25 ICm 1965/2013
Jednací číslo: 25 ICm 1965/2013-25 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 25 INS 4985/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: Horizont ISPL v.o.s., IČ 28599373, se sídlem Vídeňská 84/1586, 148 00, Praha 4, insolvenční správce dlužníka Cyrila anonymizovano , anonymizovano , náměstí Václava Vacka 1672/13, 708 00, Ostrava-Poruba, proti žalovanému: FINE CREDIT, a.s., IČ 26866919, se sídlem Sokolská 536/22, 779 00, Olomouc, o popření pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že pohledávka žalovaného, věřitele č. 10, společnosti FINE CREDIT, a.s., IČ 268656919, se sídlem Sokolská 536/22, 779 00, Olomouc, za Cyrilem Kallichem, anonymizovano , náměstí Václava Vacka 1672/13, 708 00 Ostrava-Poruba, vzniklá ze smlouvy o úvěru č. 1070000484 ze dne 07.08.2007, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě, sp.zn. KSOS 25 INS 4985/2013, není ve výši 13.400 Kč po právu, se zamítá.

II. Řízení o určení, že pohledávka žalovaného, věřitele č. 10, společnosti FINE CREDIT, a.s., IČ 268656919, se sídlem Sokolská 536/22, 779 00, Olomouc, za Cyrilem Kallichem, anonymizovano , náměstí Václava Vacka 1672/13, 708 00 Ostrava-Poruba, vzniklá ze smlouvy o úvěru č. 1070000484 ze dne 07.08.2007, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě, sp.zn. KSOS 25 INS 4985/2013, není ve výši 29.975 Kč po právu, se zastavuje.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 31. 5. 2013 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal popření vykonatelné pohledávky tak, že pohledávka žalovaného není ve výši 43.375 Kč po právu tak, jak je specifikováno v žalobním petitu. Žalobce jako insolvenční správce uvedl, že žalovaný přihlásil své pohledávky v celkové výši 83.872 Kč označené jako vykonatelné. Pohledávka č. 1 byla přihlášena ve výši 70.472 Kč a pohledávka č. 2 ve výši 13.400 Kč. Důvodem vzniku pohledávek byla smlouva o úvěru č. 1070000484 ze dne 7. 8. 2007. Insolvenční správce, tedy žalobce, u pohledávky č. 1 popřel 29.975 Kč a pohledávku č. 2 popřel v celém rozsahu co do pravosti a výše 13.400 Kč. U pohledávky č. 1 žalobce popřel 29.975 Kč, když tato částka je tvořena paušální náhradou nákladů spojených se vymáháním dlužné částky, dále poplatek spojený se zasláním oznámení o zesplatnění závazku a náhrada nákladů rozhodčího řízení. Uvedené příslušenství vyplývá z rozhodčího nálezu sp.zn. 2584/2007 ze dne 17. 4. 2009 a ten je dle názoru žalobce neplatný. Náklady rozhodčího řízení žalobce popřel, neboť rozhodčí nález je nicotný. V rozhodčím nálezu je pro řešení sporu určena společnost Rozhodčí a správní společnost, a.s., což není stálý rozhodčí soud. Z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky a nicotnosti rozhodčího nálezu pak žalobce popřel náklady rozhodčího řízení ve výši 29.975 Kč. Pokud jde o pohledávku č. 2, žalobce popřel tuto v celém rozsahu 13.400 Kč. Tato částka odpovídá smluvní pokutě a vyplývá z rozhodčího nálezu sp.zn. 2584/2007 ze dne 17. 4. 2009 a ten je dle názoru žalobce neplatný. Žalobce uvedl, že v rozhodčím nálezu je pro řešení sporu určena Rozhodčí a správní společnost, a.s., což není stálý rozhodčí soud, a dále uvedl stejné argumenty jako při částečném popření pohledávky č. 1. tak, jak jsou blíže rozepsány v čl. III. žaloby, pokud jde o argumentaci k nicotnosti rozhodčího nálezu.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 22. 4. 2014. Žalovaný ve vyjádření doložil částečné zpětvzetí přihlášené pohledávky, a to pro částku 29.975 Kč u pohledávky č. 1 připadající na náhradu nákladů spojených s vymáháním dlužné částky ve výši 4.000 Kč, poplatek spojený se zasláním oznámení o zesplatnění závazku ve výši 40 Kč a náhradu

ICM R nákladů rozhodčího řízení ve výši 25.935 Kč. S ohledem na částečné zpětvzetí přihlášené pohledávky je spor veden pouze ohledně smluvní pokuty, tedy částky 13.400 Kč. K tomu žalovaný uvádí, že smluvní pokutu nárokuje v souladu s čl. XIII bod 13.1 obchodních podmínek smlouvy o úvěru č. 1070000484 ze dne 7. 8. 2007, které dlužník stvrdil vlastnoručním podpisem, a tyto obchodní podmínky jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, když dlužník prokazatelně s obchodními podmínkami byl seznámen. Samotná smluvní pokuta je pojímána jako sankční plnění, dlužník neuhradil splátky na smlouvu řádně a včas, tj. v plné výši a termínu stanoveném ve smlouvě, tak se dostal do prodlení, porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy. Dále žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 588/2003 a sp.zn. 33 Odo 1064/2006. Dle žalovaného nepřiměřenost smluvní pokuty nelze posuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Dlužník mohl zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty tím, že by v co nejkratší době svoji povinnost vrátit poskytnutou částku splnil, a tudíž se nemůže bránit s odkazem na dobré mravy. Dlužník byl v prodlení přes 5 let, žalovaný má zcela bezpochyby za to, že tato doba prodlení dlužníka by měla být soudem zohledněna při posuzování otázky přiměřenosti výše smluvní pokuty, kterou žalovaný požaduje. Dále by měla být zohledněna skutečnost, že ze strany dlužníka nebylo na závazek vyplývající ze smlouvy uhrazeno ničeho. Smluvní pokuta je požadována na základě příslušných ustanovení smlouvy, která je platným právním úkonem. Námitka žalobce týkající se neplatnosti rozhodčí doložky je zcela irelevantní, neboť žalovaný má na smluvní pokutu nárok bez ohledu na to, zda byla či nebyla přiznána rozhodčím nálezem, neboť její sjednání bylo smluvními stranami umluveno v obchodních podmínkách. Jiný důvod popření smluvní pokuty žalobce neuvedl. Dále žalovaný odkazuje na ust. § 199 odst. 3 insolvenčního zákona, kterým je insolvenční správce omezen v žalobních tvrzeních, kdy je povinen veškeré důvody, jež ho vedly k popření pohledávky, uvést na přezkumném jednání, jinak by se vystavil riziku neunesení břemene tvrzení v incidenčním řízení, neboť přezkumné jednání působí jako moment zákonné koncentrace řízení pro skutečnosti, které lze uplatnit v řízení o popření pravosti, výše či pořadí vykonatelné pohledávky.

Soud rozhodl ve věci dle §115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 161 odst. 1 věta poslední insolvenčního zákona, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

Soud zjistil z přihláškového spisu, oddíl P, č. přihlášky P 10, č. věřitele 10, vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 25 INS 4985/2013 následující:

Seznamem přihlášených pohledávek, že přezkumné jednání se konalo dne 15. 5. 2013. Žalovaný jako věřitel přihlásil pohledávky č. 1 a č. 2 v celkové výši 83.872 Kč, z toho bylo zjištěno 40.497 Kč. Dlužník pohledávku nepopřel. insolvenční správce popřel část pohledávky č. 1 ve výši 29.975 Kč a popřel pohledávku č. 2 ve výši 13.400 Kč. Pokud jde o pohledávku č. 1, byla popřena paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním dlužné částky, dále poplatek spojený se zasláním oznámení o zesplatnění závazků a náhrada nákladů rozhodčího řízení. Pokud jde o pohledávku č. 2, jednalo se o nárok z titulu smluvní pokuty. Obě pohledávky byly žalobcem jako insolvenčním správcem popřeny, když posoudil rozhodčí nález sp.zn. 2583/2007 ze dne 17. 4. 2009 za neplatný. U pohledávky č. 2 jiný popěrný úkon ze strany žalobce jako insolvenčního správce nebyl uveden.

ICM R

Přihláškou pohledávky, že tato byla doručena příslušnému soudu věřitelem 9. 4. 2013. Žalovaný jako věřitel uplatnil pohledávku č. 1 jako vykonatelnou v celkové výši 70.472 Kč a dále pohledávku č. 2 jako vykonatelnou pro částku 13.400 Kč z titulu smluvní pokuty dle čl. XIII bod 13.1 smlouvy o úvěru č. 1070000484 ze dne 7. 8. 2007. Vykonatelnost obou pohledávek byla doložena rozhodčím nálezem sp.zn. 25 84/2007 ze dne 17. 4. 2009.

Smlouvou o úvěru č. 1070000484, že tato byla uzavřena mezi věřitelem a dlužníkem dne 7. 8. 2007, a to s odkazem na § 262 odst. 1 obchodního zákoníku v platném znění dle ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku. Součástí této smlouvy o úvěru jsou i obchodní podmínky, které jsou smluvními stranami podepsány 7. 8. 2007. V čl. XIII bod 13.1 bylo kromě jiného ujednáno, že v případě prodlení dlužníka je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi vedle úroku z prodlení rovněž smluvní pokutu ve výši 3 % z úvěru, a to za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení úvěru, včetně sjednaného úroku a smluvní odměny.

Smlouvou o postoupení pohledávek, že tato byla uzavřena dle § 524-530 občanského zákoníku v platném znění a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dne 2. 8. 2008 mezi původním věřitelem dlužníka a žalovanou společností.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 25 INS 4985/2013-P10-4 ze dne 14. 5. 2014, že soud vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky věřitele č. 10 ve výši 29.975 Kč.

Mezi stranami sporu o tom, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 25 INS 4985/2013-A6 ze dne 13. 3. 2013 byl zjištěn úpadek dlužníka a žalobce byl jmenován insolvenčním správcem.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno, přezkumné jednání, na kterém byly insolvenčním správcem popřeny pohledávky, a to částečně pohledávka č. 1 a pohledávka č. 2 v celém rozsahu, se konalo dne 15. 5. 2013. Insolvenční správce podal předmětnou žalobu o popření vykonatelných pohledávek u příslušného soudu 31. 5. 2013, tedy včas (§ 199 odst. 1 insolvenčního zákona).

Nejdříve soud posuzoval procesní úkon přihlášeného věřitele, a to částečné zpětvzetí přihlášené pohledávky, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 25 INS 4985/2013-P10-4, kdy soud vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky věřitele č. 10 ve výši 29.975 Kč, a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 5. 2014. Jedná se o pohledávku žalovaného jako přihlášeného věřitele, kterou žalobce popřel v rámci částečného popření pohledávky č. 1, kdy popřel částku 29.975 Kč. S ohledem na částečné zpětvzetí přihlášené pohledávky je předmětem tohoto sporu pouze spor ohledně pohledávky č. 2 ve výši 13.400 Kč odpovídající uplatněné smluvní pokutě a z tohoto důvodu soud řízení o určení, že pohledávka žalovaného ve vyšší 29.975 Kč není po právu, zastavil tak, jak je blíže specifikováno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Pokud jde o popření pohledávky č. 2 žalobcem jako insolvenčním správcem, pak se soud plně ztotožňuje a odkazuje na argumentaci žalovaného, kterou uvedl ve vyjádření

ICM R k žalobě. Soud se ve shodně s žalovaným ztotožňuje s argumentací, že pro posouzení důvodnosti či nedůvodnosti takto uplatněné pohledávky není relevantní, jak tvrdí žalobce, posouzení neplatnosti rozhodčí doložky, kdy tato skutečnost je zcela právně bezvýznamná, neboť žalovaný uplatnil smluvní pokutou a má na ni nárok bez ohledu na to, zda byla či nebyla přiznána rozhodčím nálezem, neboť její sjednání bylo smluvními stranami uvedeno přímo v obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru i obchodní podmínky byly smluvními stranami podepsány a jedná se tedy o platný právní úkon, který účastníky takového úkonu zavazuje. Žalobce jako insolvenční správce v popěrném úkonu pohledávky č. 2 uvedl pouze skutečnosti, ze kterých dovozoval, že rozhodčí nález sp.zn. 2584/2007 ze dne 17. 4. 2009, na základě kterého byla pohledávka uplatněna, je neplatný. Jiný popěrný důvod žalobce jako insolvenční správce neuvedl a pak zde existují limity ust. § 199 odst. 3 insolvenčního zákona. Dle tohoto zákonného ustanovení platí, že v žalobě podle odst. 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Tímto ustanovením a zejména skutkově vymezeným důvodem popření pohledávky je pak vázán i soud. V této souvislosti je třeba uvést, že žalobce jako insolvenční správce pohledávku z titulu smlouvy o úvěru nenapadl žádnou právní argumentací ujednání ve smlouvě o úvěru a na ni navazující platné ujednání obchodních podmínek v čl. XIII bod 13.1, kde kromě jiného je ujednání o smluvní pokutě, a to např. argumentací o nepřiměřenosti výše smluvní pokuty k zajišťované pohledávce s odkazem na ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku a z toho vyplývající neplatnost takového ujednání v souladu s ust. § 39 odst. 1 občanského zákoníku. Nicméně i přes skutečnost, že žalobce jako insolvenční správce takový popěrný úkon neučinil a z tohoto pohledu neposuzoval sjednanou výši smluvní pokuty, žalovaný v rámci vyjádření k žalobkyně argumentoval tím, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená právě s ohledem na skutečnost, že nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Byť posouzení těchto skutečností není s ohledem na výše uvedené předmětem tohoto řízení, i v této části lze plně odkázat na argumentaci žalovaného, kterou uvedl ve vyjádření k žalobě.

Z důvodů výše uvedených soud žalobu, pokud se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalovaného ve výši 13.400 Kč odpovídající smluvní pokutě není v této výši po právu, jako nedůvodnou zamítl tak, jak je o tomto žalobním požadavku rozhodnuto ve výroku I. tohoto rozsudku.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 občanského zákoníku za použití § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 163 odst. 1 insolvenčního zákona, dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Navíc je třeba uvést, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobci ani žalovanému náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

ICM R

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 15.09.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně

ICM R