25 Cdo 902/2008
Datum rozhodnutí: 26.05.2010
Dotčené předpisy: § 420 obč. zák., § 442 odst. 1 obč. zák.




25 Cdo 902/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. J. J. , proti J. S. , zastoupenému JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem v Brně, Drobného 34, o zaplacení 65.000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 4 C 7/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. dubna 2007, č.j. 17 Co 36/2004-130, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 14. 11. 2003, č.j. 4 C 7/2001-117, uložil žalovanému zaplatit žalobci 54.261,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 1. 10. 2000 do zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení 2% úroku z částky 54.261,- Kč od 1. 10. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobce dne 31. 3. 1994 uzavřel s majitelkou výstředníkového lisu smlouvu o jeho koupi za 5.000 Kč a dne 1. 4. 1004 uzavřel se společnosti Oslavan, a.s., smlouvu o prodeji tohoto lisu za dohodnutou kupní cenu ve výši 65.000,- Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. 2. 1995, č.j. 5 C 528/94-15, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 1997, sp. zn. 12 Co 314/95, bylo žalovanému uloženo vydat žalobci předmětný lis a následně v rámci výkonu rozhodnutí, vedeného Okresním soudem v Třebíči pod sp. zn. E 1401/97, bylo zjištěno, že žalovaný odvezl předmětný stroj bez vědomí a souhlasu žalobce do kovošrotu k likvidaci. Společnost Oslavan, a.s., odstoupila od kupní smlouvy, neboť žalobce nebyl schopen splnit své povinnosti prodávajícího v dojednané lhůtě. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný porušil svoji právní povinnost - uloženou mu pravomocným rozhodnutím soudu a tím, že nevydal žalobci výstředníkový lis a odvezl jej do kovošrotu, zavinil jeho zničení. Žalobci v důsledku toho vznikla škoda v podobě ušlého zisku ve výši 65.000,- Kč, kterou mohl získat prodejem uvedeného lisu. Vzhledem ke vzájemnému zápočtu pohledávek ve výši 10.379,- Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 54.261,- Kč.

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 2. 4. 2007, č.j. 17 Co 36/2004-130, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o platební povinnosti žalovaného potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že o odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou žalobci podle § 420 obč. zák. Porušení právní povinnosti žalovaného vydat lis (jak mu bylo uloženo pravomocnými rozsudky) je v příčinné souvislosti se vznikem škody na straně žalobce ve výši 65.000,- Kč, představující ušlý zisk, jehož mohl žalobce při normálním běhu událostí dosáhnout při prodeji lisu společnosti Oslavan, a.s. Odvolací soud uvedl, že ušlým ziskem je újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo s ohledem na pravidelný běh událostí předpokládat.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř./. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř, neboť odvolací soud posoudil vztah příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou, jakož i časovou souslednost tohoto vztahu stejně jako formu vzniklé škody v rozporu s hmotným právem. Namítá, že o povinnosti vydat lis žalobci bylo pravomocně rozhodnuto až v roce 1997, zatímco kupní smlouva se společností Oslavan, a.s., byla uzavřena již v roce 1994; došlo zde tedy k obrácení vztahu příčiny a následku. Za mylný označil závěr odvolacího soudu, že žalobce mohl důvodně očekávat rozmnožení svého majetku, a poukazoval na to, že ohledně vlastnického práva k danému lisu panovala nejistota. Žalobce tím, že uzavřel kupní smlouvu dne 1. 4. 1994, tedy v době, kdy jeho vlastnické právo nebylo postaveno najisto, zanedbal prevenci spočívající v opatrném jednání, které by v případě nejistých právních vztahů bylo namístě , škodu tedy nejen že neodvrátil, ale svým nezodpovědným jednáním vzhledem k okolnostem možná i způsobil . Nemohlo proto dojít ke vzniku škody v podobě ušlého zisku, ale nanejvýš o skutečnou škodu způsobenou zničením věci. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud v řízení postupoval v souladu s ustanovením čl. II., bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 59/2005, postupoval podle něj i dovolací soud (čl. II. bod 3. zák. č. 59/2005 Sb.).

Dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) a z jeho obsahu je nepochybné (§ 243c, § 41 odst. 2 o.s.ř. ), že žalobce uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žádná z otázek předložených dovolacímu přezkumu nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.

Jednání žalovaného se nestalo protiprávním až v okamžiku právní moci či vykonatelnosti rozsudku, jímž mu bylo uloženo předmětný lis žalobci vydat. Protiprávnost jeho jednání nespočívá totiž jen v samotném zničení lisu, nýbrž už v jeho neoprávněném zadržování. Do rozporu s právním řádem se jednání žalovaného nedostalo až tím, že nesplnil povinnost uloženou mu vykonatelným soudním rozhodnutím, ale už tím, že neprávem zadržoval cizí věc a nakládal s ní. Z hlediska protiprávnosti jeho jednání není proto rozhodující, že smlouva o prodeji lisu společnosti Oslavan, a.s., byla uzavřena ještě před vyhlášením rozsudku, jímž mu byla uložena povinnost lis vydat. Nejedná se totiž o povinnost, jež by vznikla až okamžikem vyhlášení rozsudku, resp. jeho právní mocí nebo vykonatelností. Lhůta stanovená v soudním rozhodnutí je totiž pouze lhůtou ke splnění uložené povinnosti (§ 160 o. s. ř.), jejímž uplynutím nastává vykonatelnost rozhodnutí.

Nelze-li již vydat žalobci lis pro nemožnost plnění, došlo nejen k nevykonatelnosti rozhodnutí ukládajícího tuto povinnost, ale i k zániku této jeho povinnosti uložené pravomocným soudním rozhodnutím, avšak zároveň mu vznikla odpovědnost za škodu, která nesplněním povinnosti druhé straně vznikla. Namísto nároku na vydání věci tak nastupuje nárok na finanční náhradu (srov. např. rozsudek NS ČR sp. zn. 3 Cdon 808/96).

Rovněž právní názor odvolacího soudu na otázku, zda žalobci vznikla škoda v podobě ušlého zisku nebo skutečné škody, je správný a v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu ( srov. např. usnesení NS ČR ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1158/2004, usnesení ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1331/2001). Skutečnou škodou se rozumí taková újma, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Je-li poškozený vlastníkem věci, jeho majetkový stav zahrnuje hodnotu věci a v důsledku její ztráty, odejmutí či zničení dochází ke zmenšení jeho majetkového stavu právě o hodnotu této věci. Ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nebylo škodné události - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, publikované pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971). Nezískal-li ten, kdo byl oprávněn, za převod vlastnictví k věci, přínos ve výši sjednané kupní ceny, ztratil tím majetkový přínos, neboť jeho majetkový stav se o tuto hodnotu nezvětšil.

Charakter ušlého zisku má proto i majetková újma spočívající v tom, že nedošlo ke sjednanému prodeji lisu, a žalobci tak ušel majetkový přínos v hodnotě smluvené kupní ceny, neboť tím, že lis se ziskem nepřevedl, nezvětšil se jeho majetkový stav, ačkoliv to bylo možno důvodně očekávat (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1294/2001, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 1727, svazek 24, ročník 2003). U kupní smlouvy se zásadně předpokládá zaplacení adekvátní ceny, takže ušlý zisk může představovat rozdíl mezi hodnotou věci a výhodnou kupní cenou.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud vyřešil dovolatelem namítané právní otázky v soudu s hmotným právem a z hlediska otázek předložených k dovolacímu přezkumu nemá zásadní právní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř., dovolání proti němu není tedy přípustné, a proto je dovolací soud podle ustanovení § 218 písm. c) za použití ustanovení § 243b odst. 5 o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst.5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty prvé o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2010

JUDr. Marta Škárová, v. r. Předsedkyně senátu