25 Cdo 974/2004
Datum rozhodnutí: 27.10.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 115a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 974/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. D., o 346.116,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 15/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku v Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2003, č. j. 13 Co 393/2003 - 37, t a k t o :

I. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 6. 2003, č. j. 12 C 15/2003 - 23, se zastavuje.

II. Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2003, č. j. 13 Co 393/2003 - 37, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 30. 6. 2003, č. j. 12 C 15/2003 - 23, zamítl žalobu na zaplacení částky 346.116,60 Kč s 2% úrokem z prodlení z částky 260.000,- Kč od 15. 3. 2001 do 13. 2. 2003 a 8 % úrokem z částky 260.000,- Kč od 14. 2. 2003 do zaplacení, z čehož částku 43.650,- Kč úrokem z prodlení 8,5 % od 1. 10. 2001 do zaplacení , a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť mezi účastníky neexistuje žádný právní vztah, a na straně žalovaného proto není dána pasivní věcná legitimace.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 11. 2003, č. j. 13 Co 393/2003 - 37, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. K odvolací námitce žalobce odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně postupoval správně, když rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., a ztotožnil se i s jeho závěrem, že pro zaplacení žalované částky není žádný právní důvod.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Namítá, že jeho zástupce neobdržel usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 4. 2003 obsahující výzvu, aby se vyjádřil k rozhodování věci bez nařízení jednání, neboť v té době byl na léčení v lázních, kam si nechal poštovní zásilky přesílat, avšak poštou nebylo toto opatření respektováno. Lze připustit, že doručenku od zásilky podepsala zástupcova manželka, která ovšem k přijímání pošty nebyla zmocněna pro chorobu, jíž trpí; touto okolností se však odvolací soud nezabýval a vycházel z toho, že neobdržení výzvy soudu jde k jeho tíži, nehledě na to, že ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. stanoví zajisté fikci, která je však vyvratitelná . Dále poukazuje na to, že kromě předložených listinných důkazů navrhl provedení i dalších důkazů, konkrétně účastnickou výpověď a výslech svědka V. K., které však soudem prvního stupně provedeny nebyly, a toto pochybení nenapravil ani odvolací soud a rozhodnutí obvodního soudu považoval za správné, aniž se vypořádal s námitkou týkající se zákonné fikce podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Kromě toho se odvolací soud spokojuje se svými naprosto neodůvodněnými tvrzeními - právě proto, že důkazy pro cokoli, co by mohlo být hodnoceno a právně analyzováno chybí , pokud dovodil, že mezi účastníky neexistoval žádný hmotněprávní vztah, když z důkazů provedených před soudem prvního stupně vyplývá, že žalovaný žalobce s V. K... pouze seznámil... Odvolací soud tak interpretuje jako důkaz před soudem prvního stupně pouze tvrzení žalovaného, jímž se bránil, přičemž věrohodnost těchto obranných tvrzení může být vyvrácena i dalšími navrženými důkazy, které soudy obou stupňů pominuly bez jakékoliv příležitosti jak k jejich provedení, tak k jejich případnému rozvinutí a doplnění . Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není v dané věci přípustné.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).



Dovolací soud je při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ust. § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ust. § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jak je uvedeno výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., případně podle obdobného užití těchto ustanovení podle ust. § 238 a § 238a o. s. ř. [srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.]. Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ust. § 241a odst. 2 písm. a) nebo ust. § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.

Vzhledem k tomu, že v dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně částky 346.116,60 Kč s příslušenstvím, sestávající ze samostatných nároků na zaplacení částek 260.000,- Kč, 29.900,- Kč, 11.700,- Kč, 866,60 Kč a 43.650,- Kč, je přípustnost dovolání ohledně každé jednotlivé věci třeba zkoumat samostatně, i když o nich bylo odvolacím soudem rozhodnuto jedním výrokem.

Pokud jde o výroky rozsudku odvolacího soudu, jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částek 11.700,- Kč a 866,60 Kč potvrzen, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 o. s. ř., neboť každým z těchto dovoláním dotčených výroků bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. Dovolací soud proto dovolání žalobce, pokud směřuje proti těmto výrokům rozsudku odvolacího soudu, podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Přípustnost dovolání proti výrokům, jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně co do částek 260.000,- Kč, 29.900,- Kč a 43.650,- Kč s příslušenstvím potvrzen, lze posuzovat toliko podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

V dané věci žalobce sice v dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má podle jeho názoru po právní stránce zásadní význam, z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) je však zřejmé, že nezpochybňuje samotné právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž namítá, že nebyly splněny předpoklady, aby soud prvního stupně postupoval podle § 115a o. s. ř., a že toto pochybení nenapravil ani odvolací soud. Z obsahového hlediska tak dovolání vystihuje zmatečnostní vadu řízení, která zakládala přípustnost dovolání a již bylo možné uplatnit jako dovolací důvod před 1. lednem 2001 [srov. ust. § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001, podle kterého je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soud odňata možnost jednat před soudem, a dále ust. § 241 odst. 3 písm. a) o. s .ř. ve znění účinném před 1. lednem 2000].

Tvrzení, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, však po změnách občanského soudního řádu provedených s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, není způsobilým dovolacím důvodem; k prověření jeho správnosti slouží od uvedeného data jiný mimořádný opravný prostředek, jímž je žaloba pro zmatečnost (srov. ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř.). Ke zmatečnostním vadám řízení vypočteným v ustanoveních § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (odůvodňujícím podání žaloby pro zmatečnost) Nejvyšší soud při dovolacím přezkumu přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). Stejně tak je tomu i s namítanou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající v tom, že nebyly provedeny navržené důkazy, neboť z hlediska tohoto dovolacího důvodu lze rozsudek odvolacího soudu přezkoumat jen v případě, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce proti potvrzujícím výrokům rozsudku odvolacího soudu ohledně částek 260.000,- Kč, 29.900,- Kč a 43.650,- Kč s příslušenstvím nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam a dovolání proti němu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné; Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (viz § 201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřuje dovolání přímo proti rozhodnutí soudu prvého stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku okresního soudu, které touto vadou trpí, zastavil (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).



O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 27. října 2005

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu