moci, kterou mu žalovaný udělil, jako jeho zmocněnec. Žalovaný prostřednictvím dlužníka dědictví neodmítl. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17.10.2012, č.j. 46 D 613/2012-56, které nabylo právní moci dne 17.10.2012, bylo žalovanému potvrzeno nabytí veškerého dědictví jako univerzálnímu dědici po zůstavitelce Anežce anonymizovano . Dne 25.10.2012 uzavřel dlužník s žalovaným darovací smlouvu, ve které se žalovaný zavázal poskytovat dlužníkovi pravidelné peněžní dary ve výši 2.000,-Kč, a to po dobu 5 let ode dne právní moci usnesení o schválení oddlužení formou splátkového kalendáře dlužníka. Tato darovací smlouva nebyla nikdy realizována, žalovaný podle ní neplnil a následně byla zrušena (soud zjistil z výpovědi dlužníka). Dne 01.11.2012 vyhotovil dlužník insolvenční návrh, který byl insolvenčnímu soudu doručen dne 06.11.2012. Do tohoto insolvenčního řízení přihlásilo 6 věřitelů pohledávky v souhrnné výši 688.188,11 Kč. Jak plyne z protokolu o přezkumném jednání, zjištěny byly pohledávky ve výši 676.361,52 Kč. Aktuální stav pohledávek činí 611.966,52 Kč (nebylo sporné a vyplývá z průběžných zpráv o stavu insolvenčního řízení). Podle poslední zprávy o stavu insolvenčního řízení ze dne 18.11.2014, kdy dlužník uhradil za období měsíce května 2013 až října 2014 (18 měsíců) nezajištěným věřitelům dle splátkového kalendáře celkem 126.009,-Kč, tj. 20,59% z celkové výše přihlášených pohledávek, se předpokládá, že nezajištění věřitelé by po dobu trvání oddlužení mohli být uspokojeni v rozsahu částky odpovídající 68,64%. Žalovaný s dlužníkem nežije ve společné domácnosti, bydlí na adrese Jablunkov, Mlýnská 37 s matkou, s dlužníkem se stýká velice málo, jeho majetkovou situaci nezjišťoval, o finančních otázkách se s ním nebavil, na dluhy se ho neptal. Je invalidní důchodce, téměř nevidomý, vzhledem k postižení používá speciální program, který mu převádí psaný text do mluvené řeči, a vše dělá s pomocí opatrovníka, kterým byla ustanovena jeho matka, ta vyřizuje také korespondenci a s ní ho seznamuje. Dlužník o své finanční situaci žalovaného neinformoval, o finanční situaci dlužníka se rovněž nezajímala matka žalovaného Ivana Nixová.

Za neúčinný lze podle ust. § 235 odst. 1 IZ považovat každý právní úkon dlužníka, který vede ke zkrácení uspokojení pohledávky některého z věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitelé na úkor jiných, např. i takové jeho jednání nebo opomenutí, jimž by dlužník založil například závazkový vztah z titulu bezdůvodného obohacení.

Podle ust. § 242 odst. 1 IZ platí, že odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Dle odst. 2 se má za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení (odst. 3).

Předmětem tohoto řízení je žalobcem tvrzená neúčinnost právního úkonu, učiněného dne 04.09.2012 dlužníkem Jiřím Kučerou spočívající v odmítnutí dědictví po zemřelé zůstavitelce Anežce anonymizovano , z nějž měl žalovaný prospěch. Žalobce přitom tvrdí, že se jedná o neúčinný úkon ve smyslu ust. § 242 IZ, který byl učiněn ve prospěch osoby dlužníkovi blízké.

Po právní stránce soud vyhodnotil věc dle shora uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že odpůrčí žaloba je důvodná. Soud přitom posoudil žalobou napadený právní úkon jako platný. Neúčinný právní úkon může být jen takový úkon, kterým dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů, nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných (§ 235 odst. 1 IZ). Tento předpoklad byl naplněn, neboť svým jednáním dlužník zkrátil možnost uspokojení věřitelů, když z porovnání hodnoty zjištěných pohledávek na straně jedné a stavu majetkové podstaty dlužníka na straně druhé je zřejmé, že věřitelé dlužníka vzhledem k původní celkové výši pohledávek 676.361,52 Kč, tím spíše k aktualizované výši pohledávek 611.966,52 Kč, nebudou uspokojeni v celém rozsahu (prozatím se předpokládá uspokojení v rozsahu 65,79%), kdyby mohl být zpeněžen majetek, který dlužník v dědickém řízení dne 04.09.2012 odmítnul. Pokud by se počítala možnost uspokojení pohledávek věřitelů striktně podle podmínek dlužníka v době, kdy bylo dědictví odmítnuto, resp. přijato ve prospěch žalovaného, tak by zkrácení pohledávek věřitelů dosahovalo 100 %. Lze tedy uzavřít, že v daném případě šlo o právní úkon ekonomicky nevýhodný pro majetkovou podstatu dlužníka.

Toto obecné kriterium neúčinnosti právního úkonu (§ 235 odst. 1 IZ) zákon doplňuje dalšími hledisky. Odporovatelným je, jak dále vyplývá z ust. § 242 odst. 3 IZ takový právní úkon, který dlužník učinil v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám, břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tomto směru nese žalobce-insolvenční správce (§ 242 odst. 1 IZ). Prokázání úmyslu dlužníka cum animo fraudandi není podmínkou odporovatelnosti tehdy, jestliže druhou stranou jsou osoby dlužníkovi blízké (např. osoby uvedené v ust. § 116 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013); úmysl dlužníka zkrátit jeho věřitele v takovém případě zákon předpokládá a je na osobách dlužníkovi blízkých, aby prokázaly, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele tehdy (tj. v době právního úkonu) nemohly i při náležité pečlivosti rozpoznat. Jak vyplývá z uvedeného, jde-li o právní úkon mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou (což je daný případ), nemusí žalující insolvenční správce tvrdit ani prokazovat, že žalovanému musel být úmysl dlužníka odporovaným právním úkonem zkrátit věřitele znám, zákon v tomto případě předpokládá, že žalovaný o úmyslu dlužníka zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele věděl, ledaže žalovaný prokáže, že v době právního úkonu dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohl poznat.

Z ust. § 242 odst. 2 IZ tedy vyplývá, že v případě právního úkonu mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou je odpůrčí žaloba důvodná, bude-li v řízení prokázáno, že žalovaná dlužníkovi blízká osoba o jeho úmyslu zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele věděla nebo musela vědět, i když tu zákon žalujícímu insolvenčnímu správci neukládá povinnost tvrdit a prokazovat, že žalovanému musel být znám úmysl dlužníka odporovaným právním úkonem zkrátit věřitele, procesní aktivitu mu v tomto směru nezakazuje a nebrání mu, aby tímto způsobem vyloučil úspěch případné obrany žalovaného o tom, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele nemohl i při náležité pečlivosti poznat. Nebude-li v řízení prokázáno, že žalovaná dlužníkovi blízká osoba o jeho úmyslu zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele věděla nebo musela vědět, nebo zjistí se, že o tomto úmyslu dlužníka nevěděla ani nemusela vědět, nepostačuje to samo o sobě k úspěšné obraně proti odpůrčí žalobě. Žalovaná dlužníkovi blízká osoba se za této situace odpůrčí žalobě ubrání, jen jestliže prokáže, že úmysl dlužníka zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nemohla i při náležité pečlivosti poznat. Úspěšná obrana žalované dlužníkovi blízké osoby podle ust. § 242 odst. 2 IZ tedy spočívá nejen v jejím tvrzení, že o úmyslu dlužníka zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nevěděla a ani nemohla vědět, ale také v tvrzení a prokázání toho, že o tomto úmyslu nevěděla a ani nemohla vědět, přestože vyvinula pečlivost k poznání tohoto úmyslu dlužníka a šlo o náležitou pečlivost .

Vynaložení náležité pečlivosti předpokládá, že osoba dlužníkovi blízká vykonala s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu dlužníka takovou činnost (aktivitu), aby úmysl dlužníka zkrátit věřitele, který tu v době odporovaného právního úkonu objektivně vzato musel být, z jejich výsledku poznala (tj. aby se o tomto úmyslu dozvěděla). Jestliže se jí to při vynaložení náležité pečlivosti nepodařilo, pak se může ve smyslu ust. § 242 odst. 2 IZ ubránit odpůrčí žalobě. Zákon po dlužníkovi blízké osobě požaduje, aby se při právních úkonech s dlužníkem nebo při právních úkonech, které dlužník učinil v její prospěch, tímto způsobem přesvědčila, že právní úkon nezkracuje věřitele dlužníka, a vede ji k tomu, aby nečinila právní úkony (nepřijímala podle nich plnění) na újmu práv věřitelů dlužníka. Osoba dlužníkovi blízká musí prokázat, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele nemohla při náležité pečlivosti poznat také v případě, že dlužník uzavřením odporované smlouvy nebo učiněním odporovaného právního úkonu v její prospěch plní svou morální nebo právní povinnost (např. ze smlouvy nebo z jiného právního důvodu).

Bylo tedy na žalovaném, aby i v situaci, kdy dovozoval, že zůstavitelka, resp. její vůle byla, aby majetek po ní zdědil on, a tedy dovozoval, že dlužník učiněním odporovaného právního úkonu plní svou morální povinnost, tvrdil a prokázal, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele nemohl poznat i při náležité pečlivosti.

Při hodnocení právní otázky, zda žalovaný vynaložil náležitou pečlivost, vycházel soud z následujícího skutkového stavu, a sice, že žalovaný s dlužníkem nežil ve společné domácnosti, stýkali se velice málo, jeho majetkovou situaci nezjišťoval, o finančních otázkách se s ním nebavil, na dluhy se ho neptal. Je invalidní důchodce, téměř nevidomý, vzhledem k postižení používá speciální program, který mu převádí psaný text do mluvené řeči, a vše dělá s pomocí opatrovníka, kterým byla ustanovena jeho matka, ta vyřizuje také korespondenci a s ní ho seznamuje. Dlužník o své finanční situaci žalovaného neinformoval, o finanční situaci dlužníka se rovněž nezajímala matka žalovaného Ivana Nixová. Soud pak považoval za rozhodující skutečnost, že žalovaný ani dotazy ani jinak nezjišťoval, zda otec-dlužník má dluhy, a dovodil, že žalovaný, byť jeho možnosti s ohledem na zdravotní stav byly omezené, nevyužil dostupné možnosti získat potřebné informace o existenci rozhodných skutečností pro rozpoznání předpokládaného úmyslu otce-dlužníka krátit odporovatelným právním úkonem věřitele. Žalovaný mohl, alespoň přímým dotazem na svého otce zjistit, zda má dluhy a v jakém rozsahu. Pokud tak neučinil, lze dovodit, že v daném případě nejednal s náležitou pečlivostí . Jen pro úplnost soud konstatuje, že tuto náležitou pečlivost (splnění podmínek odporovatelnosti) posuzoval k okamžiku, kdy žalovaný jako nastupující dědic (již v době své zletilosti) dal najevo svou vůli dědictví neodmítnout, tedy k datu 17.10.2012.

Současně soud zastává názor, že i když žalující insolvenční správce neměl v tomto případě povinnost tvrdit a prokazovat, že žalovanému byl nebo musel být znám úmysl dlužníka odporovaným právním úkonem zkrátit věřitele, nelze než konstatovat, že úspěch případné obrany žalovaného vyloučil tím, že tvrdil a prokázal, že v dědickém řízení byl dlužník Jiří Kučera jednak tím, kdo učinil nesporně právní úkon odmítnutí dědictví v úmyslu zkrátit věřitele, ale že byl současně tím, kdo v dědickém řízení žalovaného zastupoval a činil za něj právní úkony, to znamená že i druhé straně (žalovanému) musel být v době projevu vůle dědictví neodmítnout úmysl zkrátit věřitele dlužníka znám.

S ohledem na námitky žalovaného, že podmínky odporovatelnosti nejsou splněny, neboť pohledávky z tvrzených půjček nejsou vymahatelné soud považuje za nutné zdůraznit, že z toho, jak ustanovení § 235 IZ a § 242 IZ vymezuje podmínky odporovatelnosti právním úkonům dlužníka, nevyplývá, že by předpokladem odporovatelnosti muselo být zkrácení uspokojení již vymahatelné pohledávky věřitelů nebo splatné pohledávky věřitelů. Protože je možné odporovat právním úkonům dlužníka, které zkracují věřitele (učiněným v úmyslu zkrátit věřitele), postačuje, aby dlužník sledoval svým jednáním zkrácení jakékoliv pohledávky svého věřitele; není vůbec rozhodné, zda šlo o pohledávku splatnou či nesplatnou, popř. budoucí, nebo zda pohledávka byla vymahatelnou. Pro uplatnění odporu je z toho hlediska významné jen to, že věřitel, případně věřitelé skutečně mají vůči dlužníku pohledávku (tedy že jsou jeho věřiteli), a že dlužník učinil právní úkon v úmyslu zkrátit její uspokojení, tj. že svým právním úkonem úmyslně nastolil takový stav, který věřitelům znemožňuje nebo ztěžuje uspokojení jejich pohledávek z dlužníkova majetku. Což je nepochybně daný případ.

Jelikož i poslední podmínka odporovatelnosti byla splněna, tedy, že právní úkon byl učiněn ve lhůtě stanovené v § 242 odst. 3 IZ, soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, tedy včetně vydání plnění do majetkové podstaty ve smyslu ust. § 237 odst. 1 IZ, a proto rozhodl jak ve výroku I. a II. uvedeno.

Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Po zvážení všech okolností případu se však soudu jeví uložení povinnosti nahradit náklady žalobce žalovanému jako nepřiměřená tvrdost a rozhodl se proto uplatnit moderační právo podle ust. § 150 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení lze při dodržení podmínky existence důvodů zvláštního zřetele hodných výjimečně úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat. Soud vyjadřuje přesvědčení, že takové okolnosti jsou v tomto případě dány. Vzal přitom v úvahu složitost celého případu, jeho návaznost na dědické řízení, ve kterém byl žalovaný zastoupen svým otcem (dlužníkem), dále vzal v úvahu sociální i osobní poměry žalovaného, který je student, téměř nevidomý a odkázán na invalidní důchod a výživné od otce, tedy dlužníka. Tyto okolnosti vedou soud nutně k závěru, že ve věci by bylo skutečně nepřiměřeně tvrdé trvat na tom, aby žalovaný nesl náklady řízení žalobce. Takovéto rozhodnutí je podle názoru soudu spravedlivé, zejména zváží-li se konstantní judikatura Ústavního soudu ukládající soudu v rámci procesu nalézání práva usilovat o nalezení spravedlivého řešení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 26.05.2015

JUDr. Zuzana Melšová, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová