25 Cdo 906/2015
Datum rozhodnutí: 27.11.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 7 odst. 3 předpisu č. 440/2001Sb., § 444 odst. 1 obč. zák.



25 Cdo 906/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. M. , zastoupeného JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem se sídlem v Praze 7, Strossmayerovo nám. 2, proti žalované České pojišťovně a.s. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 16, o 4.977.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 110/2012 o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2014, č. j. 70 Co 349/2014-142, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.950,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Josefa Biňovce, advokáta se sídlem v Praze 7, Strossmayerovo nám. 2.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2014, č. j. 70 Co 349/2014-142, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění, na základě kterých soudy posuzovaly přiměřenost výše bolestného (zvýšení základní náhrady založil odvolací soud na zjištění o dlouhotrvajících bolestech a čtyřech reoperacích) a náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále jen ZSU ), skutková zjištění však nejsou otázkami právními, a zásadně proto nejsou ani předmětem dovolacího přezkumu (srov. § 237 a § 241a odst. 1 o.s.ř.).

Opodstatněná není ani námitka žalované, že napadené rozhodnutí je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a že přiznaná náhrada za ZSU je nepřiměřeně vysoká a v nepoměru se srovnatelnými případy. Žalobce utrpěl úraz v poměrně mladém věku 33 let, a vedle rodinného a společenského života byl nadprůměrně aktivním soutěžním sportovcem na výkonnostní úrovni. V důsledku zranění tříštivé zlomeniny bederního obratle, jež vedla mimo jiné ke zhoršené pohyblivosti, chronickým bolestem, inkontinenci, poruchám erekce a posttraumatické stresové poruše, byl v řadě aktivit výrazně omezen; jeho případ byl proto posouzen i vzhledem k věku poškozeného a ztrátě jeho výrazných sportovních aktivit jako mimořádný, a bylo mu na náhradě ZSU přiznáno celkem 2.300.400,- Kč, což je trojnásobek základního bodového ohodnocení (6.390 bodů). Takové zvýšení náhrady se nevymyká srovnatelným případům, kdy soudy zvyšovaly náhrady za ZSU na dvou až pětinásobek základního bodového ohodnocení, a to na částky v rozmezí od 1.155.000,- Kč u poněkud lehčích obtíží až do 3.422.400,- Kč u výraznějších omezení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4171/2010, publikované pod C 11114 v Souboru civilních rozhodnutí, C. H. Beck, ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2356/2013, C 13640). Je tedy patrné, že výši přiznané náhrady ZSU v projednávaném případě nelze pokládat za zjevně nepřiměřenou.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2015

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu