25 Cdo 948/2010
Datum rozhodnutí: 29.03.2011
Dotčené předpisy: § 427 obč. zák., § 428 obč. zák., § 441 obč. zák., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




25 Cdo 948/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně Bc. B. Se. , zastoupené JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem se sídlem Praha 7, Dobrovského 15, proti žalovanému Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a.s., IČ 00005886, se sídlem Praha 9, Sokolovská 217/42, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Praha 1, Templová 747, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 6 C 304/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2009, č.j. 25 Co 343/2009-106, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 17. 2. 2009, č.j. 6 C 304/2007-91, zamítl žalobu na zaplacení částky 525.120,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Soud tak neshledal důvodným nárok na náhradu škody na zdraví, kterou žalovaná utrpěla dne 10. 11. 2005 při střetu s tramvají na křižovatce ulic v P. Žalobkyně přecházela na světelně neřízeném přechodu pro chodce mezi vozidly stojícími v koloně směrem k tramvajovému tělesu a po přejití obou jízdních pruhů vstoupila na tramvajový pás, aniž dala přednost projíždějící tramvaji, narazila do pravého boku prvního vozu tramvajové soupravy, kterou byla odhozena a zraněna. Na tramvajové soupravě nebyla zjištěna žádná technická závada a podle závěrů znaleckého posudku nebylo v silách řidiče tramvaje, aby zabránil střetu se žalobkyní včasným brzděním, neboť žalobkyně se v jízdním koridoru objevila jako náhlá a dříve nepozorovatelná překážka. Soud dospěl k závěru, že žalovaný provozující dopravu ve smyslu ustanovení § 427 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) se zprostil své odpovědnosti za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu podle § 428 obč. zák., neboť bylo prokázáno, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Žalobkyně nerespektovala ustanovení § 54 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů, a jako chodec porušila svou povinnost dát přednost tramvaji. Příčinou vzniku škody tak nebyly okolnosti, které mají svůj původ v provozu.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 10. 2009, č.j. 25 Co 343/2009-106, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zdůraznil, že na tramvajové soupravě nebyla zjištěna žádná závada, která by měla za následek vznik dopravní nehody, a ani na straně řidiče nebyla zjištěna žádná zdravotní či jiná indispozice. V takovém případě ke škodě vyvolané okolnostmi majícími původ v provozu nedošlo. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že řidič tramvaje nemohl škodě zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat, neboť za dané situace nebylo technicky možné tramvaj včas zastavit tak, aby nedošlo ke střetu se žalobkyní. Žalovaný se tím zprostil své odpovědnosti za vzniklou škodu v souladu s § 428 větou druhou obč. zák.; ke střetu došlo výlučně zaviněním žalobkyně, která nedala přednost projíždějící tramvaji a vstoupila do její dráhy.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že ke škodě na zdraví došlo výlučně jejím zaviněním. Tvrdí, že škodu na svém zdraví nese poměrně v rozsahu 20 %. Pochybení řidiče tramvaje spatřuje v tom, že přestože viděl před přechodem pro chodce stojící vozidla, měl předpokládat přecházející osoby, dbát zvýšené opatrnosti a snížit rychlost tramvaje. Dovolatelka poukázala na povinnost účastníka silničního provozu chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život a zdraví jiných osob a své chování přizpůsobit situaci v provozu na pozemních komunikacích [§ 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb.]. Nesprávné právní posouzení soudem spočívá podle dovolatelky v tom, že soud nevzal v úvahu špatné vyhodnocení situace řidičem v silničním provozu a nepřizpůsobení se konkrétní situaci. Soudy též popřely princip objektivní odpovědnosti provozovatelů dopravy, když dospěly k závěru o zproštění odpovědnosti provozovatele. Uzavřela, že škoda na zdraví byla způsobena okolnostmi majícími původ v provozu a žalovaný se nemohl odpovědnosti v celém rozsahu zprostit. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Za okolnosti mající původ v provozu ve smyslu § 428 obč. zák. lze považovat např. selhání nebo nedostatek činnosti osob použitých v provozu (srov. zhodnocení Nejvyššího soudu SSR publikované pod č. 3/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dále nedostatky nebo vady materiálu, a to i skryté (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR publikované pod č. 9/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo technický stav dopravního prostředku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR publikované pod č. 80/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V tomto směru nelze vytýkat odvolacímu soudu, že by nesprávně vyložil § 427 a § 428 obč. zák., a tím chybně posoudil odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu.

Spoluzavinění poškozeného (§ 441 obč. zák.) znamená, že jeho jednání bylo buď hlavní a bezprostřední příčinou vzniku jeho škody nebo bylo jednou z příčin jejího vzniku. V rozsahu, v jakém se podílelo jednání poškozeného na vzniku škody, je vyloučena odpovědnost škůdce, a to platí jak pro odpovědnost spočívající na zásadě presumovaného zavinění, tak i v případě objektivní odpovědnosti, jakou je i odpovědnost podle § 427 obč. zák. Byla-li škoda způsobena výlučně jednáním poškozené, je zcela vyloučena odpovědnost provozovatele, a to nikoliv z důvodu zproštění se jeho odpovědnosti z tzv. liberačního důvodu podle § 428 věty druhé obč. zák., nýbrž z důvodu chybějící příčinné souvislosti mezi okolností, za níž žalovaný objektivně odpovídá, a vznikem újmy na straně poškozené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 431/2008).

Skutkové okolnosti (průběh úrazového děje), tvoří skutkový podklad, na jehož základě soudy obou stupňů posoudily podíl žalobkyně a řidiče tramvaje na střetu a tím na vzniku škody na zdraví žalobkyně. Pokud dovolatelka namítá, že soudy obou stupňů měly míru spoluzavinění posoudit odlišně, protože na vzniku škody se podíle i řidič tramvaje tím, že nedbal zvýšené opatrnosti před přechodem pro chodce, vytýká tak nesprávné zjištění skutkového stavu (viz § 241a odst. 3 o. s. ř.). Uvedený dovolací důvod však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvod pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.], a je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo; žalovanému a vedlejšímu účastníku náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu