25 ICm 1608/2011
25 ICm 1608/2011-140 (KSOS 25 INS 1547/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobkyně Mgr. Bohdany Šocové, se sídlem Olomouc, Kateřinská 107/5, insolvenční správkyně dlužníka NOEMO STEEL CZ, s.r.o., se sídlem Olomouc-Chválkovice, U Panelárny 615/4, IČO 258 41 572, proti žalovanému Petru anonymizovano , anonymizovano , bytem Věrovany 203, zastoupenému Mgr. Markem Gocmanem, advokátem se sídlem Ostrava -Mariánské Hory, 28. října 219/438, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, se sídlem Ostrava 1, Na Hradbách 21, o určení neúčinnosti právních úkonů,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že platby specifikované jako částečné vrácení půjčky ze dne 30.04.2009, učiněné dlužníkem NOEMO STEEL CZ, s.r.o., se sídlem Olomouc, U Panelárny 615/4, IČO 25841572, žalovanému dne 28.05.2009 ve výši 350.000,-Kč, dne 11.06.2009 ve výši 216.000,-Kč, dne 22.06.2009 ve výši 275.000,-Kč, dne 24.07.2009 ve výši 75.000,-Kč, dne 22.09.2009 (dle dokladu 30.09.2009) ve výši 232.000,-Kč, dne 23.09.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 24.09.2009 ve výši 300.000,-Kč, dne 06.11.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 07.11.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 31.12.2009 ve výši 180.000,-Kč, celkem ve výši 2.828.000,-Kč jsou vůči věřitelům dlužníka, se kterým je vedeno u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 1547/2010 insolvenční řízení, neúčinné právní úkony, se zamítá.

II. Žalovanému se vůči žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 23.06.2011 v 00:03:26 hodin (ve znění jejího doplnění dle výzvy soudu dle ust. § 43 odst. 1 o.s.ř.) domáhala se žalobkyně, aby bylo určeno, že částečné vrácení půjčky ze dne 30.04.2009 učiněné dlužníkem NOEMO STEEL CZ, s.r.o. žalovanému dne 28.05.2009 ve výši 350.000,-Kč, dne 11.06.2009 ve výši 216.000,-Kč, dne 22.06.2009 ve výši 275.000,-Kč, dne 24.07.2009 ve výši 75.000,-Kč, dne 22.09.2009 (dle dokladu 30.09.2009) ve výši 232.000,-Kč, dne 23.09.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 24.09.2009 ve výši 300.000,-Kč, dne 06.11.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 07.11.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 31.12.2009 ve výši 180.000,-Kč jsou vůči věřitelům dlužníka, se kterým je vedeno u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 25 INS 1547/2010 insolvenční řízení, neúčinné právní úkony. Tvrdila, že usnesením Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 25 INS 1547/2010 z 23.06.2010 byl zjištěn úpadek společnosti NOEMO STELL CZ, s.r.o. a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně. Dne 09.09.2011 byl na majetek insolvenčního dlužníka prohlášen konkurs. Žalovaný je jediným jednatelem a zároveň jediným společníkem dlužníka, jedná se tedy o osobu dlužníkovi blízkou. Z účetního deníku NOEMO STEEL CZ, s.r.o. za období od 01.01.2009 do 31.12.2009 vyplývá, že žalovaný měl dne 30.04.2009 dlužníkovi poskytnout částku 9.650.000,-Kč. Přijetí půjčky je zaúčtováno interním dokladem in2970077. Žádný další doklad k půjčce ani písemná smlouva neexistuje. Pokud byla uzavřena ústně, nebyl k ní udělen souhlas valné hromady společnosti dlužníka, respektive nebyl o ní sepsán notářský zápis. Jelikož v žalobě uvedené platby byly učiněny ve prospěch žalovaného, jednatele a jediného společníka dlužníka v posledních třech letech, je zde dána právní fikce dle ust. § 241 odst. 2 insolvenčního zákona. Jedná se o zvýhodňující právní úkony, které učinil insolvenční dlužník v době, kdy byl v úpadku. Vedle tohoto žalobkyně uvedla, že i kdyby nešlo o právní úkon vůči osobě blízké, byl dlužník v rozhodné době v úpadku, do kterého se dostal poté, co v průběhu roku 2008 došlo k propadu tržeb a současně nastaly problémy se splácením kontokorentního úvěru vůči věřiteli Raiffeisenbank a.s. Podle zápisu z jednání u klienta ze dne 21.05.2009 banka upozornila dlužníka, že může žádat okamžité zesplatnění kontokorentního úvěru ve výši 5.000.000,-Kč k datu 25.05.2009. Žalobkyně proto tvrdila, že již dne 21.05.2009 věděl žalovaný, jakožto jednatel a společník dlužníka, že dlužník je předlužen, neboť banka odmítla dále úvěrovat a požadovala přednostní zaplacení kontokorentního úvěru. Vedle toho žalobkyně uvedla, že eviduje pouze účetní doklady, o obsahu smlouvy o půjčce nemá žádné informace.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s argumentací, že v posuzované věci žádné neúčinné úkony neučinil, vždy postupoval v souladu s právem, a že v každé společnosti, tedy i ve společnosti dlužníka, se běžně obchoduje a pohledávky se hradí s větším či menším prodlením. Pokud použil v žalobě specifikované peněžní prostředky, bylo to jen proto, aby zajistil pokračování další podnikatelské činnosti dlužníka.

Krajské státní zastupitelství v Ostravě navrhovalo, aby soud žalobě vyhověl. Považovalo za prokázané, že dlužník se s ohledem na důkazy předložené v řízení nacházel

ICM R v rozhodné době vyplácení peněžních prostředků v úpadku z důvodu předlužení. Toto předlužení prokazatelně dle listin předložených krajským státním zastupitelstvím a žalobkyní nastalo 11.06.2009. Po tomto datu již nebylo možné očekávat další provoz podniku a dlužník se soustředil pouze na likvidaci svých závazků. Jelikož u posouzení splátek údajné půjčky jako zvýhodňujících úkonů je nutno vycházet ze stavu majetku dlužníka v době, kdy byly tyto úkony činěny, tedy z roku 2009, Krajské státní zastupitelství v Ostravě dovozovalo, že při předpokládané existenci smlouvy o půjčce, zvýhodnění žalovaného jako věřitele nebylo spolehlivě prokázáno. Pokud existují konkrétní výdajové pokladní doklady, podepsané žalovaným, a v účetnictví je o těchto platbách účtováno jako o vrácení půjčky, měly by také existovat konkrétní účetní doklady o jednotlivých vkladech žalovaného poskytnutých dlužníkovi z titulu půjčky, a takto by o těchto vkladech, ať již přes pokladnu dlužníka nebo bankovním převodem mělo být účtováno. Tyto však v účetnictví dlužníka k dispozici nejsou a vzhledem k tomu, že žalovaný je rovněž nepředložil, je třeba vyjít z předpokladu, že předmětná půjčka nikdy nebyla žalovaným dlužníkovi poskytnuta a jednotlivé prokazatelné splátky tzv. půjčky tak byly dlužníkem učiněny ve prospěch žalovaného v době úpadku dlužníka bez právního důvodu a mezi osobami blízkými. Takovéto jednání naplňuje skutkovou podstatu úmyslně zkracujícího právního úkonu ve smyslu ust. § 242 insolvenčního zákona. Rovněž v tomto případě je zachována lhůta podle odst. 3, když jednotlivé splátky půjčky 28.05.2009-31.12.2009 byly učiněny v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení dne 18.02.2010.

Krajský soud v Ostravě v pořadí prvním rozsudkem ze dne 21.02.2013, č.j. 25 ICm 1608/2011-62 (KSOS 25 INS 1547/2010), rozhodl tak, že určil, že platby specifikované jako částečné vrácení půjčky ze dne 30.04.2009 vyplacené dlužníkem NOEMO STEEL CZ, s.r.o., IČ: 258 41 572 žalovanému dne 28.05.2009 ve výši 350.000,-Kč, dne 11.06.2009 ve výši 216.000,-Kč, dne 22.06.2009 ve výši 275.000,-Kč, dne 24.07.2009 ve výši 75.000,-Kč, dne 22.09.2009 (dle dokladu 30.09.2009) ve výši 232.000,-Kč, dne 23.09.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 24.09.2009 ve výši 300.000,-Kč, dne 06.11.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 07.11.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 31.12.2009 ve výši 180.000,-Kč, jsou vůči věřitelům dlužníka, se kterým je vedeno u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 25 INS 1547/2010 insolvenční řízení, neúčinné právní úkony (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 572,33 Kč (výrok II.). V odůvodnění mimo jiné uvedl, že deklarované smlouvy o půjčce či smlouva o půjčce mezi společností NOEMO STEEL CZ, s.r.o. a žalovaným nebyly sepsány formou notářského zápisu nebo písemnou formou (listina musí být podepsána před orgánem pověřeným legalizací, neboť žalovaný byl a dosud je jediným jednatelem a společníkem dlužníka) a tato absence notářského zápisu nebo písemné formy způsobila neplatnost případných smluv o půjčkách či smlouvy o půjčce (ust. § 132 odst. 3 obchodního zákoníku, ust. § 40 odst. 1 občanského zákoníku), takže se mezi dlužníkem a žalovaným jedná o vztah z bezdůvodného obohacení a smluvní strany jsou povinny vrátit si vše, co podle neplatné smlouvy dostaly. Pokud dlužník v průběhu roku 2009 vyplatil žalovanému v součtu částku 2.828.000,-Kč, dosáhl žalovaný většího uspokojení svých pohledávek, než jakého by se mu dostalo v konkursu, neboť byly přihlášeny pohledávky ve výši celkem 78.313.446,19 Kč. Vzhledem k tomu, že v konkursní

ICM R podstatě se nenachází dostatečný majetek k uspokojení nároků jiných věřitelů, je tím naplněna skutková podstata ust. 235 a 241 IZ a úkony dlužníka, kterými provedl ve prospěch žalovaného platby, dne 28.05.2009 ve výši 350.000,-Kč, dne 11.06.2009 ve výši 216.000,-Kč, dne 22.06.2009 ve výši 275.000,-Kč, dne 24.07.2009 ve výši 75.000,-Kč, dne 22.09.2009 (dle dokladu 30.09.2009) ve výši 232.000,-Kč, dne 23.09.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 24.09.2009 ve výši 300.000,-Kč, dne 06.11.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 07.11.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 31.12.2009 ve výši 180.000,-Kč, celkem ve výši 2.828.000,-Kč (nikoli tedy, jak nesprávně sečetla žalobkyně výši 3.976.000,-Kč), jsou neúčinné právní úkony dle ust. 235 odst. 1 IZ. Žaloba je opodstatněná, jelikož bezdůvodné vyplácení a v podstatě darování nezanedbatelného množství finančních prostředků v době, kdy se dlužník nacházel v úpadku, je bezpochyby úkonem, který směřoval k poškození ostatních věřitelů a žalovanému byl tento úmysl znám, takže jednání dlužníka v tomto případě naplnilo skutkovou podstatu ust. § 242 IZ.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, ve kterém především namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, neboť žalobkyně učinila předmětem řízení úkony v celkovém souhrnu 3.976.000,-Kč, zatímco soud rozhodl pouze o úkonech v souhrnu 2.828.000,-Kč, přičemž přesná specifikace úkonů byla podána po uplynutí lhůty, takže žaloba měla být zamítnuta pro opožděnost. Dále soudu prvního stupně vytýkal, že podle odůvodnění nedospěl soud k jednoznačnému závěru, zda se jedná o neúčinný zvýhodňující úkon dle ust. § 241 IZ, nebo o neúčinný úmyslně zkracující právní úkon dle ust. § 242 IZ a vůbec se nezabýval otázkou, zda tvrzené vyplacení peněžních prostředků je právním úkonem či faktickou činností. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne.

Vrchní soud přisvědčil odvolateli, že žalobkyně učinila předmětem řízení právní úkony v celkové výši 3.976.000,-Kč, ovšem součet těchto právních úkonů činí pouze 2.828.000,-Kč, což mělo vést k postupu podle ust. § 43 odst. 1 o.s.ř. Za situace, že soud prvního stupně o této žalobě rozhodl, aniž si s žalobkyní vyjasnil, zda se jedná o chybu v počtech nebo o chybu v psaní způsobenou tím, že do výčtu právních úkonů omylem neuvedl další právní úkony v hodnotě 1.148.000,-Kč, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 219a odst. 1, písm. a), b) o.s.ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1, písm. a) věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení měl soud prvního stupně žalobkyni vyzvat k opravě žaloby tak, aby bylo zřejmé, zda se domáhá určení neúčinnosti právních úkonů v úhrnné hodnotě 2.828.000,-Kč nebo v úhrnné hodnotě 3.976.000,-Kč. Dále měl vyřešit otázku, zda se jedná o právní úkony nebo o faktickou činnost (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 02.03.2004, sp.zn. 30 Cdo 531/2003, dostupné na www.nsoud.cz, rozhodnutí ze dne 27.02.2014, sp.zn. 29 Cdo 677/2011, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 60/2014). Pokud se jedná o právní úkon měl otázku neúčinnosti řešit v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (například rozhodnutí ze dne 31.03.2014, sp.zn. 29

ICM R

ICdo 6/2012, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 65/2014, rozhodnutí ze dne 25.06.2013, sp.zn. 29 Cdo 2543/2011, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 100/2013, rozhodnutí ze dne 29.04.2014, sp.zn. 29 ICdo 14/2012 publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 113/2014 a dále rozhodnutí ze dne 31.03.2014, sp.zn. 29 ICdo 13/2012, a ze dne 29.04.2014, sp.zn. 29 ICdo 14/2012 dostupných na www.nsoud.cz.

Po zrušení v pořadí prvního rozsudku ze dne 21.02.2013 a vrácení věci k dalšímu řízení usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.03.2015, č.j., 11 VSOL 150/2014-110 (KSOS 25 INS 1547/2010), soud usnesením č.j.-115 (KSOS 25 INS 1547/2010) ze dne 30.09.2015 nejprve vyzval žalobkyni, aby odstranila vady žaloby, přičemž žalobkyně v reakci na výzvu uvedla, že se domáhá, aby bylo určeno, že platby specifikované jako částečné vrácení půjčky ze dne 30.04.2009, učiněné dlužníkem NOEMO STEEL CZ, s.r.o., se sídlem Olomouc, U Panelárny 615/4, IČO 25841572, žalovanému dne 28.05.2009 ve výši 350.000,-Kč, dne 11.06.2009 ve výši 216.000,-Kč, dne 22.06.2009 ve výši 275.000,-Kč, dne 24.07.2009 ve výši 75.000,-Kč, dne 22.09.2009 (dle dokladu 30.09.2009) ve výši 232.000,-Kč, dne 23.09.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 24.09.2009 ve výši 300.000,-Kč, dne 06.11.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 07.11.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 31.12.2009 ve výši 180.000,-Kč, celkem ve výši 2.828.000,-Kč jsou vůči věřitelům dlužníka, se kterým je vedeno u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 1547/2010 insolvenční řízení, neúčinné.

Poté se v souladu s názorem vrchního soudu prezentovaným ve zrušovacím usnesení soud zabýval vyjasněním otázky, zda se jedná o právní úkon či faktickou činnost, když předpokladem neúčinnosti zkracujícího právního úkonu je nejen úmysl dlužníka zkrátit věřitele v uspokojení jejich pohledávek, ale především existence právního úkonu s tím, že ne každý bankovní převod peněžních prostředků, ani každý výběr peněžních prostředků v hotovosti, je právním úkonem. Povinnost tvrzení a důkazní povinnost v tomto ohledu, tedy že se jedná o právní úkon, nesla žalobkyně. V této souvislosti byla žalobkyně dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučena soudem o tom, že její tvrzení ohledně existence právního úkonu, tj. částečného splacení půjčky, jsou obecná s tím, že ani jí dosud v řízení navržené důkazy nejsou způsobilé prokázat tato obecná tvrzení, s tím, že pokud tvrzení a důkazy k existenci právního úkonu či právních úkonů, tj. částečného splacení půjčky z 30.04.2009 nedoplní, vystavuje se riziku neúspěchu ve sporu. Zejména je zapotřebí doplnit tvrzení a důkazy k tomu, že k uzavření smlouvy o půjčce a s jakým obsahem mezi dlužníkem NOEMO STEEL CZ s.r.o. a žalovaným došlo, a že dlužník finanční částku od žalovaného jako půjčku obdržel. Dále pak, že dlužník s úmyslem splnit dluh poskytl žalovanému v žalobě popsané plnění odpovídající předmětu závazku, který je v daném případě definován smlouvou o půjčce ze dne 30.04.2009.

Žalobkyně po poučení soudu pouze uvedla, že i nadále zastává názor, že jedním ze způsobů zániku závazků je jeho řádné splnění, které je definované jako právní úkon, když za právní úkon je nutno považovat ve smyslu § 34 zrušeného občanského zákoníku projev vůle dluh splnit, obsah smlouvy o půjčce ji není znám, neboť nedohledala k tomuto úkonu žádné

ICM R doklady, a nedohledala ani doklady k tomu, že dlužník finanční prostředky ve výši 9.650.000,-Kč obdržel, v tomto ohledu vycházela z jeho prohlášení.

Žalovaný uvedl, že je třeba vzít v úvahu, že z podané žaloby ve lhůtě 1 roku od úpadku dlužníka nevyplývá, o jaký právní úkon se jedná, jaký právní úkon byl napaden, v původní žalobě žalobkyně neodporuje právnímu úkonu ale faktické činnosti dlužníka. Žalovaný zastává názor, že z pohledu lhůty pro podání odpůrčí žaloby nebyla žaloba žalobkyně řádně uplatněna, když další podání, ve kterém je uvedeno, že se jedná o smlouvu o půjčce ze dne 30.04.2009, a jsou specifikovány jednotlivé platby, kterými měl být dluh splněn, bylo učiněno po lhůtě 1 roku od úpadku dlužníka, a proto žalobě nelze vyhovět již z tohoto důvodu. Žalovaný opakovaně uváděl, že v letech 2006-2009 byly uzavřeny různé smlouvy o půjčkách a bylo na žalobkyni, aby konkrétní obsah právního úkonu-smlouvy o půjčce tvrdila. Pokud je namítána ze strany žalobkyně odporovatelnost vrácení půjček, bylo na žalobkyni, aby konkrétně tvrdila o vrácení dluhu, z které konkrétní půjčky, z kterého konkrétního dne se jednalo, a která konkrétní půjčka byla tedy splacena. Žalobkyně neunesla ke zkrácení či zvýhodnění věřitele tvrzeným vyplacením peněžních prostředků důkazní břemeno ani břemeno tvrzení.

Krajské státní zastupitelství v Ostravě zastávalo názor, že v daném případě částečné úhrady tvrzené půjčky jsou odporovatelné úkony i tehdy, pokud jim nepředcházel řádný právní úkon. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 531/2003, na které odkazoval Vrchní soud v Olomouci ve svém zrušovacím usnesení, není využitelné pro tento spor, neboť se zabývalo vadami žaloby, se závěrem, že je nutno přesně specifikovat okolnosti napadeného právního úkonu. Za účinnosti starého i nového občanského zákoníku za právní jednání je nutno považovat takové jednání, které vyvolává vznik, změnu nebo zánik práv a povinností. I v případě plnění bez právního důvodu vzniká závazkový právní vztah, z něhož pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh, tj. povinnost vrátit takovéto plnění vzniká tomu, kdo obohacení získal. V případě, že bylo vráceno plnění poskytnuté bez právního důvodu, jedná se o právní jednání. Výplaty peněžních prostředků nutno kvalifikovat jako úmyslně zkracující právní úkon ve smyslu § 242 insolvenčního zákona.

Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 25 INS 1547/2010 soud zjistil, že dne 17.02.2010 byl Krajskému soudu v Ostravě doručen insolvenční návrh ve věci dlužníka NOEMO STEEL CZ, s.r.o. a dle vyhlášky bylo insolvenční řízení zahájeno dne 18.02.2010. Z usnesení ze dne 23.06.2010 soud zjistil, že účinky rozhodnutí o úpadku ve věci dlužníka NOEMO STEEL CZ, s.r.o. nastaly 23.06.2010 a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně. Usnesením ze dne 09.09.2010 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Z identifikátoru elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu ze dne 23.06.2011 soud zjistil, že tohoto dne v 00:03:26 hodin byla podána včasná odpůrčí žaloba věcně aktivně legitimovanou žalobkyní proti pasivně legitimovanému žalovanému a jsou tak splněny formální předpoklady projednatelnosti incidenční odpůrčí žaloby dle ust. § 239 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ), dle kterého odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze

ICM R insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor (odst. 1) a insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3). Namítal-li žalovaný, že odpůrčí žaloba nebyla podána včas, když k doplnění rozhodných skutečností nedošlo ve lhůtě 1 roku, nýbrž později, tato jeho námitka neobstojí, neboť doplnění žaloby v intencích výzvy soudu dle ust. § 43 o.s.ř. nelze považovat za novou žalobu.

Po věcné stránce soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím zjištěním:

Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě oddíl C, vložka 20992, soud zjistil, že NOEMO STEEL CZ, s.r.o. byla zapsána v obchodním rejstříku dne 30.07.1999 jako společnost s ručením omezeným, žalovaný Petr Leher byl zapsán jako statutární orgán-jednatel dne 30.07.1999 a je jím až dosud. Petr Leher byl 30.07.1999 zapsán rovněž jako jediný společník do 14.12.2005 s vkladem 100.000,-Kč a od 14.12.2005 až dosud s vkladem 2.000.000,-Kč (splaceným v rozsahu 100 %).

Z pokladního deníku dlužníka NOEMO STEEL CZ, s.r.o. za období od 01.01.2009 do 31.12.2009 soud zjistil, že v něm byly vykázány za uvedené období příjmy 9.066.078,-Kč a výdaje 9.321.917,-Kč.

Z výpisu z účetního deníku dlužníka NOEMO STEEL CZ, s.r.o. za období od 01.01.2009 do 31.12.2009-účtu 461003 soud zjistil, že je zde zaevidována-zaúčtována interním dokladem půjčka 9.650.000,-Kč k 30.04.2009.

Z účtu 461003 ve spojení s pokladním deníkem za rok 2009 soud zjistil, že dlužník NOEMO STEEL CZ, s.r.o. zaevidoval vrácení půjčky takto: 28.05.2009 ve výši 350.000,-Kč (číslo výdajového dokladu p2960358, strana 12 pokladního deníku), 11.06.2009 ve výši 216.000,-Kč (číslo výdajového dokladu p2960402. strana 14 pokladního deníku), 22.06.2009 ve výši 275.000,-Kč (číslo výdajového dokladu p2960418, strana 14 pokladního deníku), 24.07.2009 ve výši 75.000,-Kč (číslo výdajového dokladu p2960499, strana 16 pokladního deníku), 22.09.2009 ve výši 232.000,-Kč (číslo výdajového dokladu p2960517, strana 17 pokladního deníku), 23.09.2009 ve výši 400.000,-Kč (číslo výdajového dokladu p2960518, strana 17 pokladního deníku), 24.09.2009 ve výši 300.000,-Kč (číslo výdajového dokladu p2960519, strana 18 pokladního deníku), 06.11.2009 ve výši 400.000,-Kč (číslo výdajového dokladu p2960533, strana 18 pokladního deníku), 07.11.2009 ve výši 400.000,-Kč (číslo výdajového dokladu p2960535, strana 19 pokladního deníku), 31.12.2009 ve výši 180.000,-Kč (číslo výdajového dokladu p2960573, strana 20 pokladního deníku). Celkem tedy dlužník zaevidoval platby specifikované jako částečné vrácení půjčky ve výši 2.828.000,-Kč.

Z rozvahy dlužníka NOEMO STEEL CZ, s.r.o. ke dni 31.12.2008 soud zjistil, že k tomuto dni dlužník vykazoval kladný vlastní kapitál ve výši 789.000,-Kč, přičemž úhrn aktiv činil 62.325.000,-Kč. V položce na straně aktiv spočívající v nedokončeném

ICM R dlouhodobém hmotném majetku je uvedena účetní hodnota 32.837.000,-Kč. Pasiva celkem byla vykázána ve výši 62.324.000,-Kč. Úhrn cizích zdrojů krytí byl vykázán ve výši 49.707.000,-Kč.

Z knihy neuhrazených závazků dlužníka ke dni 01.10.2010 soud zjistil, že nesplacené závazky NOEMO STEEL CZ, s.r.o. vůči všem věřitelům byly vykázány ve výši 13.442.715,09 Kč.

Ze seznamu majetku pohledávek a závazků dlužníka NOEMO STEEL CZ, s.r.o. dle podání ze dne 10.05.2010 doručeného insolvenčnímu soudu dne 17.05.2010 soud zjistil, že k 28.05.2009 (okamžik první prokazatelné platby dlužníka žalovanému) měl dlužník více věřitelů, přičemž například u věřitele FEMAX a.s. vykázal od 26.02.2009 dva nesplacené splatné závazky (300.000,-Kč a 439.824,-Kč), u věřitele P-SYSTEMS s.r.o. nesplacený splatný závazek od 08.12.2008 (500.000,-Kč) a u věřitele PROMAN s.r.o. nesplacený splatný závazek od 06.12.2008 (50.000,-Kč).

Ze zápisu z jednání u klienta dne 21.05.2009, kterého se účastnili za dlužníka NOEMO STEEL CZ, s.r.o.-Petr Leher, jednatel se svým právním zástupcem a za banku Raiffeisenbank a.s.-Ing. Petr Novotný, Ing. Dagmar Svobodová a Ing. Miloslav Nutno, soud zjistil, že dlužník se k tomuto datu potýkal s nedostatkem finančních prostředků, když nedokázal navýšit kapitálové fondy v míře požadované bankou, přičemž žádal o přehodnocení splatnosti poskytnutých investičních úvěrů na výstavbu nového závodu ve výši 15.000.000,-Kč + 5.000.000,-Kč s ohledem na očekávané hospodářské výsledky v roce 2009 a o obnovu (případně navýšení) kontokorentního úvěru s limitem 5.000.000,-Kč, který je splatný ke dni 23.06.2009. Podle tohoto zápisu banka upozornila dlužníka, že dne 25.05.2009 je termín pro pravidelnou měsíční regulaci kontokorentního úvěru a že dle úvěrových podmínek může pro porušení povinností vyplývajících z uzavřených úvěrových smluv odepřít dlužníkovi další čerpání úvěru.

Z výdajových dokladů, které jsou zaevidovány v pokladním i účetním deníku a tomu odpovídajících výdajových pokladních dokladů vystavených dlužníkem, soud zjistil, že dlužník žalovanému vyplatil z pokladny dlužníka následující finanční částky: dne 28.05.2009 350.000,-Kč, dne 11.06.2009 216.000,-Kč, dne 22.06.2009 275.00,-Kč, dne 24.07.2009 75.000,-Kč, dne 22.09.2009 (dle výdajového pokladního dokladu 30.09.2009) 232.000,-Kč, dne 23.09.2009 400.000,-Kč, dne 24.09.2009 300.000,-Kč, dne 06.11.2009 400.000,-Kč, dne 07.11.2009 400.000,-Kč, dne 31.12.2009 180.000,-Kč, tj. celkem 2.828.000,-Kč.

Z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalovaného Petra Lehera ze dne 30.03.2012 č.j. KRPM-21487-11/TČ-2012-140080 a z úředního záznamu o podaném vysvětlení žalovaného Petra Lehera ze dne 23.05.2012 č.j. KRPM-21487-21/TČ-2012-140581 soud zjistil, že žalovaný vypověděl, že Raifeisenbank a.s. v souladu se svým upozorněním zesplatnila v roce 2009 úvěr dlužníka s tím, že všem zákazníkům NOEMO STEEL CZ, s.r.o. poslala doporučený dopis s tím, že veškeré pohledávky jdou za bankou nikoli vůči dlužníku.

ICM R

To způsobilo, že zákazníci dlužníka přestali platit a znamenalo to prakticky konec podnikání NOEMO STEEL CZ, s.r.o. Žalovaný uvedl, že se pořád snažil nějakou formou shánět peníze a podnikat dále, protože chtěl mít ve společnosti dále podíl, ale nepodařilo se to, a tak se snažil vypořádat veškeré závazky firmy. Za tím účelem prodával veškerý materiál i zařízení. Prodal také výrobní halu na ulici Technologická společnosti OIN Delta s.r.o. za částku 12.000.000,-Kč. Zůstal mu jen počítač s připojením na internet.

Z kupní smlouvy ze dne 11.06.2009 uzavřené mezi NOEMO STEEL CZ, s.r.o. jako prodávajícím a OIN Delta s.r.o. jako kupujícím soud zjistil, že jí byla prodána nemovitost, a to budova č.p. 841, část obce Holice, způsob využití výroba, postavená na pozemku parcela číslo 1650/6, pozemek jiného vlastníka, zapsaná v katastru nemovitostí na LV č. 2572 pro katastrální území Holice u Olomouce, obec Olomouc, okres Olomouc u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc za celkovou kupní cenu ve výši 12.000.000,-Kč, která byla určena dohodou stran s přihlédnutím ke znaleckému posudku Ing. Jiřího Kozáka ze dne 11.06.2009. Právní účinky vkladu vznikly dle doložky Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc dne 11.06.2009.

Z úředního záznamu o podaném vysvětlení Františky Minářové ze dne 06.06.2012 č.j. KRPM-21487-29/TČ-2012-140581-39 soud zjistil, že pracovala jako účetní dlužníka na plný úvazek na základě pracovní smlouvy od roku 2004 do září roku 2009. Hospodářské výsledky dlužníka byly v letech 2007 i 2008 v zisku. Františka Minářová uvedla, že Raiffeisenbank a.s. v květnu roku 2009 zrušila dlužníkovi kontokorent a obeslala všechny odběratele uvedené na seznamu pohledávek, kde je vyzvala, aby úhrady prováděli na účet banky a ne na účet dlužníka. Uvedený krok způsobil paniku mezi odběrateli i dodavateli, kteří odmítali poskytnout zboží na fakturu a požadovali hotovostní platby. Současně Raiffeisenbank a.s. zesplatnila investiční úvěr a požadovala jeho zaplacení. Žádost o prodloužení termínu splatnosti investičního úvěru byla zamítnuta. Hospodářský výsledek NOEMO STEEL CZ, s.r.o. za rok 2009 byl tzv. na hraně čísel a podmínek požadovaných bankou. Na vině byl pokles objemu obratu, zejména díky hospodářské krizi. V roce 2009 žalovaný jako jednatel společnosti NOEMO STEEL CZ, s.r.o. rozprodával majetek na základě kupních smluv. Zaplacené kupní ceny používal na úhradu závazků po splatnosti, kdy peníze platil přednostně těm věřitelům, kteří na něj nejvíce dotírali .

Z dokladů, které byly předloženy žalobkyní jako součást trestního oznámení podaného Okresnímu státnímu zastupitelství v Olomouci dne 27.01.2012, a to zejména z rozvahy a výkazu zisku a ztrát k 31.12.2009 dlužníka, soud zjistil, že k tomuto datu vykázal dlužník aktiva 3.250.000,-Kč, pohledávky z obchodního styku činily 3.080.000,-Kč, finanční hotovost 52.000,-Kč, žádný další majetek nevykázal. Pokud jde o pasiva, činily cizí zdroje 30.892.000,-Kč, z toho závazky z obchodního styku 12.314.000,-Kč, bankovní úvěry 14.596.000,-Kč. Hospodářský výsledek dlužníka k 31.12.2009 je uveden ve výši mínus 31.067.000,-Kč.

ICM R

Z výzvy k plnění z bankovní záruky ze dne 10.02.2012 soud zjistil, že věřitel Raiffeisenbank a.s. vyzval Českomoravskou záruční a rozvojovou banku a.s. (vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro uplatnění bankovní záruky stanovené v záruční listině) k plnění z bankovní záruky ve výši 65 % nesplacené jistiny zaručovaného úvěru tj. 9.014.120,-Kč. V listině je dále uvedeno, že mezi věřitelem Raiffeisenbank a.s. a dlužníkem NOEMO STEEL CZ, s.r.o. byla dne 26.11.2010 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 15.000,000-Kč za účelem financování výstavby, dlužník úvěr čerpal a úvěr se stal splatným dne 03.12.2009, přičemž k tomuto dni byla výše nesplacené jistiny úvěru 13.867.877,18 Kč.

Ze seznamu přihlášených pohledávek podaných ve lhůtě stanovené pro podávání přihlášek (B9 spisu KSOS 25 INS 1547/2010) soud zjistil, že do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásili věřitelé s celkovou sumou pohledávek ve výši 78.313.446,19 Kč, zjištěny byly pohledávky ve výši 34.087.022,12 Kč.

Žalobkyně (insolvenční správkyně) uvedla, že k datu 14.02.2013 činí stav zjištěných pohledávek 64.249.974,18 Kč. Žalovaný toto tvrzení neučinil sporné.

Z průběžných zpráv o stavu insolvenčního řízení (ze dne 20.01.2011, 12.07.2011, 06.12.2011, 29.03.2012 a 05.09.2012) soud zjistil, že k datu 05.09.2012 byl vykázán stav majetkové podstaty-souhrn finančních prostředků dlužníka ve výši 534.117,-Kč (pokladna + účet).

Návrhy na provedení dokazování výslechem svědkyně Františky Minářové (bývalé účetní dlužníka), výpisy z obchodního rejstříku společnosti S-INVEST Olomouc a.s. a SEAL navijáky s.r.o., výpisy z účtu dlužníka za rok 2006, 2007, 2008 a 2009, účastnickým výslechem žalovaného a potvrzením Raiffeisenbank a.s. ohledně druhu úvěru dlužníkovi, jeho platební morálky a důvodů zesplatnění byly zamítnuty, jelikož soud dospěl k závěru, že provedení dalších důkazů z hlediska níže provedené právní kvalifikace není zapotřebí (je nadbytečné pro deficit tvrzení k rozhodujícím skutečnostem).

Po takto provedeném dokazování dospěl soud k následujícím závěrům. Existence smlouvy o půjče mezi dlužníkem a žalovaným o určitém konkrétním obsahu jakož i plnění (předání finančních prostředků) žalovaným dlužníkovi odpovídající předmětu závazku, který byl definován smlouvou o půjčce ze dne 30.04.2009 nebylo tvrzeno a tedy ani prokazováno. I kdyby (čistě hypoteticky) byla uzavřena smlouva o půjčce, nebyl k tomuto právnímu úkonu udělen předchozí souhlas valné hromady, respektive neměla formu notářského zápisu nebo písemnou formu a nebyla podepsána před orgánem pověřeným legalizací (je nesporné). Platby účetně zaevidované jako částečné vrácení půjčky ze dne 30.04.2009 byly vyplaceny dlužníkem NOEMO STEEL CZ, s.r.o. žalovanému dne 28.05.2009 ve výši 350.000,-Kč, dne 11.06.2009 ve výši 216.000,-Kč, dne 22.06.2009 ve výši 275.000,-Kč, dne 24.07.2009 ve výši 75.000,-Kč, dne 22.09.2009 (dle dokladu 30.09.2009) ve výši 232.000,-Kč, dne 23.09.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 24.09.2009 ve výši 300.000,-Kč, dne 06.11.2009 ve

ICM R výši 400.000,-Kč, dne 07.11.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 31.12.2009 ve výši 180.000,-Kč (je nesporné a vyplývá z pokladního deníku dlužníka za rok 2009, výpisu z účetního deníku za tentýž rok a z výdajových pokladních dokladů). Žalovaný Petr Leher jako příjemce plateb byl a je jediným jednatelem a společníkem dlužníka NOEMO STEEL CZ, s.r.o. (je nesporné a vyplývá z obchodního rejstříku). Dlužník se již v okamžiku první vyplacené finanční částky, tedy dne 28.05.2009 nacházel v úpadku z důvodu platební neschopnosti (vyplývá ze seznamu nezaplacených závazků předložených dlužníkem insolvenčnímu soudu dne 17.05.2012), neboť měl více věřitelů : FEMAX a.s. (závazky 300.000,-Kč a 439.824,-Kč splatné od 26.02.2009), P-SYSTEMS s.r.o. (splatný závazek od 08.12.2008 ve výši 500.000,-Kč) a PROMAN s.r.o. (splatný závazek od 06.12.2008 ve výši 50.000,-Kč). Toto zjištění o platební neschopnosti potvrzují také skutečnosti vyplývající ze zápisu z jednání s Raiffeisenbank a.s. z 21.05.2009, z něhož je zřejmé, že dlužník se k tomuto datu potýkal s nedostatkem finančních prostředků, když nedokázal navýšit kapitálové fondy v míře požadované bankou, přičemž žádal o přehodnocení splatnosti poskytnutých investičních úvěrů. Oproti údajům z rozvahy ke konci roku 2008 (aktiva vykázány ve výši 62.325.000 Kč) nastal u dlužníka dle rozvahy k 31.12.2009 pokles aktiv (až na 3.250.000,-Kč), hospodářský výsledek dlužník vykázal ztrátový (mínus 31.067.000,-Kč). Jak vyplynulo z úředních záznamů o podaném vysvětlení Petra Lehera a Františky Minářové, dlužník v roce 2009 majetek včetně výrobní haly začal prodávat v návaznosti na úpadkový stav za účelem hrazení závazků. Ze seznamu přihlášených pohledávek podaných ve lhůtě stanovené pro podávání přihlášek (B9 insolvenčního spisu) a průběžných zpráv o stavu insolvenčního řízení soud zjistil, že do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásili věřitelé s celkovou sumou pohledávek ve výši 78.313.446,19 Kč. Zjištěno bylo 64.249.974,18 Kč, současný stav majetkové podstaty je vykázán ve výši 534.117,-Kč (je nesporné a soud vzal za prokázáno z části B insolvenčního spisu).

Poté se soud v prvé řadě zabýval tím, zda nesporné převody finančních částek z účtu dlužníka na účet žalovaného dne 28.05.2009 ve výši 350.000,-Kč, dne 11.06.2009 ve výši 216.000,-Kč, dne 22.06.2009 ve výši 275.000,-Kč, dne 24.07.2009 ve výši 75.000,-Kč, dne 22.09.2009 (dle dokladu 30.09.2009) ve výši 232.000,-Kč, dne 23.09.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 24.09.2009 ve výši 300.000,-Kč, dne 06.11.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 07.11.2009 ve výši 400.000,-Kč, dne 31.12.2009 ve výši 180.000,-Kč, celkem ve výši 2.828.000,-Kč, jsou právní úkony, jímž lze odporovat.

Za neúčinný lze podle ust. § 235 odst. 1 IZ považovat každý právní úkon dlužníka, kterým zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Podle odst. 1 a 2 ust. § 241 IZ platí, že zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jakého by mu jinak náleželo v konkursu. Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve

ICM R prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový občanský zákoník), jímž se mj. zrušuje zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 3028 se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3). S ohledem na přechodná ustanovení nového občanského zákoníku je třeba na projednávanou věc použít úpravy zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník), a to vhledem k tomu, že tvrzená smlouva o půjčce, která měla založit občanskoprávní vztah mezi žalovaným a dlužníkem, jakož i plnění dle této smlouvy mělo být poskytnuto před rokem 2014.

Podle ustanovení § 34 občanského zákoníku, právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

Nelze-li z objektivně zjevných okolností zjistit, že projev vůle ke zmíněným následkům směřuje, není tento projev vůle právním úkonem.

Podle ust. § 657 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Smlouva o půjčce je reálným kontraktem, tudíž nevzniká pouhou dohodou stran, nýbrž až skutečným odevzdáním předmětu půjčky.

Dle ustanovení § 559 odst. 1 občanského zákoníku splněním dluh zanikne.

Splnění dluhu je jednostranným právním úkonem, kterým dlužník ze závazkového vztahu poskytuje dohodnuté plnění věřiteli ze závazkového vztahu, věřitel toto plnění přijímá.

Úspěch žalobkyně ve věci závisel na zjištění, že k uzavření smlouvy o půjčce podle ust. § 657 občanského zákoníku dne 30.04.2009 a s jakým obsahem mezi dlužníkem NOEMO STEEL CZ s.r.o. a žalovaným došlo, že dlužník finanční částku od žalovaného jako půjčku obdržel a dále, že dlužník s úmyslem splnit dluh poskytl žalovanému v žalobě popsané plnění

ICM R odpovídající předmětu závazku, který je v daném případě definován právě touto smlouvou o půjčce.

Žalobkyně v tomto ohledu svou povinnost tvrzení (ani přes výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř.) nesplnila, její žalobní tvrzení zůstala jen ve zcela obecné rovině, když zejména nedoplnila ve prospěch jakého konkrétního závazku (s jakým obsahem) platby směřovaly a nedoplnila ani, že dlužník (jakou formou a kdy) peníze reálně od žalovaného obdržel. Žalobkyně v daném případě tvrdila pouze výsledek-platby účetně zaevidované jako částečné vrácení půjčky, nikoliv však skutečnosti tento zakládající.

Sporné řízení se řídí zásadou projednací. Má-li být účastník řízení úspěšný, musí splnit své procesní povinnosti. V prvé řadě se jedná o povinnost tvrzení, uloženou účastníkovi v § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř., která se v právní teorii rovněž nazývá břemenem tvrzení. Dle tohoto ustanovení musí účastník tvrdit významné skutečnosti pro rozhodnutí soudu. Pro úplnost zbývá dodat, že všechna tato tvrzení je pak povinen účastník prokázat dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř., ve kterém je zakotvena povinnost důkazní. Důkazní návrhy však chybějící tvrzení o právně významných skutečnostech nahradit nemohou. Důkazní břemeno a břemeno tvrzení o splnění uvedených obecných předpokladů neúčinnosti právních úkonů ve smyslu ust. § 235 odst. 1 IZ, tj. že se v daném případě jednalo o činnost podřaditelnou pod institut právního úkonu, tedy že ve smyslu § 34 občanského zákoníku šlo o projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují, tížilo žalobkyni (ust. § 7 IZ a § 101 odst. 1 písm. a) a § 120 o.s.ř.).

Za situace, kdy žalobkyně břemeno tvrzení k rozhodujícím skutečnostem neunesla, soudu nezbylo, než nesporné výplaty jednotlivých částek žalovanému považovat za pouhé platební transakce, nikoliv za právní úkony dlužníka vůči žalovanému, kterým by bylo možné odporovat ve smyslu ust. § 235 odst. 1 IZ. Žaloba byla proto zamítnuta, aniž by se soud zabýval dalšími předpoklady tvrzené neúčinnosti, jak má na mysli výše citované ust. § 241 IZ, případně ust. § 242 IZ.

Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Po zvážení všech okolností případu se však soudu jeví uložení povinnosti nahradit náklady žalovaného, a to neúspěšné žalobkyni, jako nepřiměřená tvrdost a rozhodl se proto uplatnit moderační právo podle ust. § 150 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení lze při dodržení podmínky existence důvodu zvláštního zřetele hodných výjimečně úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat. Soud vyjadřuje přesvědčení, že takové okolnosti jsou v tomto případě dány. V prvé řadě soud považuje za nutné zdůraznit, že smyslem a účelem insolvenčního zákona je uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Obligatorní pojmovou součástí insolvenčního řízení je ustanovení insolvenčního správce. Tento správce jako zvláštní procesní subjekt má samostatné postavení jak vůči dlužníku, tak vůči insolvenčním věřitelům a nelze jej považovat za zástupce věřitelů ani za zástupce dlužníka. Správce je řazen mezi zvláštní veřejnoprávní orgány, přičemž jeho úkolem je zajištění řádného průběhu insolvence.

ICM R

Veřejný účel instituce insolvenčního správce je pak nutno spatřovat v akceptaci omezeného veřejného zásahu do řešení majetkových vztahů, jež se dostaly do krizové situace. Jeho oprávnění jsou zakotvena v řadě ustanovení insolvenčního zákona. Vzhledem k jejich heteronomní povaze pak představují výkon pravomoci. Veden naznačenými závěry soud dovodil, že ačkoliv postup žalobkyně-insolvenční správkyně v předmětném řízení nevedl v konečném důsledku k jejímu úspěchu v řízení, bylo nutné v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k veřejnému účelu instituce této insolvenční správkyně, která v daném případě realizovala (musela realizovat) řešení majetkových vztahů dlužníka NOEMO STEEL CZ, s.r.o, a tedy plnila svoji základní povinnost hájit veřejné zájmy. Žalobkyně přitom nemohla činit žádné úkony bez projednání dalšího postupu s věřitelským výborem (např. vzít žalobu zpět). Soud také vzal v úvahu složitost celého případu, kdy je zjevné, že insolvenční správkyně disponuje jen omezenými informacemi o činnosti dlužníka z účetních dokladů, přičemž dospěl k závěru, že ve věci by bylo nepřijatelné a tvrdé trvat na tom, aby žalobkyně nesla náklady řízení žalovaného. Takovéto rozhodnutí je podle názoru soudu spravedlivé, zejména zváží-li se konstantní judikatura Ústavního soudu, ukládající soudu v rámci procesu nalézání práva usilovat o nalezení spravedlivého řešení. Vzhledem k uvedenému soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně dvojmo.

V Ostravě dne 23.08.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R