25 Cdo 907/2001
Datum rozhodnutí: 28.08.2002
Dotčené předpisy: § 7 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 907/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně České republiky Okresního úřadu Karviná, se sídlem Karviná Nové Město, Zakladatelská 974, proti žalované V. Ch., o zaplacení 670 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 20 C 40/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2000, č. j. 13 Co 919/2000-17, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2000, č. j. 13 Co 919/2000-17, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 10. 4. 2000, č.j. 20 C 40/2000-8, zamítl žalobu o zaplacení 670,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobkyně skutkově odůvodněném tím, že žalované, která požádala o přiznání dávky státní sociální podpory, byl omylem (v důsledku chybně vloženého údaje do počítače) vyplacen vyšší sociální příspěvek, než na jaký měla nárok; výplatou částky 670,- Kč tudíž na její straně vzniklo bezdůvodné obohacení. Po projednání věci uzavřeli účastníci dne 18. 8. 1998 podle § 558 obč. zák. písemnou dohodou, kterou žalovaná svůj dluh uznala co do základu i co do výše a zavázala se částku 670,- Kč Okresnímu úřadu v Karviné zaplatit jednorázově do 20. 9. 1998. Při řešení otázky, zda je v dané věci dána pravomoc soudu či správního orgánu podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a podpůrně podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, vycházel soud prvního stupně z uvedených tvrzení žalobkyně a dovodil, že vztah z bezdůvodného obohacení je vztahem občanskoprávním a že tedy projednání této věci patří do pravomoci soudu. Podle jeho názoru nelze tuto věc u jiného orgánu (okresního úřadu) projednat, protože nejsou splněny předpoklady pro aplikaci ust. § 62 zák. č. 117/1995 Sb.; žalobkyně totiž netvrdila, že žalovaná jako příjemkyně dávky nesplnila jí uloženou povinnost nebo zavinila, že dávka jí byla přiznána neprávem nebo v nesprávné výši. Ve věci samé pak dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť za situace, kdy žalovaná přijala částku 670,- Kč na základě oznámení Okresního úřadu v Karviné ze dne 28. 1. 1998 (které nahrazuje písemné rozhodnutí - § 70 odst. 1 zák. č. 117/1995 Sb.), se nemůže jednat o plnění poskytnuté bez právního důvodu, jak žalobkyně tvrdila.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 10. 2000, č.j. 13 Co 919/2000-17, rozsudek okresního soudu zrušil a řízení zastavil s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu úřadu v Karviné. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Krajský soud vycházel z toho, že právním předpisem upravujícím dávky státní sociální podpory, je zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, který v § 73 stanoví, že v řízení podle tohoto zákona se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení, pokud se v tomto zákoně nestanoví jinak (poznámka pod čarou k tomuto ustanovení odkazuje na zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení). Rozhodování o povinnosti vrátit neprávem nebo v nesprávné výši vyplacenou dávku státní sociální podpory na základě rozhodnutí o jejím přiznání patří tedy do výlučné pravomoci okresního úřadu jakožto správního orgánu. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci není dána pravomoc soudu podle § 7 odst. 1 o.s.ř., nýbrž je v působnosti Okresního úřadu v Karviné rozhodnout o vrácení přeplatku dávky státní sociální podpory. Z uvedeného důvodu rozhodl podle § 104 odst. 1 věty druhé o.s.ř. (§ 211 o.s.ř.).

V dovolání proti tomuto usnesení žalobkyně namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru. Poukazuje na to, že podle § 62 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb. rozhoduje okresní úřad o povinnosti vrátit dávku nebo její část jen v případech, kdy příjemce dávky nesplnil některou jemu uloženou povinnost, nebo zavinil, že dávka byla přiznána neprávem nebo v nesprávné výši (§ 62 odst. 1 cit. zákona). Okresní úřad ovšem nemá pravomoc rozhodnout o povinnosti vrátit dávku nebo její část, jestliže příjemce dávky přeplatek na dávce nijak nezavinil; na tyto případy se proto podle jeho názoru vztahuje pravomoc soudu. Navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 dále jen o.s.ř. ).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné (§ 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř.), přezkoumal usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že pro nedostatek pravomoci soudu, který je neodstranitelným nedostatkem jedné z podmínek řízení, je třeba řízení zastavit a věc postoupit orgánu příslušnému k rozhodnutí, kterým je Okresní úřad v Karviné.

Podle § 7 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle odst. 2 tohoto ustanovení jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.

Podle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány (§ 104 odst. 1 o.s.ř.).

Občanskoprávními vztahy jsou především takové právní vztahy, které občanský zákoník definuje v ustanovení § 1, tedy i majetkové vztahy fyzických a právnických osob a majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem (§ 1 odst. 2 obč. zák.).

Soudy jsou povolány k rozhodování o věcech, které svou povahou vyplývají ze vztahů uvedených taxativně v ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř., není-li výjimečně založena výslovným ustanovením zákona pravomoc jiného orgánu. Vedle toho soudy rozhodují i o věcech do uvedeného výčtu nezařazených, jestliže jejich pravomoc zakládá zákon (§ 7 odst. 2 o.s.ř.). Pro posouzení, zda je v projednávané věci dána pravomoc soudu, je proto rozhodující charakter právního vztahu, z něhož vyplývá žalobkyní uplatněný nárok.

Žalobce se v posuzované věci domáhá, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu 670,- Kč s odůvodněním, že o tuto částku jí byl omylem vyplacen vyšší sociální příspěvek, než na jaký měla nárok, a že dne 18. 8. 1998 uzavřeli účastníci písemnou dohodu, kterou žalovaná tento dluh uznala co do základu i co do výše a zavázala se jej Okresnímu úřadu v Karviné zaplatit jednorázově do 20. 9. 1998. Jde tedy o posouzení, zda právní vztah mezi účastníky lze podřadit vztahům vymezeným v ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Protože je pojmově vyloučeno, aby se jednalo o vztah pracovněprávní, rodinněprávní či družstevní vztah a protože nejde ani o vztah obchodní, je rozhodující, lze-li předmětný právní vztah zařadit mezi vztahy občanskoprávní.

Občanskoprávní vztahy se vyznačují rovným postavením účastníků (§ 2 odst. 2 obč. zák.) spočívajícím v tom, že ve vzájemném právním vztahu žádný z nich nemá nadřazené postavení a není oprávněn rozhodovat o právech a povinnostech druhého účastníka ani plnění povinností autoritativně vynucovat; základní právní formou, jíž se uplatňuje metoda právní regulace v těchto vztazích, je smlouva, případně zákonem předvídaná právní skutečnost. Subjekty občanskoprávních vztahů se o vzájemných subjektivních právech a povinnostech musí zásadně dohodnout, pokud tyto právní povinnosti nevznikají přímo ze zákona (např. povinnost nahradit škodu, vydat bezdůvodné obohacení apod.); ve všech případech neshody o vzájemných právech a povinnostech je účastník oprávněn domáhat se autoritativního vynucení svých práv prostřednictvím oprávněného orgánu státu a není nadán oprávněním mocensky (autoritativně) tato práva vynucovat sám. Právě metodou právní regulace se občanskoprávní vztahy liší od vztahů, které se souhrnně označují za vztahy veřejnoprávní, pro něž je naopak charakteristický prvek nadřízenosti a podřízenosti v různých formách a intenzitě a v nichž je založena způsobilost autoritativně rozhodovat jednou stranou právního vztahu o právech a povinnostech strany druhé; základní metodou právní regulace je zde rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pro rozlišení soukromoprávních (občanskoprávních) vztahů od veřejnoprávních vztahů je rozhodující především posouzení vzájemného postavení jejich subjektů, jak vyplývá z příslušných ustanovení právní normy, která na tyto vztahy dopadá.

S názorem odvolacího soudu, že vztah mezi účastníky není vztahem občanskoprávním, nýbrž veřejnoprávním, nelze souhlasit.

Jestliže žalobkyně svůj nárok na plnění uplatňuje na základě písemné dohody uzavřené mezi účastníky dne 18. 8. 1998, jíž se žalovaná zavázala žalobkyni vzniklý dluh zaplatit (kromě toho, že tento dluh uznala), pak je zřejmé, že právním důvodem požadovaného plnění je občanskoprávní závazkový vztah mezi účastníky z této dohody vzniklý, o němž v případě sporu rozhoduje soud (§ 7 odst. 1 o.s.ř.). Nelze tudíž přisvědčit závěru odvolacího soudu o nedostatku pravomoci soudu k projednání dané věci.

Jelikož usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je ve smyslu ust. § 243b odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta první o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. srpna 2002

JUDr. Olga Puškinová,v.r.

předsedkyně senátu