25 Cdo 851/2009
Datum rozhodnutí: 23.04.2009
Dotčené předpisy:





25 Cdo 851/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce A. T., zastoupeného I. B., jako obecným zmocněncem, proti žalovanému JUDr. J. B., advokátovi, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 28 C 218/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. prosince 2008, č.j. 61 Co 567/2008-35, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3. 12. 2008, č.j. 61 Co 567/2008-35, potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň město ze dne 24. 10. 2008, č.j. 28 C 218/2008-30, jímž soud prvního stupně podle § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil řízení, neboť I. B., která se v žalobě označila za zástupkyni žalobce, nepředložila přes výzvu soudu plnou moc opravňující ji k zastupování, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.


Žalobce nezastoupen advokátem podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.


Dovolatel v projednávané věci není zastoupen advokátem ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání (plná moc založená ve spise na č.l. 47, kterou I. B. udělila pro dovolací řízení advokátovi Mgr. J. Š., advokátní zastoupení žalobce neprokazuje obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 29 Odo 457/2003, publikované v sešitu č. 8, ročník 2003 časopisu Soudní judikatura pod č. 134). Vzhledem k nepřípustnosti dovolání však nedostatek podmínky povinného zastoupení není důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2 a § 241b odst. 2 o. s. ř.).


Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť usnesení o zastavení řízení pro neodstranění odstranitelného nedostatku podmínky řízení není rozhodnutím ve věci samé, ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání. Ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá, jak je nesprávně uvedeno v poučení napadeného usnesení odvolacího soudu, neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení toliko podle § 104 odst. 1 o. s. ř., tedy z důvodu nedostatku podmínky řízení, který nelze odstranit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 29 Odo 545/2008).


Nejvyšší soud proto podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 23. dubna 2009


JUDr. Robert Waltr, v. r.


předseda senátu