25 ICm 2108/2013
Číslo jednací: 25 ICm 2108/2013-37 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 25 INS 1979/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: Mgr. Ing. Petra Hamplová, Ph. D., se sídlem Zahradní 13, 789 01 Zábřeh, insolvenční správce dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem 5. května 260, Úsov, zastoupeného Mgr. Pavlínou Jaškovou, advokátkou se sídlem Balbínova 306/1, 787 01 Šumperk, proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069 se sídlem Jindrišská 24/941, 787 01 Praha 1, zastoupen JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, o určení pravosti a výše popřené vykonatelné pohledávky,

takto:

I. a) Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem Janem Ševčíkem, anonymizovano , bytem v Úsově, 5. května 260, 789 73, v řízení KSOS 25 INS 1979/2013, pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 1 přihláškou č. 2 ve výši 27.500 Kč.

b) Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem Janem Ševčíkem, anonymizovano , bytem v Úsově, 5. května 260, 789 73, v řízení KSOS 25 INS 1979/2013, pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 1.1 přihláškou č. 2 ve výši 11.699 Kč.

c) Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem Janem Ševčíkem, anonymizovano , bytem v Úsově, 5. května 260, 789 73, v řízení KSOS 25 INS 1979/2013, pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 2 přihláškou č. 2 ve výši 30.725 Kč.

d) Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem Janem Ševčíkem, anonymizovano , bytem v Úsově, 5. května 260, 789 73, v řízení KSOS 25 INS 1979/2013, pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 2.1 přihláškou č. 2 ve výši 11.283 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 10.200, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Pavlíny Jaškové, advokátky.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala dne 14.6.2013 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhala určení, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávky tak, jak specifikovala v žalobním petitu. Žalobkyně uvedla, že žalovaný přihlásil své vykonatelné pohledávky za dlužníkem v celkové výši 81.207 Kč. Jednalo se o pohledávku č. 1 v celkové výši 39.199 Kč a pohledávku č. 2 v celkové výši 42.008 Kč, a to na základě pravomocného rozhodčího nálezu, čj. LA 304/07-10 ze dne 10.4.2007 vydaného Mgr. Markem Lansmannem. Žalobce na přezkumném jednání 10.6.2013 popřel tyto přihlášené pohledávky v plné výši. Důvodem popření je uplynutí promlčecí doby. Žalobce dovozuje neplatnost rozhodčí doložky, jenž je obsahem smlouvy o revolvingovém úvěru č. 58808/04040 uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným 1.10.2007 a na to navazující nicotnost rozhodčího nálezu. V dané věci se pak uplatní obecná tříletá promlčecí lhůta, dle ČP I. §70 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový zákon v platném znění. Žalobce rovněž popřel pohledávku žalovaného související s rozhodčím řízení, a to náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600 Kč, přihlášenou, co by pohledávka č. 1.1, tj. příslušenství pohledávky č. 1. Žalobce cituje ustanovení § 2, §7 a §13 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení. Dále žalobce uvedl, že žalovaný a dlužník v ustanovení článku 16. bod 16.1 smluvních ujednání, jež jsou součástí smlouvy, dohodli, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy nebo v návaznosti na ni, má dle zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení řešit samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu, rozhodci

ICM R pro tento účel jsou JUDr. Josef Kunášek, JUDr. Eva Vaňková, Mgr. Marek Lansmann, jiný věřitelem zvolený rozhodce. Takto formulovaná rozhodčí doložka neobsahuje transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce a dohodnutá pravidla negarantují spravedlivé řízení. Ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvy lze z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustanovení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům garantovat rovné postavení, což ve vztahu spotřebitel-podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele. V dané doložce byl výběr rozhodce ponechán pouze na vůli žalovaného, co by věřitele. Dále v rozhodčí doložce bylo stanoveno, že rozhodčí řízení bude jednoinstanční, písemné, což je nepřípustné s ohledem na potřebu garance rovného zacházení. S ohledem na uvedené je rozhodčí doložka neplatná dle § 55 a §56 občanského zákoníku, neboť naplňuje znaky nepřiměřených podmínek, vyvolávajících nerovnováhu mezi účastníky. S ohledem na tvrzenou neplatnost rozhodčí doložky se u příslušných nároků ze směnky vlastní vystavené dlužníkem dne 1.10.2003 na částku 58.225 Kč na řad nyní žalovaného uplatní obecná tříletá promlčecí doba dle s ust. čl. I. §70 zákona směnečného a šekového. Z textu směnky a z přihlášky č. 2 žalovaného vyplývá, že směnka se stala splatnou 18.2.2007. Ode dne následujícího potom začala běžet promlčecí doba, která uplynula 18.2.2010. Insolvenční řízení bylo zahájeno 24.1.2013. Pak veškeré nároky plynoucí ze směnky v celém rozsahu jsou promlčeny. Dále žalobce doplnil argumentaci podáním z 21.9.2014, kdy kromě jiného uvedl, že rozhodčí doložka nebyla sjednána individuálně, nebyla součástí návrhu smlouvy vypracovaného žalobcem, ale pouze obsahem smluvních ujednání, tzn. obchodních podmínek, což způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013 a z tohoto nálezu cituje. S ohledem na citovaný nález se pak žalobce domnívá, že nebyla rozhodčí doložka součástí formulářového návrhu smlouvy vypracovaného žalovanou společností, ale pouze obsahem smluvních ujednání a pak nelze žalované přiznat právní ochranu s ohledem na nepoctivý charakter jednání.

K žalobě se žalovaná vyjádřila písemným podáním ze 14.5.2014, které následně doplnila podáním ze dne 17.7.2014. Žalovaná uvedla, že s žalobou nesouhlasí, přihlášené pohledávky byly přihlášené jako vykonatelné dle přiloženého rozhodčího nálezu. Vykonatelnost pohledávek byla rozhodčím nálezem doložena. Po argumentaci žalobce o údajné neplatnosti rozhodčí doložky pak žalovaná poukazuje na četnou judikaturu Ústavního soudu ČR, který v mnoha případech posuzoval rozhodčí doložky, rozhodčí smlouvy, které žalovaný používá a neshledal je neplatnými. V této části žalovaný odkazuje na usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. IV. ÚS 2518/12, dále sp. zn. IV. ÚS 1281/12 a sp. zn. II. ÚS 3413/12, a to s argumentací, kterou žalovaný blíže rozvádí v článku III. vyjádření k žalobě. Dle žalované, rozhodčí doložka byla platně uzavřena, na jejím základě proběhlo řádné rozhodčí řízení a byl vydán platný rozhodčí nález. Nelze souhlasit s tím, že by rozhodčí nález měl být nicotný a žalovaným uplatněné pohledávky v insolvenčním řízení dlužníka měly být promlčeny. S ohledem na svoji argumentaci pak žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnutá.

Z důvodu, které budou níže vyjádřeny soud argumentaci žalovaného v této právní věci považuje za irelevantní a z tohoto důvodu v rámci odůvodnění rozsudku, pokud jde o vyjádření žalovaného k žalobě, odkázal na obsah vyjádření uvedený v článku III k žalobě,

ICM R když zde uvedenou argumentaci se soud s ohledem na níže uvedený právní názor soudu ohledně toho, zda rozhodčí doložka byla či nebyla platně sjednána se více nezabýval.

Soud zjistil z přihláškového spisu oddíl P, č. přihlášky P2, č. věřitele 2, vedeného u KS v Ostravě, pod sp. zn. KSOS 25 INS 1979/2013 následujicí:

Z přihlášky pohledávky, že tato byla doručena soudu 17.4.2013. Žalovaný jako věřitel přihlásil pohledávku č. 1 v celkové výši 39.099 Kč a pohledávku č. 2 v celkové výši 42.008 Kč. Obě pohledávky byly označené jako vykonatelné dle rozhodčího nálezu a jako důvod vzniku pohledávky č. 1 byl nedoplatek na směnečně sumě ze zajišťovací směnky, dle smlouvy o revolvingové půjčce č. 58808. Pokud jde o pohledávku č. 2, jednalo se o nedoplatek na směnečné sumě, ze stejného důvodu jako pohledávka č. 1.

V přihlášce pohledávky pak žalovaný označil pohledávku č. 1 splatnou, co do částky 27.500 Kč dnem 18.2.2007 a co do částky 1.600 Kč ( náklady rozhodčího řízení ) dnem 17.4.2007. Pokud jde o pohledávku č. 2, tak tuto označil žalovaný v částce 30.725 Kč splatnou dnem 18.2.2007.

Smlouvu o revolvingové půjčce č. 58808/0440, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalovaného a dlužníkem, přičemž smlouva je podepsána účastníky smluvního vztahu na první straně. Na druhé straně této smlouvy jsou smluvní ujednání, kde kromě jiného v článku 16 bod 16.1 je uvedeno, že smluvní strany se dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy o půjčce nebo v návaznosti na ni dle zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení bude rozhodovat samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodčí řízení se bude konat v sídle rozhodců. Rozhodci pro tento účel jsou JUDr. Josef Kunášek, JUDr. Eva Vaňková, Mgr. Marek Lancmann. Tato smluvní ujednání účastníky smluvního vztahu podepsaná nejsou.

Ze směnky vlastní, že toto byla vystavena 1.10.2003 v Krnově, dlužníkem ve prospěch na řad PROFI REAL, a.s., a to na částku 58.225 Kč s tím, že za tuto směnku vlastní zaplatí dlužník 18.2.2007 uvedenou částku. Směnka bez protestu k zajištění smlouvy č. 58808/04040.

Rozhodčím nálezem sp. zn. LA 304/07-10 ze dne 10.4.2007 vydaným Mgr. Markem Lansmannem, že tento nabyl právní moci 11.4.2007 a vykonatelný se stal 17.4.2007. Tímto rozhodčím nálezem bylo rozhodnuto ve věci navrhovatele proti dlužníkovi tak, že dlužník byl povinen zaplatit navrhovateli částku 58.225 Kč s 6 % úrokem od 19.2.2007 do zaplacení a dále náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600 Kč. Tímto rozhodčím nálezem bylo rozhodnuto o nároku navrhovatele z titulu smlouvy o revolvingové půjčce č. 58808/04040.

Seznamem přihlášených pohledávek, že přezkumné jednání se konalo 10.6.2013 a pohledávky č. 1 a 2 přihlášeny v celkové výši 81.207 Kč, byly popřeny v celé výši, a to z důvodu, že insolvenčním správcem byla dovozena neplatnost rozhodčí doložky a na ní navazující nicotnost rozhodčího nálezu, pohledávky jsou promlčeny dle § 70 zák. č. 191/1950 Sb., když splatnost směnky nastala 18.2.2007.

ICM R

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že usnesením KS Ostrava, č.j. KSOS 25 INS 1979/2013-A14 ze dne 2.4.2013 byl zjištěn úpadek a současně povoleno oddlužení dlužníka a že žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno, přezkumné jednání, na kterém byly insolvenčním správcem popřeny pohledávky č. 1 a 2 přihlášeného věřitele se konalo dne 10.6.2013. Insolvenční správce podal předmětnou žalobu o popření pohledávek u příslušného soudu dne 14.6.2013, tedy včas ( § 199 odst. 1 insolvenčního zákona ).

Pro posouzení důvodnosti předmětné žaloby jsou rozhodující následující skutečnosti. Jednak je to otázka toho, zda žalobce jako insolvenční správce je aktivně legitimován k podání předmětné žaloby, když popřel žalovaným přihlášené pohledávky, které byly označeny jako vykonatelné, dále s ohledem na tvrzení žalobce, zda nárok-pohledávky žalované strany, které byly přihlášeny jako vykonatelné dle rozhodčího nálezu, jsou pohledávkami skutečně vykonatelnými, když žalobce zpochybňuje platnost sjednané rozhodčí doložky, a tudíž namítá nicotnost vydaného rozhodčího nálezu. Posledním okruhem posouzení je, zda s ohledem na popěrný úkon žalobce jako insolvenčního správce došlo k promlčení nároku uplatněného přihláškou u příslušného soudu 17.04.2013.

Podle § 199 insolvenčního zákona, který upravuje popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem platí, že insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Dle odst. 2 jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Dle odst. 3 v žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Jak vyplývá z obsahu spisu a ze zjištěných skutečností, žalobce jako insolvenční správce popřel pohledávky žalované strany, která tyto přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka jako vykonatelné. Žalobce pak ve smyslu § 199 insolvenčního zákona podal ve lhůtě žalobu o popření vykonatelné pohledávky. V průběhu řízení však vyšlo najevo, že pohledávky žalovaného nejsou pohledávkami vykonatelnými, a to z důvodu, které soud níže uvede, pokud bude hodnotit, zda byla či nebyla platně sjednána rozhodčí doložka a zda tedy vydaný rozhodčí nález je platným vykonatelným rozhodnutím, popř. rozhodnutím nicotným. Nicméně platí, že i za tohoto stavu byl insolvenční správce aktivně legitimován k podání předmětné žaloby. Dle komentáře k ustanovení § 199 insolvenčního zákona totiž platí, že ukáže-li se v průběhu incidenčního řízení, že popřená vykonatelná pohledávka je ve skutečnosti pohledávkou nevykonatelnou, lze z § 198 odst. 3 insolvenčního zákona analogicky dovodit, že by to nemělo být důvodem pro zamítnutí žaloby a mělo by toliko dojít k přesunu břemene tvrzení a důkazního břemene ze správce na věřitele, jenž by byl poté naopak povinen prokázat eventuální pravost, výši nebo pořadí své pohledávky jako by byl spor zahájen v opačném postavení stran dle § 198 insolvenčního zákona.

ICM R

Z výše uvedeného důvodu tedy soud posuzoval, zda námitka žalobce, že rozhodčí doložka, na základě které byl vydán rozhodčí nález, je neplatná. Soud posuzoval tato tvrzení se závěrem, že uplatněná pohledávka ze strany žalované společnosti je pohledávkou nevykonatelnou, jelikož zaujal názor, že nebyla platně sjednaná rozhodčí doložka a následně pak vydaný rozhodčí nález je nicotným právním aktem, který nemohl založit žádná práva a povinnosti. V návaznosti na to i s ohledem na vyjádření žalované strany je třeba uvést, že pokud vydaný rozhodčí nález je nicotným právním aktem, nemohlo na základě zahájeného rozhodčího řízení a následně vydaného rozhodčího nálezu dojít ani ke stavění promlčecí doby.

Soud konstatuje, že nebyla platně sjednána rozhodčí doložka a tudíž vydaný rozhodčí nález je nicotný a pohledávka žalovaného je nevykonatelná. V této části pak soud odkazuje na nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, z kterého cituje v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obvzláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný, např. smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci obchodních podmínek . V této souvislosti soud uvádí, že smluvní ujednání, tak jak v tomto případě bylo zjištěno, jsou na druhé straně smlouvy o půjčce, když smlouva o půjčce byla smluvními stranami podepsána pouze na straně č. 1. Je třeba uvést, že smluvní ujednání ( obchodní podmínky) mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy předepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Smluvní ujednání ( obchodní podmínky ) nesmí sloužit k tomu, aby do nich, jako v tomto případě, v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě byla skryta žalovaným jako věřitelem ujednání, která jsou pro spotřebitele rozhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele mohou uniknout, např. rozhodčí doložka. Pokud tak i přesto věřitel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému ujednání nelze přiznat právní ochranu. Smluvní ujednání o rozhodčí doložce, zásadně nemohou být součástí tzv. obchodních podmínek, nýbrž toliko smlouvy samotné, listiny na nichž účastník smlouvy připojuje svůj podpis.

V předmětné věci ujednání o rozhodčí doložce nebyly součástí smlouvy o půjčce, která je podepsána smluvními stranami, ale toliko součástí smluvních podmínek smlouvy o půjčce. Pak lze uzavřít, že nedošlo k platnému sjednání rozhodčí doložky, a tudíž vydaný rozhodčí nález lze vyhodnotit jako nicotný.

S ohledem na popěrný úkon ze strany žalobce, který z důvodu, které uvedl považoval uplatněné pohledávky č. 1 a 2 za promlčené, posuzoval soud, zda tento popěrný úkon ze strany žalobce je relevantní. Z důvodu, že rozhodčí doložka nebyla platně sjednána a tudíž rozhodčí nález je nicotný, pak u přihlášených nároků ze směnky vlastní vystavené dlužníkem dne 1.10.2003 smějící na částku 58.225 Kč na řad PROFI REAL, a.s. nyní Profi credit Czech, a.s., splatné 18.2.2007, dále jen směnka se uplatní obecná 3 letá promlčecí doba dle § 70 zákona směnečného a šekového.

Podle § 70 zákona č. 191/1950 Sb. v platném znění, směnečné nároky proti příjemci se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky.

ICM R

Jak bylo prokázáno, směnka se stala splatnou 18.2.2007. Ode dne následujícího začala tedy běžet 3 letá promlčecí lhůta, která uplynula 18.2.2010. Vzhledem k tomu, že insolvenční řízení bylo zahájeno 24.1.2013 a žalovaný přihlásil své pohledávky přihláškou pohledávky doručenou soudu 17.4.2013, je tedy zřejmé, že veškeré nároky plynoucí ze směnky jsou v celém rozsahu promlčeny.

Pokud jde o nárok žalované strany přihlášené pod č. 1.1, jako příslušenství pohledávky č. 1 ve výši 1.600 Kč jako náhrada nákladů rozhodčího řízení, pak ani v této části není nárok žalované důvodný, jelikož pokud rozhodčí nález je nicotný, nemohla na základě něho vzniknout práva ani povinnosti, tudíž ani právo žalované na náhradu nákladů rozhodčího řízení.

Z důvodů výše uvedených pak soud akceptuje argumentaci žalobkyně a žalobě zcela vyhověl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského zákoníku za použití § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 163 odst. 1 insolvenčního zákona. V řízení byla žalobkyně úspěšná, a proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy za 3 úkony právní služby náleží odměna 9.300 Kč. Ke každému úkonu právní služby dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky přísluší paušál á 300 Kč, tedy 900 Kč. Právní zástupce žalobkyně nedoložila do spisu, že je plátcem DPH. Celkem náklady řízení činí 10.200 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 24.9.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v.r. Ivana Munclingerová samosoudkyně

ICM R